Přízrak

Bilý Kostel nad Nisou 

Na Bílém Kostele je nejmagičtější právě onen bílý kostel uprostřed obce. Pamatuji si na něj dobře již z dětství, tehdy jsem se svojí maminkou hrál zvláštní hru, kdykoliv jsme jeli po staré silnici na Děčín, sázeli jsme se, kdo bílou kostelní budovu spatří první. Vyhrával jsem častěji, maminka asi nechtěla moji tehdy ještě křehkou duši zraňovat prohrami. A od těch časů se stal právě bílý kostel v Bílém Kostele, který se kdysi také jmenoval Jindřichov či latinsky Alba Ecclessia, největší pozoruhodností pro mé oči. A o to více mne potěšilo, že vznikl díky strašidlu.

Přízrak

Kdysi, je tomu již řada desetiletí, se pán z Donína, majitel grabštejnského hradu, rozhodl, že u příležitosti narození syna a dědice svého panství postaví kdesi u svého sídla nákladný kostel. Pro stavbu si vybral nevelký a hezký pahorek, kde však strašil podivný přízrak. Ten každou noc, kdy zedníci a kameníci odešli domů z práce, rozmetal těžké kamenné kvádry daleko po okolí.

Pán z Donína si myslel, že jeho kostel boří jakýsi zlomyslník, a proto se jednoho večera na místo s početným doprovodem vypravil. Věřil, že viníka chytí a krutě potrestá.

Až do půlnoci byl na staveništi naprostý klid, kameny seděly jeden na druhém, malta tiše zasychala. Ale jakmile kdesi odbila půlnoc, začaly se dít hrozné věci. Nejdříve se nedostavěný kostel rozsvítil mohutnou září, a pak se, jako by byl z papíru, zbořil. Nad tmavými troskami byl slyšet jen příšemý smích. Donín i se svými zbrojnoši rychle uprchl do pevnych a bezpečných zdí grabštejnského hradu.

Druhý den se na místo vydal spolu se svoji manželkou, urozenou a přívětivou dámou. Vystoupili na pahorek až k rozvaleným kamenum, u kterých stáli bezradní dělníci. Paní z Donína chudé stavebníky po tovala a řekla: "Jak vidím, podivné přízraky vám zde ničí vaši práci, dobře, necháme postavit nový kostel jinde. Pustím teď svůj hedvábný šatek po větru, a tam, kde dopadne na zem, bude stát nová stavba." Jak řekla, tak také udělala. Vítr vzal šátek a zanesl jej rychle na místo, kde dnes sto t budova kostela v Bílém Kostele. Tak bílá, že ani bělejší byti nemůže.

zdroj: Marek Řeháček -Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech, 1996