Rudolfův chudobinec

Příběh budovy v Šamánkově ulici (čp. 400-I): Od novorenesančního chudobince po učitelský ústav, dělostřelce a školní lavice 🏛️

Historie monumentální trojpodlažní stavby čp. 400-I v Šamánkově ulici představuje jednu z nejpestřejších kapitol stavebního a společenského vývoje Liberce. V jejím jediném objektu se postupně vystřídal městský azyl, několik typů prestižních škol, významný učitelský ústav, dělostřelecká kasárna s protitankovými kanóny a nakonec i tradiční základní škola.

1. Zrod novorenesanční stavby a městský chudobinec (1873)

Ve druhé polovině 19. století se Liberec potýkal s prudkým nárůstem obyvatelstva a narůstající potřebou postarat se o chudé, staré a práce neschopné občany. V roce 1873 byla postavena nová velkorysá budova určená jako městský zaopatřovací dům (Städtische Versorgungshaus, uváděný též jako Rudolf-Versorgungshaus). Projekt vypracoval a stavbu realizoval známý liberecký stavitel H. Streit, který objekt navrhl v reprezentativním novorenesančním slohu. Z poměrně jednoduché a čisté celkové hmoty budovy vystupovaly na obou koncích a uprostřed o jedno podlaží vyšší rizality. Střední rizalit ukrýval tři vstupy s předloženým schodištěm a vrcholil římsou zdobenou balustrádou a štítem, v němž byly původně umístěny hodiny.

2. První školy v budově: Průmyslovka a česká obecná škola (1876–1899)

Ačkoliv byla budova navržena pro kapacitní umístění liberecké chudiny, hned od počátku se nepodařilo celý objekt obsadit chovanci. Město se proto rozhodlo prostory efektivně využít pro školství:

Vyšší c. k. průmyslová škola (1876–1891): Roku 1876 byl do uvolněných prostor umístěn první ročník právě založené vyšší c. k. průmyslové školy. V budově sídlila celých 15 let, než se v roce 1891 přestěhovala do nově postaveného vlastního areálu na tehdejší třídě Císaře Josefa (dnešní Masarykově třídě).

První veřejná česká škola (od r. 1885): V podkroví budovy našla roku 1885 útočiště historicky první veřejná česká škola v Liberci. Českým dětem byl vyhrazen postranní vchod, aby nedocházelo k míšení s ostatními provozovnami. Právě do této české obecné školy v průběhu let docházely významné osobnosti českého kulturního života a slavní liberečtí rodáci – nekorunovaný král komiků Vlasta Burian a proslulý hudební skladatel Karel Vacek.

3. Přesun chudobince do Zeyerovy ulice (1899)

Klid, který chovanci městského chudobince vyžadovali, byl dlouhodobě neudržitelný. Narušoval ho křik dětí z obou škol i neustále se zvyšující provoz na třídě směřující do Lidových sadů. Navíc většina pozemků v sousedství, z nichž měla vzniknout odpočinková zahrada chudobince, byla postupně zastavěna. Rozhodování o přesunu urychlil rok 1892, kdy byl založen německý učitelský ústav a hledala se pro něj budova blízko centra. Město proto rozhodlo postavit nový chudobinec na tehdejším severním okraji katastru. V roce 1899 tak vyrostl nový, 110 metrů dlouhý dvoupodlažní objekt v Zeyerově ulici (dnes sloužící jako domov mládeže pro dívky) a stará budova čp. 400-I byla kompletně předána školským účelům.

4. Éra německého učitelského ústavu a rozvoj pedagogického vzdělávání

Po odchodu chudobince se budova stala domovem prestižního německého učitelského ústavu (Lehrerbildungsanstalt), který zásadně ovlivnil vzdělávání v celém regionu. Před postranním vstupem do budovy byl již 28. července 1901 odhalen památný pomník Josefa Müllera, zakladatele spolku rakouských veteránů v Liberci, jehož autorem byl profesor liberecké průmyslové školy Emanuel Gerhart.

Samotný učitelský ústav přitom procházel pohnutými časy. Když měl být v roce 1924 zrušen, vyvolalo to vlnu snah o jeho zachování, až nakonec o rok později (1925) dostal úřední povolení otevřít nový první ročník a pokračovat ve své tradici. Nedílnou součástí ústavu byla čtyřtřídní zkušební (cvičná) škola, kde studenti a budoucí učitelé vykonávali svou povinnou pedagogickou praxi. Významným mezníkem se stal přelom desátých a dvacátých let, kdy od školního roku 1919/1920 začaly ústav navštěvovat a praxi zde absolvovat také budoucí učitelky. K těmto vzdělávacím institucím přibyla roku 1931 v budově ještě česká škola pro ženské povolání.

5. Vojenská epizoda: Dělostřelecká škola a protitankové kanóny (1945–1946)

Nejméně známou, avšak mimořádně dramatickou kapitolu zapsala budova bezprostředně po konci druhé světové války. V říjnu roku 1945 zde byla zřízena Škola pro důstojníky v záloze dělostřeleckého zaměření. Šlo o jednoleté vojenské školy zřizované pro maturanty z řad vojáků základní služby, kteří zde získávali velitelské návyky a praktické znalosti bojové techniky, načež byli vyřazováni v hodnosti podporučíka.

Areál a technika: Na školním nádvoří v Šamánkově ulici byly umístěny protitankové kanóny ráže 86 mm, na kterých probíhal přímý výcvik obsluhy. Stáje a jízdárna pro koně byly zřízeny v prostoru kolem nynější Komenského ulice a výcvikové cvičiště bylo situováno do míst dnešního ruprechtického sídliště (v oblasti tzv. "hokejky"), na což dodnes odkazuje název ulice Na Cvičišti.

Velení a konec: Velitelem dělostřelecké školy byl jmenován mjr. děl. Pražák a 1. baterii velil kpt. děl. Votava. V září 1946 byla tato vojenská škola zrušena a objekt byl trvale navrácen civilnímu školství.

6. Poválečné školství a památník MUDr. Václava Šamánka

Od roku 1946 budovu čp. 400-I trvale převzalo základní školství a v současné době její prostory využívá 3. základní škola. Před hlavním vstupem do školy (při ulici Šamánkově) byla v roce 1965 slavnostně odhalena bronzová busta MUDr. Václava Šamánka staršího. Písmena na podstavci připomínají lékaře a vlastence, který se klíčovým způsobem zasloužil o zřízení první veřejné české školy v Liberci roku 1885 – tedy právě v budově, před níž jeho památník stojí. Autorem tohoto sochařského díla je liberecký sochař Karel Koloczek.