Parčík u nádraží
Sochy v parčíku u nádraží
V neutěšeném a značně zanedbaném parčíku před nádražím stávaly dvě plastiky - nejprve bronzová socha "Mír" od Josefa Václava Pekárka, realizovaná již ve dvacátých letech - ta se do libereckého nádražního parčíku dostala v letech padesátých a stála tam až do let sedmdesátých. Další plastika, tentokrát s názvem "Konec války" od Štefana nejeschleby byla v parčíku umístěna v roce 1985 a odstraněna byla pravděpodobně někdy brzy po roce 1989. Věděl by někdo zda nějaká plastika stávala v parčíku před sochou Mír? Případně jaká byla podoba místa v letech po odstranění vyhořelé budovy celnice?
(autor článku Hans Oldskull)
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pamatka-1945-socha-liberec.A171011_143555_liberec-zpravy_jape?zdroj=vyhledavani
Měla skončit v drti, památku na rok 1945 zachránili na poslední chvíli
12. října 2017 6:26
V Krásné Studánce znovuodhalili rozměrný
monument ke čtyřicátému výročí osvobození Československa, který dříve
stával v parčíku naproti libereckému nádraží. Přitom moc nechybělo a
pískovcová plastika mohla skončit někde v zavážce.
Jako poplatnou době socialismu ji po roce 1989 z původního, poměrně exponovaného místa odstranili a nakonec skončila ve sběrném dvoře technických služeb.
Tam ji objevili nadšenci ze Spolku za estetiku veřejného prostoru, jenž systematicky mapuje a popularizuje normalizační výtvarné umění v ulicích (nejen) krajského města.
"Technické služby na jaře nabízely možnost odvézt si artefakty ze sběrného dvora zadarmo. Když jsme se tam vypravili, tohle dílo tam leželo. Říkali jsme si: To je ohromný monument, ten si nikdo nevezme. Nakonec nás ale někdo předběhl a zamluvil si jej s tím, že si ho odveze," vyprávěl člen spolku Jindřich Gubiš.
Vše ale bylo jinak. "Uběhlo pár měsíců a ozval se Michal Vinař z odboru ekologie a veřejného prostoru libereckého magistrátu. Prohlásil, že lidi, kteří si chtěli monument odvézt, nemají techniku. Zburcovali jsme známé a během pěti minut jsme volali, že dílo bereme," zavzpomínal.
Výrazně pomohl mecenáš spolku, krásnostudánecký kovář Stanislav Vašátko. S jeho podporou se podařilo dílo převézt a poopravit, poskytl také svůj pozemek k jeho umístění. "Až bude jaro, chceme plastiku zrepasovat pořádně, aby byla dostatečně reprezentativní," podotkl Gubiš.
Autorem díla byl nedávno zesnulý významný liberecký výtvarník Štefan Nejeschleba. Vdově Janě Žákové se iniciativa spolku náramně zalíbila. "Jsem nadšená," vyznala se. "Členové spolku do obnovy díla vložili spoustu práce a myslím, že moc mladých by něco takového neudělalo."
Spolek zachránil i Kvetoucí lampu
K odhalení sochy si Spolek za estetiku veřejného prostoru zvolil šestý říjnový den. "Není to náhoda," upozornil Gubiš.
"V tento den se dřív slavil Den Československé lidové armády. Toho dne v roce 1944 totiž vojáci Prvního československého armádního sboru překročili v rámci karpatsko-dukelské operace hranici a vstoupili na území Československa."Březnová návštěva sběrného dvora technických služeb na okraji Liberce přinesla ještě jednu zachráněnou plastiku. Členové spolku zachránili zbědované dílo, označované jako Kvetoucí lampa. Podobných bylo před lety v Liberci hned několik: na Králově Háji, v Dolním Hanychově a Rochlici.
"V tuto chvíli dílo repasujeme a příští rok bychom jej chtěli odhalit. Nechceme prozrazovat kde, ale bude to blíž centru Liberce," naznačil Gubiš.
(zdroj: Spolek za estetiku veřejného prostoru)
Mám radost! Dívka s holubicí se vrátila 9.8.2023 zpět na své původní místo.
Bronzová
socha od výtvarníka Josefa Václava Pekárka (1873-1930) se v Liberci
před vlakovým nádražím objevila v padesátých letech, přičemž její vznik
datujeme do let dvacátých. V sedmdesátých letech byla přesunuta do ulice
Husova a později do parku nad Tržním náměstím. Loni jsem v duchu
dlouhodobých snah našeho spolku (Spolek za estetiku veřejného prostoru)
přihlásil její návrat a zkrášlení celého předprostoru vlakového
nádraží, do participativního rozpočtu města. Chtěl jsem, aby okolí sochy
působilo pro kolemjdoucí nejen příjemně, ale i inspirativně. Současný
streetart v kontrastu s tradiční estetikou figurální bronzové sochy má
být symbolickým potvrzením, že veřejný prostor patří všem!
Speciální dík patří Kancelář architektury města Liberec
(autor příspěvku Jindřich Gubiš)
