Ulice 5.května a Šaldovo náměstí na konci 19. a začátku 20.století

Nyní se na naší procházce po měnícím se Liberci přesuneme do míst na sever od radnice, kde je hlavní komunikační páteří ulice 5. května, zvaná dříve Střelecká.

O tom, že už z původní staré horní liberecké osady vybíhala cesta směrem k Jizerským horám, svědčí proluka v severním rohu pravidelně obestavěného tržiště (mezi domem čp. 178-I, stávajícím v místech dnešní radnice, a čp. 1-IV, posledním domem na východní straně Benešova náměstí . Původně tu stály jenom čtyři domy a podle bratří Klossových, kteří vlastnili právě ty u vjezdu, se jí říkalo Klossova cesta. Její obestavění postupovalo jen zvolna. Ještě v polovině 18. století to bylo pouze několik stavení navazujících na zástavbu kolem Staroměstského náměstí. Teprve založení Filipova města v okolí dnešního Nerudova náměstí (první etapa dokončena 1799) v místech střelnice libereckých střelců (odtud název ulice) přinesla zvýšení významu této spojnice s centrem a uspíšila i výstavbu v jejím okolí.

Upravená ulice končila kdysi na dnešním Šaldově náměstí, kde od ní odbočovala cesta k panskému dvoru a na Jablonec. Směrem do Lidových sadů vedl jen úvoz (Buschdorfer Fahrweg, jmenovaný prvně v roce 1609, později ulice zvaná Kammerberg Gasse).

Poměrně úzký vjezd do Střelecké ulice ze Staroměstského náměstí byl částečně rozšířen po vybudování nové radnice a přestavbě Fouskova domu, který tehdy ztratil podloubí, o jehož šířku ustoupil dozadu. Z téhož důvodu došlo při přestavbě roku 1890 k odklonění sousedního domu (čp. 3-I). Dále už ale měla ulice původní šířku, nevyhovující zvyšujícím se dopravním požadavkům. Stav se ještě zhoršil, když sem byla roku 1904 přeložena kolej elektrické dráhy ve směru do Lidových sadů, vedená původně Sokolskou ulicí kolem pošty. Rozšíření Střelecké ulice, o němž se uvažovalo od třicátých let, je ale dílem nedávným.

Dopravní problémy způsobené nedostatečnou šířkou mělo částečně vyřešit vybudování nové Klotyldiny (Ludmiliny) ulice v roce 1875, jež měla odvést část dopravy ze Staroměstského náměstí a také zlepšit spojení městské čtvrti Kristiánov se středem města. Tuto funkci však mohla splnit až po napojení na Pivovarskou ulici (Rumunskou). vybudovanou v roce 1886.

Na křižovatce ulic Střelecké, Jablonecké a Klotyldiny vzniklo koncem 19. století Jablonecké náměstí (dnes Šaldovo). Podobně jako Soukenné vděčí i ono za svůj vznik především dopravě, která si během doby vynutila postupné uvolňování tohoto prostoru. Z původní jednoduché odbočky na Jablonec se v druhé polovině 19. století stala složitá křižovatka sedmi ulic, proťatá navíc tramvajovou tratí, která dodnes působí nemalé potíže, jejichž řešením se už desítky let zabývají odborníci na dopravu.

Vývoj Šaldova náměstí je pozoruhodný. Ještě v sedmdesátých letech 19. století prakticky neexistovalo. Prvním náznakem rodícího se dopravního uzlu bylo proražení Klotyldiny ulice, nemající v cestě téměř žádné překážky mimo zbytků bývalé Liebiegovy přádelny. Mnohem složitější bylo vybudování dnešní Sokolské ulice (1888) naznačující snahu po vytvoření jakéhosi vnitřního dopravního okruhu kolem hustě zastavěného historického jádra. Padl jí za oběť poměrně zachovalý třípodlažní zděný dům čp. 168-I, přes nějž vedla trasa nové komunikace. Na zbytku parcely ve tvaru trojúhelníku pak vyrostl (1890) dnešní dům téhož popisného čísla. Současně magistrát usiloval o rozšíření vjezdu do dnešních ulic Jablonecké a horní části 5. května, kde dva proti sobě vystupující domy (čp. 75 a 30-I) vytvářely jakési dopravní hrdlo. K tomu ale došlo až při přestavbě starých domů, zužujících obě ulice.

Ostatní strany náměstí byly dlouho stavebně neujasněné. Mezi Palachovou a Jabloneckou ulicí stály na ploše dnešního náměstí domy čp. 431-I a hlavně třípodlažní čp. 6-I . Teprve jejich odstraněním ve třicátých letech 20. století se začala původní křižovatka rozšiřovat ve skutečné náměstí.

(zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)