Ruprechtická ulice (Haas, prodejna Auto Tatra, Kůlna)
Veletržní reklama na cukrovinky (1934)
Firma Eduard Haas
patřila mezi nejvýznamnější potravinářské podniky v Liberci. Komprimáty
(cukrovinky z lisované směsi cukru, želatiny a dalších příměsí) značky
PEZ vyráběla už od poloviny dvacátých let a produkuje je dodnes v
továrně v Rakousku. Krátce po válce vyplatil spolumajitel Eduard Haas
společníka Joachima Polacha, který založil v Janově Dole výrobnu
poživatin, a od té doby vedl podnik pod svým jménem. V roce 1928
zakoupila firma budovu v Ruprechtické
ulici (čp. 848 - I), kde vyráběla široký sortiment potravinářského
zboží, prášků do pečiva, nečokoládových cukrovinek i čokoládu. Do roku
1948 měla název Továrna poživatin Eduard Haas a pak Poživatina Liberec,
n.p. To už k ní patřilo 29 provozoven od Chomutova přes Prahu až ke
Dvoru Králové. Počátkem padesátých let se stala součástí n.p. České
čokoládovny (později Čokoládovny).
Roku 1958 přijímá název LIPO
Liberec (zkratka názvu Liberecká poživatina ) a sortiment zaměřuje na
cukrovinky pro děti, které ji proslavili po celém světě. Od roku 1992
patřil LIPO akciové společnosti Čokoládovny, s podílem zahraničního
kapitálu firem Nestlé a BSN. Vyráběl široký sortiment výrobků, především
komprimátů LIPO, nápojových prášků, šuměnek, lékořicových cukrovinek,
antiperlí a dalších produktů. Výrobu komprimátů pod tradiční značkou PEZ
si ponechává firma E.Haas v Rakousku.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Na sklonku roku 1902...
Na sklonku roku 1902 si pronajal Julius Pollak v Janově Dole č. p. 76 větší místnost a tam začal primitivním způsobem výrobu kypřících prášků do pečiva a jiných aromatických přísad. V roce 1912 podnícen úspěchy, se spojil Julius Pollak s obchodníkem Eduardem Haasem z Lince a založili firmu Zaječí závody Haas a Pollak. Tímto okamžikem počali rozšiřovat stávající inventář a začali s výrobou šuměnek a lisovaných cukrů.
V roce 1923 odstoupil společník Julius Pollak a od tohoto data nesl závod název Zaječí podniky, továrna poživatin, majitel Eduard Haas. Dobře vedený závod rychle rostl, takže došlo postupně k dalšímu rozšíření výroby, hlavně o tzv. komprimáty, které Eduard Haas od roku 1927 vyráběl pod novou, dodnes mezinárodně známou, značkou PEZ.
V roce 1928...
V roce 1928 koupila firma výrobní objekt bývalé továrny na řemeny A. E. Friedlandera v Liberci, na Ruprechtické ulici č. 32, kde byla zahájena strojní výroba a vybudovala se technická i obchodní organizace pod firmou Továrna poživatin, Eduard Haas, Liberec.
Rozšiřování výroby...
Došlo k dalšímu postupnému rozšiřování výroby a sortimentu, který zahrnoval značný počet druhů, ovšem vše se vyrábělo jen v malých množstvích. Ruční balení bylo nahrazováno strojovým a ze Švýcarska a Německa byly dovezeny balící stroje.
Nejrozsáhlejší byla výroba kandytů - furé a dropsů, dále se vyráběly karamely, fondant, želé, v malém množství komprimáty, dražé, šuměnky, prášky do pečiva, vanilinový cukr, kávové náhražky a zavařovací přípravky. V malém rozsahu asi 300 kg denně byla vyráběna i čokoláda, hlavně pro máčené druhy a sezónně se vyráběly i vánoční kolekce primitivním a velmi pracným způsobem.
S růstem výroby byly přistavovány a rozšiřovány budovy a po zavedení výroby kandytů provedena přístavba dosavadních továrních objektů, především pak nová, moderní kotelna. Závod zaměstnával asi 200 zaměstnanců a měl přibližně 13 000 německých a 17 000 českých odběratelů. O rozsahu výroby svědčí nejlépe fakt, že tři zaměstnanci expedice stačili vyexpedovat v kartonech celou výrobu, většinou poštovními zásilkami.
Po osvobození v roce 1945...
Po osvobození v roce 1945 byla dosazena na závod národní správa. V tomto období zůstala výroba vzhledem ke strojnímu zařízení v přibližně stejném složení co do sortimentu i množství.
V roce 1948...
V roce 1948 bylo provedeno znárodnění firmy Haas a po připojení dalších menších závodů a provozoven byl ustaven nový národní podnik Poživatina se sídlem v Liberci, který měl 12 závodů. Postupnou specializací a koncentrováním výroby zbyly pouze tři závody: Liberec, Chotyně a Dvůr Králové.
Od roku 1964...
Od roku 1964 zůstal pouze závod zde v Liberci pod názvem LIPO (zkratka z Liberecké Poživatiny), který se stal časem součástí oborového podniku Čokoládovny, o.p. Praha. Závod byl postupně vybudován za současné specializace sortimentu a modernizace výroby až do dnešní podoby.
V roce 1992...
V roce 1992 byl celý oborový podnik Čokoládovny, o.p. Praha zprivatizován, vznikla akciová společnost Čokoládovny a.s., do které majetkově vstoupily společnosti Nestlé a BSN (později přejmenované na Danone), jejíž součástí se stal i odštěpný závod LIPO.
Po roce 1993...
V nadcházejících letech došlo k rozdělení akciové společnosti Čokoládovny a.s. mezi oba hlavní akcionáře. Divize čokolády a cukrovinek, kam patří i závod LIPO, se stala součástí koncernu Nestlé.
1. srpna 2000...
1. 8. 2000 společnost Nestlé Česko závod LIPO Liberec prodala nově vzniklé akciové společnosti. Společnost nadále vyráběla nečokoládové cukrovinky. Jedním ze zákazníků bylo stále Nestlé Česko, ale převážná většina výrobků putovala na zahraniční trhy nejen do Evropy, ale např. i do Saudské Arábie, Kuvajtu, Jemenu, Korei a Austrálie. Ke konci roku 2005 byl areál odprodán novému vlastníkovi společnosti Mocca, spol. s r.o., která vznikla v roce 1993 a dosud její činnost spočívala především v pražení a balení kávy.
V roce 2006 a 2009...
Bylo dokoupeno veškeré potřebné výrobní a strojní zařízení a byla obnovena výroba komprimátů a dražé výrobků. V průběhu prvních dvou měsíců roku 2006 po instalaci linek na výrobu komprimátů a dražé výrobků společnost zahájila výrobu nečokoládových cukrovinek a navázala na 100 letou tradici výroby cukrovinek v kraji. Téhož roku získala Mocca certifikáty kvality IFS a ISO 9001.
V roce 2009 začala Mocca první výrobu čokoládového dražé a o rok později zakoupila technologii na výrobu sušenek a oplatek.
Návrat tradiční výroby...
Na jaře roku 2014 investovala společnost do nové výrobní linky na lékořici a extrudované želé. Jde o návrat tradiční výroby lékořice do závodu v novém, moderním provedení.
(zdroj https://www.mocca.cz/
Na domě číslo 55 v Ruprechtické ulici,
jehož fasáda ještě před nedávnem nesla nápis Auto Tatra a v němž se dnes praží káva, byl Autohaus Antona Eisenkolba."Rozsáhlý areál obsahoval vše důležité pro motoristy a cyklisty, včetně příslušenství. Prodávali tu olej, benzin i pneumatiky. Fungoval zde servis a prodej vozů Tatra a Mercedes. Součástí areálu, z něhož se však oproti původnímu plánu podařilo vybudovat jen část, byla i továrna na řetězy. Vedle toho si tu motorista mohl nechat svoje auto opravit a seřídit. Firma provozovala také vlastní taxislužbu a řidiči mohli přespat v motorestu v domě, kde je dnes restaurace Country Saloon," prozradil historik Jaroslav Zeman.
Zdroj: https://www.idnes.cz/.../mezivalecna-auta-pocasi-garaze...
Ruprechtická 539 / 19
Mezi léty 1918-1940 dům vlastnil Josef Wocásek , bydlel zde s jeho manželkou Marií Růlec (Rulcovou) původem z Odolenovic (Vovalnovic) a minimálně jednou dcerou a v přízemí měla být kamenická dílna. V tomto domě bydleli Altmannovi/ - bohužel Židé se špatným osudem a po nich manželé Tipplovi, kterým znárodnili tento dům kolem roku 1950.
Foto domu ještě, když tam bývalo
kamenictví, na fotu jsou i vidět kusy kamenů a kamenných desek,
Pan Wocásek nejspíš dělal převážně pomníky na hřbitov, který v tu dobu
stával hned naproti domu (dnes je to park Budyšínská (Mrtvolky) a
Zahrada vzpomínek.
Prapravnučka Alice Levinská hledá pamětníky, kteří by si vybavili toto kamenictví, nebo znali něco o osudu rodiny Wocásků (česky Vocásků), a zda se v suterénu nenašly
nějaké pozůstatky kamenické dílny.
Po
r.1950 se kamenictví přestěhovalo do Ruprechtické 533/15, což je skoro
hned vedle, byly to komunální služby Liberec - kamenosochařství a tam
právě měli místo psa lišku v 70-letech. (komentář: Stanislav Dušátko)
Domov učňů (30.léta)
V dnešní Budovcově ulici byl v roce 1933 postaven podle návrhu Karla Kerla Domov učňů . V přízemí bylo umístěno příslušenství včetně kuchyně pro 150 strávníků, v prvním a druhém poschodí ubytovny po 20 učních s vychovatelem, třetí, ustupující patro sloužilo jako turistická noclehárna. K uvažované přístavbě bočního křídla podél Jestřábí ulice, kde je hlavní vchod, už nedošlo. Střídmá konstruktivistická architektura i její nečlená hmota odlišuje budovu značně od okolního zastavení. Po druhé světové válce měl objekt různé využití. Roku 1960 ho od Agroprojektu převzal Jedličkův ústav a umístil v něm své invalidní učně.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
zdroj: https://stavbaroku.lk/projekt/vila-terasy-apartmany-ruprechticka?fbclid=IwAR3UNlfAw0HnP6Px2BjQ8Lgam4vs9HdVyYXmu1AwtvH4cTtndOJHQWLNQQA
Miroslav Brožek -
Vilu uvedli do stavu jak měla původně dle historické stavební dokumentace vypadat. Do této podoby nebyla vila původně postavena jelikož při původní stavbě došli finance. Teď konečně je vila kompletní tak, jak měla původně vypadat.
Vila Terasy (Apartmány Ruprechtická)
Ruprechtická 1180/10, Liberec 14
Vila Terasy (Apartmány Ruprechtická) je komplexní rekonstrukce,
nástavba, přístavba a dostavba původní vily - dům č.p. 1180/10. Původní
dům byl navržen v roce 1934 stavitelem Františkem Zejdlem pro Josefa
Čapka - "ředitele v Liberci" jako čtyřpodlažní stavba s mansardovou
střechou. Vila byla ale nakonec realizována jako třípodlažní s valbovým
zastřešením. Rovněž bylo pozměněno umístění domu na pozemku tak, že dům
byl posunut do osy dnešní Krajinské ulice. Budova byla znehodnocena
přístavbou ze 70. let 20. století a množstvím drobných úprav z celé doby
existence stavby.
Díky rekonstrukci v domě vznikl jeden apartmány velikosti 1+kk s
venkovní terasou, jeden velikosti 2+1 s lodžií, jeden velikosti 2+1 s
lodžií a střešní terasou, jeden apartmán 2+kk a jeden mezonetový
apartmán 2+kk s venkovní terasou. Architektonické řešení vychází ze
snahy akcentovat původní konstrukce a symetrii domu na ose Krajinské
ulice a nahradit valbové střechy plnohodnotným podlažím ve svébytné
architektonické podobě s odkazem na období vzniku původní budovy. Hmota
přístavby s mezonetovým apartmánem je pojednána architektonicky odlišně -
jednoduchá kvádrová hmota potlačená popínavou zelení. Stejně tak jsou
svébytnou architektonickou hmotou dostavby drobných objektů v areálu
domu - kryté parkování a krytá venkovní terasa se sportovním skladem.
Stávající budova je (mimo kamenného soklu ze žulových bloků) pro snížené
energetické náročnosti zateplena a opatřena škrábanou omítkou
břízolitového typu. Hmota přístavby má omítku tenkovrstvou strukturální s
předsazenou treláží z nerezových sítí. Veškeré omítky jsou v odstínech
šedé. Nástavba je koncipována s povrchem z falcovaného hliníkového
plechu s imitací oxidované mědi. Okna ve stávající části budovy a v
nástavbě jsou dřevohliníková. Okna v přístavbě a suterénu stávající
budovy jsou hliníková. Okna jsou ve většině případů vybavena venkovními
hliníkovými žaluziemi. Nad venkovními terasami jsou pak výplně otvorů
doplněna ještě o stahovací textilní markýzy. Střecha domu je z mPVC a je
vybavena přípravou pro instalaci FVE. Schodiště ve stávajícím objektu
je původní teracové vč. ocelového trubkového zábradlí. Rozměry
stávajícího objektu jsou 13,11 x 10,33 m a výška s nástavbou dosahuje od
nejnižšího upraveného terénu hodnoty 13,2 m. Rozměry přístavby jsou
6,09 x 9,80 m a výška přístavby (hrana zábradlí střešní terasy) dosahuje
od nejnižšího upraveného terénu hodnoty 7,6 m. Apartmánový dům má
důsledně řešené hospodaření s odpadní vodou. Srážková voda je určena k
opětovnému využití pro splachování. Zbytkové teplo ze splaškových vod
slouží pro předehřev teplé vody. K tomu má každý apartmán vlastní
nezávislou rekuperační jednotku na výměnu vzduchu a celý dům je vytápěn
pomocí tepelného čerpadla vzduch-voda.
Provozně je ubytování řešeno bezobslužně pomocí elektronických kódových
zámků s možností použití aplikace pro přístup do areálu, k parkování, do
domu i apartmánů samotných. Vše je propojené s rezervačním a
objednávkovým systémem. Provozně je objekt také navázán na dříve
realizovaný objekt stejného investora na adrese Pavlovická 1417/1, kde
mohou ubytování využit služeb wellness a kavárny. Součástí úprav areálu
domu, bylo také vytvoření dostatečného počtu parkovacích míst s tím, že
jedno je uzpůsobeno svými rozměry pro vozíčkáře. Šest z osmi parkovacích
stání je krytých. Jedná se zastřešení s ocelovou šroubovanou nosnou
konstrukcí, dřevěným krovem a pultovou střechou s extenzivním
ozeleněním. Zahrada je doplněna ještě o objekt společné venkovní kryté
terasy se sportovním skladem.
Jedná se o kompletní konstrukci z vodostavebního železobetonu a pultovou
střechou s extenzivním ozeleněním. Došlo také k úpravě oplocení areálu,
především k obnově původní oplocení podél ul. Ruprechtická - žulové
hrubě tesané bloky s dřevěnými výplněmi. Toto oplocení bylo doplněno
novou posuvnou bránou a brankou s ocelovou konstrukcí a opláštěním ze
sendvičových panelů s hliníkovým lakovaným povrchem.
Investor: ETP Czech, s.r.o.
Projektant: Projektový atelier David, s.r.o. + MgA. Jitka Třmínková (a kolektiv profesních specialistů)
Realizační firma: Havax, a.s. (a kolektiv profesních subdodavatelů)
Celkové náklady stavby: 42 mil. Kč bez DPH
Datum kolaudace: 18. 1. 2024
....vila
měla mít o patro víc, ale stále se počítalo s mansardovou střechou a
okna se směrem nahoru zmenšovala, jak káže logika kompozice průčelí. Já
mám tvorbu ateliéru David rád, ale tohle mě teda moc nepřesvědčilo.... fasáda OK, ale ta nástavba nevim no (komentář Jaroslav Zeman)
Karl Czastka - továrna na nábytek
Ruprechtická 732 / 8
Roku 1900 začala firma Gustav Sachers Söhne projektovat nábytkářskou dílnu a obytný dům pro Karla Czastku, z roku 1902 pochází prováděcí projekt. Obytná část s prodejnou v přízemí tvoří západní křídlo, na ně navazuje kolmo trojtraktová trojpodlažní dílna s šesticí litinových sloupů na každém patře.
Czastkův nábytek vyhledávala významná klientela, byl často předváděn na výstavách. Podnik postupně převzali synové Karel Czastka jr. A Alfred Czastka. Pro ně roku 1919 realizovala opět firma nástupců Gustava Sacherse delší východní křídlo budovy, již jako železobetonové, jednotraktové, se strojovnou v suterénu, která přes transmise poháněla strojní vybavení.
Truhlářská výroba zde pokračovala i po znárodnění. Zbytky secesní fasády zanikly při rekonstrukci, sídlí zde stavební firma.
(zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)
Hospoda Kůlna
Ruprechtická 223 / 1
Včerejší příspěvek Tomáše Ducháčka hospoda kůlna. Domek našeho dědy asi před 50.lety.(archiv Pavel Táborský)