Martinská stěna a Dračí vrch
Martinská stěna

V roce 2004 vyhlídku spolek kompletně zrekonstruoval a osadil nové kované zábradlí, aby opět mohla bezpečně sloužit návštěvníkům. V průběhu let již došlo k poškození opravené vyhlídky, JJHS tedy v roce 2016 provedl její kompletní renovaci.
Od roku 1926 bylo pod vyhlídkou lesní divadlo, které však zaniklo s příchodem druhé světové války.Ve druhé polovině 80. let minulého století byla tradice lesních představení na několik sezón obnovena, místo však opět zůstalo pusté až do roku 2004, kdy se JJHS rozhodl opět oživit zaniklou lesní scénu a alespoň jednou ročně tu uspořádat představení pro diváky.
zdroj: https://liberecky.denik.cz/ctenar-reporter/vyhlidku-martinska-stena-ozivilo-divadlo-20200630.html









DŘÍVE A NYNÍ Vítejte u dalšího dílu seriálu, který každé úterý přináší srovnávací snímky z rozličných míst napříč krajem.
"Zde
nahoře je místo Boží. Ale také lidé zde postavili skromný chrámek.
Domov dokonalosti, svatostánek umění lidu — lesní scénu." Tato slova
napsala roku 1932 v libereckých novinách Reichenberger Zeitung na adresu
lesního amfiteátru na Martinské stěně v Kateřinkách spisovatelka Ada
Hübner-Storm.
V tu dobu už
přírodní divadlo šest let fungovalo, slavnostní otevření scény nad
údolím Černé Nisy se konalo 11. července 1926. Prostranství doplňovala
malebná, až lehce kýčovitá kompozice horských chaloupek a dřevěné
kapličky, vše v alpském stylu.
Sláva
divadla upadla, jako mnohde jinde v pohraničí, po druhé světové válce.
Chvíli tu ještě působil novými obyvateli založený ochotnický spolek J.
K. Tyl, ale to byla labutí píseň. Během dalších desetiletí všechno
zchátralo, zpustlo, zarostlo. Až v osmdesátých letech minulého století
amfiteátr díky herci libereckého divadla Václavu Helšusovi opět ožil a
vystupovali tu herci, muzikanti, šermíři a další kumštýři.
Dnes je lesní divadlo v péči Jizersko-ještědský horský spolek.
zdroj: Liberecký kraj


Dračí vrch
Dračí vrch se nachází v západní části Jizerských hor ve lese nad Libercem – Kateřinkami, asi 2,5 km jižně od vesnice Fojtka. Z Dračího vrchum který je opředem mnoha pověstmi, se odkrývá krásný výhled do okolí.
Dračí vrch s výškou 676 m.n.m. se tyčí nad obcí Fojtka nedaleko Liberce. Na vrchu se nachází skalní vyhlídka ze které je téměř kruhový výhled do okolí. Skalka byla v roce 1902 zpřístupněna libereckým horským spolkem. Do skalky bylo vytesáno na 70 schodů a osazeno zábradlí, výstup je zde možný dodnes.
K dračímu vrchu se váže pověst, podle které se ve skalách usadil mohutný drak, který vždy na svátek čarodějnic musel mít lidskou oběť. Každý rok svobodné dívky z okolí sem posílaly lístky se svými jmény. Lístky byly dány do obětní mísy (prohlubně) na vrcholu skály. Drak je pak rozfoukal a jen jeden lístek zůstal jakoby tajemnou mocí přikovaný ke kameni. Jednou toto losování padlo na děvče z blízké hájenky, která marně čekala na návrat svého ženicha z daleké cesty. Když už stoupala k Dračímu vrchu, její milý se vrátil, těsně před skalkou ji předběhl a jediným šípem draka zabil.
Po Dračí skálou vede také naučná stezka Fojtecké tisy. Je dlouhá jen několik set metrů a najdete na ní 5 informačních zastavení. Vede přírodní památkou Pod Dračím vrchem, kde se nachází velké množství tisů, které se zde přirozeně rozmnožují. Stezka je pouze pro pěší a vzhledem k tomu že je fyzicky nenáročná je vhodná i pro rodiny s dětmi.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/draci-vrch-u-obce-fojtka-v-jizerskych-horach
Dračí vrch býval sídlem ohnivého draka, báječného zvířete nehorázné velikosti, kroužkovaného, ostrým, hrozným vzhledem, často mnohohlavým, jedovatým dechem;
tomuto pravému padouchovi, který přinesl zlým lidem peníze a drahokamy skrze kouř, musela být každoročně v určitou dobu obětována lidská oběť.
Kdysi žil nedaleko Dračího vrchu, tak dračí přísloví vypráví lesníkovi, který měl krásnou dceru, který byl zasnouben s lesníkem, který byl velmi chválen jako střelce.
Co neštěstí chtělo, osud rozhodl tuto dceru, otcovu oblíbenci, jako oběť pro draka.
Neexistoval žádný způsob, žádný způsob, jak zachránit drahé dítě před obětní smrtí.
Nastal den, kdy měla být obětována. Dcera se rozloučila s rodiči a začala obětní procházku; z očí jí i rodičům vypadly slzy.
Už přišla hodina, kdy musela být obětována snědenému zvířeti.
Tam se jí v posledních chvílích zjevil její snoubenec, který se vrátil z dálky; když slyšel smutné kolo, nezbylo mu nic naléhavějšího, než zachránit ji, kterou tak věrně miloval.
Přiblížil se k drakovi s lidskou můrou;jeho pohled a jeho jedovatý dech ho nemohly vyděsit zpět; mířil nabitou zbraní na draka, střílel, padla střela a rostoucí zvíře se zhroutilo a naposledy vydechlo.
Dcera, snoubenka, se podařilo zachránit a v krátké době se mohla svatba obou oslavit radostmi.
(autor příspěvku Jan Polák)