Radnice a severní strana náměstí
Staroměstské náměstí s radnicí
a vzpomínka na udílení medailí dne 8.září 1844 v interiéru radnice.
Toto je patrně jediné dochované, i když značně stylizované vyobrazení
interiéru staré liberecké radnice. Na stěně visí portrét Kristiána
Kryštofa Clam-Gallase. (zdroj Kniha o Liberci)
Složitosti moderní společnosti .
Nedávno jsem si pročítal monografii o Libereckých radnicích od kolektivu autorů .
Zaujala mne budova staré radnice a její měníci funkce v průběhu století ( radnice stála na místě od roku 1603 až do roku 1893 . Dnes se všude množí administrativní budovy a městské orgány a organizace se " rozlezly " po celém městě .
Stará radnice se stavěla cca 2,5 roku a stála cca 2090 kop - Kopa českých grošů měla hodnotu 2 zlaté a 20 krejcarů. Tesař měl 4 zlatky za měsíc , slepice stála 5 krejcarů . Ta nová radnice pak stála pak 700 000 zlatých a stavěla se cca 3 roky ) . Dvě třetiny nákladů na stavbu staré radnice pokryly příjmy z várečného práva - zbytek dary. Jak je vidět z plánku stará radnice byla jednopatrová. Do roku 1850 tam byl výčep- od roku 1850 místo něj daňová správa !! Ve velkém sále se konaly významné události - svatby ,zábavy, divadlo . Na půdě se skladovalo seno pro případ ubytování vojska . V radnici byl k sklad obilí . Byly zde i obecní váhy. V závěru historie radnice zde byla i spořitelna . Dnes po radnici zůstal obrys v dlažbě a letopočet 1603 . Kopii věže nese Muzeum . Ve sbírce muzea jsou také váhy z roku 1703, portréty ze staré radnice. Na nové radnici je zvon ze staré radnice a některé výplně oken . ( malované okenní terče ) (autor příspěvku Karel Krenk)
Renesanční
radnice z let 1599–1603 stála na náměstí až do roku 1894, kdy byla pro
svůj špatný technický stav a v souvislosti s výstavbou nové, ještě
reprezentativnější radnice zbořena. Podoba "staré" radnice typově
vycházela z radničních budov stavěných v nedalekém Slezsku, pro tuto
oblast charakteristických (Lubań, Glogów, Lwówek Slaski). Osobitý prvek
představovala především osmiboká věž se zastřešeným ochozem.
autor příspěvku Jiří Peterka
STARÁ RADNICE
Měla šenk i vězení
První
liberecká rychta stála až do konce 16. století v nynější Pražské ulici.
Tato komunikace se v té době jmenovala Mlýnská cesta. Před domy vedl
dřevěný chodník položený značně výše než střední úvozová cesta. Oba
chodníky později spojovaly můstky, pod nimiž se brodily blátem, odpadky a
špínou povozy.
Při
výjezdu Zemské cesty z České ulice vzniklo tržišťě s hospodami, kde se
mohlo přeložit zboží, opravit závady na vozech a potahu a kde se mohli
kupci občerstvit, odpočinout si a popřípadě přespat před další cestou.
Tak se vytvořil i střed budoucího města, tak vzniklo Staroměstské
náměstí, které poskytlo místo pro novou radnici, s jejíž stavbou se
započalo roku 1599. Stavbou byl pověřen v té době velice módní, ale také
prací zavalený italský mistr, který působil ve Zhořelci (Górlitz)
Marcus de Lancio, zvaný též Spatzo. V tu dobu měl právě čas, neboť
předtím dokončil přestavbu farního chrámu sv. Antonína a ještě dříve
mnoho významných staveb ve Frýdlantu. Radnici postavil v pozdně
renesančním slohu a stala se ve své době nejkrásnější stavbou širokého
okolí.
Radnice
byla dostavěna v roce 1603. Půdorys tvořil obdélník 23,70 x 16,60 m.
Jednopatrová budova měla mohutnou, nečleněnou sedlovou střechu krytou z
boku několikrát odstupňovaným štítem, zdobeným pilony a římsami. Věž
radnice byla umístěna u severního průčelí, byla osmiboká s hodinami,
zvonicí a ochozem. Zakončena byla helmovou střechou. Její zvon nebyl
určen k slavnostnímu vyzvánění, ale k vyhlašování poplachu (hlavně
požárů). Kopie radniční věže je dnes součástí budovy muzea a originální
zvonec je umístěn v zadní části dnešní radnice (naproti divadlu).
V roce 1823 byla před radnicí postavena Neptunova kašna, která tu stála až do roku 1893. V té době byla dokončena stavba nové radnice a kašna byla provizorně přesunuta před ni. Zde stála až do roku 1925. V tomto roce musela uvolnit místo nové, Metznerově kašně. Ta pak stála před radnicí až do roku 1946, kdy byla odstraněna. Stará Neptunova kašna byla instalována na Nerudově náměstí. (před radnici se kašna vrátila až v roce 2010)
V
přízemí této radnice se šlo z průchozí chodby vlevo do krámku (kvelbu)
pekaře a řezníka. Vpravo byl nezbytný šenk s malou kuchyní a skladištěm,
dále schodiště do poschodí, kde byl velký sál. V něm se konaly všechny
společenské události, plesy a hrálo se zde i divadlo. Údajně zde měl
hrát i Josef Kajetán Tyl. V poschodí byla úřadovna pánů radních a také
vězení. Odtud se řídil další osud Liberce.
U
radnice byla umístěna i úřední míra a váha na obilí a vlnu. Tato váha,
která byla zhotovena v roce 1722, je uložena v Severočeském muzeu, právě
tak jako model staré radnice. A samozřejmě, že zde nechyběly nezbytné
sluneční hodiny, ani pranýř pro nepoctivé kupce a povětrné ženy. Radnice
stála ještě na začátku roku 1893, tedy v době, kdy se už nová, nynější
radnice, skvěla v plné kráse.
Pro výstavbu nové radnice bylo nutno vykoupit všechny domy na severní straně náměstí. Tím zmizelo do nenávratna několik známých zájezdních hospod a hostinců: U zlaté koruny, U města Vídně, U zlatého slunce. V roce 1888 se bez velkých problémů přistoupilo za velké účasti obyvatel Liberce k jejich asanaci. Nová radnice byla dokončena za pět let, v roce 1893. V tomto roce byla 18. dubna zbořena i stará radnice.
zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996
model staré radnice
Liberec/Reichenberg
si postavil roku 1603 na místo staré rychty novou radnici, zbourána
byla 1894 a její věž byla v kopii postavena na nové budově Městského
muzea u městských lázní... zajímavé je, že součástí radnice byly i masné
a pekařské krámky, včetně šenku. Úřední věci se odehrávaly v patře... (archiv Pavel Koráb)
Hostinec u Zlaté koruny
v druhé polovině 19.století. Jeden z domů, které ustoupily stavbě nové radnice (zdroj Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Severní strana Staroměstského náměstí
(olej na plátně, konec 19.století)
Část
malby podle starší grafiky od Adolfa Stolleho. Úplně vlevo je hrázděný
Seidlův dům (čp. 244 - I) stojící na rohu Železné a Frýdlantské ulice,
vedle něho je vidět část prastaré kovárny s hospodou (čp. 184 - I).
Severní průčelí náměstí tvořilo před výstavbou nové radnice šest domů.
Byly to zleva doprava:
Hospoda U Zlaté koruny (čp. 183 - I), dvojdům čp. 182 - I a 181 - I,
hospoda U Zlatého slunce (čp. 180 - I)
uprostřed s průjezdem na budoucí Divadelní náměstí,
Bývalá hospoda U konvice (čp. 179 - I) a dům U Zlatého lva, přejmenovaný později na Obecní dům (čp. 178 - I).
Za
ním vystupuje roh hospody U Města Vídně (čp. 177 - I). Průhled
Střeleckou ulicí (5.května) uzavírá Arnoldův dům (čp. 176 - I).
Zcela napravo jsou domy na východní straně náměstí: čp. 1 - IV a roh domu 2 - IV.
(Zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Radnice a severní strana náměstí
(těchto šest domů uvolnilo později místo nové radnici)
První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599. Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu.
V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna.
Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna.
Během tří století od jejího postavení se okolní město
poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit - bylo tedy
nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně
zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle
které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes
zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je
půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným
bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea
byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy.
Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby.
Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné
pylony skončily na balustrádě spořitelny.
---------------
V roce
1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a
vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000
zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn
též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s
požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil
městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli
požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a
byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci
stavby v zaalpském stylu.
Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší
označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě
tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty
Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a
nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a
5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na
vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku
navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný
termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli
politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského
zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy.
Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3.
dubna 1893.
Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního.
Stavba má přibližně čtvercový půdorys, v jejim středu je
ponechán dvůr přístupný z obou boků stavby. Nad hlavním průčelí budovy
obráceném k náměstí se zvedá trojice věží. Nejvyšší z nich, prostřední,
má výšku 56 metrů. Původně její vrchol zdobila měděná socha rytíře
Rolanda, ochránce městských práv. Socha byla roku 1952 nahrazena rudou
hvězdou. Ta byla sňata v roce 1989 a následujícího roku nahrazena lvem
jakožto symbolem České republiky. Konečně, roku 2005 byla na vrchol věže
umístěna kopie původní sochy rytíře. Nad vstupním portálem s již
vzpomenutým rokem očekávaného dokončení je reliéf od Theodora Friedla
znázorňující založení stáré i nové radnice. V jeho středu je ženská
postava symbolizující město, levá strana obsahuje postavy spojené s
původní radnici a pravá postavy spojené se vznikem radnice nové. Nad
reliefem je balustradový balkón, ze kterého mluvily mnohé historickeé osobnosti: František Josef I., Edvard Beneš, Adolf Hitler, Klement
Gottwald a další. Na přední straně budovy je bronzový památnik ve tvaru
tankového pásu jako vzpominka na devět obětí vpádu armád Varšavské
smlouvy ze srpna 1968.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Příběh liberecké Radnice, staré a NOVÉ..
První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599. Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu.
V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna.
Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna.
Během tří století od jejího postavení se okolní město
poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit - bylo tedy
nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně
zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle
které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes
zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je
půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným
bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea
byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy.
Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby.
Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné
pylony skončily na balustrádě spořitelny.
---------------
V roce
1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a
vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000
zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn
též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s
požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil
městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli
požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a
byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci
stavby v zaalpském stylu.
Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního
(zdroj Wikipedie)
STARÁ / NOVÁ - liberecká Radnice
První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599.
Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu.
V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna.
Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna.
Během tří století od jejího postavení se okolní město poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit - bylo tedy nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy. Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby. Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné pylony skončily na balustrádě spořitelny.
zdroj : Wikipedia(color Fotočas)
Staré padlo ... a nový život začíná kvést na jeho troskách .
Tak je uveden člànek v Libereckém kalendáři , kterým se autor loučí se starými domy na severní části tehdy Staroměstského náměstí ( dnes Benešovo ) , které musely ustoupit stavbě nové radnice . Fotografie je od tehdy velmi aktivního fotografa Josefa Hoffmanna .
(autor příspěvku Karel Krenk)
LIBERECKÉ PRAPORY
Nová radnice postavená v letech 1888 až 1893 se stala nejvýznamnější veřejnou budovou v Liberci a položení jejího základního kamene dne 30. září 1888 bylo událostí takového významu, že si k jejímu uctění nechala společenství libereckých živnostníků vyrobit unikátní insignie - korouhve nesené ve slavnostním průvodu.
Významné události se účastnili například místní hostinští, pekaři, kováři, truhláři nebo řezníci a nad hlavami třímali korouhve ozdobené pestrými malbami, které znázorňovaly symboly jejich řemesel. Nevíme přesně, jak velká část původních korouhví se zachovala, v našich sbírkách je jich uloženo sedm a několik z nich si můžete zblízka prohlédnout v expozici Liberecké fragmenty.
Celá
liberecká sbírka čítá kolem tří set praporů, vlajek, korouhví a
pamětních stuh různého stáří a provenience. Připomínají spolky
vojenských vysloužilců, amatérských zpěváků, tělocvičná sdružení,
církevní nebo vzdělávací organizace, a to především z Liberecka,
Frýdlantska a Jablonecka. Nechybí ani insignie politických stran, a to z
demokratických i nesvobodných časů. Většina předmětů ve sbírce má
špičkovou řemeslnou úroveň a do našeho muzea se dostala po 2. světové
válce ze zrušených muzeí v Liberci a v okolním regionu.
(zdroj: autor příspěvku SM Liberec)
Severní část náměstí dnešního náměstí Dr.E.Beneše
První pohlednice zachycuje stav z roku 1861, náměstí dominuje
renesanční radnice postavená v letech 1599 - 1603. Kašna je ještě na
původním místě a Neptun se dívá směrem na východ. Vpravo je řada domů,
které musely ustoupit nové radnici.
Na začátku se plocha náměstí podobá té dnešní. Jen Železnou ulici zužoval dvojdům s hospodou U řetezu.
Na třetím snímku je stav po zbourání části nároží v roce 1901. Hostinec
byl neodmyslitelnou součástí starého Liberce a obyvatelé se s ním
loučili jen neradi, stejně jako s radnicí a jinými památkami na "staré
zlaté časy".
Existuje pohlednice zachycující nádvorní stranu a
schodiště. Lokál bohužel chybí, fotografové se vzpamatovali, až když se
zbouralo.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
