Návštěva Císaře Františka Josefa I. v roce 1906

K vrcholným okamžikům liberecké výstavy náležela návštěva panovníka. Císař František Josef I. byl v Liberci naposledy před patnácti lety. V roce 1891 zavítal do města na jediný den během pobytu v Čechách, při němž byla hlavním cílem pražská jubilejní výstava - podnik vyjadřující především úspěchy českého národa. Návštěvou německého Liberce chtěl panovník demonstrovat spravedlivý vztah k oběma národnostem žijícím v zemi. Tehdy ovšem liberecká cesta nedopadla nejlépe. Obyvatelstvo města Jeho Císařské Výsosti uspořádalo nadšené ovace. Avšak den před jeho příjezdem vybuchla u železničního mostu v Růžodole I nálož připravená pro panovníkův vlak. Navíc došlo během císařova pobytu ke srážkám mezi členy německého tělocvičného spolku a příslušníky české menšiny, kterým chtěli turneři zabránit ve vítání Františka Josefa. Česká politická reprezentace přednesla svou stížnost v říšské radě, a tak nebyl výsledný obraz liberecké návštěvy nejlepší. V dalších letech pak panovnický dům a vídeňská vláda s nelibostí sledovaly počínání libereckých, kteří občas sebevědomě překračovali své kompetence dané statutem města a zejména ve svém nacionálním horlení daleko častěji vyjadřovali příslušnost k velkému německému národu v sousedním Německu, než rakouské vlastenectví.

Nyní však mocnář navzdory svému vysokému věku návštěvu slíbil. Byla fo pocta pro město a především důkaz, že oceňuje význam českých Němců. Liberec i organizátoři výstavy se snažili připravit více než důstojné přijetí. Město vydalo řadu vyhlášek o úpravách a výzdobě ulic včetně jasně stanovených předpisů, které měly zajistit bezpečnost hlavy státu (např. fotografovat mohli pouze ti, kteří vlastnili povolení, nikdo nesměl vystupovat na parapety oken a střechy domů, kolem nichž měl císař projíždět). Průchodnost ulic a stav komunikací na panovníkově cestě městem bedlivě prohlédl místodržící, který celou trasu projel automobilem. Tentokrát se měl František Josef [. v Liberci zdržet několik dní. Císařské komnaty byly připravovány V tzv. novém zámku, to jest v té Části zámku ClamGallasů, kde před nedávnem sídlila kancelář výstavy. Přestože byl mocnář známý svou střídmostí a zálibou ve vojenské strohosti, tvořilo vybavení pro jeho apartmá, kuchyň a dvorní ekvipáž včetně koní náklad celého zvláštního vlaku. Ten dorazil z Vídně do Liberce v polovině června spolu se specialisty, kteří měli připravit panovníkovu ložnici a pracovnu i prostory pro císařský personál. Pohodlně a bezpečně musel být ubytován také císařův vznešený doprovod. Kromě arcivévody Ferdinanda Karla, zemského místodržícího hraběte Coudenhove a zemského maršálka Jiřího Lobkovice provázel totiž panovníka také nový ministerský předseda a několik ministrů.

Po pádu Gautschovy vlády na konci dubna a měsíčním působení prince Konráda Hohenlohe byl 2. června jmenován ministerským předsedou Max Wladimir Beck. Jím sestavenou vládu tvořili úředníci a poprvé také větší počet parlamentních politiků, kteří reprezentovali různé politické strany.

Od tohoto kabinetu se očekávalo prosazení volební reformy a určité uklidnění vztahů. Ve vládě vedle sebe zasedli dva zástupci českých mladočechů, zástupci německého liberálního i nacionálního tábora (tj. dva členové strany pokrokové a dva představitelé strany lidové) a reprezentant polského poslaneckého klubu. Místa tzv. ministrů krajanů připadla Polákovi Adalbertu Dzieduczyckemu, mladočechoví Bedřichu Pacákovi a libereckému nacionálovi Heinrichu Prademu. Společná cesta na výstavu českých Němců měla manifestovat snahu o zlepšení vztahů v Čechách.

Český tisk doposud výstavu buď ignoroval, nebo hodnotil jako "nacionálně nesnášenlivý podnik", Po arogantním prohlášení Deutsche Volkszeitung, že Čechům bude na výstavě zaručena bezpečnost, budou-li hovořit německy, volaly Národní listy, že "česká noha nesmí na výstavu páchnout". Nyní byly bezesporu zaskočeny a otiskly úvahu, zda by ministr Pacák nemohl opustit panovníkův doprovod na národnostní hranici v Hodkovicích. Oba mladočeští ministři však dojeli až do německého Liberce. A nezůstalo pouze u toho. Ministerský předseda Beck byl ubytován u člena panské sněmovny továrníka Williho Ginzkeye, ministr Fořt u prezidenta liberecké komory A. Neumanna a Bedřich Pacák u svého politického a národnostního protivníka Heinricha Pradeho. Český ministr krajan v interview poskytnutém Reichenberger Zeitung po setkání s libereckými Čechy konstatoval, že má vážnou snahu "přispět k dohodě obou národů žijících v Čechách". Také liberecké německé listy zmírnily svůj nacionální tón. V duchu rakouského vlastenectví a vyjádření oddanosti panovnické rodině a monarchii se nesly projevy přednášené za přítomnosti císaře.

Hlava státu a její doprovod dorazily do Liberce zvláštním vlakem z Vídně vpodvečer 21. června. Na slavnostně vyzdobeném nádraží je kromě představitelů města, vedení výstavy a zemské správy očekávali příslušníci významných šlechtických rodin z Čech a další tisíce lidí. Po přehlídce čestné jednotky projel císař v průvodu kočárů od nádraží k radnici, odkud pokračoval do zámku. Druhý den pobytu navštívil František Josef libereckou radnici, kde se setkal se členy zastupitelstva města. Z balkónu radnice pak pozdravil zástupy stojící na náměstí. Zde se shromáždili představitelé peněžních ústavů, spolků, měst a obcí. Po opuštění radnice hovořil panovník s některými z nich, mj. také s Václavem Šamánkem, který reprezentoval libereckou Českou záložnu. Zvlášť byli císaři představeni shromáždění starostové německých měst a obcí a činitelé okresních orgánů z německých oblastí Čech.

Z hlavního libereckého náměstí se pak průvod kočárů s mocnářem vydal k výstavišti. Prohlídce výstavy předcházelo slavnostní setkání císaře a vznešených hostí s organizátory podniku, výtvarníky podílejícími se na tvorbě výstavy (mj. M. Fabiani, F. Metzner, F. Thiele), představiteli města i Obchodní a živnostenské komory a velkoprůmyslníky z Liberecka. Starosta Franz Bayer ve svém projevu tentokrát nespojil prezentací úspěchů českých Němců s jasnou formulací politických nároků. Vzletně hovořil o vřelém vztahu k vlasti a o tom, že výstava má být pobídkou k dalšímu snažení v soutěži "o palmu vítězství mezi národy monarchie". Císař ve své odpovědi ocenil přehlídku výkonů českých Němců a slíbil podporu pro vytváření podmínek nutných k rozvoji snah obyvatel Českého království. Zároveň poděkoval za vřelé a loajální přijetí. Při prohlídce pavilonů hlavní budovy mu dělali průvodce většinou sami majitelé nebo ředitelé vystavujících firem.

Po obědě v mramorovém sále libereckého zámku navštívil císař muzeum, Obchodní a živnostenskou komoru a prohlédl si městské lázně nesoucí jeho jméno. Reprezentativní třídou Císaře Josefa pak panovník projel na území Starého Harcova a odtud k lesní vile Liebiegů, kde jej uvítal Johann Liebieg. Návrat na výstaviště byl spojen s květinovou slavností, Bíle oděné liberecké paní a dívky, shromážděné podle nacvičeného scénáře, oslavily přítomnost hlavy státu slavností růží. Po nové cestě kolem přehradního jezera pak kočáry s panovníkem dojely k továrně firmy Johann Liebieg, kde významné hosty vítali zaměstnanci.

Následující den začal císařův program mší v klášteře voršilek. Po ní pokračoval František Josef I. v prohlídce výstavy. Tentokrát se věnoval zemědělské expozici, pavilonu umění a objektům V západní části výstaviště. V přesně stanoveném programu následovala prohlídka libereckých kasáren a další slavnostní tabule na zámku. Vpodvečer uskutečnil císař cestu do Stráže nad Nisou, kde byl očekáván představiteli obce a okresu i majitelem a zaměstnanci zdejší významné textilní továrny firmy Zimmermann. Mocnář, kterému chybělo málo do sedmdesátých šestých narozenin, absolvoval nesmírně nabitý a náročný program. Byly mu představeny desítky osobností, musel vyslechnout řadu projevů, ale i písní a básní na svou počest. Byla také zaznamenávána a publikována každá jeho věta. Organizátoři předem stanovili a mnohdy také nacvičili, kdo a kdy jej má oslovit. A nejen to. Přesně byla určena místa korporací a spolků při průjezdu panovníka městem. Tak se také dozvídáme, že české spolky měly tentokrát vyhrazeno místo ve špalíru na Soukenném náměstí.

Po třetí noci strávené v libereckém zámku se František Josef I. rozloučil s libereckými obyvateli a vlakem s císařským salónním vozem odjel do Jablonce nad Nisou. Cesta byla přerušena zastávkou ve Vratislavicích, kde se ve zvláštním stanu setkal s představiteli obce a majiteli proslulé fovárny na výrobu koberců Willim a Alfredem Ginzkeyovými. Jednodenní panovníkův pobyt v rychle se rozvíjejícím Jablonci byl opět nabit setkáními, přehlídkami a návštěvami. Po jejich absolvování odjeli vznešení hosté kočáry do Rychnova, kde stál připraven dvorní vlak, který je pak dopravil ze severních Čech do Vídně.

Císařova návštěva německých oblastí Čech a zejména prohlídka liberecké výstavy symbolizovala panovníkovo ocenění práce a významu Českých Němců. Zároveň však byla nesena v duchu snahy po uklidnění národnostních a politických sporů. Vyjádřením a vyvrcholením této snahy byl císařův list českému místodržícímu odeslaný ještě z Rychnova u Jablonce 24. června. V něm poděkoval za vlastenecké nadšení, s nímž byl v Českém království přijat "oběma národními kmeny" a vyjádřil přesvědčení, že "vyrovnání národnostních protikladů by zajistilo oporu hospo. dářským zájmům země". List zakončil přáním, aby mohl "pozdravit den sblížení obou národností".

Skutečnost však měla k realizaci tohoto přání opravdu daleko. Český tisk nazýval panovníkův list "císařským manifestem smíření" a vyzvedá. val, že se sama hlava státu postavila do čela těchto snah. Německý liberál. ní tisk toto panovníkovo úsilí obcházel opatrně. Nacionálně laděné noviny vyzývaly k ostražitosti a tvrdily, Že s výzvami ke smíření je třeba obrátit se především na Čechy. Vídeňské nacionální noviny Wiener Tagblatt dokonce konstatovaly, že císařova návštěva v Liberci politické naděje Němců zničila. V německém politickém táboře opět převážily hlasy nacionálních radikálů. Svědčila o tom aféra s vlajkami, která vypukla v souvislosti s panovníkovou návštěvou Jablonce nad Nisou. Od poloviny 19. století němečtí obyvatelé Čech rádi vyjadřovali svou příslušnost k německému národu užíváním německých černo-červeno-zlatých vlajek. O tom, že jejich užívání na Liberecku bylo obvyklé a naopak vyvěšování rakouských vlajek nikterak samozřejmé, svědčí skutečnost, že se liberecký starosta před zahájením výstavy obrátil na občany s výzvou, aby při návštěvě člena panovnické rodiny vyvěsili vedle německých také rakouské vlajky. Císařský dvůr samozřejmě trval na černo-zlatých habsburských barvách, které byly výsostnými znaky monarchie. Před návštěvou hlavy státu v Jablonci vyzval tamní starosta H. A. Posselt majitele domů, aby německé vlajky, které František Josef I. nerad vidí, při jeho návštěvě nepoužili. Německý nacionální spolek z Jablonce však byl rozhořčen a vznesl dotaz k ministru H. Prademu. Ten sdělil, že budou-li vedle německých barev všude rakouské, nemůže to vadit. V Jablonci však byly odstraněny nejenom německé vlajky, ale také tabule s označením Bismarckovo náměstí. Hned po skončení panovníkovy návštěvy se jablonecký starosta stal terčem prudkých útoků nacionálního tisku. K útokům se připojily také liberecké Deutsche Volkszeitung. Nutno říci, že v tomto případě zcela pokrytecky. Podrobný Popis císařské návštěvy v Liberci svědčí totiž o tom, že německé vlajky sice v ulicích visely, avšak budovy, kolem kterých panovník projížděl, byly ozdobeny pouze černo-zlatými vlajkami rakouskými a modro-bílými libereckými. Jablonecká aféra neměla pouze lokální rozsah. Všeněmečtí poslanci přenesli záležitost na půdu říšské rady ve Vídni a význam panovníkovy mise do Čech dokonce zpochybnili žádostí o předložení nákladů na cestu a dotazem, z jakých prostředků byla velká částka hrazena. patřila k největším svátkům výstavy i města. Politiky přirozeně zajímal i císařův vládní doprovod, avšak ve státně-politickém systému monarchie i v pohledu řadových občanů na začátku 20. století byl panovník stále tou nejdůležitější osobou. Jeho pohyb a výroky bedlivě sledovali a zaznamenávali novináři, o jeho návštěvě v Liberci a Jablonci byla vzápětí vydána celá kniha. Organizace císařova pobytu si také vyžádala značné množství práce i velké finanční náklady. Na školách v libereckém okrese se v době panovníkovy návštěvy nevyučovalo, volno pro účast na vítání vznešených hostů dostali zaměstnanci některých libereckých továren (ti ovšem s povinností zanedbané hodiny napracovat).

Zdroj: Miloslava Melanová - Liberecká výstava 1906, 1996

21.6.1906   před šestou hodinou večerní dorazil do Liberce císař František Josef I. Byla to přitom již čtvrtá, poslední návštěva Liberce (při předchozí, v roce 1891 na něj byl spáchán pokus o atentát). Císař se přirozeně podíval na Německočeskou výstavu u přehrady a například také "zkolaudoval" hotel Zlatý lev (v provozu již v roce 1905).

autor příspěvku: Liberec na webu