Rumjancevova ulice a most nad Sokolskou ulicí

30.08.2022
archiv Karla Vlacha
archiv Karla Vlacha
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
archiv Karla Vlacha
archiv Karla Vlacha
archiv Václav Exner
archiv Václav Exner

Benešovo náměstí a most za divadlem aneb dokolečka dokola

Roku 1895 byl dlouho plánovaným přemostěním tehdejší Turnerské (Sokolské) ulice umožněn přímý průjezd k synagoze a do ulice Na Skřivanech (Rumjancevovy). První liberecká mimoúrovňová křížovatka se stala zároveň působivým popředím pro vyhledávané a často publikované pohledy na ucelenou novorenesanční zástavbu horního centra. Prodloužená Rumjancevova ulice na nich působí skutečně monumentálním dojmem velkoměstské třídy, přestože nepatřila a ani nepatří k hlavním dopravním tepnám. Stačilo také stočit pohled trochu doleva a hned se naskytl obrázek zcela jiného Liberce. Vedle pošty, v místech pozdějšího výukového domu (dnes Technická univerzita ), strašila až do konce dvacátých let přízemní barabizna a neméně zchátralé polodřevěné domky v Liliové a Řečnické ulici vydržely ještě o třicet let déle.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
20. léta minulého století. (archiv J.Peterka)
20. léta minulého století. (archiv J.Peterka)
1906 (archiv O.Musil)
1906 (archiv O.Musil)
Most u divadla  v roce 1895 a 17.5.2022
Most u divadla v roce 1895 a 17.5.2022
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Ještě starý most v roce 1972 (archiv Boveraclubu)
Ještě starý most v roce 1972 (archiv Boveraclubu)
30.léta 20.století
30.léta 20.století
rok 1979
rok 1979
1973 (Foto Erwin Cettineo)
1973 (Foto Erwin Cettineo)

Most za divadlem

ve 30.letech 20.století a letech 1979 a 1992

Nahoře je původní železný most z roku 1895 s dominantou synagogy. V lednu 1974 se začalo s jeho demolicí a zároveň odstřelem skály v místě budoucího nájezdu. Nový železobetonový most zapojený do mimoúrovňové křižovatky byl otevřen 13.5.1975 (zdroj Kniha o Liberci)

Datum vydání 1.2.1974 Vpřed (zdroj:https://www.digitalniknihovna.cz/kvkli/view/uuid:00c6a839-9967-4a28-a583-9dc84716ce2a?page=uuid:b3510060-e3d8-11e6-bea0-001b21d0d3a4)
Datum vydání 1.2.1974 Vpřed (zdroj:https://www.digitalniknihovna.cz/kvkli/view/uuid:00c6a839-9967-4a28-a583-9dc84716ce2a?page=uuid:b3510060-e3d8-11e6-bea0-001b21d0d3a4)
Vpřed 18.října 1974 - stavba mostu s nájezdovou rampou u divadla F.X.Šaldy (archiv R.Kittler)
Vpřed 18.října 1974 - stavba mostu s nájezdovou rampou u divadla F.X.Šaldy (archiv R.Kittler)
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
rok 1992
rok 1992
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
1974 (foto Erwin Cettineo)
1974 (foto Erwin Cettineo)
archiv Jana Ducháčková
archiv Jana Ducháčková
70.léta (archiv Všichni Čermáci)
70.léta (archiv Všichni Čermáci)
Sokolská ulice cca 1974 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1974 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1975 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1975 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
budoucnost
budoucnost
30.4.2023 foto Miluše Janků
30.4.2023 foto Miluše Janků

Dům v Liliové (2021-2023)

2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
 (archiv Pav Karel)
(archiv Pav Karel)
Bourání starého mostu v roce 1974 a nový most 28.10.2021
Bourání starého mostu v roce 1974 a nový most 28.10.2021
2021
2021

Hostina obrů je mediální označení pro umělecké dílo Zastávka sochaře Davida Černého na liberecké autobusové zastávce Sokolská u zdi. Nachází se v centru Liberce mezi Divadlem F. X. Šaldy a Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Zastávka je na velmi frekventované silnici v průběžném jízdním pruhu v mírném svahu, kdy silnice odbočující vpravo ze Sokolské ulice stoupá na křižovatku za mostem mezi ulicí z náměstí Dr. Edvarda Beneše a Rumjancevovou ulicí.

David Černý o svém díle řekl: "Cílem stolu v nadživotní velikosti je křižovatku zpomalit, proměnit ho v místo zasutých vzpomínek. Zátiší na desce stolu připomíná přerušenou hostinu, od které musela jakási rodina bronzových obrů náhle odejít. Pro nás, rasu malých a uspěchaných lidí, zbylo jen místo pod stolem, v prostoru tajných her, o kterých ti ostatní neměli ani ponětí... Je to místo nejen k zastavení autobusu, ale i zastavení lidí a přemýšlení," dodal autor. Po slavnostním odhalení plastiky o ní novináři psali jako o Hostině obrů, což kritizoval David Černý jako "zavádějící název". "Není to žádná hostina, je to prostě zastávka - autobusová i časová. Jsou na ní předměty, které vnímám jako atributy Liberce," řekl. Zastávka má podle něj rušné místo v centru města zpomalit, je i místem zasutých vzpomínek.

Plastika s typickým zeleným povrchem patinovaného bronzu odkazuje na symboly z minulosti a současnosti Libereckého kraje. Předměty připomínají česko-německo-židovskou minulost Liberecka. Prostor díla je na chodníku orámován tmavší dlažbou do tvaru obdélníku.

Základ uměleckého díla tvoří velký bronzový stůl připomínající typické dřevěné stoly oblíbené na Liberecku v 19. století. Historický nábytek inspiroval i pět židlí pod stolem. Kousek od stolu je koš na odpadky ve tvaru obří konzervy s pootevřeným víčkem, které nese typické stopy otvíráku. Vedle koše vystupuje z kamenné zdi část papírového tácku s libereckými párky, opět z bronzu a ve velkém provedení. Na druhé straně od židlí je na žulových kamenech jízdní řád v ozdobném bronzovém rámečku, který připomíná čtyři větve stromu s ozdobou nahoře a odkazuje na tradiční myslivost v kraji. V březnu 2019 jezdily ze Zastávky u zdi autobusy č. 14, 18, 25 a 34 mířící do Ruprechtic, Růžodolu, průmyslové zóny Jih a do Bedřichova. Na prostřeném stolu s ubrusem (tradice textilního průmyslu) se nachází povalený poškozený židovský svícen menora, který připomíná pronásledování židovského obyvatelstva a vypálení staré synagogy 11. listopadu 1938. Stará synagoga stála nedaleko od Zastávky u zdi. V současné době na místě Staré synagogy stojí Nová synagoga (Stavba smíření).

Na stole stojí dále pivní půllitr, historická lahev od piva s porcelánovou zátkou, na které uvádí německý nápis, že pochází z frýdlantského zámeckého pivovaru. Uprostřed stolu je na podnosu hlava s brýlemi, do které jsou zapíchnuté vidlička a nůž. Po noži leze velká bronzová moucha. Další mouchy sedí na masožravé rostlině a přední straně ubrusu, který splývá ze stolu. Mouchy mají na hlavě přilby vojáků wehrmachtu.

Na celém uměleckém díle je právě uříznutá hlava tím, co vzbuzuje největší nevoli a dohady. Marek Řeháček uvádí ve své knize Liberecké zajímavosti, kniha první, že David Černý připsal na prezentaci projektu, že se jedná o "mouchu na noži v Konrádově hlavě", což Liberečanům připomíná Konrada Henleina, který se narodil v blízkých Vratislavicích nad Nisou.

Na tradici sklářského průmyslu odkazuje skleněná váza a chloubu liberecké botanické zahrady - unikátní sbírku masožravých rostlin - zastupuje mucholapka podivná, která je do vázy zasazena. Kousek od ní je krabička od cigaret a historický německý pivní džbán kriegel s uchem a cínovým víčkem.

(zdroj: Wikipedia)

Marek Řeháček v knize Liberecké zajímavosti, kniha první cituje z webové prezentace Davida Černého k jeho dílu: "Rušná křižovatka zaříznutá do okolního členitého terénu. Auta a lidé tu jen projíždějí nebo procházejí, zastávka autobusu tu má tak málo místa, že ji není skoro vidět. Není to příjemné místo na čekání, každý chce co nejrychleji nastoupit a jet. Snad každý si z raného dětství pamatuje na okamžik, kdy se octl pod jídelním stolem. V přítmí mezi čtyřma nohama jsme se najednou ocitli v novém, nikým nenavštěvovaném světě, který byl bezpečný, intimní, oddělený od ostatního prostoru pokoje. Zvuky tu byly tlumeny splývajícím ubrusem, kdosi neznámý na spodní stranu desky načmáral tajemná znamení a zanechal zatvrdlé žvýkačky. Čekající cestující jsou zataženi do hry na Alenku v říši divů, okolo projíždějící v autech znejistí a kontrolují, nesedí-li ve šlapacím autíčku.
foto Radka Lankašová
foto Radka Lankašová

most za divadlem v roce 1920

Od poloviny 90.let 19.století navazoval na severozápadní roh náměstí Dr.E.Beneše tzv.Divadelní most, vytvářející komunikaci směrem k synagoze, překlenutý přes nově zbudovanou Sokolskou ulici. Obě tyto ulice připojovalo pohodlné schodiště za divadlem, jedno z mnohých a pro Liberec typických. Původně jednotný blok domů s jednotnou fasádou v Rumjancevově ulici narušila až přestavba roku 1938.

(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

1912 (beta.lot-tissimo.com/de
1912 (beta.lot-tissimo.com/de
Concordia a starý most přes Sokolskou ulici (zdroj: https://www.muzeumpojisteni.cz/...)
Concordia a starý most přes Sokolskou ulici (zdroj: https://www.muzeumpojisteni.cz/...)
Concordia a most za divadlem před sto lety a 28.10.2021
Concordia a most za divadlem před sto lety a 28.10.2021
Sokolská ulice, Blbec z Xeenemünde 1962 Foto: Filmová Místa a Malý Ptica
Sokolská ulice, Blbec z Xeenemünde 1962 Foto: Filmová Místa a Malý Ptica
Tunel pod Šaldovým náměstím v Liberci. Plánovaná délka 266 metrů. Škoda ho... (autor příspěvku Ivan Rous)
Tunel pod Šaldovým náměstím v Liberci. Plánovaná délka 266 metrů. Škoda ho... (autor příspěvku Ivan Rous)

Okolí mostu nad Sokolskou ulicí

Pro mě pikantní obrázek – tramvaj do Ruprechtic, synagoga, fontána (?) vedle divadla
Pro mě pikantní obrázek – tramvaj do Ruprechtic, synagoga, fontána (?) vedle divadla
Concordia - Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Concordia - Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Most a divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Most a divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
most za divadlem v roce 1920 a 2001  (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
most za divadlem v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Rumjancevova ulice

v pozadí Rumjancevova ulice (foto Otto Vávra starší)
v pozadí Rumjancevova ulice (foto Otto Vávra starší)
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Pozná někdo, kde se nachází tato plastika, podle které se domu říká U pláteníka? ......V Rumjancevově ulici, vedle katastrálního úřadu. (archiv Všichni Čermáci)
Pozná někdo, kde se nachází tato plastika, podle které se domu říká U pláteníka? ......V Rumjancevově ulici, vedle katastrálního úřadu. (archiv Všichni Čermáci)
Rumjancevova ulice cca 50.léta (archiv Jaroslav Reichenber Karel)
Rumjancevova ulice cca 50.léta (archiv Jaroslav Reichenber Karel)
Rumjancevova ulice v roce 1964 a 2019 ......V letech 1957 - 1958 vznikl na místě bývalého stavebního dvora, továrního objektu a další nevyhovující zástavby ucelený urbanistický soubor, zpracovaný ve Stavoprojektu. (architekti B. Lisal, A.Šimůnek, S.Technik). Výstavbu zajistili Pozemní stavby LIBEREC. (zdroj Kniha o Liberci)
Rumjancevova ulice v roce 1964 a 2019 ......V letech 1957 - 1958 vznikl na místě bývalého stavebního dvora, továrního objektu a další nevyhovující zástavby ucelený urbanistický soubor, zpracovaný ve Stavoprojektu. (architekti B. Lisal, A.Šimůnek, S.Technik). Výstavbu zajistili Pozemní stavby LIBEREC. (zdroj Kniha o Liberci)
Petr Šimr mi poslal nějaké své zimní fotografie, chtěl jsem udělat nějaké zimní srovnávačky, ale marně čekám na sníh. Tato fotografie je z ledna 1999.
Petr Šimr mi poslal nějaké své zimní fotografie, chtěl jsem udělat nějaké zimní srovnávačky, ale marně čekám na sníh. Tato fotografie je z ledna 1999.
Rumjancevova čp. 128/16a (archiv V.Hájek)
Rumjancevova čp. 128/16a (archiv V.Hájek)
Bytová výstavba v Rumjancevově ulici v roce 1950. (Popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čemáci)
Bytová výstavba v Rumjancevově ulici v roce 1950. (Popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čemáci)
1964 Vilém Boháč
1964 Vilém Boháč

Ulice Na Skřivanech (18.léta 19.století)

V návaznosti na novou městskou čtvrť, tzv. Fiipovo město, vznikla řada zděných klasicistních domů v místech zvaném Na Skřivanech podél dnešní Rumjancevovy ulice. Snímek pořízený z Vavřincova vrchu zachycuje odprava doleva domy čp. 118, 379, 335, 119, 120 a 124 - I. Dosud volnou plochu před nimi naplnila brzy synagoga. Dole vidíme střechy domů podél dnešního Sokolské ulice.
Dům zachycený zcela vpravo 118 - I byl postavený roku 1818 pro městského úředníka Gottfrieda Resella.
Vedle něj stojící dům, postavený roku 1870 pro soukeníka F.Hoffmanna, zůstal dodnes zachován v téměř nezměněné podobě, pouze s přístavbou z roku 1924. Jeho soused vznikl roku 1833 a v osmdesátých letech dostal přístavbu pro nového majitele továrníka Eduarda Salomona. V této podobě vydržel až do roku 1993, kdy byl při modernizaci rozšířen směrem do dvora a dostal zvýšenou mansardovou střechu. V proluce mezi ním a jeho bližším sousedem vznikl roku 1924 obchodní a obytný dům (čp.971 - I) pro továrníka Salomona, jehož úzké průčelí zdobí socha textiláka od libereckého sochaře Karla Kolaczka. Zbylé domy byly zbourány v šedesátých letech při výstavbě objektu Oblastní geodezie a Podniku výpočetní techniky.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Popraviště stanného soudu v Liberci

Vchod do expozice "Liberecko v boji proti nacismu", 1984
Vchod do expozice "Liberecko v boji proti nacismu", 1984
památka na období, kdy zde bylo Starožitnictví
památka na období, kdy zde bylo Starožitnictví

Bývalé nacistické popraviště

stav v roce 1946

Dnes již neexistující budova, v jejímž sklepě bylo nacistické popraviště   (foto Milan Mazánek, červen 1972)
Dnes již neexistující budova, v jejímž sklepě bylo nacistické popraviště (foto Milan Mazánek, červen 1972)
Poutač k expozici "Liberecko v boji proti nacismu", 1984
Poutač k expozici "Liberecko v boji proti nacismu", 1984
16.7.2024
16.7.2024

Expozice na bývalém nacistickém popravišti patří do dlouhé řady pamětních míst, která v Liberci vznikla po roce 1945, aby připomněla oběti druhé světové války, některá z nich na autentických historických místech. Jedním z takových měl být právě sklep dnes již neexistující budovy v Rumjancevově ulicí.

Po postoupení českého a moravského pohraničí nacistickému Německu v říjnu 1938 začala v Liberci působit tajná státní policie, obávané gestapo. V centru města obsadilo několik budov — bývalý hotel Reichshof v ulici Strasse der SA (nyní Sokolské) nebo budovu v sousední Lerchenfeld-Gasse (nyní Rumjancevova 3). Ve druhém jmenovaném domě, který nechal postavit v roce 1899 liberecký stavitel Adolf Bürger, provádělo gestapo výslechy a zatčení byli drženi v jeho sklepních prostorách. Na konci druhé světové války pak byl areál rozšířen ještě o improvizované popraviště.

V libereckém regionu se v posledních válečných letech koncentrovalo mimořádně velké množství vězňů, válečných zajatců i civilních dělníků, kteří v Sudetské župě museli vykonávat nucenou práci pro zbrojní průmysl. Takové množství lidí vzbuzovalo v okupantech obavy ze vzpoury podobné Slovenskému národnímu povstání, které začalo v srpnu 1944.

V libereckém regionu působilo několik odbojových skupin spolupracujících právě s nucenými dělníky v pracovních táborech. Nacisté proto zvýšili stupeň represí a zřídili tzv. stanný soud, který mohl ve zrychleném řízení odsoudit a popravit domnělé nebo skutečné odbojáře a nepřátele režimu. Stanný soud byl ustaven 20. února 1945. Popraviště a soud, ve kterém zasedali příslušníci gestapa, byly zřízeny právě ve sklepě nádvorní budovy (č. 637/I) při ulici Lerchenfeld-Gasse (dnešní Rumjancevovy). Vykonávaly se zde popravy oběšením, kdy byli odsouzení nuceni zřejmě ve dvojicích vystoupat na přistavený stůl a po jeho odstranění byli zavraždění smyčkami improvizované šibenice. První poprava se zde měla konat 22. února, poslední 30. dubna 1945, celkem je dohledáno 18 obětí původem ze Sovětského svazu, Polska, Německa a Slovenska. Ve sklepení byly po válce nalezeny také stopy po kulkách ve zdi, podle čehož se předpokládá, že zde odsouzení mohli být vražděni i zastřelením. Těla popravených pak měla být transportována do libereckého krematoria, kde byla bez úředních záznamů zpopelněna.

Dění v popravčím sklepě a písemné prameny k němu jsou dlouhodobě diskutovány obecnou i odbornou veřejností. Není k dispozici dostatek úředních záznamů, protože je jako potenciální důkazy zločinů na konci války nacisté likvidovali. Svědecké výpovědi o dění na libereckém popravišti pocházejí od domovníka budovy, ve které sídlilo gestapo, a od úředního lékaře, který měl být přítomen u poprav. Vychází se také z dílčích záznamů v matrice.

Pietní místo bylo na bývalém popravišti zřízeno poměrně pozdě. V poválečných letech měl funkci hlavního pamětního místa v Liberci "Památník nacistického barbarství" (1946-1964), stálá muzejní expozice ve vile patřící za války nacistickému předákovi Konradu Henleinovi. V roce 1975 byl zřízen pomník obětem druhé světové války na vojenském hřbitově v Liberci-Ruprechticích, před dolními kasárnami v Liberci bylo v 60. a 70. letech vybudováno pietní místo s pamětními deskami a sochou rudoarmějce. Období druhé světové války bylo reflektováno také ve starší expozici Severočeského muzea v Liberci. Budova bývalého sídla gestapa po válce sloužila společnosti Severokámen, nádvorní domek s popravištěm stál do roku 1972, poté byl zbourán a zůstal zachován pouze sklep, jehož jedna strana vystupuje nad povrch ve svahu k Pastýřské ulici.

Tento zbytek objektu byl zapsán do seznamu kulturních památek jako autentické dějiště nacistického teroru. Nejpozději v roce 1978 bylo rozhodnuto 0 zřízení pamětní expozice, která byla otevřena o šest let později, dne 18. května 1984 pod názvem "Liberecko v boji proti nacismu. Expozice čítala soubor panelů shrnujících protifašistický odboj na severu Čech v letech 1933-1945, hlavním pamětním objektem byla zeď se stopami střel a jmény obětí. Autorem expozice i badatelské práce je historik Vladimír Ruda, pietní místo vybudovalo Severočeské muzeum.

Pamětní místo bylo veřejnosti přístupno pouze do roku 1990. V devadesátých letech tu bylo umístěno starožitnictví, v současné době je objekt stále ve správě Severočeského muzea a není využíván.

Po roce 1990 vzniklo v Liberci několik nových objektů věnovaných obětem nacistické agrese — "Památník obětem šoa" na židovském hřbitově nebo "Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti" před dolními kasárnami. Přímo v sousedství bývalého popraviště pak vznikla tzv. "Stavba smíření" — budova Krajské vědecké knihovny a židovské modlitebny, postavená na místě synagogy vypálené nacisty 10. listopadu 1938. 

AUTOR ČLÁNKU LUBOR LACINA

zdroj: Anna Baldová a kolektiv - Muzeum na křižovatce, 2023

Slavnostní otevření expozce"Liberecko v boji proti nacismu" 18.5.1984 

(foto Jana Ducháčková)

Stěna se stopai střel a jmény obětí, foto Ivan Rous, 2013
Stěna se stopai střel a jmény obětí, foto Ivan Rous, 2013