Panorama údolí Harcovského potoka v roce 1928

Několik pohledů z míst točny tramvaje na Fügnerově ulici před regulací Harcovského potoka a po ní. Na prvním snimku je původní stav, kdy plochy po obou březích zabíralo zahradnictví, za nímž vidíme zadní trakty domů v Malé Moskevské a Revoluční ulici, zcela vpravo pak část Anenského dvora. Za zahradnickým domkem je patrový objekt vedlejšího provozu Bienertovy továrny, upravený v šedesátých letech pro potřeby tiskárny Ruch. Za ním vyniká klasicistní Möllerův dům, nalevo vystupují dva domy postavené v Revoluční ulici (čp.130-IV z roku 1895 a 126-IV z roku 1900) a za křovím se rýsují objekty YMCY.
Další dva pohledy jsou ze stejného místa u Anenského dvora - z bývalého mostu přes potok. Ten je už, jak vidno v pravé polovině panorámatu, zaklenut ve vyvýšeném břehu, jenž oddělil budovu YMCY od hřiště umístěného v původním údolí. Po hřebeni probíhal chodník, základ pozdější Fügnerovy ulice. Potok byl napřímen a po bývalém meandru zůstala prohlubeň s vyzděným levým břehem, označená na starých mapách jako Tiefgrund (proláklina), která je patrná před čtyřpodlažním objektem Bienertovy tkakcovny, postavené v roce 1900). Po druhé světové válce v ní sídlilo Krajkářské a prýmkařské družstvo a roku 1960 objekt ustoupil nádraží městské hromadné dopravy. Tehdy zmizely také oba domy zachycené nalevo (čp. 166-IV a 164-IV), mezi nimiž probíhala Laufrova (Blažkova) ulice. Při úpravách byl terén srovnán do úrovně dnešní ulice M.Horákové, kterou vidíme zcela vlevo a jež v době pořízení snímku nesla jméno Rochlická. Představu původní úrovni terénu dodnes poskytuje dvorek za bývalou YMCOU. V těch místech dnes stojí obchodni centrum Delta (LBC), jež uzavřelo blok za Dunajem.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, nakladatel Dialog)

Harcovský potok 

Harcovský potok je po řece Nise nejdůležitějším vodním tokem v Liberci. Odjakživa místním lidem pomáhal, ale jeho povodně i ničily a zabíjely. Pro jeho mohutnost se mu také říkalo Harcovská či Lukášovská Nisa. Pramení v Jizerských horách, na svazích Vysokého hřebene u Bedřichova. Teče převážně jižním směrem až do lukášovského údolí. Zde poprvé mizí pod zem. Nedaleko okresní silnice proti proudu potoka stával mlýn a ještě předtím drtírna — stoupa pro sklárny. Po mlýnu mnoho nezbylo, po drtírně také, ale zůstalo upravené koryto potoka s nedlouhou klenutou podzemní částí v místech, kde podcházel pod dvorem a budovou. Dále teče harcovským údolím, kde poháněl vodní kola a později turbíny několika továren, včetně slavné Volkeltovy strojírny ležící již ve Starém Harcově. Potok míjí bývalou Kratzigovou přádelnu a přitéká do nevelkého rybníčku či přesněji řečeno přehrážky na zachytávání splavenin, která byla postavena až dlouho po vzniku přehrady Harcov ve třicátých letech 20. století. Přímo pod stavidly můžeme vidět velkou betonovou skruž, ale nejedná se o vstup do stoky. Je to pouze trubní vedení, kudy teče potok, když je přehrážka čas od času čištěna od naplavených sedimentů a odpadů. Hned za mostem začíná již Harcovská přehrada, se kterou souvisí významný podzemní náhon. Ještě před stavbou přehrady v roce 1902 vedl údolím dlouhý náhon, jehož voda dříve roztáčela vodní kola hraběcí manufaktury Kristiána Clam-Gallase. Náhon vedl po pravém úbočí Josefina údolí, jeho vodu využívala i likérka čp. 11 vedle Liebiegovy vily, a dále pokračoval až k vodním kolům továrny. Pozdější přestavba se týkala především výměny vodního kola za turbínu. V místě budoucí hráze vedl náhon deset metrů nad tokem Harcovského potoka. Stavba přehrady se na první pohled může jevit jako prospěšná — výška hladiny je dostatečná a z přehrady mohl být těsně pod hladinou realizován odběr vody pro turbínu. Ale při každém vypuštění by se zároveň snížil využitelný vodní sloupec. V době výstavby už existoval zaklenutý náhon mezi současnou hrází a Liebiegovou vilou. Celková délka této původní podzemní části je 146 metrů. Liebieg pochopitelně žádal, aby náhon zůstal zachován, a navíc zde měl i staré vodní právo. Náhon je široký 190.cm a výška ve středu klenby činí 160 cm. 6. červnem 1902 je datována změna projektu, pod kterou je podepsán projektant přehrady Otto Intze. Liberecký magistrát uznal výtky firmy, nařídil vybudování náhonu a prosadil odběr vody ze spodní výpusti pro město. Řešení bylo náročné. Při ústí potoku do přehrady byl vybudován kanál, který je po několika metrech zakrytý a pokračuje pod pravým břehem podél celé přehrady až k průchodu hrází. Podzemní část je dlouhá přes 1,3km. Od hráze jde kanálem na zahradu Liebiegovy vily, kde je vodní zámek. Na vodním zámku je vyškrábán do betonu nápis "Richard Kratzert-Mauer-Josef Wolf". Známe tedy jména zedníků, kteří dílo asi při stavbě přehrady rekonstruovali. Zde se odebírala užitková voda pro dům a zahradu a větší část vtékala do tlakového potrubí napojeného na turbínu v továrně. Při normálním stavu hladiny se odebírá voda přímo z domku spodní výpusti hráze. Voda nesloužila primárně k výrobě energie — Liebiegovy závody byly v té době již dlouho vybaveny obrovskými parními stroji. Voda se potrubím přiváděla k vodojemu, který tvořil s přehradní nádrží spojité nádoby. Dokonce na něm byla hodinová ručička zobrazující výšku hladiny. Mezi Liebiegovou vilou a současným nákupním střediskem stojí regulační šachta pro napojení vody z náhonu do potrubí vedoucího do továrny.

Mezi přehradou a bývalou Textilanou teče voda regulovaným korytem a u obchodního střediska vtéká do podzemí. Pod továrnou do Harcovského potoka ústily menší potůčky, které napájely textilanské rybníky, a jsou tam i prostory, kde byly instalovány pumpy. Nad klenbou, tedy spíše betonovým stropem, stávaly velké budovy, což si vyžádalo zpevnění celé stavby stoky, a tak vznikly jakési "sloupové síně". 

Dále teče potok mezi ulicemi Mlýnská a Na Bídě. Pro tento úsek již v roce 1852 zpracoval Adolf Schwab z pražského technického oddělení zemského úřadu projekt na regulaci, která měla zmírnit škody způsobené častými povodněmi. Stavba byla dlouho odkládána a v roce 1858 se Harcovský potok znovu rozlil po okolí. Následně bylo v letech 1861-1864 koryto zregulováno. S úpravou koryta se pokračovalo i v letech 1886-1888. Tak vznikla jedna z nejstarších systematických regulací v Liberci. Nedaleko Prokschova Anenského dvora, u dnešního kruhového objezdu u Fügnerovy ulice, se potok znovu dostává pod zem. Ve dvacátých letech ještě nezaklenutý potok podtékal mostek u Anenského dvora, který zleva míjel. Tam, kde je dnes Fügnerova ulice, bylo rumiště, zahradnictví a bujná vegetace.

Fügnerova ulice až do druhé poloviny dvacátých let 20. století vlastně neexistovala. Na jejím místě a na místě budoucího terminálu MHD protékal mírně meandrující potok, zčásti spoutaný jednoduchou regulací, kterou tvořil nevysoký protipovodňový val. Nic nenaznačovalo, že zde bude v padesátých letech 20. století postaveno nervové centrum městské hromadné dopravy a že právě tudy budou denně proudit desetitisíce lidí. Kromě libereckého stavebního úřadu by v té době sotva kdo sázel na to, že už za pár let zde bude základ ulice. Fügnerova ulice vede po betonovém stropu Harcovského potoka. 

Zaklenutí Harcovského potoka pod Fügnerovou ulicí a pod Soukenným náměstím byla obrovská stavební akce. Začala v roce 1928 přeložkou toku u Anenského dvora. Nové koryto dělníci vykopali na pravém břehu potoka, v těsném sousedství již stojícího paláce Dunaj. Pokračovali betonováním stěn a pak zaklenutím železobetonovými nosníky. Tak vznikla "Harcovská stoka" Nějaký čas klenba vystupovala nad úroveň terénu, ale asi na začátku třicátých let byla opatřena násypem, který měl eliminovat i vliv dešťů a mrazů na konstrukci. Na Soukenném náměstí se nové koryto potkalo se starým a zakrytí zcela změnilo charakter prostoru. Záchodky na pravém břehu, původně stavěné ze třetiny přímo nad potokem, byly vybaveny kanalizací. Domy nalevo od toku se vlivem mírného zvýšení terénu dostaly s podlahou v přízemí těsně pod výšku budoucí vozovky a suterény původně otevřené k potoku se přeměnily na sklepy. 

Betonový tubus potoka pokračuje pod náměstím k známé lékárně U Orla. Před ní se až do sedmdesátých let 19. století nacházel potokem napájený rybník. Sloužil jako rozdělovací nádrž pro prastaré městské mlýny, které stávaly od roku 1559 na místě kavárny Nisa. Stavba "Harcovské stoky" zrušila poslední pozůstatky po rybníčku u Soukenného náměstí. 

Za blokem domů je již otevřené koryto a po 110 metrech ústí Harcovský potok do Lužické Nisy. Z doby stavby se ve stoce zachovaly zbytky původního elektrického rozvodu a pod lékárnou průchozí, asi 15 metrů dlouhý obtokový kanál bez lednice, kde bylo dříve instalováno vodní kolo Demuthovy továrny postavené v roce 1842. 

zdroj: Ivan Rous - Liberecké podzemí, 2009

Regulace Harcovského potoka

 v roce 1926

Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno z posledního snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny. Prostřednímu záběru dominuje vyvýšené zaklenutí potoka, vedle něhož vzniklo hřiště YMCA. Při budování Fügnerovy ulice v padesátých letech bylo celé okolí zavezeno natolik, že se betonové koryto ocitlo pod úrovní terénu.

(zdroj Kniha o Liberci)

komentář Čech Lands:

1994–1995: Proběhla zásadní rekonstrukce, při níž byl Harcovský potok v úseku mezi Soukenným náměstím a Fügnerovou ulicí přeložen a nově zaklenut, aby uvolnil prostor pro novou kolejovou spojku a moderní terminál.

Při rekonstrukci a přeložce v letech 1994–1995 byly technické parametry zaklenutí Harcovského potoka v úseku terminálu Fügnerova a Soukenného náměstí navrženy tak, aby odpovídaly moderním nárokům na zatížení dopravou (včetně tramvajové tratě) a zároveň zajistily dostatečnou protipovodňovou kapacitu. 

Mezi hlavní technické detaily patří:

Konstrukční řešení: Zaklenutí tvoří železobetonový monolitický rám (případně v kombinaci s prefabrikáty), který nahradil původní cihlové nebo kamenné klenby z počátku 20. století.

Průtočný profil: Profil koryta byl v tomto úseku sjednocen a dimenzován na stoletou vodu (Q100). To je klíčové, protože potok protéká v podzemí přímo pod frekventovaným přestupním uzlem.

Statické zajištění: Vzhledem k tomu, že nad zaklenutím vede tramvajová trať a pohybují se zde těžké autobusy MHD, musela být horní deska zaklenutí dimenzována na vysoké dynamické zatížení.

Při rekonstrukci v roce 2015 se na Soukenném náměstí navíc opravovaly dilatační spáry a hydroizolace mezi klenbou a povrchovou vrstvou náměstí.

Napojení na historickou část: Na Soukenném náměstí se novodobé betonové zaklenutí napojuje na starší úseky. Historické klenby z roku 1927 byly tvořeny převážně cihelným zdivem s kamennými patkami.

Revizní vstupy: V prostoru Fügnerovy ulice jsou integrovány revizní šachty, které umožňují monitoring a čištění koryta bez nutnosti odkrývat povrch.

Harcovský potok: Srdce Liberce a jeho bohatá historie

Harcovský potok, jeden z nejvýznamnějších vodních toků v Liberci, má za sebou dlouhou a zajímavou historii. Spolu s řekou Nisou tvoří důležitou osu města, která po staletí ovlivňovala životy místních obyvatel. Harcovský potok nám připomíná nejen přírodní krásy Jizerských hor, odkud pramení, ale také bohatou průmyslovou a urbanistickou historii Liberce.
Zrození v Jizerských horách
Harcovský potok pramení na svazích Vysokého hřebene u Bedřichova a odtud se vydává na svou cestu směrem k Liberci. Jeho tok se klikatí malebnými údolími a na své pouti pohání vodní kola, turbíny a ovlivňuje životy lidí. Již od nepaměti byl potok zdrojem energie i užitkové vody, ale dokázal být i nebezpečný – povodně způsobené jeho rozvodněním přinášely zkázu.
Průmyslové využití potoka
Harcovský potok byl důležitým pomocníkem pro liberecký průmysl. Poháněl vodní kola mlýnů, stoup pro sklárny a později i turbíny továren. Jednou z nejvýznamnějších továren byla Volkeltova strojírna ve Starém Harcově. Potok také napájel přehrážku na zachytávání splavenin, která vznikla ve 30. letech 20. století, aby chránila přehradu Harcov před zanesením.
Přehrada Harcov, vybudovaná v roce 1902, přinesla nové možnosti využití vody z potoka. Dlouhý podzemní náhon vedoucí podél přehrady až k Liebiegově vile byl technickým mistrovským dílem své doby. Tento náhon zásoboval vodou nejen továrny, ale i Liebiegovu zahradu a domov.
Regulace a zaklenutí potoka
Kvůli častým povodním byla regulace Harcovského potoka nutností. Již v polovině 19. století vznikly první projekty na jeho úpravu. Významné změny přišly ve 20. století, kdy byl potok zaklenut pod Fügnerovou ulicí a Soukenným náměstím. Tyto stavební úpravy proměnily ráz města, vytvořily prostor pro moderní infrastrukturu a chránily obyvatele před záplavami.
Stavba "Harcovské stoky" byla obrovským projektem, který začal v roce 1928 přeložkou toku u Anenského dvora. Výsledkem byla betonová stoka, která skryla potok pod povrchem města. I když tím Liberec přišel o část svého historického kouzla, získal naopak modernější vzhled a větší bezpečnost.
Liberecké Benátky
V minulosti byl Liberec plný mlýnů, nádrží a náhonů, které tvořily unikátní atmosféru města. Oblast kolem Harcovského potoka a náhonu mezi ulicemi Barvířská a Široká si dokonce vysloužila přezdívku "Liberecké Benátky". Tato vlhká čtvrť byla známá množstvím barvíren a připomínala svým charakterem slavné italské město.
Na místě dnešního Soukenného náměstí kdysi protékal Harcovský potok volně a napájel rybník, který sloužil jako zásobárna vody pro městské mlýny. Tyto mlýny byly postaveny již v roce 1559 a hrály klíčovou roli v rozvoji města.
Dnešní Harcovský potok
Dnes je většina toku Harcovského potoka skryta pod zemí, ale jeho význam pro Liberec zůstává nezpochybnitelný. Jeho historie nám připomíná, jak důležitou roli hrála voda v rozvoji města a jak se lidé museli přizpůsobit přírodním podmínkám. Harcovský potok je nejen technickým dílem, ale také symbolem spojení člověka s přírodou.
Až budete procházet Fügnerovou ulicí nebo Soukenným náměstím, vzpomeňte si na tento nenápadný tok, který pod vašima nohama stále plyne a nese s sebou příběhy minulosti. Liberec by bez něj nebyl tím, čím je dnes – městem s bohatou historií a unikátní atmosférou.