Staveniště Pojišťovny Dunaj (rok 1927)

Na snímku pořízeném z budovy YMCA je velmi dobře patrný blok domů uprostřed budoucího náměstí - obchodní dům Bayer, přízemní obchod proslulé firmy na cukrovinky Körber a dům na rohu Mostecké ulice, se známou drogerií U Černého psa (čp.24 - III), která se po zboření přestěhovala do domu, který vidíme zcela vlevo. Budování hlubokých a rozsáhlých základů se neobešlo bez problémů, neboť celá jižní strana stavby spočívá na nánosech, promáčených ještě navíc Harcovským potokem, probíhajícím těsně vedle levého okraje snímku, který byl už předtím sveden do betonového koryta. Část paláce Dunaj bylo proto nutno založit na pilotách Se všemi těmito nástrahami se úspěšně vypořádaly stavební firmy E.A. Stroner a spol. z Liberce a Mok z Ostravy a během dvou let postavily podle návrhu pražského architekta profesora Adolfa Foehra konstrukčně náročnou budovu s rozlehlou dvoranou uprostřed.

(zdroj Kniha o Liberci)

Palác Dunaj, první liberecký "mrakodrap" 

Prvním libereckým "mrakodrapem" se stal Palác Dunaj. Investorem budovy, postavené takřka současně s expoziturami v Praze, byla pojišťovna Donau Allgemeine Versicherung A. G. V Liberci se tak poprvé objevil typ velkoměstského pasážového paláce, současníky trochu nadneseně označovaný za "první liberecký mrakodrap". Jeho autorem byl žák Jana Kotěry Adolf Foehr (20. června 1880, Norimberk – 7. října 1943, Praha), který patřil k významným a mimořádně plodným tradicionalisticky orientovaným architektům meziválečného Československa.

Novostavba z let 1927–28 znamenala zásadní hmotovou a výškovou proměnu Soukenného náměstí a patří k Foehrovým největším mimopražským zakázkám. Zajímavá je ovšem i z hlediska památkové péče, neboť jí musel ustoupit památkově chráněný klasicistní hostinec Německý dům. Historickou a uměleckou hodnotu domu si uvědomovali i současníci a otázka jeho demolice rozdělila odbornou i laickou veřejnost do dvou nesmiřitelných táborů. Zelenou však nakonec dostala snaha o velkoměstskou proměnu centra, odpovídající významu Liberce, což dokládá i příspěvek věnovaný Německému domu v deníku Reichenberger Zeitung uvozený emotivním mottem "Staré se hroutí a nové rozkvete z trosek".

V konzervativním libereckém prostředí působila mohutná puristická budova s expresionistickým nádechem jako zjevení, a tak nepřekvapí značná pozornost ze strany regionálního tisku, který se předháněl v pozitivních komentářích. Oceňována byla především skutečnost, že "Dunaj je první velkou a působivou stavbou v moderních formách, největší a nejmodernější stavbou města, která obohatila jeho obraz" a dle slov současníků "Liberec touto budovou a její architektonickou ideou demonstroval své moderní a progresivní aspirace a důraz na svůj rozvoj." Pozitivně bylo hodnoceno rovněž formální řešení objektu s poukazem na to, že se jedná o prostou německou práci, ušlechtilou architekturu bez sklonů k příliš moderním formám. Stavební práce včetně nosného železobetonového skeletu provedla liberecká filiálka firmy Ed. Ast, Stroner & Co., která se musela potýkat s řadou obtíží, kdy kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí, musela být část domu vybudována na 820 čtyřmetrových pilotech z jedlového dřeva, nesoucích základový železobetonový rošt.
Přízemí obsahovalo prodejní plochy, první patro bylo využíváno pro provoz pojišťovny a zbylá kromě dvou posledních sloužila povětšinou k bydlení. Vedle pojišťovny se zde nacházela také pobočka Německé zemědělské a průmyslové banky (Deutsche Agrar und Industrie Banka), sídla některých institucí a spolků, mj. místní pobočka Autoklubu Republiky Československé, židovská lóže Societé, Jednotný svaz soukromých zaměstnanců v republice Československé, skupina Liberec, či spolek Přátel umění (Verein der Kunstfreunde), spediční služby, lékařské ordinace a advokátní kanceláře. Ústředním prostorem osmipodlažního domu byl Lichthof (světlý dvůr), rozsáhlý, provzdušněný centrální prostor krytý mohutným nadsvětlíkem, do nějž ústily čtyři pasáže a jednotlivá podlaží spojovaly dvě schodišťové "věže. Jednou z pasáží byl spojen se sousední budovou YMCA, kde se nacházel biograf, o jehož zřízení se uvažovalo zprvu přímo v Dunaji. Budovu tak lze s trochou nadsázky označit za první skutečné liberecké "nákupní centrum", jež zákazníkům poskytovalo široký výběr služeb a produktů. Svou prodejnu a zastoupení zde měly nejen velké firmy jako Julius Meinl, Siemens & Halske, Mattoni, obuvnická divize Goodyear či kancelářské potřeby Gibian & Co., ale i lokální obchodníci. V pasážích se tudíž nacházely vedle prodejen koberců a linolea, nábytku, hraček, ložního prádla, oděvů, porcelánu, parfémů, jabloneckého skla a bižuterie také papírnictví nebo řeznictví a nechybělo ani holičství. Svým obyvatelům polyfunkční novostavba skýtala mimořádně vysoký standard bydlení, splňující moderní hygienické požadavky. Obytná část obsahovala 24 bytů o 2 až 5 místnostech, vybavených koupelnami a komfort obyvatel zajišťovaly i 2 společné prádelny v suterénu. Nejluxusnější velkometrážní byty se zimními zahradami v konkávních nárožích se nacházely při schodišťových věžích. Samozřejmostí pak bylo elektrické osvětlení, ústřední teplovodní a teplovzdušné výtápění, vodovod, domovní telefon a zdviže (2 páternostery a 3 běžné výtahy).
Pozdější osudy paláce nebyly příliš šťastné. Po připojení pohraničí k Německé říši došlo i zde k rozsáhlé arizaci židovského majetku, což byl i případ velké části prodejen v paláci Dunaj. Po roce 1948, kdy pojišťovna Dunaj ukončila svou činnost na území Československa, se stal sídlem libereckých Energetických rozvodných závodů, došlo k odstranění nápisu DONAUHOF a v přízemí byla v na sklonku 50. let otevřena první liberecká samoobsluha (1958). Centrální nádvoří bylo zprvu využíváno pro výstavní účely (např. výstava Nástup ke zvýšené dopravní bezpečnosti v roce 1951), aby jeho osud posléze zpečetila přestavba na velkoprodejnu potravin, zabírající celé přízemí provedená v letech 1962–64. Zbytek domu převážně slouží k bydlení, a je zde i několik lékařských ordinací. Technickým unikátem jsou pak nepoužívané a zabedněné výtahy typu páternoster. V roce 2013 došlo k rehabilitaci průčelí podle návrhu Petra Stolína, na které se tak mj. na základě požadavku památkové péče opět vrátila elegantní kordonová římsa, oddělující mezanin od parteru.

Autoři Jaroslav Zeman | Foto se svolením Jaroslava Zemana
Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/35942-drbna-historicka-palac-dunaj-prvni-liberecky-mrakodrap.html?utm_source=copy