Přehrada Bedřichov

V důsledku ničivých záplav v povodí řeky Nisy, které koncem 19.století sužovaly oblast Jizerských hor, bylo rozhodnuto o výstavbě soustavy údolních přehrad, do níž patřilo také vodní dílo vybudované v letech 1902 - 1905 na Černé Nise vídeňskou formou F.Ackermann.

Na stavbě 342 m dlouhé a 23 m vysoké hráze pracovali italští kameníci, zvaní pro svou odbornost i na další obdobné stavby v regionu.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Přehrada na Černé Nise v roce 1904 a 21.10.2000

Bedřichovská přehrada na Černé Nise a rudolfovská elektrárna: Severský klenot a technický unikát

Katastrofální srážky a cesta k výstavbě

V důsledku ničivých záplav v povodí řeky Nisy, které koncem 19. století sužovaly oblast Jizerských hor, bylo rozhodnuto o výstavbě soustavy údolních přehrad. Bezprostředním impulzem se staly události ze dne 29. července 1897, kdy v okolí Bedřichova a Nové Louky spadlo během pouhých čtyřiadvaceti hodin neuvěřitelných 345 mm srážek. Následující dva dny pak přinesly největší povodeň, jakou zdejší obyvatelé do té doby poznali.

Proto bylo v letech 1902 až 1905 přistoupeno ke stavbě bedřichovské přehrady na Černé Nise, kterou realizovala vídeňská firma F. Ackermann. Na stavbě 342 metrů dlouhé a 23 metrů vysoké hráze pracovali zruční italští kameníci, vyhlášení svou odborností na obdobných stavbách v regionu. Stavba byla dokončena 21. prosince 1905, avšak úřední prohlídka a oficiální uvedení do provozu mohly kvůli nepříznivému počasí proběhnout až 28. června následujícího roku. Uprostřed hlubokých lesů tak vzniklo umělé jezero o objemu 2 miliony kubíků vody, které svým charakterem připomíná kanadská jezera, a proto odedávna přitahuje trempy a zálesáky už po šest generací.

Energetické využití a stavba elektrárny v Rudolfově

Nedlouho po napuštění přehrady Bedřichov se objevila myšlenka na energetické využití spádu mezi nádrží a Rudolfovem. Záměr byl rozpracováván s přestávkami od roku 1908, ale k realizaci došlo až mezi lety 1925–1928 na základě24. Autorem vodního díla a celkového projektu se stal Ing. Ludwig Hamburger, zatímco architektonický návrh budovy elektrárny rozdělené na strojovnu a obytný trakt se třemi služebními byty připravil profesor Německé vysoké školy technické v Praze Artur Payr.

Vlastní vodní dílo sestává z více než 3 km dlouhého přivaděče vedeného lesním terénem od přehrady Bedřichov, tvořeného krytým kanálem z prostého betonu o šířce 1 m a výšce 1,23 m, který doplňuje deset záchytných objektů, vtokový vzdouvací objekt, nádrže na zachycování splavenin a vodní zámek s vyrovnávací komorou. Ocelové nýtované tlakové potrubí o délce 1 173 m s převýšením 170 m pak přivádí vodu k vlastní elektrárně.

Samotná budova elektrárny je cihelná stavba se železobetonovými stropy, zobytněným podkrovím a valbovou střechou, jejíž vzhled charakterizuje sokl obložený žulovými kvádry, břízolitová omítka a hluboce zapuštěná okna v špaletách. V turbínové hale začalo turbosoustrojí dodávat proud do rozvodné sítě Přespolní elektrárny v Liberci (EÜW) dne 1. ledna 1927. Trojfázový synchronní generátor Siemens Schuckert pohání dvojčitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální hřídelí, jmenovitými otáčkami 500 ot/min a spádem přes 170 metrů.

Ačkoliv elektrárna začala pracovat počátkem roku 1927, jednalo se o první vysokotlakou část. Součástí díla se stala také vyrovnávací nádrž o objemu 25 100 m³ s obloukovou gravitační hrází zděnou ze žulových kvádrů o délce 63 m. K její vzdušné straně přistupuje turbínový domek z žulového neomítaného zdiva, v němž na spádu 8,5 m pracuje dvojčitá spirální rychloběžná turbína typu Francis z roku 1927, určená pro průběžný provoz.

V letech 1961–1996 provozovala elektrárnu Severočeská energetika Děčín, v současné době ji vlastní a spravuje Povodí Labe, s. p., závod Jablonec nad Nisou. V roce 2014 byl celý komplex včetně technologie prohlášen kulturní památkou.