Liberečtí střelci a střelnice

21.07.2020
BUDOVA BÝVALÉ STŘELNICE  Dům čp. 307-I na samém konci Myslivecké ulice, kde měli v letech 1781-1831 stdlo liberečtí střelce.
BUDOVA BÝVALÉ STŘELNICE Dům čp. 307-I na samém konci Myslivecké ulice, kde měli v letech 1781-1831 stdlo liberečtí střelce.
STŘELNICE (pohlednice, asi 70. léta 19. stol.)  Fotografie W. F. Jantsche zachycuje objekty střelnice, které jsme podle reliéfu krajiny lokalizovali do míst dnešních dolních kasáren.   V pozadí vidíme dosud nezalesněné koryto Jizerského potoka, nad ním táhlé holé návrší, kde dnes stojí budovy VŠST, a zcela na obzoru za praporem vrch Kovadlinu. Hlavní budova pod krematoriem sloužila v té době již jen reprezentačním účelům.
STŘELNICE (pohlednice, asi 70. léta 19. stol.) Fotografie W. F. Jantsche zachycuje objekty střelnice, které jsme podle reliéfu krajiny lokalizovali do míst dnešních dolních kasáren. V pozadí vidíme dosud nezalesněné koryto Jizerského potoka, nad ním táhlé holé návrší, kde dnes stojí budovy VŠST, a zcela na obzoru za praporem vrch Kovadlinu. Hlavní budova pod krematoriem sloužila v té době již jen reprezentačním účelům.
LIBEREČTÍ STŘELCI NA DVOŘE DOLNÍCH KASÁREN (poč. 20. stol.)
LIBEREČTÍ STŘELCI NA DVOŘE DOLNÍCH KASÁREN (poč. 20. stol.)
SLAVNOST DOKONČENÍ HRUBÉ STAVBY LIBERECKÉ STŘELNICE DNE 16. 6. 1831
SLAVNOST DOKONČENÍ HRUBÉ STAVBY LIBERECKÉ STŘELNICE DNE 16. 6. 1831
STŘELNICE V LIBERCI (1832) Stará, padesát let sloužící budova střelnice v Myslivecké ulici již nepostačovala potřebám spolku, proto bylo rozhodnuto postavil novou. Za 850 zlatých byla zakoubena stavební parcela na kopci za městem, poblíž dnešního krematoria. Penize na stavbu byly získány sbírkou mezi členy spolku, ze spolkové pokladny, prodejem staré střelnice a vydáním 80 kusů akcií bo 30 zlatých. Vzáří 1830 se začalo stavět a dne I. 11. 1831 proběhlo slavnostní otevření klasicistní budovy 1 s restaurací. Řemeslnické práce byly zadávány členům spolku. Později byla přistavěna jídelna a v květnu 1858 otevřena zasklená veranda S překrásným výhledem na město, což ještě zvýšilo přitažlivost tohoto oblíbeného korza libereckých měšťanů. Vedle společenských událostí, plesů, zábav a střeleckých slavností se zde pravidelně konaly také zemědělské a ovocnářské výstavy, za prusko-rakouské války sloužila budova jaho lazaret. Sál rozšířený roku 1894 se stal i svědkem řady politických schůzí. Po roce 1948 se Střelnice stala závodním klubem pracovníků obchodu, od roku 1962 patřila SOU Restaurace.
STŘELNICE V LIBERCI (1832) Stará, padesát let sloužící budova střelnice v Myslivecké ulici již nepostačovala potřebám spolku, proto bylo rozhodnuto postavil novou. Za 850 zlatých byla zakoubena stavební parcela na kopci za městem, poblíž dnešního krematoria. Penize na stavbu byly získány sbírkou mezi členy spolku, ze spolkové pokladny, prodejem staré střelnice a vydáním 80 kusů akcií bo 30 zlatých. Vzáří 1830 se začalo stavět a dne I. 11. 1831 proběhlo slavnostní otevření klasicistní budovy 1 s restaurací. Řemeslnické práce byly zadávány členům spolku. Později byla přistavěna jídelna a v květnu 1858 otevřena zasklená veranda S překrásným výhledem na město, což ještě zvýšilo přitažlivost tohoto oblíbeného korza libereckých měšťanů. Vedle společenských událostí, plesů, zábav a střeleckých slavností se zde pravidelně konaly také zemědělské a ovocnářské výstavy, za prusko-rakouské války sloužila budova jaho lazaret. Sál rozšířený roku 1894 se stal i svědkem řady politických schůzí. Po roce 1948 se Střelnice stala závodním klubem pracovníků obchodu, od roku 1962 patřila SOU Restaurace.
NÁVŠTĚVA ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA DNE 6. 10. 1841  Uvítání zemského správce Království českého arcivévody Štěbána na nádvoří zámku spojené s přehlídkou střeleckého spolku. Jeho členové stojí před dlouhou hospodářskou budovou, jež sloužila k ustájení koní.  Po přestavbě (1852—54) stával v těchto místech skleník, dnes je tu park.
NÁVŠTĚVA ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA DNE 6. 10. 1841 Uvítání zemského správce Království českého arcivévody Štěbána na nádvoří zámku spojené s přehlídkou střeleckého spolku. Jeho členové stojí před dlouhou hospodářskou budovou, jež sloužila k ustájení koní. Po přestavbě (1852—54) stával v těchto místech skleník, dnes je tu park.
Anton Köhler: CVIČENÍ LIBERECKÝCH STŘELCŮ (1839 )  Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnicí v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.
Anton Köhler: CVIČENÍ LIBERECKÝCH STŘELCŮ (1839 ) Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnicí v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.

LIBEREČTÍ STŘELCI

Vznik střeleckých spolků je úzce svázán s vývojem feudální společnosti. Ještě ve 14. a 15. století bylo nošení zbraní výlučným právem šlechty a jejich družin. Situace se změnila se vznikem měst a městeček, která vytvářela na ochranu svého majetku i obyvatel oddíly střelců, vyzbrojené nejprve luky a kušemi, později palnými zbranémi - puškami.

První zmínka o libereckých střelcích je z roku 1517, kdy se jich několik zúčastnilo soutěže ve střelbě "ku ptáku" pořádané v Žitavě. Tato střelba, nazývaná také královská, se rozšířila na území Čech ve 13. a 14. století ze západní Evropy. Střílelo se na atrapu ptáka, upevněnou na vysoké tyči. Soutěž měla pevně stanovená pravidla a "králem střelců" se na dobu jednoho roku stal ten, kdo ustřelil poslední část terče. Obvvklou cenou pro vítěze byl cínový pohár nebo mísa. Soutěže se zřejmě konaly už před uvedeným datem a zmínky o nich nalézáme i v dalších letech.

Existenci skupiny ozbrojených měšťanů, kteří měli v případě nebezpečí ochraňovat město, potvrzují i zápisy v libereckých městských účtech ze druhé poloviny 16. století, podle nichž kupovala městská rada pušky a střelný prach. V době třicetileté války, kdy docházelo k častým loupežným přepadením obcí, hlídali liberečtí střelci na rozkaz Matvá áše Gallase všechny přístupové cesty k městu.

K oficiálnímu uznání střeleckého spolku došlo 30. 8. 1670, kdy Franušek Ferdinand Gallas podepsal privilegium, které ve dvaceti článcích přesně stanovilo práva a povinnosti členů. Tuto listinu pak 23. 9.1700 potvrdil i jeho syn Jan Václav Gallas. Základní podmínkou členství byla bezúhonnost. Stanovena byla i pravidla každoročních svatodušních střeleckých soutěží o titul krále střelců. V den závodu (květen-červen) se dostavili členové spolku v jednotných pláštích, vyzbrojeni puškami, k držiteli titulu krále střelců, aby ho doprovodili na střelnici. Ten byl ozdoben královským řetězem se stříbrným štítkem. Po slavnostním zahájení vystřelil na terč první ránu majitel panství nebo jeho zástupce, druhou král střelců, třetí jejich velitel a čtvrtou starosta města. Pak stříleli ostatní podle hodností a společenského postavení. Nový král obdržel cínovou konvici, právo obhospodařovat část přidělené louky a byl na jeden rok osvobozen od daní a robot. Později k tomu přibvlo právo těžby dřeva v určené části lesa (Králův háj) a právo nechat si vykrmit dvě prasata v městské palírně kořalky. Povinností nového krále bylo pohoštění všech, kteří ho po soutěži doprovodili domů, rovněž musel darovat stříbrný štítek na královský řetěz.

Cvičení i soutěže se konaly na střelnicích, které se poměrně často stěhovaly. Nejstarší z nich byla až za městem, v mistech dnešního Tržního náměstí. Sem však bvla přemístěna městská rasovna, což donutilo střelce, aby se roku 1702 přestěhovali do dnešní ulice U Lomu. Zde závodili jen čtyři roky a potom museli ustoupit městské zástavbě. Do roku 1743 byla V provozu střelnice Na Bídě, potom v prostoru dnešního Nerudova náměstí, kde se přešlo od střelby "ku ptáku" k terčům. V roce 1781 byla střelnice opět zrušena a jako upomínka na ni zůstal jen název Střelecká ulice (dnes 9. května). Dalším působištěm bvl již zděný dům v Myslivecké ulici, kde střelci setrvali až do vystavění nové budovy na kopci nedaleko dnešního krematoria (1831).

V roce 1792 měl střelecký spolek 140 členů a pro členy byla poprvé zavedena uniforma. Tvořil ji zelený kabát se šosy, červená nebo žlutá vesta, černý límec a výložky, černé kalhoty, bílé punčochy, černé vysoké boty a třírohý černý klobouk s chocholem ze zeleného peří. Předtím nosili střelci jednotný plášť pouze ke slavnostním příležitostem. Došlo i ke změně v označení hodností zavedením obvyklých vojenských termínů. V čele spolku stál nyní hejtman.

V době napoleonských válek se z libereckých střelců přihlásilo třináct k obraně Čech. Spolek měl v roce 1813 pouze třicet členů a jeho činnost v tomto období upadala. K oživení došlo roku 1815, kdy spolek dostal název Střelecká společnost města Liberce. Početní stav se zvýšil na 103 muže, Kristián Clam-Gallas schválil a podepsal nové stanovy, určující přesné podmínky členství, udělování hodností a vedení společnosti. Členové byli povinni účastnit se městských slavností, zajišťovat vrchnosti a významným návštěvám doprovod městem, pečovat o mládež, která měla zájem o terčovou střelbu. Přestože společnost neměla statut vojenského spolku, musela se zavázat k pomoci při obraně města a zajišťování pořádku při mimořádných událostech. Tento úkol střelci plnili již v roce 1794, kdy zasáhli proti vzbouřeným soukenickým tovaryšům. Později v roce 1844 zastavili na mosté přes Nisu v Růžodole vzbouřené dělníky.

V roce 1848 vznikla v Liberci národní garda, se kterou byli liberečtí střelci spojení do roku 1851, Pak byla garda císařským patentem rozpuštěna a střelci se opět osamostatnili. V roce 1867 přišla do města stálá vojenská posádka, která převzala všechny branné povinnosti, jež předtím vykonávali střelci. Opět byly upraveny stanovy a spolek se stal vysloveně společenskou organizací. Změnu zaznamenala i uniforma. Vzorem pro novou se stalo oblečení tyrolských horských myslivců: šedý kabát se zeleným límcem, klopami a manžetami, tmavě šedé kalhoty, černé boty a šedý klobouk se zeleným chocholem a černožlutou šňůrou.

Po mobilizaci v roce 1914 narukovala do války asi polovina členů, ostatní byli nasazení ke strážní službě na nádražích, křižovatkách apod. Budova střelnice se stala vojenskou ubytovnou, později vojenskou nemocnicí. Spolek se dostal do těžké finanční situace, takže musely být prodány některé předměty z inventáře. Po skončení války byla jeho činnost obnovena, ale již v roce 1926 se spolek zřekl vojenského výcviku a činnost omezil jen na podporu zchudlých členů a jejich pozůstalých, na udržování kamarádství a starých zvvků. Důvodem byly požadavky československé vlády na zavedení českých povelů, vlajky ve státních barvách, složení vojenské přísahy a členství ve Svazu ozbrojených jednot ČSR, podléhajících Ministerstvu národní obrany. Přesto však v roce 1930 dostali členové spolku právo nosit uniformu, důstojníci šavle a mužstvo poboční zbraň. V roce 1939 byli liberečtí střelci zapojeni do N. S. Reichsbund Leibesůbungen Schůtzenverband Sudetenland a byli podřízeni nejvyššímu velení SA. Po roce 1945 nebyla již činnost spolku obnovena. V posledních letech se několik libereckých nadšenců pokouší starou tradici opět vzkřísit.

Zajímavým dokladem historie libereckého střeleckého spolku je soubor střeleckých štítů, uložený v Severočeském muzeu. Jde o cenný uměleckohistorický materiál, který tvoří součást městského lidového výtvarného projevu. Štíty byly vytvářeny k různým slavnostním příležitostem a pak byly většinou vystaveny ve spolkových prostorách střelnice. Předávaly se při slavnostech, které byly vždy velkolepou podívanou pro celé město. Zobrazované náměty byly velmi rozmanité - mytologické a alegorické výjevy, historické události, epizody z vojenského života a válek, veduty, zánší, nejrůznější žánrové obrázky a humorné výjevy. Autory byli většinou lidé neškolení, a proto jim musíme prominout různé nedostatky v perspektivě, proporcích apod. Jejich citové zaujetí a chuť namalovat to, čím žili, co je zajímalo a co důvěrně znali, však dodává jejich obrazům nenapodobitelné kouzlo.

Na Libereckých střeleckých štítech nacházíme signatury dvou autorů - Josefa Elsnera a Antona Kóhlera. Oba byli řemeslničtí mistři a členové střeleckého spolku. Proto i jimi vytvořené štíty zobrazují většinou různé spolkové slavnosti a významné události ve městě, jichž se střelecký spolek zúčastnil. Zároveň zachycují i městskou zástavbu a významné budovy v první polovině 19. století, dobové oblečení i další zajímavost o městě, které bychom jinde marné hledali.
(Zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Josef Elsner: SVĚCENÍ SPOLKOVÉHO PRAPORU (1844)  Novoměstské náměstí 15. 9. 1844 při slavnostním svěcení císařského praporu, který dostal spolek jako uznání za udržení klidu při dělnických nepokojích. Řeč krajského hejtmana Davida vyšla dokonce tiskem, stejně jako pozdrav střeleckého sdružení z Varnsdorfu.
Josef Elsner: SVĚCENÍ SPOLKOVÉHO PRAPORU (1844) Novoměstské náměstí 15. 9. 1844 při slavnostním svěcení císařského praporu, který dostal spolek jako uznání za udržení klidu při dělnických nepokojích. Řeč krajského hejtmana Davida vyšla dokonce tiskem, stejně jako pozdrav střeleckého sdružení z Varnsdorfu.
Městská společnost před libereckou střelnicí, litografie, 50. léta 19. století, SOkA Liberec
Městská společnost před libereckou střelnicí, litografie, 50. léta 19. století, SOkA Liberec

Liberecká střelnice ("Schützenhaus)(čp. 322-IV) v roce 1907

byla velmi významným zábavním lokàlem. Postavená byla roku 1831, dnes se nachází bohužel ve velmi zchátralém stavu, je ale naděje, že bude opravena.
Její reprezentační budova s krásnou terasou s výhledem na město se tehdy ihned stala nejen novým spolkovým shromaždištěm libereckých ostrostřelců, ale i jedním ze společenských a kulturních středisek Liberce. V roce 1858 k ní byla přistavěna jídelna a veranda.
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
1935. Stavba domu střelce byla postavena v roce 1831. Sál a restaurace byly rozšířeny v roce 1837. s krytou verandou. Poslední sjednocená přeměna proběhla pod vedením stavitele Adolfa Bürgera na konci 19. století. (archiv O.Musil
1935. Stavba domu střelce byla postavena v roce 1831. Sál a restaurace byly rozšířeny v roce 1837. s krytou verandou. Poslední sjednocená přeměna proběhla pod vedením stavitele Adolfa Bürgera na konci 19. století. (archiv O.Musil

Restaurace Střelnice v roce 1907

Empírová stavba Střelnice z roku 1831 patřila ve své době k nejreprezentativnějším budovám ve městě, a proto se zde odehrávala značná část společenského života.
K přitažlivosti místa přispíval i pěkný výhled na Liberec, který se nám zachoval ns několika starých grafikách.
V současnosti je objekt v dosti zchátralé stavu a utopen v zeleni a okolní výškové zástavbě.

Výzdoba tanečního sálu k velmi oblíbeným a frekventovaným "námornickým" bálům.
Sedací nábytek v sále je stejný na pohlednici (rok 1932) jako na reklamní pohlednici z roku 1897, což svědčí o kvalitě židlí z ohýbaného dřeva, jak je vyráběly níže zmíněné firmy.

Reklamní pohlednice restaurace Střelnice z roku 1897 inzeruje nejen služby, ale láká návštěvníky i zmíněným výhledem na Liberec.
Pohled do velkého sálu ukazuje historizující úpravu interiéru z konce padesátých let s mladším vybavením, nejspíše Thonetovým nebo Fischelovým nábytkem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

.
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Václav Honzejk
archiv Václav Honzejk
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
1866 (archiv Severočeského muzea v Liberci)
1866 (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)

Kdysi slavné liberecké Střelnici se vrací lesk. Jejím spolumajitelem je i náměstek primátora

  • Tauchman Jaroslav
  • 26. Říjen, 2022

Jedna z nejhodnotnějších empírových staveb ve městě, liberecká Střelnice, prochází zásadní přestavbou. Památkáři odsouhlasená rekonstrukce má dát vzniknout prostorům pro kanceláře a ateliéry. Jedním z nových spolumajitelů je i současný náměstek primátora a hlavní architekt Jiří Janďourek ze STAN/SLK.

Kdysi to býval hlavní kulturní stánek Liberce, respektive ještě města Reichenberg, který sloužil nejen místním střelcům, ale i celé měšťanské společnosti. I po válce byla liberecká Střelnice dál využívána ke kulturním účelům, konaly se zde plesy, zábavy a různé další společenské akce.

Až polistopadové poměry, privatizace a neviditelná ruka trhu znamenaly pro Střelnici úpadek a jen krůček chyběl ke kompletní zkáze. Ještě před pár lety zde měl stát soukromý pivovar, ale i z toho sešlo.

Změna nastala loni. Objekt koupila společnost, kterou vlastní více lidí. V objektu má vzniknout office centrum s řadou kanceláří nebo ateliérů. V současnosti již přestavba probíhá v plném proudu.

Většinovým podílníkem je liberecký podnikatel Jan Šuma, jehož auditorská firma VGD od města a jeho firem získávala řadu zakázek, například, když smlouvy a vztahy s dopravním podnikem a BusLine označovala roky jako standardní, dokud nebyl audit zadán jiné firmě, která přišla s naprosto rozdílným výsledkem. Vše vyvrcholilo zásahem protikorupční policie v dopravním podniku na jaře roku 2018.

Šuma byl také kandidátem liberecké ODS a jeho podnikatelské aktivity jsou spjaty i se společností SYNER Group a.s., kde se podílel například na jejích developerských projektech v pražských Modřanech. Figuruje rovněž v Nadaci pro rozvoj sportu v areálu Sport Park Liberec, skrze kterou je sponzorován hokejový klub Bílí tygři, patřící majitelům SYNER Group.

Podnikatel Jan Šuma ale není jediným člověk spjatým s libereckou politikou, který patří mezi majitele Střelnice. Nejmenší podíl zde má Jiří Janďourek, hlavní městský architekt a od minulého týdne také náměstek primátora pro architekturu, veřejný prostor a dopravní stavby za STAN/SLK.

Jiří Janďourek je zároveň, spolu se svou ženou Janou Janďourkovou Medlíkovou, spolumajitelem architektonického studia ATAKARCHITEKTI s.r.o., které pro Střelnici připravilo projekt přestavby. "Projekt má na starosti architekt Ondřej Novák a moje žena," uvedl pro Náš Liberec Jiří Janďourek. "Bude to sídlo více společností, co se rekonstrukce týče, tak bude velmi citlivá a vše se navrátí do historické podoby," dodal čerstvý liberecký náměstek.

Jeho slova potvrzují i liberečtí památkáři, kteří projekt záchrany Střelnice jednoznačně vítají. "Za nás jsme skutečně rádi, že se Střelnicí něco děje. Je to vedle Střední zdravotní školy na Sokolovském náměstí nejvýznamnější empírová památka, jakou v Liberci máme. Musím říct, že projekt je velice zdařilý a vše s námi bylo řádně konzultováno," ocenil přístup developerů i architektů Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu.

V souvislosti s náměstkem Janďourkem (který je dosud i hlavním městským architektem, než bude ve výběrovém řízení vybrán nový) ale vyvstává otázka, zda při schvalovacím procesu nedocházelo loni, když byl v čele Kanceláře architektury města, která se k věci vyjadřovala, ke střetu zájmů.

Jiří Janďourek to odmítá. Upozorňuje, že objekt měl již předtím, než se stal jeho spoluvlastníkem, dokumentaci pro stavební povolení a že sám věc nikdy neschvaloval. "Projekt byl představen na Radě architektů, kde já nejsem členem rady. Moje žena Jana členkou Rady architektů sice je, ale nahlásila střet zájmu a nehlasovala. V případě souhlasu na městě si už nejsem jist, zda jsme to posuzovali. Nicméně, pokud se vyjadřujeme k projektům od studia ATAKARCHITEKTI, nikdy je nedělám já a souhlas či nesouhlas podepisuje jiný architekt z Kanceláře architektury města," uvedl náměstek Janďourek.

Liberecká Střelnice byla postavena v roce 1831 jako nové a reprezentační sídlo libereckých Střelců (později Ostrostřelců), jejichž kořeny, jakožto součásti městské domobrany, sahají prokazatelně až do začátku 16. století. Z původně obecné bojové a obranné družiny (za třicetileté války nařízením vrchnosti strážila například cesty k městu) se zejména v 19. století stala kulturní a společenská organizace liberecké klasické buržoazie. Její činnost byla již spíše ceremoniální, byť například i v 19. století zasahovala v libereckých dělnických bouřích. Význam Střelců (nejen těch libereckých) zmizel de facto již s pádem staré monarchie před sto lety.

zdroj:https://www.nasliberec.cz/2022/10/26/kdysi-slavne-liberecke-strelnici-se-vraci-lesk-jejim-spolumajitelem-je-i-namestek-primatora/?fbclid=IwAR3OuMLdrReD0q2gczMpo2gKGVy3Lrd7dbMMPv7dso1ANkUeFkFS0mY6gIo

Liberecká Střelnice jiýž nechátrá

Empírová budova bývalé restaurace Střelnice, kde se v minulosti dělala dělnická setkání, dlouhodobě chátrá. Jakou historii má tato kulturní památka a co ji čeká v budoucnu?

V liberecké ulici U Krematoria se nachází okázalá stavba z 19. století. V roce 1831 zde Střelecký spolek otevřel moderní střelnici, která nahradila tu původní z roku 1781 umístěnou v Myslivecké ulici. Místo vyhrazené pro střelbu navazovalo přímo na budovu ve stylu empírového sídla, které poskytovalo potřebné zázemí včetně restaurace, kde probíhaly společenské akce."Reprezentativní klasicistní objekt střelnice byl postavený v roce 1831. Sál a restaurace byly v roce 1837 rozšířeny o krytou verandu. Poslední jednotná úprava proběhla pod dozorem stavitele Adolfa Bürgera na sklonku 19. století."Ačkoli je dnes tato honosná stavba tak trochu zastrčená, v minulosti sloužila jako oblíbené místo zábavy. V časech rozvíjejícího se dělnického hnutí se zde konaly dělnické schůze. Dělníci se na Střelnici scházeli především v době prosincové generální stávky v roce 1920. Tato stávka reagovala na policejní obsazení pražského Lidového domu, který byl využíván marxistickým křídlem sociální demokracie. Generální stávka požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení mezd nebo vznik dělnických rad k řízení podniků. Proti demonstrantům na několika místech (např. Kladensko, Mostecko nebo Hodonínsko) zasahovali četníci a vojáci, kteří velké množství protestujících zranili a řadu z nich zabili. Zatčeno bylo asi 3 000 lidí."K zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací."Petr Freiwillig (NPÚ)Na liberecké Střelnici se později pokračovalo v zábavách v podobě bálů a tanečních kurzů i tzv. odpoledních čajů pro střední a pokročilé. Praxi zde vykonávali učňové podniku Restaurace. Rozkradení veřejného majetku v podobě privatizace ale přineslo neblahé změny. Z výstavní restaurace se stala herna, ke které přibyl bowling. Když podnikatelským dobrodruhům jejich projekt zkrachoval, budova začala chátrat. Jestliže v minulosti restaurace přežila dvě století, v nových soukromovlastnických vztazích vydržela jen několik let.Petr Freiwillig, vedoucí libereckého oddělení specialistů z odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu k věci poznamenává: "Před několika lety byla zpracována a orgány státní památkové péče odsouhlasena projektová dokumentace na celkovou obnovu objektu.  (zdroj Libereds)

V současné době má Střelnice nového majitele, a kýžená rekonstrukce právě probíhá.

RANĚNÍ Z PRUSKO-RAKOUSKÉ VÁLKY PŘED LIBERECKOU STŘELNICÍ (1866)

Město muselo poskytnout béči a ubytování nemocným a raněným vojákům, a to v určitých fázích války, zejména po bitvě u Sadové, zároveň oběma bojujícím stranám. S pruskou důkladností si vrchní inspektor polního lazaretu 3. armádního sboru už 26. června poručil, aby mu magistrát dodal nejpozději do týdne 3 zinkové vany, 600 dřevěných lůžek s viněnými přikrývkami a stejný počet nemocničního oblečení, pantoflí a lžic, 1 200 prostěradel a kapesníků, 300 nočníků, 5 různých kotlů a další zdravotní materiál. Prvních 115 vozů s pěti sty raněným přibylo do města užl. července. Našli ubytování ve Štěpánské nemocnici, Obecním domě, zámku i Liebiegově továrně. Jak raněných přibývalo, byly lazarety umísťovány i ve školách a jiných veřejných budovách. Během války v nich zemřeli 32 rakouští a 34 pruští vojáci. Jen za první den obsazení stálo podle odhadu ubytování vojska nejméně 20 tisic zlatých, ale i po jeho odchodu vynakládal Liberec společně s okresním hejtmanstvím až skoro do poloviny září na výdaje spojené s válkou v průměru 6 tisíc zlatých denně. Jako výsměch zněla slova prince Fridricha Karla, který na tehdejším Tržním náměstí 24. června prohlásil: "Nemusíte se nás tak bát, my ctíme cizí majelek, co potřebujeme, zaplatíme, neboť Prusové mají peníze. "

(ZDROJ: Roman Karpaš - Kniha o Liberci)

archiv Josefina Dana
archiv Josefina Dana
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
vizualizace neproběhlé rekonstrukce
vizualizace neproběhlé rekonstrukce
foto 30.8.2023 Josefina Dana
foto 30.8.2023 Josefina Dana
František Zikmund: V roce 1958 a 1959 jsem tam chodil do tanečních a taky poznal svojí budoucí manželku. Hodiny vedl mistr Rathouský s chotí. Dosti korpulentni dámou. Martin Bergl: Já tam zažil v šedesátých letech blešáky. Tam se dokonce dražilo a jeden šikovnej dražitel ze staré školy tam vydražil kilo hodinových ručiček.
František Zikmund: V roce 1958 a 1959 jsem tam chodil do tanečních a taky poznal svojí budoucí manželku. Hodiny vedl mistr Rathouský s chotí. Dosti korpulentni dámou. Martin Bergl: Já tam zažil v šedesátých letech blešáky. Tam se dokonce dražilo a jeden šikovnej dražitel ze staré školy tam vydražil kilo hodinových ručiček.

Střelnice

Bývalá liberecká střelnice má za sebou pohnutou historii.
O její výstavbu se zasloužili před téměř dvěma sty lety liberečtí ostrostřelci. Význačnou část stavby zabíral taneční sál a restaurace – tyto místnosti byly v průběhu času využívány různými organizacemi, staly se např. sídlem Průmyslového vzdělávacího spolku, místem četných dělnických schůzí a manifestací, později i hernou s automaty. Poslední dvě desetiletí zůstala opuštěná a chátrala; propadlá střecha
její zánik ještě uspíšila a dnes stojí pouhý krůček před rozpadnutím.

Střelnice představuje nejvýznamnější dochovanou ukázku empírové stavby v Liberci. Je obdélného půdorysu, průčelí má střední sloupový portikus s nízkým trojúhelníkovým štítem, podpíraným čtveřicí toskánských sloupů. Pravá část je jednopodlažní s tanečním sálem
s pěti vysokými, obloukovitě zaklenutými okny, levá část objektu je dvoupodlažní, pětiosá.

Dezolátní stav budovy dovoluje zachovat pouze obvodové zdivo
a přízemní část objektu s klenbami. Do obálky domu vkládáme novou vnitřní konstrukci – vrstvu, která se obálky dotýká jen zlehka a dává jí tak vyniknout v celé její kráse. Nový šperk do cenné šperkovnice.
Secesní budově se vrací její původní tvář, zazděné otvory budou obnoveny a střecha, kopírující původní tvar, doplní stavbu měděnou korunou.

Dispozice aktivně pracují s osovými průhledy celou budovou jak
v horizontálním, tak i vertikálním směru. Návštěvník při příchodu
do foyer dohlédne přes recepci až do zahrady, zatímco se v otevřeném atriu nad jeho hlavou otevírá dům až po střešní rovinu. Budova se stane sídlem několika různých firem. Jejímu významu bude odpovídat i úprava jejího okolí. Pobytové plochy budou zpevněny kamennou dlažbou doplněnou zelení, další plochy budou mlatové či betonové.

autor: Ondřej Novák, Jiří Janďourek
investor: soukromý investor
místo: Liberec
projekt: 2021

zdroj: https://www.atakarchitekti.com/strelnice/?fbclid=IwAR0vGF3c3Kw1tXsU2VIMidfum1XOjfgHJsuI3SBBs9DaP2_y8z8Fu7WwVSc&mibextid=xfxF2i

2011
2011
zdroj:https://mapy.cz/zakladni?q=pod%20per%C5%A1t%C3%BDnem%20321&source=addr&id=11076005&pid=106047299&newest=0&yaw=4.123&fov=1.103&pitch=-0.050&x=15.0557991&y=50.7638622&ds=2&z=17&ovl=8
zdroj:https://mapy.cz/zakladni?q=pod%20per%C5%A1t%C3%BDnem%20321&source=addr&id=11076005&pid=106047299&newest=0&yaw=4.123&fov=1.103&pitch=-0.050&x=15.0557991&y=50.7638622&ds=2&z=17&ovl=8
Křižovatka ulic  U Krematoria a Dr.Milady Horákové (M.Gergelčík)
Křižovatka ulic U Krematoria a Dr.Milady Horákové (M.Gergelčík)

Konec budovy bývalého OPBH v červenci 2022.

Podle informací, ale ne ověřených, zde má vzniknout parkoviště.

(foto Tomáš Dostál)