Rybářská ulička a okolí

28.08.2022

Rybářská ulička

ve 20 a 30.letech dvacátého století

Jedna ze starobylých uliček,vedoucí po vrstevnici ve stráni nad údolím už zaklenutého Jizerského potoka. Snímky jdou za sebou tak, jako by fotograf couval od Zeyerovy k Frýdlantské ulici. Prostřednímu snímku pořízeného roku 1934 vévédí dům čp.309-I, za nímž vystupuje už pod úrovní ulice čp. 310-I. Ten zasahuje rohem, už po přestavbě na zděný, í do obrázku zcela nalevo. na posledním fotu vidíme v popředí napravo trojici domů (čp.302,303 a 304-I) na samém začátku uličky.  (zdroj Kniha o Liberci)

Schodiště vedoucí mezi domy na Sokolovské náměstí.  30. až 40. léta  Autor: Ing. E. Tham. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka) - schody zřejmě  z Rybářské uličky k Heliově uici
Schodiště vedoucí mezi domy na Sokolovské náměstí. 30. až 40. léta Autor: Ing. E. Tham. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka) - schody zřejmě z Rybářské uličky k Heliově uici

Okolí Rybářské uličky


R. Ginzel: Rybářská ulice – noční snímek, 1908
R. Ginzel: Rybářská ulice – noční snímek, 1908
R. Ginzel: Rybářská ulice – pohled na kostel sv. Kříže a louku, 3. 2. 1911
R. Ginzel: Rybářská ulice – pohled na kostel sv. Kříže a louku, 3. 2. 1911
ulice Heliova (M.Gergelčík)
ulice Heliova (M.Gergelčík)
Heliova ulice - foto R.Ginzel
Heliova ulice - foto R.Ginzel
Heliova ulice. Autor Rudolf Ginzel. Obarveno. (koloroval Jiří Peterka - původní foto z archivu SM v Liberci)
Heliova ulice. Autor Rudolf Ginzel. Obarveno. (koloroval Jiří Peterka - původní foto z archivu SM v Liberci)
Je tam napsáno Reichenberg, Lichtensteg 3 - což je dnešní Heliova ulice. Nevím ale zda číslo popisné je stále stejné... (archiv J.Hůlka)
Je tam napsáno Reichenberg, Lichtensteg 3 - což je dnešní Heliova ulice. Nevím ale zda číslo popisné je stále stejné... (archiv J.Hůlka)
R. Ginzel: Rybářská ulice – noční snímek, květen 1908, černobílý negativ
R. Ginzel: Rybářská ulice – noční snímek, květen 1908, černobílý negativ
R. Ginzel: Rybářská ulice – pohled na kostel sv. Kříže a louku, 3. 7. 1911, černobílý negativ
R. Ginzel: Rybářská ulice – pohled na kostel sv. Kříže a louku, 3. 7. 1911, černobílý negativ
R. Ginzel: Ulička ze Široké do Pražské ulice, 9. 8. 1920, černobílý negativ
R. Ginzel: Ulička ze Široké do Pražské ulice, 9. 8. 1920, černobílý negativ

KABINET FOTOGRAFIE: RUDOLF GINZEL (1872-1944)


Na jaře letošního roku prošla celkovou rekonstrukcí expozice Kabinetu fotografie. Vzhledem k požadavkům na uchovávání fotografií, které nedoporučují dlouhodobější instalaci ve stálé expozici, nová koncepce počítá s výměnou tematických celků přibližně po půl roce. Do tohoto plánu byly nyní zahrnuty všechny fotografické soubory uložené v muzeu, tedy i dokumentární Historická fotografie a rozsáhlý soubor negativů. Právě z tohoto fondu vychází nová instalace, která je zpřístupněna od konce října.

PhDr. Rudolf Ginzel (2. října 1872 Liberec - 14. srpna 1944 Liberec) pocházel ze staré a rozvětvené liberecké tkalcovské rodiny, v níž se však objevily i významné osobnosti věnující se výtvarnému umění či fotografii. Rodinná tradice hovoří o spojení s osobou významného libereckého malíře a betlémáře Jakoba Ginzela (1792-1862), jehož syn z druhého manželství Hubert (1846-1880) se věnoval fotografii a měl okolo roku 1880 ateliér zaměřený na portrétní fotografii na tehdejším Staroměstském náměstí (nyní nám. Dr. Eduarda Beneše) v domě č. 3. O generaci mladší Rudolf byl v oblasti fotografické tvorby amatérem. Později se fotografování věnovali i jeho prasynovci Gustav (1931-2008) a Wolfgang (1933-2004), kteří darovali téměř pět set Ginzelových skleněných a listových negativů v roce 1967 Severočeskému muzeu.

Rudolf Ginzel se narodil jako nejmladší potomek soukeníka Josefa Antona (1834-1891) a Anny rozené Vincenz (1836-1905) v Urbanově ulici č. 6 (později Chrudimská). V tomto dnes již neexistujícím roubeném domku prožil většinu svého života. Měl čtyři starší sourozence - bratři Josef Wilhelm (nar. 1859) a Gustav Adolf (nar. 1863) pokračovali v rodinné soukenické tradici, další z bratrů Anton (nar. 1863) vystudoval medicínu a působil jako lékař a porodník v ulici Na rybníčku č. 8, čtvrtá ze sourozenců byla sestra Anna (nar. 1869). Rudolfovým zájmem se staly jazyky. Po ukončení libereckého gymnázia studoval na univerzitách v Berlíně, Londýně a Vídni, kde dosáhl titulu doktora filosofie. Svou pedagogickou činnost zahájil ve školním roce 1898-1899 jako učitel moderních jazyků na státní reálné škole ve Vídni v VI. okrese, poté působil na reálném gymnáziu v Jablonci nad Nisou. Na základě souhlasu vídeňského ministerstva pro kulturu a vzdělávání z 23. září 1902 se stal profesorem na Státní reálné škole v Liberci. Reálka sídlila nejdříve v objektech gymnázia a staroměstské obecné školy na tehdejším Bismarckově náměstí (nyní Sokolovské nám.) a roku 1914 se přestěhovala do nové budovy (nynější základní škola na Husově třídě). Rudolf Ginzel vyučoval němčině, angličtině a francouzštině - zejména ve vyšších ročnících - a působil zde až do odchodu do důchodu v roce 1932. Byl rovněž členem zkušební komise pro měšťanskou školu a pracoval jako soudní překladatel angličtiny. Vedle pedagogické činnosti se věnoval širokým badatelským aktivitám - jeho články se objevují v ročence reálky, dále publikoval své rodopisné výzkumy atd.

Fotografická tvorba Ginzelovi učarovala na celý život a zachované negativy z let 1906-1936 ukazují široký tematický záběr. Svým objektivem Ginzel zachycoval historické památky, zákoutí měst i přírodní motivy. Lákaly ho uličky starého Liberce stejně jako zajímavé motivy z oblasti Českolipska či Frýdlantska a Jizerských hor. První negativy z roku 1906 mají formát 9x12 cm, ale již následujícího roku začal souběžně používat formát 13x18 cm. Cenné jsou údaje, které často u svých negativů uváděl. Vzhledem ke komornímu charakteru výstavky byly pro nynější instalaci vybrány Ginzelovy snímky zachycující různá zákoutí starého Liberce i okolních obcí, tvořících dnešní město. Mnohá z nich již nenajdeme, zmizely i některé zde zachycené ulice. Cesty spojující město s okolními obcemi nahradily ulice procházející středem nových sídlištních celků.

Těžiště architektonické a krajinářské fotografie se v závěru 19. století postupně přesunulo z oblasti zájmu profesionálních fotografických ateliérů do sféry amatérské fotografie a počet fotografů zachycujících město a krajinu výrazně vzrostl. Pomohl tomu jak vývoj v oblasti fotografické techniky, tak i rozvoj činnosti různých turistických a horských spolků. Amatérští fotografové se od 90. let 19. století organizovali v klubech, na jejichž rozvoji se na českém území nemalou měrou podíleli právě čeští Němci, mezi prvními vznikl i klub liberecký. Údaje o zapojení Rudolfa Ginzela do činnosti tohoto klubu nemáme, jeho fotografická tvorba však do tehdejšího směřování amatérských fotografů zapadá. V tomto hnutí - zejména ve Vídni či Praze - se prosazovala tzv. umělecká fotografie, dnes často označovaná jako piktorialismus. Volba motivů, při které Ginzel vyhledával zajímavá a romantická zákoutí s hrou světel a stínů, napovídá o sympatiích k tomuto fotografickému směru. V periodiku příznačně nazvaném Photographische Kunst byly v roce 1911 publikovány dvě Ginzelovy fotografie, díky nimž se jeho jméno objevuje v současných publikacích věnovaných vývoji amatérské fotografie v počátcích 20. století.

Nová instalace Kabinetu fotografie potrvá do konce dubna 2013. Na její realizaci se významně podílela také fotografka muzea Milada Dománková, a to jak po technické stránce při ošetření negativů, jejich skenování a výrobě pozitivů, tak i při sestavování vlastního výběru snímků. Předpokládáme, že ke Ginzelově tvorbě se ještě v budoucnosti vrátíme a představíme další tematické celky z jeho tvorby.

Markéta Lhotová

(zdroj: https://www.muzeumlb.cz/?page=ginzel&fbclid=IwAR1IqwuRnoqjSnCf61V2APWsnK6wBY2skP5_XUxEWMUTzlPDh8WeHMUe154 )

foto Rudolf Ginzel
foto Rudolf Ginzel
Pohled z Heliovy ulice do Zeyerovy ulice 15.9.1936 a 16.8.2020
Pohled z Heliovy ulice do Zeyerovy ulice 15.9.1936 a 16.8.2020
Rybářská ulice 15.4.1911 (foto Rudolf Ginzel - sbírka SM Liberec)
Rybářská ulice 15.4.1911 (foto Rudolf Ginzel - sbírka SM Liberec)

Souběh Rybářské a Heliovy ulice

(20.léta, 15.9.1936)

Oba snímky jsou pořízeny prakticky ze stejného místa, ale každý na opačnou stranu. Na prvním snímku vidíme část Heliovy ulice ještě před rozšířením a úpravou nivelity, kterou dostala spolu s opěrnou zdí při budování památníku padlým před kostelem sv.Kříže.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Heliova a Rybářská ulička ve 20.letech 20.století a 16.8.2020 ...na každé fotografii je sice jiné roční období, ale i jiná zástavba
Heliova a Rybářská ulička ve 20.letech 20.století a 16.8.2020 ...na každé fotografii je sice jiné roční období, ale i jiná zástavba
pohed na Heliovu ulici, vlevo vykukuje Kostel Nalezení svatého Kříže (archiv O.Musil)
pohed na Heliovu ulici, vlevo vykukuje Kostel Nalezení svatého Kříže (archiv O.Musil)

Rybářská ulice a okolí. Tady jsem jako puberťák v osmdesátkách chodil za svoji první láskou (archiv Martin Hnilica)

15. února 1974 foceno ze Zeyerovy ulice směrem Zhořelecká ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)
15. února 1974 foceno ze Zeyerovy ulice směrem Zhořelecká ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)