Pastýřská ulice

kolem roku 1900

Na prvním snimku je pohled z Vavřincova vrchu směrem k Tržnímu náměstí. Vlevo jsou rozložité objekty Klingrovy koželužny s kruhovými káděmi na namáčení usní, za ní vystupuje Neumannova textilka. Vodu jim dodával Jizerský potok, který vymlel srázy pod Ruprechtickou a Ruskou ulicí, z nichž je pořízen druhý snímek. Jeho údolí bylo postupně zaváženo a vyrovnáváno násypy do úrovně výše položené pastýřské ulice. Vydatnost toku ze zmenšovala a ten nakonec zcela zmizel v kanalizačním potrubí. Napravo od mostku, ale už mimo záběr, zřídilo město v objektu, který dodnes stojí, lidové sprchové lázně (čp.645-I), vedle v nichž stávala městská invalidovna. Volných ploch podél Pastýřské ulice ještě koncem minulého století s oblibou využívaly cirkusy a různé pouťové atrakce. Snad proto říkávali staří Liberečáci těmto místům Škandálplac.

(zdroj Kniha o Liberci)

Neumannova továrna na konci 19.století

Zakladatel firmy Samuel Siegmund Neumann začínal jako prostý tkadlec Herzigovy továrny ve Mšeně u Jablonce. Po smrti otce si v Jablonci založil manufakturu a obchod se smíšeným zbožím (1848), který vzkvétal a rostl. Neexistující železniční spojení ho donutilo přenést podnik do Liberce (1868), kde z něj postupně udělal jeden z největších velkoobchodů v monarchii. Zřídil i faktorskou dílnu na vlněné výrobky v Hrádku nad Nisou, která byla později přenesena do Liberce.
Roku 1889 koupila firma rozsáhlou tovární budovu v Pastýřské ulici, kterou po čtyřech letech ještě rozšířila o nástavbu a v roce 1900 přístavěla okázalý dům majitele. Sklady měla ve Vídni, agenturu v Praze, Budapešti, Hamburku a jinde. Majetek rozšiřovala také nákupem pozemků a stavbou domů - pro své kvalifikované dělníky postavila činžáky se 40 byty. Po zakladateli převzali vedení tři synové Alois, Karl a Rudolf. Vedli si úspěšně a jejich podnik zaměstnávající průměrné 900 dělníků patřil už od konce 19.století k nejvýznamnějším v Čechách. Výraznou postavou se stal Alois Neumann, který se jako prezident liberecké OŽK ( od 1891 až do své smrti v roce 1914) zasazoval o podporu zdejšího podnikání. Po první světové válce se firma nevyhnula krizovým jevům a v roce 1932 na čas zavřela brány. Po dvou letech výrobu obnovila, ale za další dva roky už byla v likvidaci.
Za druhé světové války sloužily tovární prostory k ubytování vybombardovaných rodin z říše a župnímu pracovnímu úřadu.
Po osvobození zde našly umístění bezpečnostní sbory (SNB, StB, VB) a Česká policie tu sídlí dodnes.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Karl Johne: Pastýřská ulice se synagogou (barevný dřevořez)

Karl Johne (6.4.1887 Chrastava, 15.4.1959 Weilburg/Kahn v Německu) pocházel ze staré kantorské rodiny. Vystudoval liberecký učitelský ústav a od roku 1912 vyučoval kreslení na 1. chlapecké měšťance v Liberci, kterou později vedl (1936 -45). Jako člen Metznerbundu vytvořil, vedle malířské práce, řadu grafik, ex libris a ilustrací v různých technikách. Početnou a kvalitní kolekci barevných dřevořezů, čerpajících námětově z Liberce a okolí, vlastní Severočeské muzeum. Po odchodu z ČSR se zabýval v Hessensku hlavně restaurováním obrazů.

(zdroj Kniha o Liberci)

Klingerova koželužna v roce 1914

Koželužnu založil Johann Franz Klinger, majitel domu čp. 3 - II na Staroměstském náměstí. Svou živnost začal provozovat ve skrovných podminkach v dnes již zbouraném domě čp. 156 - I a později v protějším čp. 372 - I na rohu Pastýřské ulice. Po jeho smrti převzal podnik nejstarší syn stejného jména, který roku 1867 za podpory svých bratrů Heinricha a Roberta továrnu zcela přestavěl a přivedl k takovému rozkvětu, že jeho koželužna byla jednou z největších v Rakousku - Uhersku. Když roku 1893 zemřel, převzal jeho formu syn Franz. V popředí vidíme kádě na namáčení kůží.
Za první republiky se Klingerova firma přestěhovala o pár metrů dál do Frýdlantské ulice (čp. 220, později sběrné suroviny, dnes již jen parkoviště...) a začala se zde spolu s dvěmi dalšími firmami zabývat opravou aut a prodejem náhradních dílů.
V původním objektu (477 - I) si zřídil stavební a nábytkové truhlářství Gustav Hentschel, pravá část, přilehlá k Pastýřské ulici (čp. 372), sloužila až do padesátých let prodejně motoristických potřeb a autoopravně.
Po několika úpravách se sem nastěhovaly Technické služby města Liberce. (1950 - 1994). Donedávna opět autoopravna.  20.1.2023 byla budova zbořena.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Při bourání továrny (Klingerova koželužna z roku 1872, za války provozovna firmy Continental) na Sokolské ulici se objevila žíla polzenitu. A to je fajn, protože valí údolím poslušně podle našeho modelu v krušnohorském směru, údolím Jizerského potoka u Pastýřské.Kolemjdoucí se můžou zastavit, podívat se na ní skrz plot, říct "Pěkná!" a jít dál. (autor příspěvku Ivan Rous)