Výstavní síň Metznerbundu

Hrázděný pavilon v Pražské ulici, otevřený členskou výstavou v rámci veletrhů 15.8.1920. Pod ním se právě bourá stará hospoda Zur Sandwirt, na jejímž místě později vyrostl obchodní dům Brouk & Babka. V místech výstavní síně byl vjezd do Naivního divadla, nyní je M-Bank (zdroj Kniha o Liberci)

DŮM V PRAŽSKÉ ULICI

První zpráva o domě čp. 16-III na rohu Jezdecké ulice pochází z roku 1620. Pozdější majitel továrník Anton Demuth na jeho místě postavil třípodlažní zděný dům (1857), k němuž chtěli jeho synové počátkem 20. století přistavět podél Jezdecké uličky přádelnu, ukončenou na straně obrácené do Moskevské ulice dalším obytným domem. Proti tomu podal protest Ludung Edelstein, majitel obchodního domu (čp. 50-III) na protější straně 3,5 m Široké uličky, a z přístavby sešlo. Když roku 1908 firma Demuth likvidovala, převzal nárožní dům instalatér Josef Flefter a provedl podle návrhu Adolfa Horna secesní přestavbu. Už v dalším roce ho ale nechal zvýšit o další patro. Přestavbu, klerá dala objektu dnešní podobu, navrhl a prováděl Ernst Mohr. Přes další Edelsteinovy protesty se podařilo prosadit přístavbu dílen a skladu ve dvoře (1911). Od Heftera převzala dům pražská Banka pro obchod a průmysl (dřívější Zemská banka) a upravila si ho pro své potřeby. Hlavní provozní prostory měla v přízemí, v podkroví vznikl roku 1927 byt. Přístavbu pronajímala různým živnostníkům, např. holiči Nejdkovi, Jičínským mlékárnám aj..

Za okupace přebrala objekt lipská Allgemeine Kreditanstalt. Po osvobození zde byly krátce úřadovny pro Němce, potom Odborný závod pro elegantní pánskou, dámskou i dětskou konfekci, po nich tu dlouho poskytovalo občerstvení vyhlášené lahůdkářství, vystřídané později cukrárnou. V patrech zůstaly sklady oděvů a dílny.

Po roce 1990 se tu vystřídalo několik firem. V roce 1992 byla přístavba v Jezdecké uličce vkusně upravena firmou Stone Time, která zde otevřela jedno z nejlepších kopírovacích středisek v Liberci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Celková dispozice a vzhled domů čp.152 a 153-II odpovídaly nepochybně ostatním libereckým domům z této doby, z nichž se dodnes zčásti zachovaly tři ve Větrné uličce postavené kolem roku 1680. Objekty byly v přízemí částečně zděné a dřevěné roubené, patra měly z hrázděného zdiva, kde výplň dřevěných konstrukcí tvořila hliněná mazanina na tyčovině. Stejnou podobu měly i štíty u nichž však během doby došlo k zjednodušení zakrytím štítu prkny se svislým laťováním. Patro podpíraly dřevěné sloupky loubí. Vstup do objektů byl u původní přízemní zástavby z boku, z proluky mezi jednotlivými domy. Po přestavbě domů na patrové byla již využita celá šířka parcely a vchod do objektů se přesunul do uličního průčelí v loubí. Místnosti v přední části přízemí sloužily jako prodejny, případně šenkovny, v zadní části jako sklady a kuchyně. Prostory v patře byly obytné, bez využití podkroví.

První zděná přestavba

Oba domy čp.152 a 153-II, i celou Pražskou ulici, zasáhly počátkem 19. století dvě události. Předně to bylo zmiňované nařízení vrchnosti z roku 1807 zakazující výstavbu dřevěných domů v Liberci, dále napojení ulice na jednu větev Císařské silnice z Prahy. Tím došlo i k nezbytné výškové úpravě ulice, což urychlilo přestavbu starých dřevěných domů na zděné, patrové, s barokně tvarovanými štíty, většinou ještě s loubím obloukovitě ukončeným. Jak dokazuje plán města z roku 1852, zůstalo v té době loubí nejen u domů čp.152 a 153-II, ale i u sousedních domů čp.150 a 151-II. Přestavba dřevěného objektu čp.152-II na zděný se uskutečnila v roce 1825, za majitele pekaře Aloise Spielmanna, u domu čp.153-II v roce 1826, kdy jej koupil od Franze Neubauera řezník Josef Löffler. Po této první zděné proměně si zachovaly oba domy klasicistní podobu až do roku 1895. V té době už stály u domu čp.158-II ve dvoře nižší pomocné objekty.

Druhá zděná přestavba

Majitelé domů čp.152 a 153-II, většinou zámožní obchodníci a živnostníci se během doby měnili. Roku 1893 koupil dům čp.182-II od Aloise Spielmanna cínař Christian Grunewald za 1685 zlatých. Od něho dům získal roku 1863 Emanuel Hartel, obchodník. Po jeho smrti koupili roku 1892 dům čp.152-II od dědiců obchodníci se suknem Ernst (Arnošt) a Friedrich (Bedřich) Weiselesové, každý z jedné poloviny. Již ale roku 1894 odkoupil Ernst polovinu domu od Friedricha a stal se jeho jediným vlastníkem. V témže roce se mu podařilo získat od dcery zemřelého řezníka a uzenáře Löfflera Marie Jantschové, manželky barvíře, také sousední objekt čp.153-II. I tento dům značně vystupoval do prostoru ulice svým štítem a zděným loubím. V té době již některé domy v Pražské ulici prošly přestavbou v duchu historizujícího slohu a ustoupily na městským magistrátem nově stanovenou regulační čáru ulice. Tím bylo docíleno rozšíření ulice o plochu loubí. Také Ernst Weiseles nový majitel domu čp.153-II se rozhodl, že provede jeho přestavbu. Vypracováním projektu pověřil libereckého stavitele Antonina Worfa.

Podle Worfova návrhu, měl vzniknout v místě klasicistního, dvoupodlažního domu s loubím, na poměrně úzké parcele čp.153-II, čtyřpodlažní dvouosý obytný dům s prodejnou v přízemí. Hlavni vstup byl umístěn excentricky na severní straně domu. Průčelí do Pražské ulice měl zdobit osově umístěný novorenesanční štít, jakási teminiscence na štíty předcházejících staveb. Weiseles současně připravoval výstavbu dvoupodlažního objektu ve dvoře, až na sa" mých hranicích pozemku sousedního objektu čp.154-II. Měl obsa" hovat v přízemí sklad, v patře vzorkovnu, střihárnu a kancelář. No" vostavba přední budovy měla být podle požadavku města situována v nové regulační čáře a bez loubí. V té době již stála v sousedství čtyřpodlažní novostavba na místě čp.150-II a bylo zřejmé, že výstav" bou nového domu čp.153-II by původní nižší objekt čp.152-II, který se nacházel mezi nimi, vytvářel podivný kontrast. Proto Weiseles změnil svůj stavební záměr a rozhodl se vybudovat nový objekt, po" stavený na obou parcelách čp.152-II a 153-II. Nový návrh na novostavbu vypracoval opět stavitel Worf. Situaci mu ztěžoval nejen svažitý terén ulice, ale i skutečnost, že navrhovaným domem zatím končila čtyřpodlažní zástavba na západní straně Pražské ulice. Proto je vjeho návrhu umístěn hlavní vstup asymetricky a na jižním nároží se objevuje jakýsi náznak rizalitu se širokým sdruženým oknem a bohatě zdobeným štítem. Nad hlavním vstupem architektonicky končený cibulovitou stříškou. Při umístění nového objektu ztěžovala dále celou situaci skutečnost, že se regulační uliční čára lomila právě na rozhraní mezi domy čp.152 a 153-II. Na žádost Weiselese byla provedena změna regulační čáry a zlom byl posunut až k sever. nímu nároží domu čp.154-II. Tím ovšem Weiseles přišel nejen a plochu zrušeného loubí, ale ještě i o menší část pozemku čp.152-II, odděleného posunutím regulační čáry. Z neznámého důvodu svěřil pak Weiseles provedení stavby staviteli Josefu Pilzovi. Brzy po jejím zahájení přišel Pilz s návrhy na změnu projektu, podle nichž byl pak Obytný a obchodní dům postaven a dostal přiděleno čp.152-II. Čísla Čp.153-II bylo zrušeno a zmizelo z mapy města. Nový dům čp. 152-II obsahoval v přízemí a I. patře (mezaninu) obchodní místnosti, ve druhém a třetím patře po dvou velkých bytech. Do užívání byl předán na jaře roku 1897.

Když byl v roce 1895 postaven sousední čtyřpodlažní dům čp.150-II, dostal jeho majitel Franz Posselt od města za zrušené loubí náhradu ve výši 400 zlatých. Je proto pochopitelné, že i Wei, Seles po dostavbě svého domu žádal od města za postoupenépozemky pro rozšíření ulice náhradu ve výši 250 zlatých za každý ftvereční sáh. Celkem se jednalo o 8,06 čtverečního sáhu (28.96m²). Město však tento požadavek kategoricky odmítlo. Záležitosti se ujali advokáti a vznikl spor, který se dostal až na Zemské zastupitelství v Praze a nakonec k Ministerstvu vnitra do Vídně. Jak vážně posuzovala tento spor správa města je patrné i z toho, že si vyžádala stanovisko z 18 našich a zahraničních měst o jejich postupu v podobných případech.

S menšími změnami byla stavba podle projektu stavitele Josefa Pilze na jaře roku 1897 dokončena a předána do užívání. Novorenesanční průčelí Weiselesova paláce obohatilo vzhled Pražské ulice, v té době Schückerovy. Weiselesův obchodní a obytný dům využívající pro prodej i druhé nadzemní podlaží (mezanin) patří k prvním svého druhu v Liberci. V jeho uličním průčelí dominovaly velké výkladní skříně, jejichž skleněné tabule dělí pouze konstrukčně nezbytné štíhlé profily ocelových sloupů. Svým vzhledem již ohlašovaly nástup secese, nového stavebního slohu, právě tak jako architektonicky zajímavě ztvárněné obložení průčelí prvního patra dřevem. Nastupující secesi bylo ovlivněno i ukončení arkýře v pátém podlaží, vystupující z roviny mansardové střechy kryté štípanou břidlicí. Místo původně navrženého bohatě členěného novorenesančního štítu, zde vznikl osmiboký kubus, zakrytý jednoduchou stanovou stříškou. U vchodu do budovy zůstal původně uvažovaný, bohatě profilovaný novorenesanční portál, ukončený rozeklaným segmentovým frontonem. Dvoukřídlové vchodové dveře mají půlkruhový záklenek se sklenětou výplní. Střed budovy je zdůrazněn čtyřbokým arkýřem, probíhajícím přes třetí a čtvrté podlaží. Jeho třídílná okna jsou ve třetím bodlaží ukončena rovným nadpražím, ve čtvrtém podlaží elipsovitým záklenkem. Po obou stranách arkýře se nacházejí v každém bodlaží dvě sdružená okna, ve třetím nadzemním podlaží s rovným hadpražím, ve čtvrtém podlaží s půlkruhovým záklenkem. Parapety oken ve třetím podlaží zdobí kuželky, figurální reliéfovou výzdobu mají parapety a plochy nad okny ve čtvrtém podlaží. Na reliéfu mezi okny třetího a čtvrtého podlaží jsou štíty se symboly průmyslu a obchodu podpírané postavami andílků. Pod hlavní římsou arkýře je uprostřed reliéfového pásu s putti medailon s letopočtem roku ukončení stavby. První dvě obchodní nadzemní podlaží odděluje od nořeních obytných podlaží mohutná římsa a celé průčelí ukončuje mačně vysunutá, bohatě profilovaná hlavní římsa, podepřená klasicistním zubořezem. Část zdiva mezi okny je obložena kabřincem okrové barvy. Na spodním konci jsou tyto plochy opatřeny jednoduchou podnoží, na hoření straně mají stylizovanou hlavici složenou ze štukových ozdob a okřídlených hlav. Maskarou ovinutý vavřínovým věncem je umístěn na arkýři mezi okny třetího a čtvrtého podlaží.

Dispozičně je dům řešen osově. Jeho středem probíhá v přízemí průchozí chodba s výstupem na dvůr. Z ní vede uprostřed tříramenné schodiště se segmentovým nástupním ramenem. Schodiště je opatřeno železným kovaným zábradlím se zajímavým ukončením ve tvaru dračí hlavy. Strop průchodu zdobí štuková výzdoba. Schodiště osvětlovaly z obou stran prostorné prosklené světlíky.

Budova čp.158-II je z větší části podsklepená. Do suterénu vedl přístup z hlavního schodiště v chodbě domu a boční vstup ze dvora, jehož úroveň je nižší. Zatímco bývalý dům čp.153-II byl celý podsklepený, u sousedního domu čp.152-II byla podsklepena pouze jeho přední část přiléhající k Pražské ulici. U hlavního schodiště se v suterénu bývalého domu čp.153-II nacházela kruhová studna, ponechaná zde z první dřevěné zástavby.

Prostory přízemí sloužily původně výlučně obchodním účelům. Ve druhém podlaží, mezaninu, se kromě prodejen na straně do Pražské ulice, nacházel čtyřpokojový byt na nádvorní straně. Třetí a čtvrté podlaží s byty mělo stejné dispoziční řešení. V části do ulice vznikly pětipokojové byty s arkýřem ve středním pokoji, na nádvorní straně byty čtyřpokojové. Všechny byty měly příslušenství, odpoví-dající tehdejšímu standardu. Stropy pokojů ve třetím podlaži měly bohatou štukovou výzdobu.

Ve dvoře na jižní straně domu čp.152-II byla v roce 1895 Postavena libereckou stavební firmou Schär & Leupelt již zmíněná dvoupodlažní podsklepená budova čp.376-II, s pultovou střechou, v izolované poloze. V přízemí obsahovala textilní sklad a dílnu, v patře vzorkovnu, přebírku a opravnu textilního zboží a kancelář. Na protější straně dvora se téhož roku objevila přízemní budova s pultovou střechou, v níž se nacházel byt domovníka o jedné světnici a kuchyni a pro uživatele bytů v hlavní budově osm kójí kůlen.

Po smrti Ernsta Weiselese převzala dům roku 1909 jeho manželka Berta. Od ní přešel dům v roce 1914 do vlastnictví vídeňské banky Pensionsfond der Angestelter der Wiener Bank, která jej měla v držení až do roku 1924, kdy se stala majitelem Česká banka Praha. Po ní se ve vlastnictví střídaly pouze peněžní ústavy. V roce 1929 Česká banka Union z Prahy, v roce 1939 DOd svého zrodu prodělával objekt jen malé změny, které se soustředily převážně na práce nepřekračující rámec běžné údržby, nejčastěji prováděné v přízemí a prvním patře, podle potřeb střídajících se uživatelů. Tradičně zde užíval pravou stranu od vchodu textil a galanterie, levou stranu pak peněžnictví. V padesátých letech došlo k požáru v podstřeší. Při rekonstrukci zničených částí bylo přistavěno další, páté podlaží a v něm vznikly dva třípokojové byty s okny do Pražské ulice. Prostory na nádvorní straně zůstaly půdou. Velká typová okna a celkové, ryze účelové, pojetí nástavby v ničem neodpovídalo ušlechtilému novorenesančnímu průčelí budovy. NaŠtěstí při pohledu z úzké Pražské ulice zakrývala zčásti tuto nástavbu mohutná, značně vyložená, hlavní římsa. V přízemí byly v roce 1991 provedeny nákladnější úpravy pro banku Bohemia. eutsche Bank, Filiale Reichenberg, roku 1940 Gotfaer Feuer Versicherungsbank. Po válce v květnu 1946 byla vložena na budovu národní správa, od níž v roce 1955 přešel objekt na Oblastní bytový komunální podnik v Liberci. Dne 20.února 1962 byl dům čp.152-II převeden na Městský národní výbor v Liberci, domovní správu, která objekt spravovala 33 let Teprve v roce 1995 se po složitých jednáních stala vlastníkem domu akciová společnost Severočeská vodárenská společnost v Liberci.

Přestavba v letech 1996 - 1997

Velkými proměnami prošla budova čp.152-II v letech 1996-97, když se stala jejím majitelem Severočeská vodárenská společnost a.s. v Liberci. Za ředitele inženýra Ivo Sušického byl celý objekt podroben rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě. Vzhledem k jeho umístění v centru městské památkové zóny (MPZ), zde kromě požadavků účelových sehrály svou úlohu i požadavky státní správy. Rekonstrukci budovy prováděla Stavební hrádecká společnost podle návrhu libereckého architekta Václava Macka.

Po dokončení přestavby vznikly v suterénu výstavní prostory, přístupné z Pražské ulice novým vstupem a schodištěm umístěným vpravo vedle hlavního vchodu. Kromě těchto výstavních prostor je zde umístěna strojovna klimatizace, šatny, sociální zázemí a sklady, přístupné přímo ze dvora. V přízemí (I.nadzemním podlaží), zaujímá střed budovy hlavní vstup, který si zachoval původní reprezentační vzhled. Prostory po jeho levé straně obsadila První městská banka a.s., která vystřídala banku Bohemia. Po pravé straně vstupu se objevil již zmíněný nový vstup do galerie Studna v suterénu. Další prostory přízemí po bývalé prodejně oděvů si upravila lékárna. Ze vstupní chodby v níž byl ponechán krásný, štukatérsky zdobený strop, vede schodiště do pater. Ozdobou vstupu zůstalo i původní kované zábradlí schodiště.

Zcela se změnily prostory v I. patře (mezaninu). Z bývalých prodejen a skladů se staly kanceláře společnosti SVS. Je zde umístěna kancelář ředitele a sekretariátu, počítačové centrum, planografie a sociální zázemí. V místech bývalého světlíku na jižní straně vznikla zimní zahrada, navazující na pracovnu ředitele. Prostor druhého světlíku na severní straně byl využit pro hovornu s vlastním prosklením nad následujícím podlažím. Do něho bylo vestavěno vnitřní ocelové schodiště umožňující spojení mezi kancelářemi SVS ve 2. a 8. nadzemním podlaží a současně zajišťovalo přístup do kanceláří SVS umístěných ve 8. nadzemním podlaží v sousedním domě čp. 150-II. Schodiště spojující dosud textilní prodejnu v přízemí s patrem bylo odstraněno.

Bez větších dispozičních úprav zůstalo II. patro (3.NP.). Místnosti na straně do Pražské ulice slouží jako kanceláře SVS. Došlo zde pouze O doplnění sociálního zázemí. V části obrácené do dvora zůstaly dva dvoupokojové byty. Beze změn bylo ponecháno také IT. patro (4.NP.) se dvěma prostornými byty. Směrem k Pražské ulici pětipokojový byt s příslu" ženstvím, na opačné straně čtyřpokojový s příslušenstvím.

Následující IV. patro (5.NP.) vzniklé nástavbou po požáru v padesátých letech obsahuje na straně do ulice dva třípokojové byty. Původní předimenzovaná okna byla vyměněna za sdružená tvarově odpovídající celé fasádě. Bývalá půda na nádvorní straně byla pře" stavěna na dva byty. Třípokojový a dvoupokojový, oba s příslušným sociálním vybavením. Nástavbou dostala budova ještě podkroví (6.NP). Zde vznikla menší bytová jednotka o dvou pokojích s příslušenstvím a jedna garsoniéra, orientovaná do ulice. Na straně do dvora ukončuje objekt pouze nepochůzná terasa a konstrukce světlíků. Krytinu střechy voří tvarovaná lepenka tzv. bonský šindel šedozeleného odstínu.

V rámci rekonstrukce domu čp.152-II byla provedena i modernizace všech zdravotních instalací, vyměněn výtah procházející až do IV. patra, prostory byly vybaveny novou vzduchotechnikou a elektrickým podlahovým vytápěním. Pouze u bytů v podkroví je vytépění plynové. Důkladnou generální opravu dostala i obě průčelí domu. Na jižním štítu je umístěn panel s digitálními hodinami a měřením teploty vzduchu, dobře viditelný ze Soukenného náměstí. Uskutečnila se také generální oprava pomocného dvoupodlažního objektu čp.376-II ve dvoře. Novou úpravu dostal celý prostor při Papírové ulici, odkud vede vedlejší vstup do budovy SVS a příjezd na parkoviště. Část dvora slouží jako odpočinková plocha oživená fontánkou a zelení.

V Liberci. se zachovalo poměrně málo středověkých staveb, postavených v některém z nejvíce uznávaných architektonických slohů. Přesto byl historický střed vyhlášen městskou památkovou zónou (MPZ) díky tomu, že se zde nachází řada vynikajících ukázek slohů z konce 19. a počátku 20. století, dodávající městu ojedinělou tvářnost. Současně jsou výstavné budovy z tohoto období svědectvím obdivuhodné proměny Liberce z bezvýznamné horské obce na metropoli severních Čech. K vynikajícím stavbám, pozoruhodným svou novorenesanční architekturou, patří nesporně i palác SVS v Pražské ulici. Jeho další zachování je trvale zajištěno úspěšnou rekonstrukcí citlivě provedenou Severočeskou vodárenskou společností a.s. v Liberci.

Domu čp.152-II se opět navrátil jeho původní dominantní výraz, nezastupitelný v rámci zástavby Pražské ulice. Je ukázkou toho, že lze skloubit nové využití staré zástavby se zachováním jeji architektonické a historické hodnoty.

(zdroj: Ing. arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik - Historie a proměny paláce SVS čp. 152 - II v Liberci, 1998)