Palachova třída
Když se podíváme na dnešní Palachovu třídu, která se kdysi pyšnila jménem Klotyldina ulice, můžeme ji vnímat jako živý důkaz toho, jak se město Liberec postupně rozvíjelo a přizpůsobovalo potřebám dopravy i městského života. Ale kdo by si pomyslel, že tato dopravní tepna, kterou dnes projíždí auta, tramvaje a občas i cyklisté, má tak zajímavou historii?
Klotyldina ulice vznikla v roce 1875 jako odpověď na tehdejší dopravní problémy. Staroměstské náměstí už tehdy zažívalo dopravní špičky – koňské povozy, pěší a občas i nějaký ten rozzuřený kozel – bylo potřeba najít cestu, jak tuto chaosu plnou situaci zklidnit. A tak se zrodila Klotyldina ulice, která měla odvést část dopravy pryč a zároveň propojit Kristiánov s městským centrem. Jenže, jak už to bývá, dokonalé řešení přišlo až o několik let později, kdy byla ulice napojena na Pivovarskou (dnes Rumunskou) ulici. Inu, všechno má svůj čas – i městská infrastruktura.
Pokud bychom se vrátili ještě dál do historie, zjistili bychom, že už v severním rohu tržiště vedla cesta směrem k Jizerským horám. Tato cesta, známá jako Klossova podle bratří Klossových, byla takovým předchůdcem dnešní Palachovy třídy. Jen si představte, jak bratři Klossovi možná stáli u okna svého domu a dívali se na cestu, která se později stane jednou z klíčových ulic města. Možná si říkali: "Jednou tady bude tramvaj a spousta aut!" Nebo možná jen přemýšleli, kolik dřeva budou muset přivézt na zimu.
A co současnost? Palachova třída je dnes rušnou ulicí, kde se historie mísí s moderním životem. Tramvaje tu sviští jako blesky (tedy alespoň pokud nemají zpoždění), auta se snaží proplést křižovatkami, a chodci? Ti se tváří jako mistři parkouru při přecházení silnice. Šaldovo náměstí na jejím konci je stále místem dopravních záhad – kdo by si pomyslel, že jedna křižovatka může být tak komplikovaná? Odborníci na dopravu si nad ní lámou hlavy už desítky let.
Takže až budete příště stát na Palachově třídě a čekat na tramvaj (nebo na zelenou na semaforu), vzpomeňte si na Klotyldinu ulici, která tu byla dříve. Možná vás potěší vědomí, že i vaše dopravní frustrace má kořeny hluboko v historii. A kdo ví – třeba jednou budou vaše stížnosti na dopravu součástí dalšího historického textu o Liberci!
Proměny Palachovy ulice
PRVNÍ NOVINY V ROCE 1848
Liberecké týdenní zprávy z blízka i daleka
Po pádu Metternichova absolutistického režimu nastalo krátké údobí volného vývoje žurnalistiky. Císařský patent z 15. března 1848 zrušil cenzuru. To bylo impulzem k obrovskému nárůstu periodického tisku. Do konce roku vzrostl počet periodik ze stávajících 79 na 338 titulů. Tento stav se odrazil i ve vydání regionálních novin a časopisů, které byly od roku 1848 povoleny pouze v krajských městech.
Je paradoxem, že Liberec, ač druhé největší město v Čechách, spadal pod kraj Mladá Boleslav. První týdeník zde začal vycházet až 1. dubna 1848. Jmenoval se "Liberecké týdenní zprávy z blízka i daleka" a tiskla ho první a jediná liberecká tiskárna Philippa Gerzabeka. Prvním odpovědným redaktorem byl Anton Anschiringer, v té době sekretář Obchodní a živnostenské komory. Od 3. května převzal tuto funkci dr. Fischer. Rozsah týdeníku byl 8 - 10 stránek, z nichž dvě poslední obsahovaly inzeráty, osobní zprávy a také ceny potravin na rakouských trzích. Druhý rok vycházel tento časopis již dvakrát týdně, ve středu a v sobotu, a ze svého názvu vypustil slůvko "týdenní".
Březnový patent v roce 1850 stanovil, že odpovědný redaktor jakéhokoliv týdeníku musí být alespoň dvacet let rakouským státním příslušníkem a musí bydlet v místě vydáváni listu. Na politické listy musela být předem složena kauce, která by v případě "Libereckých zpráv" činila 1 500 zlatých. Proto bylo vydávání prvních libereckých novin zastaveno. Od června téhož roku začal vycházet časopis "Liberecké zprávy pro průmysl a region", který logicky navazoval na bývalé Liberecké zprávy z blízka i daleka. Vycházel až do roku 1864.
V roce 1860 získal koncesi na vydávání politických novin "Reichenberger Zeitung" (Liberecké noviny) H. T. Stiepel, zakladatel firmy "Bratří Stiepelové, knihtisk a kamenotisk", H. T. Stiepel (1822 - 1886) pocházel z Vestfálska, kde se vyučil tiskařem. V roce 1848 přišel do Prahy, kde pracoval v tiskárně G. Haase Söhne. V roce 1853 koupil Adamovu tiskárnu v Rumburku. H. T. Stiepel již v roce 1854 požádal o udělení koncese na zřízení tiskárny v Liberci. Ta mu byla udělena roku 1857. V témže roce se přestěhoval do Liberce a rumburskou tiskárnu přenechal bratrovi Juliovi.
Svoji první tiskárnu v Liberci si zařídil na Staroměstském náměstí (dnes Benešovo ve dvoře domu č. 12. V prvních letech se mu nedařilo nejlépe. Stieplově tiskárně chybély peníze na nové typy písma a další zařízení tiskárny. Pomoc přišla od libereckých prumysníků, kteří podpořili vydávání zamýšleného libereckého deníku. Koncesi pak získal ve ice rychle za podpory H. Liebiega a starosty města Ehrlicha. I přes všemožnou finanční pomoc libereckých průmyslníků se v počátku vydávání "Reichenberger Zeitung" potýká Stiepel s finančními obtížemi. Liberecké noviny se však díky schopným redaktorům začaly rychle prosazovat a získávat stále více odběratelů. V roce 1864 zanikl týdeník "Liberecké zprávy pro průmysl" vydávaný Gerzabekovou tiskárnou, a tím se "Liberecké noviny" staly jediným periodikem Liberecka.
Dosavadní Stieplova tiskárna, ani její zařízení, nestačilo nárokům kladeným na vydávání deníku, a proto H. T. Stiepel koupil v roce 1866 takzvaný Bergerův dům v Pansķé ulici (dnes 8. března).
V témže roce se do Liberce přestěhoval z Rumburka také Stieplův bratr Julius a firma byla přejmenována na "Bratři Štieplové". Julius Stiepel odešel z podniku v roce 1877 a na jeho místo nastoupil syn T. H. Stiepla Wilhelm. Také byl vyučený tiskař a před nastupem do otcovy firmy pracoval v několika tiskárnách. Po smrti otce v roce 1886 se stal jediným majitelem.
Zkušební číslo "Reichenberger Zeitung" vyšlo poprvé 8. září 1860 a již od 16. září vycházely tyto noviny třikrát týdně. Ve středu, v sobotu a v neděli. Od druhého ročníku vycházely již denně mimo pondělí. Tyto první a jediné německé noviny v Čechách vycházel v od roku 1885 také ve večerním vydání, a to denně, mimo neděli a svatek. Ve všední den mívaly 12 - 16 stránek, o svátcích až 28. Od roku 1900 se ustálila jejich podoba: na první stránce byl umístěn úvodník k důležitým vnitropolitickým nebo zahraničním udalostem a nejdůležitější domácí i zahraniční zprávy. Rubrika "Nachrichten aus Stadt und Land" informovala o událostech z domova a přinášela také regionální zprávy. Na dalších strankach na sledovaly rubriky: - kulturní pořady - přednášky - koncerty a výstavy (často doplněnými krátkými recenzemi) - spolkové zprávy a oznámení a na posledních stránkách byl sport - tělovýchova a hry.
Od roku 1881 vycházely i občasné nedělní přílohy. Tak třeba od roku 1883 plných šest let "Zemědělská nedělní příloha", dále příloha se zprávami ze Severočeského muzea. Za 1. světové války byla vydávána ilustrovaná příloha "Zivot v obrazech" a od roku 1924 vycházely pravidelně jako přílohy "Móda a domov", "Umění, věda, literatura".
V době konání Výstavních trhů pak po dobu jejich trvání "Zprávy z výstaviště". Od roku 1929 se stala nedílnou součástí "Reichenberger Zeitung" pravidelná přiloha "Den v obrazech".
Náklad novin velice rychle stoupal. V prvním roce bylo vydáno 1 000 výtisků, v roce 1880 už 3 000 kusů, roku 1900 stoupl náklad na 13 000 ks, v roce 1920 na 53 000 kusů a za dalších 10 let stoupl náklad na 68 000 kusů. "Reichenberger Zeitung" zanikly v roce 1938.
zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci II, 1997