Ruprechtický reprezentativní dům (Ruprechtický dvůr) byl postaven na nároží dnešního Náměstí Míru a Hroznové ulice. Třípodlažní objekt je kvalitní ukázkou meziválečné výstavby v duchu art deco. Investorem byl údajně Adolf Simon, pro kterého architekt Radetzky postavil i vily ve Zhořelecké (1926-27), Pavlovické (1927) a Bendlově ulici (1928-29). Fasády zdobí bohatý art decový dekor a nechybí ani signatura autora. Dominantním prvkem rozložité budovy je nárožní arkýř s rokem dokončení stavby (1929) a trojúhelníkově zakončené schodišťové rizality, rytmizující fasádu. V suterénu se nalézá někdejší vinárna (dnes restaurace) s unikátně zachovaným pozoruhodným interiérem s bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou, o které se traduje, že je kopií věhlasné vinárny v Drážďanech, zaniklé při bombardování v roce 1945.
V patře s výkladcovým zasklením byl situován bar s kavárnou a zbylá podlaží byla využívána k nájemnímu bydlení. Mimo to se v budově nacházela i služebna policie. Další pátrání po historii budovy znesnadňuje fakt, že se bohužel nedochovala původní plánová dokumentace.

Ruprechtický reprezentační dům ve 30.letech 20.století

Zatímco už koncem 19.století dostalo náměstí na západní straně vyšší zastavění budovou školy, východní frontu tvořilo pouze několik dvoupodlažních domků. Na nároží Hroznové ulice stály tři domky (čp. 464, 781 a 782), na jejichž místě byl v roce 1929 postaven dům s kavárnou a restaurací (čp.464). Dostal jméno Ruprechtický dvůr a stal se brzy společenským centrem Ruprechtic a cílem vycházek libereckých obyvatel. Jeho architektura je značně nesourodá, přesto je ale zajímavým dokladem stavebnictví meziválečného období. Dnes je zde mj. REPRE-RUPRE a stylová vinárna. Na místě domu vlevo, z něhož vidíme nároží s vchodem, byla v roce 1984 postavena samoobsluha.

(Zdroj Kniha o Liberci)

"JÁ JSEM CHODILA DO ŠKOLY NA PROTI. TEN DŮM SI PAMATUJI, NEBOŤ JSEM CHODILA S EVOU, CO TAM BYDLELA DO ŠKOLY. MYSLÍM, ŽE MĚLA BRÁCHU. A VEDLE BYL KRÁM, KAM JSEM CHODILA S BANDASKOU PRO MLÍKO A MAMKA NAKUPOVAT. PAK SE VŠE ZBOURALO A POSTAVILA SE NOVÁ SAMOŠKA. KTERÁ BYLA V 1. PATŘE DOPOSUD V REPREZENŤAKU. JÓ TO BYLY ČASY. MASNA SVOBODOVI . ŠKOLNÍ JÍDELNA NA ROHU MASNY. A MALÁ BUDOVA ŠKOLY S VĚŽIČKOU, KAM JSEM CHODILA ASI DO TŘETÍ TŘÍDY. AUTOBUS SE TOČIL NA NÁMĚSTÍ A JEL ZPĚT DOLŮ, NE JAKO DNES KE KOSTELU. SAŇKOVALY JSME PO VRCHLICKÝ NA NÁMĚSTÍ. MÁM NA RUPRECHTICE JEN KRÁSNÉ VZPOMÍNKY. ZDRAVÍ VÁS GITA PŘÍBORSKÁ Z VRCHLICKÉHO ULICE "

Budova pekařství, čp. 255 na náměstí Míru u ulice Hroznová 

Původní pekařská dvoupodlažní budova byla vystavěna kolem roku 1902. V roce 1905 v ní podle adresáře bydlel pekařský mistr Josef Honsek. Svoji Živnost provozoval i v roce 1914, jen si ještě v té době k pečení přibral obchod s kořalkou, tabákem a obchod se smišeným zbožím a potravinami, V těch letech se věnoval i mandlování prádla. V adresáři z roku 1927 je opět uveden pekař Josef Honsek a žena Margarete, pekař Hermann Honsek a žena Karoline, bydlel zde též Josef Flögel, V roce 1936 adresář jako majitele Reklama uveřejněná o dooznačuje Hermanna Honseka, majitele koloniálu. Přímo před pekárnou také stála boží muka s křížem. Jak je patrno ze starých pohlednic, byl okolo nich vysazen živý plot a okrasný strom. Tato krásně zdobená pískovcová památka s vysokým kovaným křížem byla vyrobena roku 1816 a je piktogramem znázorněna už na císařských otiscích, kdy stála nejblíže jediná budova čp. 88. Kdy přesně boží muka opustila svoje místo jsem nezjistil, ale neohrozila je ani demolice přímo u nich stojící pekárny, a tak je máme v obci dosud. Bohužel původní, pečivem a tabákem vonící budova byla po dosloužení nahrazena jiným objektem. Ustoupila výstavbě nové samoobsluhy v osmdesátých letech minulého století. Proto byl od původní pekárny kámen s křížem přesunut na jiné místo. Podle vysekaného popisu byl dílem rodiny Simmon. Je pravdou, že se v Ruprechticích jméno Simon ve starých dobách objevovalo v několika číslech popisných. Protože se ale jedná o pomník z dědičného pozemku čp. 23, ve kterém také rodina Simonů bydlela, nabízí se tak vztah z tohoto směru. 

Na místě kříže, zbořené pekárny čp. 255 a sousedního domu pohřební služby čp. 88 vystavělo SBD Pozemní stavby 25. dubna 1984 za 3 750 000 Kčs samoobslužnou prodejnu potravin. Místo, kde přesně původně stál pomník ke cti Spasitele, by bylo dnes u západní části schodiště. Ze svého dětství si pamatuji, jak jsme obchod po škole rádi navštěvovali. Jeden náš spolužák, specialista, ji dokonce navštěvoval někdy i během trestu v čase vyučování, kdy byl opakovaně při výuce odesílán za zklidněním na chodbu. Je příjemnou skutečností, že přes všechny pro malé obchody pohnuté časy ruprechtické náměstí neztratilo svoji "sámošku". Tato současná má sice daleko k původnímu názvu, ale za hlavní lze považovat, že na tomto místě stále pokračuje obchod s potravinami, smíšeným zbožím a rozšířenou nabídkou o sezónní prodej květin.

autor článku Vojtěch Mai

Zdroj: Vojtěch Mai - Liberecká čtvrť Ruprechtice na starých pohlednicích v běhu času a vzpomínkách, 2025