LIBERECKÝ "PRÁTR"

Hospoda, ve které je divadlo Je sobota k večeru a Zhořeleckou ulicí se táhnou davy mladých lidí ze spodu z města i od Pavlovic. Ostatně jdou k Prátru tak jako každou sobotu. Prátr je restaurace s velkým tanečním sálem a s příjemně upravenou zahradou, kde hostinský pan Antoš čepuje skvělý ležák. Prátr se později změnil v Lidový dům a později Malé divadlo Aréna. (pozn. V počátku provozu se pro divadlo používal název Aréna, který se však neujal a dnes je scéna známá jako Malé divadlo.)

Prátr se stal i známým střediskem ochotnického divadla, které zde začalo hrát v roce 1903 jako dramatický odbor dřevodělníků. Později si začali říkat "Divadlo v Prátru".

Tedy v roce 1903 se dohodli ochotníci s panem Antošem, a ten jim dovolil postavit ve velkém sále jeviště. Dekorace si nechali namalovat pražskou firmou Petránek, kde v tom čase maloval i Josef Lada. První premiéra byla v neděli 13. března 1903 a byla sehrána hra, kterou do Prahy přivezla Ludvíkova divadelní společnost, Sever proti Jihu.

Divadlo v Prátru mělo velmi čilý společenský život a bylo velice oblíbené a navštěvované. Uvádělo obyčejně 10 premiér ročně. Pět v jarní sezoně (leden až květen) a stejný počet v podzimní sezoně (září až prosinec). Každou nastudovanou hru hráli dvakrát až třikrát. Početný soubor byl rozdělen na dvě části, které mohly nezávisle na sobě obsadit zvolenou hru, takže premiéry mohly být každých 14 dnů. Premiéra byla vždy provázena "bohatou šatnou a po představení tancem - hudba pana Kokeše". Tím, že si získalo takovou oblibu a návštěvnost, stalo se trnem v oku magistrátu, který právě český živel neměl v lásce a dělnický spolek nenáviděl zvláště. Tak přišel 18. října 1907 úřední zákaz konání divadelních představení v Prátru, údajně pro nezpůsobilost divadelního sálu k takovýmto vystoupením. Rok trvalo, než se tato záležitost vyřídila a divadlo mohlo znovu provozovat Svoji činnost.

Po roční odmlce sehrálo 11. října 1908 Štolbovu Závěť. V té době se na plakátech neuvádělo ani jméno režiséra, herců a mnohdy ani autora, ale dočetli jsme se tam věci, které v té době táhly diváka více než umělci, jako: zcela nové kulisy, nevídaný ohňostroj, požár jako živý, po představení tanec s rozdáváním dárků, salvy upřímného smíchu atd.

Samozřejmě, že ochotníci pořádali i jiné akce, které je mezi publikem populanizovaly, jako: Mikulášskou zábavu, Předvánoční věneček, Staročeskou dupandu, Jarm vínek. Jarní sezonu 1909 zahájili 7. března slavnostním představením hry Doktor Kalous, na kterém oslavil organizátor, zakladatel, režisér i herec Divadla v Prátru Josef Frydrych padesáté vy, stoupení. A potom již šly premiéry jedna za druhou. Na závěr jarní sezony 1909 měl být Letní dramatický vínek, který opět magistrát zakázal. A v létě přišla konkurence: Elektrické divadlo z Prahy. V Národním domě zahájil pan Egon Hájek řadu kinematografických představení při zcela vyprodaných sálech. Grand American Biograf hrál denně od 4 hodin odpoledne a od 8 večer. Vstupné bylo 20 a 80 haléřů.

Zvláštní kapitolou v historii Prátru byla konkurence. Tvrdá, záludná a nekalá. Dělnická tělovýchovná jednota textilních dělníků začala svá divadelní představení provozovat na no. vě postaveném jevišti v hostinci U Kiesewetrů v Horním Růžodole. A tu nastalo přetahová. ní herců, režisérů a přebírání, ba dokonce loupení divadelních titulů. Kdo toto divadlo dotoval? Nikdo. Snad tajně přispěl i svaz dřevodělníků a mecenáši, ale v podstatě si na sebe vydělalo. Vyúčtování hry Noc na Karlštejně: hrubý příjem do pokladny 216,20 K, vydání 160,91 K, zisk 55,20 K. Panu Antošovi dáno na osvětlení 4 K. Vstupné bylo v té době 60 a 80 haléřů.

Rok 1910 začal zajímavým inzerátem v Ještědském obzoru: "Dramatické odbory a spolky, které chtějí zakoupit divadelní hry s rozepsanými úlohami, vesměs literární díla cenná, obraťte se na pana Baštu v Liberci, Široká 48". Od května do konce jarní sezony se divadlo odmlčelo, neboť v Liberci hostovala známá herecká společnost Elišky Zólnerové v Národním domě. Zahájila 22. dubna 1910 Prodanou nevěstou a končila 17. května operetou Pozdní manévry. Přes to, že to byla dobrá a věhlasná společnost, měla na svých představeních jen průměrnou návštěvnost. Z Liberce pak odjela do Českého Dubu. Tuto dobu, kdy divadlo v Prátru nehrálo, využil hostinský Antoš k prodeji hospody. Novým majitelem se stal Josef Blecha, který inzeroval nově upravenou zahradu, instalaci elektrického osvětlení, zakoupení nových kulečníků a na čepu Dobrovické pivo.

Přes divadelní prázdniny bylo raženo heslo: Prátr, středisko českého obecenstva. Po prázdninách se hrál klasičtější repertoár, jako: Sv. Čech: Lešetínský kovář, L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, V. Štech: Ohnivá země, F. Šamberk: Podskalák. Na plakátech 24. 3. 1912, při premiéře Sudermanovy hry Čest, je poprvé uváděno jméno režiséra inscenace (Jaroslav Kittler), aby se to stalo nadále pravidlem. Na jevišti Prátru také spoře hostovaly i cizí soubory. A tu se objevuje další propagační moment do té doby u ochotníků neznámý. Vyzvednutí herečky v titulní roli. V květnu 1912 převzal Prátr hostinský Antonin Beran. Od 15. května 1912 přicestovala na 14 dní na divadelní zájezd česká společnost B. Klečkové, která trochu osvěžila divadelní život. Přes prázdniny tohoto roku bylo jeviště v Prátru nově a moderně zařízeno. Byla také pořízena nová figurální opona podle navrhu malíře J. Veniga. 23. a 24. března 1913 se konalo slavnostní představení hry J. Kůhnela Psohlavci, kde divadlo oslavilo uvedení stého představení a deset let trvání. Rok 1914 byl posledním rokem Divadla v Prátru. Sehrály se zde Nestroyovy Lumpacivagabundus, Ruthův Hrabě Rozumovskij, a 12. července 1914 vypukla 1. světová valka.

Od roku 1914 až do roku 1918 byly v Prátru ubikace pro vojaky. 8. srpna 1919 se z Prátru stala Dobrovická pivnice, ve které Dělnické divadlo v Liberci uvedlo svoji první poválečnou premiéru, při níž zakladatel, herec a režiser spolku Josef Frydrych oslavil své sté vystoupení. Bývalý Prátr byl rozšířen a přebudován na Dělnicky dům, kde se konaly schůze, konference, tělocvičné akademie, kde se hralo divadlo a konaly věnečky a plesy. Dělnický dům byl středem kulturního dělnického hnuti za první republiky. Roku 1938 obsadila Dělnický dům policie a převzali ho nacisti. Po druhé světové válce se přejmenoval na Lidový dům (Lidák), a byl dán k dispozici divadlu jako ubytovna pro herce, zkušebna a divadelní klub. Dnes je to opět divadlo. 

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci II, 1997