Metznerova kašna

Metznerova kašna skončila po válce v drti. Češi ji použili pod chodníky

Velkou diskusi vyvolal nedávný návrh na navrácení Metznerovy kašny s rytířem Rüdigerem do Jablonce nad Nisou. Obdobné umělecké dílo od téhož sochaře v minulosti stávalo i v Liberci na náměstí před radnicí. Od slavnostního odhalení uplynulo přesně devadesát let (v roce 2016).

S myšlenkou podobné výzdoby města přišli liberečtí stavitelé a výtvarníci již v roce 1904.
"V roce 1906 se v Liberci Metzner, tehdy nejrenomovanější českoněmecký sochař, představil. Pro zdejší výstavu českých Němců v Liberci navrhl figurální kašnu. Zároveň se s představiteli města dohodl, že toto dílo se stane novým výtvarným doplňkem náměstí před radnicí," popsal Jan Mohr ze Severočeského muzea, odborník na Metznerovo dílo.

K umístění kašny na náměstí ale nedošlo pro odpor místních architektů i nedostatku peněz.
Teprve v roce 1922 obnovilo město objednávku, jejíhož vyřízení se ujala Metznerova manželka Else. Metzner totiž v roce 1919 zemřel.
Odhalení fontány se konalo počátkem dubna 1926. Dílo vytvořili berlínský sochař, někdejší Metznerův spolupracovník Roman Schletterer s kovolitcem Martinem Piltzingem. Architektonické části z travertinu zpracoval kameník Andreas Hartner z dolnofranského Markbreitu.

Po válce dílo Češi odstranili jako symbol němectví

Na počátku války byl osud kašny ohrožen sbírkou barevných kovů, ale starosta ji s památkáři uhájil. Aniž to tušil, jen na pár let. V létě 1945 ji totiž Češi jako symbol němectví odstranili.
"Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti, a záhy po osvobození stržena," doplnil Jan Mohr.
Kamenné články byly rozebrány a uskladněny v technických službách města. Po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly byly rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.

Kašnu z Jablonce odkoupili Němci, stojí ve městě Kaufbeuren
Metznerovo dílo však poznamenalo i jiná města v Čechách, Německu a Rakousku. Obdobná kašna jako v Liberci stávala i v Jablonci nad Nisou. Na dnešní Horní náměstí byla umístěna v roce 1930. Po válce ji postihl stejný osud jako tu libereckou.

Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru" a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem.

Socha naštěstí přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu. Nový domov tam nalezlo několik tisíc Němců vysídlených po válce z Jablonce nad Nisou a okolí. Město kašnu a sochu odkoupilo v šedesátých letech minulého století.

Autor článku Jan Mikulička, 2016

Frantz Metzner 1870-1919), rodák ze Všerub u Plzně, Franz Metzner začal jako kameník. Ale brzy se stal učitelem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po zdejším krátkém působení přesídlil v roce 1906 do Berlína, kde se dočkal velkého uznání za sochařskou výzdobu Rheingoldu a Lidové scény na Bülowově náměstí v Berlíně a za pomník Bitvy národů u Lipska. Daleko osobitěji a niterněji působí jeho volná tvorba (plastiky Trpitel, Matka, Melancholie). Metznerova tvorba je především monumentálního charakteru citlivě korespondující s architekturou. V této souvislosti připomeňme jeho dvě kašny, v Jablonci nad Nisou (Rüdiger) a Liberci (Siegfried), vycházející z příběhu o Niebelunzích (Burgundech), převyprávěného ze starších pramenů někdy okolo roku 1200.Rüdiger von Bechelaren je jednou z klíčových postav druhé části eposu, který se stal národním příběhem německého národa. Kašna byla určena pro náměstí před Votivním kostelem. Ale pro různé peripetie se dílo dostalo do Jablonce až pět let po Metznerově smrti, v roce 1924. Nejprve byl Rüdiger postaven provizorně na fundament po odstraněném pomníku Josefa II., později byl přenesen před moderní kostel Nejsvětějšího srdce Páně postaveného podle německého architekta Josefa Zascheho.V roce 1945 byla plastika rozebrána a v roce 1950 se dostala do Národní galerie. Sochu v roce 1968 odkoupilo od Národní galerie město Kaufbeuren v jižním Bavorsku, kde žije kolonie přesídlenců z Jablonecka nad Nisou. Zde byl pomník 6. července roku 1969 znovu odhalen.Siegfried je ústřední postava první části eposu. Tuto plastiku Metzner navrhl v roce 1906, dílo bylo umístěno před libereckou radnicí až po válce, v roce 1926. Pomník byl v roce 1945 rozebrán a zničen.

Metznerova kašna

Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti. Franz Metzner byl velmi významný sochař evropského formátu. Šlo o mimořádnou osobnost. Narodil v roce 1870 ve Všerubech u Plzně v chudé rodině. Vyučil se kameníkem a samostudiem si talentovaný mladík doplňoval sochařské vzdělání. Stal se profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy a uznávaným sochařem. Spolupracoval s významnými architekty, například i s Josipem Plečnikem, architektem Pražského hradu v době prezidenta T. G. Masaryka, a s Josefem Zasche.Výsledkem jejich společné práce jsou vysoce umělecky ceněný palác Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopech, za nějž získal Josef Zasche cenu za nejlepší stavbu Rakousko-Uherska 1900–1910, nebo palác Asekuračního spolku cukrovarnického průmyslu na Senovážném náměstí v Praze.

 (autor příspěvku Jiří Peterka)

Metznerova kašna 1940

Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti.Franz Metzner byl velmi významný sochař evropského formátu. 

Šlo o mimořádnou osobnost.Narodil v roce 1870 ve Všerubech u Plzně v chudé rodině. Vyučil se kameníkem a samostudiem si talentovaný mladík doplňoval sochařské vzdělání. Stal se profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy a uznávaným sochařem. Spolupracoval s významnými architekty, například i s Josipem Plečnikem, architektem Pražského hradu v době prezidenta T. G. Masaryka, a s Josefem Zasche.

 Výsledkem jejich společné práce jsou vysoce umělecky ceněný palác Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopech, za nějž získal Josef Zasche cenu za nejlepší stavbu Rakousko-Uherska 1900–1910, nebo palác Asekuračního spolku cukrovarnického průmyslu na Senovážném náměstí v Praze.

autor příspěvku Jiří Peterka