Pláně pod Ještědem





Pláně pod Ještědem
Jsou vzdálené 2,5 km od vrcholu, mají bohatou turistickou tradici.
Chaty, horské samoty a křížovatka cest daly tomuto vyhledávanému místu věhlas, který již bohužel odvál čas.
Byly zde tři chaty poskytující turistům potřebné služby.
Nejstarší je připomínána již v 19.století a po přestavbě se nazývala Gregorova bouda.
Dvakrát vyhořela, nejprve v roce 1930 a pak roku 1938, ale to již nebyla obnovena.
Majitelé dalších dvou chat, Klub českých turistů a pražský Spolek pro
zimní sporty, vytvořily z tohoto místa nejvýznamnější centrum české
turistiky.
První pohlednice zachycuje tři chalupy pod dodnes existující restaurací.
Úplně vpravo je Gregorova bouda.
Na další ukázce je pohled na chatu KČT.
Německý nápis ve štítě se objevil po záboru pohraničí v roce 1938.
Třetí pohlednice s perspektivním pohledem na turistickou chatu ukazuje velkorysé, ale nerealizované představy KČT.
Tyto lístky z roku 1934 byly používány s předtistěným textem na adresní
steane5i jako pozvánky na schůze členů liberecké sekce KČT.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)


Pláně pod Ještědem
pohlednice
s "perspektivním pohledem ma turistickou chatu" ukazuje velkorysé, ale
nerealizované představy KČT. Tyto lístky z roku 1934 byly používány s
předtištěným textem ma adresní straně i jako pozvánky na schůze členů
liberecké sekce KČT.
zdroj: R.Karpaš, J. Mohr, P. Vursta - Kouzlo starých pohlednic Liberecka, 1997



Pláně Pod Ještědem ( Kynai, V kýně, Kühnei ) - nadmořská výška 780 n.m. - na starých mapách 788 n.m
Původně horská osada, obydlená zemědělci a lesníky, nyní středisko zimních sportů takřka bez stálých obyvatel. První dům zde byl postaven v roce 1805, nejvýše položeným objektem byl od roku 1863 obytný hostinec hajného Františka Sluky. Hajný jej postavil pro sebe a svoji ženu,proslulou svojí krásou. Němci pojmenovali hostinec Zum Bohmischen Franz. Dalším nájemcem byl Karel Altmann. Koncem 20 tých let provozoval hostinec František Gregor. Roce 1930 hostinec vyhořel, byl obnoven a v roce 1938 definitivně podlehl ohni a nebyl již obnoven. Dnes z něho zbyl je sklep porostlý křovím napravo od cesty na Dolní Pláně. V roce 1909 pražský spolek pro zimní sporty vybudoval tzv. Šamánkovu chatu-dnes vedlejší budova-depandance. ( Šamánek-zakladatel českého odboru KČST v Liberci ) Chata KČST byla postavena v roce 1926 a v roce 1927 ji Jan Kogler- (předseda libereckého odbor KČST v letech 1926-1938 i po válce) získal pro KČST, kterému patří dodnes, protější chatu koupil pražský spolek pro své členy. První organizovaný výlet členů libereckého odboru KČST vedl právě na Pláně. Pláně dlouho byly hlavní základnou liberecké turistiky. Chata nesla různé názvy a měla různé provozovatele. (Chata KČST Pláně, Turistická chata Jana Koglera). Dnes používáme oficiální název Turistická Chata KČT Pláně. Dlouho byla osada špatně dostupná. V roce 1938 byla postavena horská silnička ( Dělaná ) Za okupace čeští turisté z Plání zmizeli. V roce 1938 zabral chatu Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV) později objekty sloužili rekreaci Hitlerjugend. Po válce opět všechny chaty převzal KČST. V roce 1948 se turisté rozhodli hlavní chatu rozšířit o dřevěnou přístavbu. Kvůli tomu byla na jižním svahu Ještědu rozebrána roubená Stejskalova usedlost a dřevo bylo vynášeno na Pláně. Od jara 1951 nadšenci vynášeli v batozích cihly na rekonstrukci, která byla dokončena v zimě 1951. Při slavnostním otevření chaty musel hostinský Franců ubytovat 200 turistů. V roce 1957 byl KČST převeden pod ČSTV. Jeho činnost byla obnovena po roce 1989.
V letech 1945-49 bylo na Pláních letiště vybudované vysokou školou
leteckého dorostu pro plachtařský výcvik. Slavnostní otevření v roce
květen 1946 - Letecký den ( Hangár byl odstraněn až v 50-tých letech).
Později zde byl lyžařský skokanský můstek. Podobně jako na Ještědu, kde
se jednalo o akci německého DGV f JI) zde se soutěžilo KČST v počtu
výstupů. Čestný odznak si vysloužil ten, kdo na Pláně vystoupil za rok
alespoň 100 krát. První vítěz byl František Pokorný v roce 1926 se 123
výstupy na chatu. Konaly se i chodecké závody např.v roce 1936-38
chodecký závod Pláně-Hoření Paseky, Malý Ještěd, Pláně. Na loukách
na Pláních se též pořádala představení amatérských divadel. V roce 1954
došlo na Pláních k ustavení Horské služby pro Jizerské hory. Na Pláních
se též závodilo na lyžích-v běhu, ve sjezdu i ve skocích a to vše již
v roce 1909 !!! I dnes jsou na Pláních sjezdovky a vleky : Přímo pod
Chatou je Sluneční Pláň - a nový 2 kotvový vlek z roku 2007 nahradil
starý kotvový vlek Meta ( Staré Pláně,délka 290 m, převýšení 102
m,kapacita 1200 osob/hodinu západněji Nové Pláně - U transformátoru
délka 450 m , vlek sedačkový 2 místný, kapacita 1200 (přemístěný starší
vlek z Ještědu Černé Hory - nahradil dva vleky Kotva a TVL ) a hlavně
a poprvé v historii jsou Pláně propojeny se ostatními sjezdovkami
na Ještědu propojeny 2 kotvovým vlekem Na hřeben (450 m,1200 os/hod.).
Z Plání vychází i sjezdovka tzv. Pláňská nebo. Turistická a vedla odtud
i sjezdovka tzv. Tobogan dnes nepoužívaná. (zdroj: https://chataplane.cz )


Pláně pod Ještědem
Obytný hostinec hajného Františka Sluky z roku 1863 byl nejznámějším domem na Pláních, horské samotě na hlavním ještědském hřebeni. Byla to česká hospoda a němečtí turisté jí proto říkali podle majitele "U českého Franty". Černobílá pohlednice pochází z časů 1. republiky, kdy hospodu již provozoval majitel Gregor, ale snažil se zachovat její původní jméno. Dům vyhořel roku 1930, byl znovu postaven, ale o osm let později shořel definitivně. Pláně (německy nazývané Kühnei) jsou dnes jedním ze středisek letní a zejména zimní turistiky a je zde několik sjezdových tratí a vleků. Hlavní chata Klubu českých turistů byla postavena v roce 1926 a veřejnosti slouží dodnes. Přes Pláně prochází stará cesta ze Světlé pod Ještědem do Liberce.








**Pláně pod Ještědem: Z horské samoty do centra lyžařské pohádky**
Když Mikuláš Waner ze Světlé pod Ještědem v roce 1805 postavil na jižním svahu Ještědského hřbetu první chalupu, asi neměl tušení, že zakládá budoucí centrum českého lyžařského a turistického života. Jistě, tehdy to byla jen osamělá bouda uprostřed lesa, ale jak se říká – každý velký příběh začíná malým krokem. A Pláně pod Ještědem mají příběh, který stojí za vyprávění.
### Od pasekářů k "Zákopčákům"
První osadníci si museli poradit s hustými lesy, které "vyplenili", aby získali půdu na políčka a pastviny. A tak možná vzniklo i jméno Pláně – zkrátka lesní pláně. Život zdejších obyvatel, kterým se přezdívalo "Zákopčáci", rozhodně nebyl žádná procházka růžovým sadem. Když zrovna nepracovali na svých políčkách nebo nepásli dobytek, šlapali přes hřeben do Liberce po slavné "Máselné cestě", aby prodali máslo, mléko nebo vejce. A protože každý správný "krusňák" (jak se těmto obchodníkům říkalo) potřebuje na cestě odpočinek, staly se Pláně vítanou zastávkou.
### Hostince: Když je chuť na pivo i odpočinek
První hostinec na Pláních vznikl v roce 1846 v usedlosti U Bulířů. Ale jak to tak bývá, konkurence nespí. V roce 1863 otevřel František Sluka svůj podnik "U českého Franty", který rychle převzal roli hlavního pláňského pohostinství. Sluka byl nejen hajný, ale také podnikatel s čichem na příležitosti. Jeho hospoda se stala oblíbeným místem odpočinku "Zákopčáků" i turistů.
Zajímavostí je, že tento hostinec si na přelomu 19. a 20. století oblíbili i pražští lyžaři z Českého spolku pro zimní sporty. Dokonce jej na chvíli odkoupili, ale jak už to bývá, podnikání v pohostinství není pro každého, a tak jej brzy prodali dál.
### Lyžařská revoluce
Na počátku 20. století se Pláně začaly měnit z horské samoty na centrum lyžařského sportu. Český spolek pro zimní sporty Praha si zde postavil chatu, kterou pojmenoval po libereckém vlastenci MUDr. Václavu Šamánkovi. A bylo to právě lyžování, co přitáhlo na Pláně davy nadšenců. Zatímco Ještěd byl spíše německou doménou, Pláně se staly centrem české turistické menšiny.
Legendou pláňského lyžování byl učitel a spisovatel Josef Aleš-Lyžec, který sem často zavítal a svou vášní pro lyže nakazil nejednoho návštěvníka. Díky němu i dalším nadšencům se Pláně proměnily v nejvýznamnější předválečné středisko lyžařského sportu na Liberecku.
### Chata KČT: Srdce české turistiky
V roce 1927 koupil liberecký odbor Klubu československých turistů hostinec Václava Pavlů a přeměnil jej na "Chatu KČT na Pláních pod Ještědem". Pod vedením Josefa Černocha a jeho následovníků se chata stala centrem společenského života. Pořádaly se zde srazy, národní poutě a další akce, které přitahovaly turisty z širokého okolí.
Chata se postupně rozrůstala – přibyly verandy, pokoje a dokonce i věrnostní program pro časté návštěvníky, kteří za 100 výstupů získali odznak a slevu na útratu. Inu, marketing už tehdy uměli.
### Bouřlivé časy a nový začátek
Bohužel, idyla skončila s příchodem druhé světové války. V roce 1938 byla chata obsazena Němci a převedena pod správu Německého horského spolku. Po válce se však Češi na Pláně vrátili a pokračovali v jejich rozvoji.
Dnes je Chata Pláně stále v rukou Klubu českých turistů a o její provoz se starají potomci rodiny Pavlů. Jiří Pavlů a jeho bratr Ladislav navázali na odkaz svého předka a udržují tradici pohostinnosti i lásky k horám.
### Pláně dnes: Kousek historie pod Ještědem
Pláně pod Ještědem jsou dnes nejen místem bohaté historie, ale také oblíbeným cílem turistů a lyžařů. Ať už sem zavítáte kvůli sportu, přírodě nebo jen dobrému jídlu v chatě KČT, jedno je jisté – tahle horská pohádka má stále co nabídnout.
Tak až příště budete stát pod Ještědem, vzpomeňte si na Mikuláše Wanera a jeho malou chalupu uprostřed lesa. Možná netušil, co zakládá, ale my mu za to můžeme být dodnes vděční.













**Pláně pod Ještědem: Historie, turistika a lyžařská tradice**
Pláně pod Ještědem, malebná horská osada na jižním svahu Ještědského pohoří, se nacházejí v části zvané Hlubocký hřeben. Jejich historie sahá až do počátku 19. století, kdy první osadníci začali budovat své domovy v této oblasti. Prvním doloženým obyvatelem byl Mikuláš Waner ze Světlé pod Ještědem, který si zde v roce 1805 postavil chalupu. Postupem času se zdejší krajina proměnila díky dalším osadníkům, kteří "vyplenili" lesní porosty, aby získali půdu pro zemědělství a pastevectví. Právě tento proces mohl dát Pláním jejich jméno.
### Život na Pláních a jejich význam
Pláně byly kdysi součástí hranice mezi německou libereckou kotlinou na severu a českým venkovem na jihu. Život zdejších obyvatel, známých pod přezdívkou "Zákopčáci", byl náročný. Mnozí se živili zemědělstvím, chovem domácího zvířectva a prodejem svých produktů na trzích v Liberci. Cesta přes Ještědský hřeben, známá jako "Máselná cesta", byla klíčovou spojnicí mezi těmito dvěma světy. Pláně se staly vítaným místem odpočinku nejen pro obchodníky, ale také pro školní mládež, která docházela do libereckých škol.
Od poloviny 19. století zde začala vznikat první pohostinská zařízení, která sloužila jak místním obyvatelům, tak turistům. Prvním hostincem byla hospoda U Bulířů, otevřená v roce 1846. O několik let později ji však nahradil hostinec Františka Sluky, nazývaný "U českého Franty". Tento podnik se stal centrem společenského života na Pláních a významným bodem na cestě přes Ještědský hřeben.
### Zrození lyžařské tradice
Na počátku 20. století se Pláně staly centrem zimních sportů díky aktivitám Českého spolku pro zimní sporty Praha, založeného v roce 1897. Tento spolek objevil Pláně jako ideální místo pro lyžování a v letech 1907–1908 zde postavil spolkovou chatu nazvanou po MUDr. Václavu Šamánkovi. Lyžařská tradice přinesla Pláním nový rozměr a postupně je proměnila z opuštěné horské samoty na významné turistické středisko.
Zimní Pláně se staly oblíbeným cílem nejen pro české turisty z Liberce, ale také pro pražské lyžaře. Mezi významné osobnosti spojené s propagací lyžování na Pláních patřil učitel a spisovatel Josef Aleš-Lyžec, který byl častým hostem této oblasti.
### Turistická sláva a společenský ruch
Pláně byly již od poloviny 19. století důležitým místem pro českou libereckou menšinu. Založení spolku Česká beseda v roce 1863 přispělo k rozvoji turistických aktivit v této oblasti. Liberečtí Češi sem pravidelně docházeli na výlety, srazy a národní poutě, což přispělo k oživení společenského života na Pláních.
V roce 1925 byl na Pláních postaven další hostinec Václavem Pavlů, zvaným Venýnek. Tento podnik se stal důležitým centrem české menšiny a později byl odkoupen libereckým odborem Klubu československých turistů (KČST). Pod jejich správou se hostinec proměnil v "Chatu Klubu československých turistů na Pláních pod Ještědem", která se stala hlavním centrem života na Pláních.
### Osudy pláňských zařízení
Historie pláňských pohostinských zařízení je bohatá a plná změn. Hostinec U českého Franty prošel několika majiteli, než byl nakonec zničen požárem v roce 1931. Pražský lyžařský spolek však nabídl pomoc při obnově pohostinských služeb a rozšířil svou chatu o kuchyň a byt pro hostinského.
Chata KČST se stala významným turistickým centrem, ale její kapacita postupně přestávala stačit rostoucímu počtu návštěvníků. Přestože byl zpracován projekt nové budovy, k její výstavbě nakonec nedošlo.
### Pláně v moderní době
Ačkoliv se po druhé světové válce střídali nájemci a provozovatelé pláňských zařízení, rodina Pavlů zůstala s Pláněmi pevně spojena. Jiří Pavlů se svým bratrem Ladislavem se v roce 2010 stal novým nájemcem Chaty Pláně, kterou stále vlastní Klub českých turistů. Tím se rodina Pavlů symbolicky vrátila do hostince, který její předek před desítkami let vystavěl.
Pláně pod Ještědem jsou dnes nejen místem bohaté historie, ale také oblíbeným cílem turistů a milovníků zimních sportů. Jejich příběh je neodmyslitelně spjat s životem české menšiny na Liberecku, s rozvojem lyžování i s kulturním dědictvím této oblasti.
Zima na Pláních pod Ještědem v roce 1909
Zadní strana této zimní pohlednice je opatřena razítkem: Stanice K. č. turistů, Karel Altmann - hostinský na Plání u Ještědu. Datum chybí, ale poštovní známka s císařem Františkem Josefem I. má na sobě vytištěný letopočet 1908. Je to tedy možná první pozdrav z nové Šamánkovy chaty, která byla postavena na Pláních na hlavním Ještědském hřbetu v roce 1909 pro devět roků starou pobočku Klubu českých turistů, kterou v Liberci založil křísitel zdejšího českého života MUDr. Václav Šamánek (1848-1916). V tehdejší době provozovala rodina Alrmannova i vedlejší hospodu, nejstarší na Pláních, kterou koupila od rodiny Slukovy. Hajný František Sluka ji postavil roku 1863 a jeho hostinec - známý mezi libereckými Němci jako U českého Franty - byl velice oblíbený. Jeho základy (shořel roku 1938) jsou na Pláních dosud patrny.













Památník stojící na Hlubockém hřebeni
připomíná manifestaci třiceti tisíc českých a německých dělníků, jež se tu konala v roce 1870.
(Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)
Já si to pamatuji z roku 1990 takhle, že odtamtud byl přes nízké stromy vidět Ještěd. Později stromy povyrostly a už to je obklopené tmavým lesem. Místo dost ztratilo půvab. V 19.století tam nebyl les, ale pastviny, a louky, proto tam byl ten tábor lidu.(komentář Ing. Rudolf Kittler)



ŽIVOČICHOVÉ SE UKLÁDAJÍ K ZIMNÍMU SPÁNKU
Po letošním mimořádně teplém a dlouhém babím létě, které trvalo až téměř do poloviny listopadu, přišly první mrazivé dny. Obyvatelé našich luhů a hájů se ale na zimní období připravovali již během slunečných říjnových dnů. Řada z nich přečkává nepříznivé období roku ve stavu, kterému říkáme hibernace, česky zimní spánek.
Hibernující
živočich přečkává nepříznivý zimní období v klidovém stavu a při útlumu
fyziologických procesů ve vhodném úkrytu. Klidový stav se projevuje
především snížením tělesné teploty. Hibernace je známa například u
netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. S fyziologií hibernace úzce
souvisí složení potravy, které bývá pro živočichy důležitější než její
množství. S blížící se zimou shromažďují živočichové velké zásoby bílého
tuku, který slouží jako uskladňovací tkáň. Lipidy přijímané v potravě
se ukládají do tukové tkáně, která mohutní. Protože přibírání na
hmotnosti vyžaduje čas, začínají živočichové ukládat tuk přibližně měsíc
před začátkem hibernace. Kromě ní existuje i nepravý zimní spánek, při
kterém zůstávají živočichové v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje a
občas se probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například
jezevci. Patrně hibernovali i jeskynní předci člověka, kteří se ukládali
k nepravému zimnímu spánku.
Vedle
známých zimních spáčů hibernují také například obojživelníci a plazi.
Žáby přezimují zahrabané pod zemí, některé se ukryjí v bahně na dně
rybníka, v hromadě listí a kamení, mloci a čolci zimují převážně na
souši. Podobně i plazi před zimou (většinou v říjnu) zalézají do děr,
pod kořeny stromů, do puklin nebo malých jeskyněk ve skalách. V dubnu je
z děr vyláká sluníčko, ale musí se nejdříve zahřát na provozní teplotu,
aby se mohli normálně pohybovat a začít fungovat.
Do
stavu hibernace upadá i řada bezobratlých živočichů. Někteří přezimují
jako dospělci, jiní ve stádiích larvy nebo kukly. Brouci, jako například
některé druhy střevlíků, přečkávají zimní období často v komůrkách pod
kůrou odumřelých stromů, ležících i stojících, nebo pařezů. Dospělce
některých druhů motýlů najdeme v zimě na půdách chalup, ale i ve
sklepích a jeskyních, kde zimují společně s netopýry. K nejznámějším
patří babočka paví oko, která patří na jaře k prvním denním motýlům,
které vítají nástup jara, často již v březnu. Ale na to si musíme ještě
nějakou dobu počkat...Na fotografii je vrápenec malý zimující v Západní
jeskyni na Ještědském hřbetu.
zdroj: https://www.facebook.com/muzeumlb/posts/pfbid0DGTSMzq4TsoTgM9uoLQEwDRTucu4KUihJzNuziGWQKR2AQFyXywkaJ6jYQ1UQRhpl