Roland a špička radnice

Korouhevník z radnice

Už ho vezou! Vzrušený výkřik malého dítěte vzbuďil jenom holuby na žulové dlažbě před libereckou radnicí. Jako by vezli panovníka! Nebo slavného zločince! - Do města se ale u létě 2005 nevracel král ani lupič, ale rytíř ochránce. Měděný hrdina S úsměvem na tváři, strážce výsostných práv města a jeho obyvatel. Leskne se ještě zlatavou barvou mědi nové brnění. Rytíř s korouhví a mečem. Okolo něj proudí na radničním nádvoří stovky měšťanů, kteří se přišli podívat na jeho zbroj a úsměv. ještě pár dní, a pak zbrojnoše vytáhnou na špici radnice, odkud bude shlížet na město. Nejprve leskle zlatý, poté hnědý a nakonec měděnkou zelený. Liberecký rytíř. A toto je jeho příběh.

Měděná plastika radničního rytíře s korouhví byla jako symbol ochrany městských práv pro špici nové radniční budovy navržena vídeňským architektem Franzem von Neumannem. I rytířova podoba měla proto jasný předobraz v podobné plastice ve Vídni; tamní Rathausmann (radniční muž) stojí na špici věže radnice a jeho železná kopie je umístěna navíc i v parku před ní. Vídeňská socha je ovšem mohutnější než ta liberecká: váží 650 kilogramů, včetně korouhve je vysoká 5,4 metru, zajímavostí je velikost boty 63! Rytíř pro Vídeň byl naskicován umělcem Franzem Gastellem a vyroben uměleckým zámečníkem Alexanderem Nehrem v 80. letech 19. století.

Císařský a královský stavební rada Franz von Neumann se sám honosil titulem rytíře. Rytíře pro špici liberecké radnice naskicoval jako součást návrhu celé stavby; jasně je jeho postava vidět již na akvarelu s návrhem radnice z roku 1887. Ale je stále nezodpovězenou otázkou, zda byl rytíř von Neumann i autorem rytířova osobitého obličeje s veselým úsměvem, tak netypickým pro neohroženého bojovníka.

Na jaře 1891 sice dorazil Neumannův hrubý náčrt sochy rytíře ke schválení do Liberce, nicméně podle vlastivědce Ressela již roku 1890 učinil profesor liberecké průmyslovky Emanuel Gerhart velkorysou nabídku, že zdarma zhotoví model sochy korouhevníka, který by měl stát na špici radnice a chránit budovu, město i jeho obyvatele. V květnu 1991 byl model vyhotoven a pro Liberečany vystaven v divadle. Následně byl zaslán do vídeňské dílny dvorního klempířského dodavatele Beschornera, kde byla dokončena finální měděná podoba sochy. Těžko je dnes posoudit, jak moc se liberecký profesor Gcrhart zasloužil o měděného rytíře. Hotový rytíř byl v září 1891 přivezen do Liberce, od 20. září 1891 byl umístěn na lešení stavby radnice a 22. září kolem čtvrté hodiny odpolední jej usadili klempíři na nejvyšší místo na špici. Za první světové války posloužil ochránce práv města věru kuriózním způsobem: dne 23. června 1915 dala městská rada zhotovit jeho dřevěnou kopii a postavila ji před radnici jako hlavní artefakt válečné peněžní sbírky. Liberečané mohli do dřevěného těla svého ochránce zatlouci za 50 haléřů železný hřebík či za korunu hřebík mosazný; tato "hřebíková sbírka" nakonec vynesla 17 839 tehdejších rakouských korun. Spáse rakousko-uherských zbraní to však jen pramálo pomohlo.

Po první světové válce se radniční korouhevník dostal do obrazové reklamy na jídlo a pití ve věhlasném Radničním sklípku a konečně i do literatury. Roku 1930 vyšla v libereckém Stiepelově nakladatelství knížka profesora zdejšího gymnázia Paula Rainera nazvaná Pohádka o Nise, kde rytíř z radnice vystupuje jako jedna z dobráckých postav liberecké pohádkové reality.

Poté ovšem přišla další válka, a po ní začal najednou rytíř s korouhví vadit coby příliš německý symbol; a už v září 1950 bylo na radnici projednáváno jeho sejmutí, prý z bezpečnostních důvodů. Toto se ovšem uskutečnilo až 20. května 1952, kdy na radniční špici měli vystoupat Josef Horník a Karež Koukal, a ti plechovou sochu šetrně sejmuli. Místo bylo následně osazeno půldruhého metru širokou pěticípou hvězdou, která za nocí rudě zářila. Rytíř byl umístěn v liberecké expozici Severočeského muzea, ovšem již bez korouhve s letopočtem 1892 (původně předpokládaný rok ukončení stavby radnice, dokončení se ovšem nakonec protáhlo do roku 1893), která se ztratila neznámo kam.

Rudá hvězda byla z radnice odstraněna 11. prosince 1989 a 28. října 1990 byla věž symbolicky osazena stylizovaným českým lvem, jehož autorem je výtvarník Jiří Gdovín. V roce 2002 se ovšem potvrdily obavy, že některé prvky hlavní radniční věže hrozí zřícením, a proto došlo k celkové rekonstrukci špice, která probíhala v letech 2004 až 2005. Odstraněny byly některé nepůvodní zásahy a věž byla obnovena v duchu originálních Neumannových plánů. Součástí přípravy obnovy byly také úvahy o návratu původní skulptury rytíře s korouhví. Po určitém váhání byla obnova plastiky na věži schválena v orgánech statutárního města Liberec. Původní rytíř, vyrobený ve vídeňské klempířské dílně, byl však stále součástí sbírek Severočeského muzea v Liberci, a jeho stav navíc neumožňoval bezpečný návrat na povětrnostně exponované místo.

Na špici tak byla umístěna pouze kopie rytíře, vyrobená pod vedením architekta Josefa Patrného s takřka devadesátiprocentní věrností originálu v dílnách pasíře Milana Zdeňka a uměleckého kováře Jana Nikendeye. Původní sochu zapůjťilo liberecké muzeum díky podpoře ředitele Mgr. Aloise Čvančary, při výrobě byla rozebrána na 80 dílů, podle nichž byly vyklepávány z měděného plechu jednotlivé části zbroje. Nový rytíř měří od bot po přilbu 220 centimetrů; od půlmetrové měděné koule, na které stojí, až po špici korouhve pak celých 330 centimetrů Korouhev s vysckaným letopočtem 1892 na měděné tyči je zároveň nejvyšším bodem radnice, a slouží proto i jako hromosvod. Nový rytíř váží 138 kilogram a je zhotoven ze 129 dílů plechu; například drátěná suknice byla přitom zhotovena ze 7 000 kroužků a špičatá bota z 12 měděných prvků; jednotlivé část jsou spojeny 180 nýty, částečně spájeny a sešroubovány bronzovými maticemi. Vůbec největším dílem je hrudní brnění, nejmenším naopak nýtek.

Právě v době návratu kopie na radniční věž se v médiích začalo o korouhevníkovi běžně hovořit jako o rytíři Rolandovi, měděném vypodobnění mladé rytíře z družiny Karla Velikého, proslaveného z bojů proti Saracénům a zemřele hrdinskou smrtí. Těžko je se dnes dopátrat, kdo první měděného obrněné Liberečana takto nazval, tato nepřesnost se každopádně zrodila až v poválečném Liberci, protože v německých pramenech je postava důsledně označována jako rytíř či korouhevník. Důvodem byla snad jeho zbroj a symbol ochrany městských práv. V celém Německu dnes stojí asi 25 figur rytíře Rolanda se štítem a mečem — ochránce privilegií a svobody městských stavů, snad nejslavně je Roland z Brém, stojící již 600 let na náměstí před tamní radnicí a pro svůj věhlas a starobylost vyhlášený za památku UNESCO. Liberecký rytíř ovšem s brémským kolegou společnou pouze zbroj a meč, jeho hlavním úkolem bylo nést korouhev s letopočtem 1892.

Očekávaný návrat sochy rytíře na 65 metrů vysokou špici liberecké radnice byl dokončen v srpnu 2005. Symbolicky tak byla završena snaha navrátit vnějšku liberecké radnice některé detaily, které smazal čas či nevhodné zásahy lidí.

zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti - kniha první 2006 - 2009