Revoluční ulice


Revoluční ulice (1993)
Při pokusu o rekonstrukci několika přestárlých domů na severovýchodní straně Revoluční ulice se ukázalo, že většina objektů je zde vlivem stáří i vlivem snížení nivelity ulice o jedno podlaží proti původnímu terénu natolik narušena, že se jevilo výhodnější nahradit je novým objektem. Sedmipodlažní obytný dům s malými byty (garsonierami) a službami v nejnižších dvou podlažích vyplnil celý prostor mezi obchodním domem Baťa a Moskevskou ulicí. Posunutím přízemí novostavby od vozovky se zároveň dosáhlo vítaného rozšíření Revoluční ulice. Méně zdařilé je napojení na okolní zástavbu. Projekt vypracoval Stavoprojekt (Eduard Adamíra), stavbu provedly v letech 1967 - 68 liberecké Pozemní stavby.
(zdroj Kniha o Liberci)

Revoluční ulice




















1972 (archiv Pav Karel)



























































2009
(foto Pav Karel)







YMCA
(20.léta)
Osud přízemního domku čp. 125 - IV je spojen s činností organizace YMCA (Young Men's Christian Association - Sdružení mladých křesťanských můžů). Ta byla založena roku 1855 jako mezinárodní sdružení usilující o formování charakteru dospívajících chlapců na základě křesťanských idejí pomocí přednášek, kurzů, besed apod.Poskytovala mládeži možnosti ušlechtilé zábavy a tělovýchovy a k tomu účelu zřizovala společenské místnosti, kina, kluby, hřiště a tělocvičny, mnohde zajišťovala i možnosti levného stravování a ubytování (svobodárny). Sídlem ústředí je Ženeva.
Liberecká pobočka byla založena 17.2.1922. Její představenstvo se skládalo z 9 německých a 3 českých zástupců, činnost však byla rozdělena podle národností. Ředitelem byl Alfred Klein, českou část vedl nezapomenutelný Josef Novotný, úzce spolupracující i s místními skauty, jimž umožňoval využívat některá zařízení, zejména hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice. Liberecká YMCA získala hlavní budovu přebudováním bývalé továrny (čp. 171 - IV) podle projektu Ferdinanda Worfa. V ní byla zřízena svobodárna, klubové místnosti, učebny, restaurace (i vegetariánská), kino a lázně.
Vcházelo se sem přes dvůr podél hořejšího boku domku na prvním snímku. Ten byl majetkem YMCY od jejího založení, ale pro svou zchátralost a to, že vystupoval do vozovky, se stal koncem dvacátých let předmětem veřejné kritiky. Po téměř tříletém dohadování s magistrátem bylo roku 1933 vydáno šalamounské rozhodnutí, že dům bude zbořen na náklady města a na jeho místě si obchodník Franz Müller postaví přízemní objekt s prodejnami a uprostřed zřídí průchod se schodištěm k hlavní budově YMCY. Stavbu město povolilo s podmínkou, že konstrukce přízemního objektu bude dimenzována tak, aby snesla pozdější zatížení třípodlažní nástavbou ve výši sousedních domů, plánovanou po deseti letech. Stavbu podle zadaných podmínek provedla v roce 1934 firma N.Rella a Neffe z Liberce. V přízemí se nacházela prodejna s textilem F. Müllera a provozní místnosti cestovní kanceláře Čedok. Když byla roku 1940 liberecká YMCA zlikvidována, převzal dům čp. 125 - IV obchodník Müller, ostatní majetek si přivlastnilo město.
Po válce obnovila YMCA v Liberci nakrátko činnost. Sál v přízemí složil k promítání filmů a jiným kulturním podnikům. V padesátých letech převzalo objekty Odborné železniční učiliště. Sál a některé další místnosti využívala Krajská loutková scéna i začínající Ypsilonka až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Moskevské ulice. Učiliště s internátem zde bylo i v době vzniku tohoto článku (1996). Přízemní objekt (čp. 125 - IV) slouží jako prodejny a stále čeká na plánovanou dostavbu.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Ginzelův obchod v Revoluční ulici
archiv Severočeského muzea v Liberci, img 2983

