Řidič sanitky musel kličkovat mezi tanky. V Liberci vozil raněné na chirurgii

Oběti okupace v Liberci

Březina Vincenc (67 let)
Zasypán zborceným zdivem při nárazu sovětského tanku do podloubí domů na náměstí v Liberci. Utrpěl tříštivé zlomeniny obou bérců, ke kterým se přidaly další komplikace a gangréna. Zemřel na zánět plic v liberecké nemocnici.
Čížek Miroslav (23 let)
Byl zasypán padajícím zdivem po nárazu tanku do podloubí a zemřel při převozu do nemocnice.
Dragoun Zdeněk (19 let)
Byl střelen u radnice do hrudníku, následně vykrvácel do pohrudniční dutiny při převozu do nemocnice.
Fialka Josef (64 let)
Postřelen u radnice, na následky průstřelu břicha a po následném vykrvácení do pobřišnicové dutiny zemřel v liberecké nemocnici 21. 8. 1968 ve 12.30 hodin.
Kobr Bohumil (72 let)
Na náměstí v Liberci byl těžce zraněn nákladním cisternovým vozem sovětské armády. Auto se pokoušelo vyhnout tanku, který narazil do podloubí. Zemřel v nemocnici v Liberci v důsledku mnohočetných zlomenin žeber a komprese hrudníku.
Kuliš Jindřich (25 let)
Byl postřelen při střelbě u radnice, zemřel v nemocnici v důsledku průstřelu hrudníku a břicha a následného vykrvácení.
Livečková Eva (31 let), zdravotní sestra
U nástupního ostrůvku tramvaje nedaleko pošty byla zasažena zezadu do krku střelou sovětského vojáka. Zranění podlehla v liberecké nemocnici 23. srpna.
Starý Rudolf (63 let)
Postřelen na náměstí. Podle lékaře byl zasažen nejspíše odraženou střelou, v důsledku čehož došlo k zásahu plic a k následnému vykrvácení do pohrudniční dutiny.
Veselý Stanislav (43 let)
Těžce zraněn sovětským vojákem, když stál u instalovaného barometru. Střela jej zasáhla do hrudníku, příčinou smrti bylo zasažení míchy a následné ochrnutí životních center. Zemřel na následky zranění v liberecké v nemocnici 24. srpna.

Oldřich Kácha se narodil roku 1944 v Nymburce, a když se jeho matka podruhé vdala za bývalého vojáka západní armády Stanislava Hněličku, našla rodina nový domov na severu Čech v Liberci. Od únorového převratu museli čelit perzekuci, potýkali se se sledováním, nuceným vystěhováním z bytu a finančními problémy. Mladého Oldřicha už od základní školy zajímala auta, a tak jeho další kroky směřovaly do České Lípy, kde se vyučil automechanikem.

V roce 1963 musel nastoupit základní vojenskou službu v Českých Budějovicích, kde jako správný člen reakcionářské rodiny tropil jeden kousek za druhým. "Hned na prvním nástupu jsem viděl, jak jsou pitomí. To bylo pořád: 'Pozor, nástup!', tak jsem na ně volal: 'Nespěchejte, vy volové, vždyť tady budeme dva roky, kam zase letíte?!'" řekl Kácha. Za svoji vojenskou službu si vysloužil celkem jedenatřicet dní zostřené vazby, a to nejčastěji kvůli nedovolenému opuštění posádky, když jel například za svou přítelkyní.

Po návratu z vojny krátce působil jako elektrikář u Pozemních staveb v Liberci. Když zjistil, že hledají v nedalekém Frýdlantu řidiče sanitky, ihned se o práci ucházel a uspěl. Auta se stala jeho světem, ale trápilo ho, že nemůže dostat novou a lepší sanitu. Proto se ji snažil s kamarádem v dílně zničit, aby dostal novou. To se nakonec podařilo. A právě v dílně, když si vylepšoval novou sanitu, ho zastihla v noci na 21. srpna 1968 zpráva o vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

"Někdo říkal, ať jedu na náměstí, že tam tank zabil nějaké lidi. Tak jsem se umyl, v montérkách sedl do sanitky a už jsem jel. Někdy v květnu 1968 začali dávat do sanit vysílačky. Už jsme je měli namontované, ale neměli jsme ještě školení. To se muselo do Moskvy hlásit, kdo je v éteru, aby se k informacím nedostal nějaký špion. Ale když začala invaze, tak nám řekli: 'Tady máte klíče a vysílejte.' Pamatuji si, jak jsem vyrazil a říkám: 'Jsou tady nepřátelské tanky, nemůžu se sanitou projet!'" podotkl Kácha, který v montérkách okamžitě sedl do sanitního vozu a jel na liberecké náměstí.

V té době se zde odehrávala strašlivá scéna. Na projíždějící tanky házeli lidé rajčata a všechno, co měli po ruce. Situace eskalovala o půl deváté dopoledne, kdy se sovětští vojáci nechali vyprovokovat a útoky opětovali střelbou ze samopalů. Oldřich Kácha se ale dostal na liberecké náměstí až kolem jedenácté hodiny, tedy v době, kdy jeden ze sovětských tanků najel do podloubí, pod kterým se krčili lidé. "Ten Rusák na tanku nejdřív vystřelil do vzduchu, protože lidé po něm opravdu házeli cihly. Ono když tank vjede do podloubí, to je najednou materiálu… Střelil do vzduchu a takhle to dal dolů," vybavil si tragický okamžik pamětník.

Raněné vozil rovnou na chirurgii, kde už byli v plné práci lékaři v bílých gumových zástěrách. Protože bylo centrum Liberce kvůli spoustě sovětské techniky těžko průjezdné, musely si sanitky neustále hledat nové cesty. Některé tanky byly porouchané, jiné se táhly na provaze a vždycky někde pamětníkovi překážely. Musel tak neustále kličkovat. "V té době byli policajti ještě policajti a v uniformách hrabali rukama lidi ze zásypu. Všichni okolo mi pomáhali dostat zraněné do sanitky. To byla taková spolupráce všech lidí, že jste to nezažili. Já nevím, jestli jste někdy viděli mrtvého nebo člověka v bezvědomí. Když ho chcete chytit, tak se vám vysmekne, je to prostě hmota, která se nedá uchopit. My jsme ani nevěděli, jestli ten člověk ještě vůbec žije," zdůraznil Kácha.

V roce 1970 změnil Oldřich Kácha zaměstnání a nastoupil jako řidič do libereckého podniku Elitex, kde vozil vrcholový management. Když přišly asi po měsíci kádrové posudky, řekli mu, že musí místo opustit. V rámci služebních cest se dostal několikrát i do jiných zemí socialistického bloku, nejčastěji do Polska, Maďarska nebo do Německé demokratické republiky, kam vezl například projektanty na veletrhy. Po pádu komunistického režimu si založil vlastní dopravní firmu a později zajišťoval přepravu materiálu a náhradních dílů. V roce 2004 odešel do důchodu, koupil si karavan a dlouhodobě odcestoval do Španělska a do Čech se vracel jen v letních měsících.

zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/srpen-68-liberec-sanita-pametnik.html