Počátky divadelnictví

V přízemí Obecního domu na rohu Střelecké ulice byl umístěn sklad mouky prvního českého parního mlýna ze Smíchova a po něm tu sídlil pohřební ústav Roberta Pradeho. Nájemcem zadní části se sálem, která nesla název U Města Vídně (Zur Stadt Wien, čp. 177-I), se stal na čas Johann Deckart, který zavedl dostavníkovou dopravu do Prahy (1828). Roku 1883 byla vybudována přes dvůr Obecního domu spojovací ulice, vedoucí na vznikající Divadelní náměstí. To už se jeho dny chýlily ke konci a po zboření byl název podniku U Města Vídně přenesen na dnešní Plzeňku v Moskevské ulici.

V těchto místech totiž plánovalo město stavbu nové radnice. To ovšem předpokládalo vykoupení a zbourání všech poměrně zachovalých měšťanských domů tvořících severní stranu náměstí, které byly, až na nárožní Obecní dům, v soukromém vlastnictví.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

STÁNEK UMĚNÍ DAROVALI SOUKENÍCI 

Divadlo i na radnici

O divadelním životě v Liberci máme dochované zprávy již z konce 18. století. Před touto dobou pouze víme, že divadelní kusy se tehdy hrály občas v 1. poschodí staré radnice, a to už od začátku 17. století. Na tehdejším Staroměstském náměstí (dnes Benešovo) byla v letech 1599 - 1603 postavena v pozdně renesančním slohu radnice. Místo, kde stávala, je označeno v pravém rohu náměstí s letopočtem 1603. V poschodí byl velký sál, kde se čas od času, když sem zatoulala tlupa kejklířů a herců, pořádala jejich vystoupení. Pravidelně a častěji však začala divadelní činnost až od konce 18. století. Herecká vystoupení si Liberečané v poslední čtvrtině 18. století oblíbili natolik, že se sem začaly sjíždět kočovné divadelní společnosti jako na dobrou "štaci". Hostovaly zde většinou jen po dobu dvou měsíců. První takové produkce se konaly v tehdejším Cechovním domě punčochářů, který stával tam, co je dnes dům č. 7 v Barvířské ulici.

Od roku 1796 se všechny větší společenské slavnosti, a tedy i divadelní představení, přenesly do nově postaveného sálu hostince Obecního domu (U města Lipska) na Staroměstském náměstí, který byl slavnostně otevřen při svatbě purkmistrova syna. Byl to honosný divadelní sál, který měl kůr pro hudebníky i menší předsálí. Hlavní sál byl vybaven zrcadly, skleněnými lustry a plechovými nástěnnými svítidly. V roce 1799 zde hrála Thámova divadelní společnost, které se však v Liberci nedařilo.

Vlastní stánek divadelní múzy měl však Liberec až na začátku 19. století, kdy za pomoci významného a bohatého soukenického cechu (daroval na stavbu divadla 25 181 zlatých bylo postaveno v roce 1820 tak zvané Soukenické divadlo.

Stálo ve druhé městské čtvrti - Novém městě - na rohu dnešního Sokolovského náměstí a Tovaryšského vrchu. Průčelí této divadelní budovy bylo obráceno do náměstí a zdobeno čtyřmu sloupy s bohatými hlavicemi. Na trojbokém vrcholovém štítu byl umístěn znak soukeníků a letopočet MDCCCXX. Budova sama měla prostorný, vkusně zdobený divadelní sal, dvě galerie s lóžemi a pojala až 760 diváků. Osvětlení zajišťoval lustr s olejovými lampamy u, který se po laně spouštěl od stropu do přízemí vždy, když se rozsvěcoval nebo zhasínal. V roce 1860 bylo olejové osvětlení nahrazeno plynovým. V suterénu divadla (vchod z Tovaryšského vrchu byla umístěna ubytovna soukenických tovaryšů, takzvaný herberk.

Zpočátku se zde hrálo až čtyři měsíce v roce, později od září do velikonoc. V první sezoně tu byly na repertoáru vedle klasických činoherních děl také Mozartovy opery Unos ze Serailu a Don Giovanni, dále se hrály oblíbené hry se zpěvy a tanci, a take dramata Schillerova, Shakespearova a různé komedie i veseloh Známé a ve své době často hrane Raupachovo drama Mlynář a jeho dítě bylo u tehdejšího publika oblibeno pravě tak jako sentimentalní hry dramatika Kotzebua i veselohry J. N. Nestroye. Na tomto jevišti se však se zdarem a bez známek řevnivosti střídaly kočovné herecké společnosti s místními ochotmky. Tak kupříkladu čeští ochotníci tu sehráli s úspěchem hru J. K. Tyla Tvrdohlavá žena.

Soukenické divadlo sloužilo téměř šedesát let až do osudného 24. dubna 1879, kdy za záhadných a dosud neznámých příčin vyhořelo. Tato udalost jen uspišila stavbu nového divadla, a tak za dva roky byly po oženy základy nové divadelní budovy, která byla slavnostně otevřena za další dva roky - 29. září 1883.

zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci II. , 1997