Ještědský hřbet je na Liberecku svérázným a nepřehlédnutelným horstvem s nezaměnitelným panoramatem. Svou severní stranou tvoří horskou kulisu pro průmyslové a moderně se rozvíjející krajské město Liberec, z opačné strany do jižních svahů hřbetu zabíhá oblast Podještědí se správním centrem Českým Dubem a obcemi, v nichž se dochovala svébytná česká kultura.

Zhruba uprostřed vlnícího se hřbetu představuje vystupující špička Ještědu onen typický "maják" zdejší kopcovité krajiny, k němuž se trvale upínají pohledy nejen místních obyvatel, ale také mnoha tuzemských i zahraničních návštěvníků tohoto krásného kraje severních Čech. 
Ještědský hřbet nabízí široké možnosti rekreačního a sportovního vyžití. Zároveň si ale uchovává své krajinné a přírodní hodnoty. To dokládá i fakt, že většina jeho území byla v roce 1995 vyhlášena za Přírodní park Ještěd. 

PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKA 

HOROPIS A VODOPIS 

Dříve byl Ještědský hřbet nesprávně připojován jako navazující hřeben k Lužickým horám, dokonce se uvádělo, že Ještěd je nejvyšší horou tohoto pohoří, což se prezentovalo i ve starších turistických průvodcích. Ještědský hřbet, poměrně nedlouhý (22 km) a úzký (max. 7 km) pás, spadá do celku Ještědsko-kozákovského hřbetu. Podcelek Ještědského hřbetu je od západu k východu členěn na tři okrsky: Kryštofovy hřbety, bocký hřbet a Kopaninský hřbet.

Nejvyššími vrcholy Kryštofových hřbetů, táhnoucích se od Horního Sedla k Jítravskému sedlu (tento usek, nazývaný též Vysocký hřbet, patří do CHKO Lužicke hory a dále k Tetřevímu sedlu (Výpřež, 770 m), jsou Černa hora (811 m), Velký Vápenný (790 m) a Rozsocha (767 m). 

Hlubocký hřbet, vymezený územím mezi Tetřevím a Rašovským sedlem, představuje nejvyšší část Ještědského hřbetu. K nejvýraznějším vrchům vedle Ještědu (1012 m) patří Černý vrch (950 m), Černý kopec (886 m) a Na štětce (860 m). Úseku z Plání (780 m) zhruba k hostinci U Šámalů se tradičně říká Hlubocký hřeben a navazujícímu území od Šámalů k Rašovskému sedlu (568 m) hřeben Rašovský. 
Nejvyšší kótou Kopaninského hřbetu, k němuž patří úsek od Rašovského sedla po průlomové údolí Mohelky, je Javorník (684 m). Toto území nejvýchodnější části Ještědského hřbetu má několik dalších souběžných nižších hřbetů. 
Po hlavním hřebeni vede také rozvodnice Baltského (Lužická Nisa, Odra) a Severního moře (Mohelka, Jizera, Labe; Ploučnice, Labe). 
Svahy Ještědského hřbetu odvodňuje mnoho potoků a říček. Do Lužické Nisy přitékají (od jihu k severu) např. Doubský a Ostašovský potok nebo Rokytka, jež se vine Kryštofovým Údolím. K Jizeře směřuje (od východu k západu) Mohelka, která sice pramení na úpatí Jizerských hor, ale z Ještědu přibírá např. Jeřmanický potok, Oharku nebo významnou říčku Ještědku, tekoucí od Světlé pod Ještědem k Českému Dubu. Na úbočí Ještědského hřbetu má svůj pramen i významná řeka Ploučnice, do níž se vlévá Ještědský potok a dále po proudu i Panenský potok. 

GEOLOGIE 

Geologicky tvoří území Ještědského hřbetu prvohorní ještědské krystalinikum, které v místech Rašovského sedla plynule přechází do krystalinika železnobrodského (obě jsou dílčími jednotkami krkonošsko-jizerského krystalinika). Ještědské krystalinikum se ještě stýká v sz části hřbetu s lužickým žulovým masivem a u Machnína s krkonošsko-jizerským Žulovým masivem (obě jsou jednotky z lugické oblasti neboli Západosudetské soustavy patřící do Českého masivu).

Z pohledu geologie představuje Ještědský hřbet velice rozmanité a mnohovrstevnaté území. Ještědské krystalinikum tvoří kru slabě přeměněných staroprvohorních hornin, kra je omezena (a vyzdvižena) dvěma mladšími zlomy a ještě rozčleněna paralelními zlomy na drobnější celky, které jsou tvořeny fylity, břidlicemi, kvarcity a krystalickými vápenci a dolomity. Za nejstarší souvrství Ještědského hřbetu lze považovat fylické droby západně od Panenské Hůrky. Výraznou horninou hřbetu jsou křemence, které vystupují na povrch mnohými skalními výchozy, tvoří i samotný vrchol Ještědu. Po dlouhá staletí zůstával holý a pokrytý na jižní i severní straně kamenným mořem křemencových skal, porostlý jen lišejníky, travinami, borůvčím a křovinami. Jde o křemencový suk, i když mnoho laiků zdaleka viditelný pravidelný kužel svádí k představě o jeho sopečném původu. 
Na sz části hlavního hřbetu se vyskytují horniny mladších prvohorních etap, devonu a spodního karbonu. Permské horniny (z vyvřelin melafyry a křemenný porfyr a ze sedimentů prachovce a jílovce nápadně červené barvy) tvoří pruh od kóty Kamenný u Proseče pod Ještědem k jihovýchodu. Na obou okrajích hřbetu se nacházejí druhohorní usazeniny (sedimenty), kvádrové pískovce a slepence (cenoman) či jílovce a slínovce (turon). 
S osídlováním oblasti ve středověku bylo objeveno nerostné bohatství Ještědu, což se projevilo jeho těžbou v mnoha otevřených lomech a důlních dílech. Kryštofovo Údolí a okolí proslulo těžbou rud - především stříbra, olova, ale i mědi a železa, v Novině se lámala břidlice na střešní krytinu, křemenný porfyr se coby stavební kámen těžil ve východní části pohoří, pískovny vznikly v blízkosti Andělské Hory či Panenské Hůrky. Vápenec a dolomity se dobývaly na řadě míst, a to nejdéle — až do roku 1938. Největší dobývkou byl Solvayův lom nad obcí Křižany.

KVĚTENA 

Většinu lesů Ještědského hřbetu dnes tvoří smrky (75,4 %), na dalších plochách rostou jehličnany a smíšené porosty, v nichž má převahu buk. Právě bučiny na vápencovém podloží požívají nejvyšší ochrany v Národní přírodní rezervaci Karlovské bučiny. 
Ještědské lesy postihovaly v minulém století kalamity škůdců. V období první světové války zasáhla hřeben velká mnišková kalamita, rozsáhlé holiny ale naši předkové neuváženě osázeli smrkovou monokulturou. Tento problém se snaží současní lesní správci napravit výsadbou rozmanitější skladby jehličnanů a listnáčů. 
Po roce 1945 se na mnoha polích, loukách a pastvinách na svazích hřebene přestalo hospodařit, a tak zvláště ve vyšších partiích východní části hřbetu zarůstaly volné plochy náletovými dřevinami a keři, některá místa byla zalesňována i uměle. 
V osmdesátých letech zasáhla Ještědský hřbet — stejně jako vrcholové partie Jizerských hor — ekologická katastrofa. Vlivem imisí z tepelných elektráren v Polsku a Německu byla postižena lesní plocha na asi 8 km2.

V posledních desetiletích ekologové a lesníci rovněž varovali před stavbami ještědských skokanských můstků a kácením lesů pro nové sjezdovky s odůvodněním, že by se mohly stát "výchozím bodem ke zhroucení hřebenových smrkových lesů". 
Ještědský hřbet poskytuje na poměrně malém prostoru svými různorodými přírodními podmínkami útočiště rozmanitým druhům rostlin. Zatímco vegetace na vlastním kuželu Ještědu patří vzhledem k extrémním klimatickým podmínkám k subalpínskému stupni a najdeme zde např. hojné porosty kleče, byť uměle vysazené, jiné, nižší lokality hostí mnoho druhů teplomilných rostlin. 
Cenné jsou především již zmíněné bukové porosty na vápencovém podloží v severozápadní části hřebene, kde se daří řadě druhů, mezi něž patří lýkovec jedovatý, kyčelnice nebo svízel (mařinka), k těm nejvzácnějším se řadí zejména zástupci čeledi vstavačovitých (lesní orchideje), dále lilie zlatohlávek, árón plamatý a jedinečný kruštík drobnolistý. Dalším cenným ekosystémem jsou různé mokřady a prameniště, které zdobí česnek hadí či bledule jarní, a Četné kulturní podhorské louky na západní straně hřbetu se svou pestrou druhovou skladbou, na níž se podílí např. kopretina bílá, zvonek rozkladitý, pryskyřník prudký, dále pampeliška, kakost, hadí kořen a mnoho dalších.

Hora Ještěd původně vystupovala z neproniknutelného pralesního porostu, ve kterém se dařilo divoké zvěři, šelmám i medvědům. Poslední medvěd, jak uvádějí historické anály, byl v ještědských lesích zastřelen roku 1679. 
Dnes můžeme v ještědských lesích narazit při troše štěstí např. na muflony. Suťová pole na vlastním Ještědu hostí vzácné reliktní zástupce pavouků a brouků, vápencové jeskyně obývají četné druhy netopýrů, k těm nejvzácnějším patří zejména vrápenec malý, netopýr velký nebo netopýr velkouchý. Ze zástupců ptačí říše lze jmenovat krkavce, výra, káně, čápa černého nebo holuba doupňáka. Cenné bezlesé lokality na jihozápadních úbočích hostí mnoho teplomilných zástupců bezobratlých živočichů. 

OCHRANA PŘÍRODY 

PŘÍRODNÍ PARK JEŠTĚD 

Zatímco sousední a značně rozsáhlejší pohoří získala status chráněné krajinné oblasti (Jizerské hory r. 1967 a Lužické hory r. 1976), Ještědský hřbet zůstával léta z hlediska ochrany přírody a krajiny, s výjimkou některých maloplošných chráněných území, jako celek bez ochranářských aktivit. AŽ se změnou režimu po roce 1989 zvažovala ochrana přírody možnost vyhlášení území Ještědského hřbetu za přírodní park. Okresní úřad také inicioval a zřídil v roce 1993 nadační fond s názvem Nadace pro záchranu Ještědského hřebene, který podporoval přírodovědný výzkum a konkrétní realizace v terénu. Po třech letech příprav došlo nařízením Okresního úřadu v Liberci a 1. květnu 1995 k vyhlášení Přírodního parku Ještěd. Posláním přírodního parku je: zachovat a chránit ráz krajiny s přírodními a estetickými hodnotami, zejména lesními porosty, dřevinami rostoucími mimo les, vodními toky a charakteristickou strukturou zemědělských kultur při umožnění únosného turistického využití a rekreace i únosné urbanizace pro stabilizaci života a hospodaření v obcích a pro dosažení obnovy dnes narušených ekosystémů. 
Celková rozloha parku činí 9 360 ha, z čehož 6 479 ha připadá na lesní půdu, tedy zhruba 67 % tvoří lesní porosty, 33 % představují louky, orná půda, bezlesí a zastavěná plocha. 
Na území parku se nachází mnoho cenných geologických objektů včetně podzemních krasových prostor, žije zde řada vzácných druhů rostlin a živočichů, celá oblast představuje výrazné přírodní, krajinné, historické a kulturní hodnoty. 

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ, PAMÁTNÉ STROMY A NAUČNÉ STEZKY 

Dlouhádesetiletí bylo přírodní prostředí Ještědského pohoří a jeho nejbližšího okolí z hlediska ochrany přírody opomíjeno. Jako první přírodní památky (PP) byly v roce 1964 vyhlášeny Národní přírodní památka (NPP) Čertova zeď (19,7 ha) a PP Bílé kameny (též Sloní, 0,66 ha), o čtyři roky později došlo k vyhlášení PP Stříbrník (0,32 ha).V roce 1972 získala nejvyšší stupeň ochrany Národní přírodní rezervace (NPR) Karlovské bučiny (42,91 ha) a v témže roce také tři maloplošná chráněná území jako přírodní rezervace (PR): PR Velký Vápenný (24,5 ha), PR Dlouhá hora (13,5 ha) a PR Hamrštejn (26,8 ha). V roce 1995 byla vyhlášena PP Terasy Ještědu (120 ha) a zatím jako poslední byla v roce 2005 vyhlášena PP Panský (Michlerův) lom (1,65 ha). 
V roce 1976 bylo nejzápadnější území Ještědského hřbetu - Vysocký hřbet (od Horního sedla po Jítravské sedlo) - včleněno do tehdy vyhlášené CHKO Lužické hory.

Na území přírodního parku a v jeho okolí se nacházejí významné vzrostlé a letité stromy, z nichž některé byly vyhlášeny jako památné stromy. Jde o dvě lípy v obci Kotel a další lípy ve Světlé pod Ještědem (lípa Karoliny Světlé), v Modlibohově a ve Vlachovém a také borovice v Soběslavicích. 
K poznávání přírodovědných hodnot, ale i vlastivědných zajímavostí slouží návštěvníkům naučné stezky vybavené informačními tabulemi - Terasy Ještědu (2001) a Ještědské vápence (2003).

zdroj: Lukeš Josef - Vele Vladimír - Lábus Václav - Pavel D. Vinklát : Ještěd - Hora sportů a turistiky, 2012

Péči o louku jsme převzali v roce 2021 od ZO ČSOP Armillaria.