Saňkařská dráha na Ještědu

 Sáňkařský sport se začal na Liberecku rozvíjet už koncem 19. století. První veřejné závody uspořádal Horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory (Gebirgsverein für Jeschken und Isergebirge) na uježděné silnici ze Smědavy do Bílého Potoka. Jelo se večer při svitu měsíce za účasti 33 sáňkařů.

Návrh postavit sáňkařskou dráhu evropského formátu na svazích Ještědu podal v roce 1909 továrník Adolf Hoffmann, který si předtím prohlédl obdobná zařízení v Norsku, Rakousku a Švýcarsku. Trať vytyčil inženýr Ernst Weber z lesního úřadu hraběte ClamGallase, jehož polesím měla dráha vést. Na stavbě pracovalo jen 20 dělníků, ale přesto mohl být už 12. 12. 1909 zahájen provoz. Start byl těsně pod vrcholem Ještědu. Dráha byla 3 313 m dlouhá, s výškovým rozdílem 440 m a spádem v rozmezí 10-20 %. Měla šířku 8 m, vlastní těleso bylo 4 m široké, po stranách byly metrové příkopy, zbytek zabírala cesta pro pěší. Dvojí křížení s komunikacemi si vyžádalo stavbu dřevěných mostů. Horní přes silnici u Hybných kamenů měl 5 pilířů a byl 45 m dlouhý (> 1136), spodní přes turistickou cestu měřil 6 m. Dráha měla signální zařízení pro měření časů, bylo na ní 6 velkých a 12 menších klopených zatáček, vysokých 25 m, opatřených nahoře bedněním nakloněným dovnitř. Saně dosahovaly v dolním úseku rychlosti až 80 km/h.

První závody se konaly v lednu 1910. I když byla úvodní zimní sezona zkrácená, svezlo se na dráze přes 7000 závodníků a prohlédly si ji další tisíce zvědavců. Sáňkařská dráha měla výbornou polohu a brzy se stala známou ve světě. Zahraniční závodníci konkurovali zpočátku nevhodně vybaveným domácím sáňkařům polštářovanými ocelovými saněmi, které řídili tak, že se pažemi, na nichž měli kožené rukavice s železnými hřeby, dotýkali podle potřeby dráhy. Vůbec první mistrovství Evropy přidělil mezinárodní sáňkařský svaz, ustavený v roce 1913 v Drážďanech, našemu městu. Konalo se 1.-2. 2. 1914 a mistrem se stal Rudolf Kauschka z Liberce. Brzy ale vypukla světová válka a sáňkařská dráha byla během čtyř let zničena. Tento sport se začal znovu rozvíjel až v roce 1922, kdy se na obnovené ještědské dráze konaly první závody. V roce 1931 poškodila dřevěné součásti vichřice, takže několik let bylo možné pořádat pouze závody místního významu jen v její dolní části. Roku 1939 hostil Ještěd 8. mistrovství Evropy, ale pak vypukla další světová válka, během níž trať zpustla natolik, že většina umělých zatáček byla do roku 1945 v troskách a po horní části se sváželo dříví. Obnovena a odvodněna byla až v roce 1958. O rok později, k 50. výročí vybudování původní dráhy, bylo Liberci přiděleno 10. mistrovství ČSR, ale pro nedostatek sněhu se neuskutečnilo. V lednu 1961 se na opravené dráze konal krajský přebor a v letech 1964 a 1965 na zkrácené trati (délka 860 m, převýšení 150 m, 5 zatáček) dvě mistrovství republiky. Z libereckých závodníků byla nejlepší Jana Vodrážková-Jarolímová, která získala titul v mixu s Vodrážkou (1964) a o rok později i v kategorii žen. Sáňkaři, lyžaři a několik menších jednot se sdružili 25. 11. 1964 do TJ Ještěd. Z původní dráhy se zachovala jen část pilířů horního mostu a zářez do terénu, viditelný ze silnice na Výpřež.

V roce 1979 se začalo uvažovat o stavbě nové sáňkařské a bobové trati, ale nakonec zůstalo jen u plánů. Dnes slouží jen 540 m dlouhá dřevěná dráha s pěti zatáčkami. Po krádeži technického zařízení, která ji vyřadila na dva roky z provozu, byla zásluhou členů sáňkařského oddílu SC Hanychov a České spořitelny obnovena a v srpnu 1994 se na ní mohlo konat mistrovství ČR žactva v jízdě na kolečkových saních.

Také v lese nad Lidovými sady vybudovala TJ Jiskra Textilana skoro 800 m dlouhou bobovou dráhu s pěti klopenými zatáčkami, která uvítala první závodníky za umělého osvětlení 18. ledna 1959. Začínala nedaleko výšiny a končila nad amfiteátrem. Nepříznivé sněhové podmínky však způsobily, že se delší existence nedočkala.

Do nejmladší historie závodů na saních se zapsali i členové armádního střediska vrcholového sportu Dukla Liberec, kde byl tento sport zařazen mezi vrcholové v roce 1974. Celkem jedenáctkrát se stali mistry v domácí soutěži, mezinárodně úspěšní byli zejména Jindřich Zeman a Vladimír Resl, startující na ZOH 1976 a na ME 1978. (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 a fotoarchiv skupiny Liberec v minulosti a současnosti)

Pozn. V roce 2021 už ze sáňkařské dráhy zbylo jen pár pilířů

**Historie sáňkařského sportu na Liberecku: Tradice, úspěchy a naděje do budoucna**

Sáňkařský sport má na Liberecku hluboké kořeny, sahající až do konce 19. století. Tehdy se začaly objevovat první závody, které přilákaly odvážné sportovce i nadšené diváky. Tento krásný zimní sport, který kombinuje rychlost, odvahu a zručnost, se postupně stal jedním z charakteristických rysů regionu. Ačkoliv jeho historie poznamenaly války, přírodní katastrofy i technické výzvy, sáňkařství na Liberecku vždy dokázalo povstat a znovu se rozvíjet.

První kroky sáňkařského sportu

První veřejné závody se konaly na uježděné silnici ze Smědavy do Bílého Potoka pod záštitou Horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory. Atmosféra těchto závodů byla magická – účastníci se spouštěli dolů za svitu měsíce, což dodávalo celé události nezapomenutelný romantický nádech. I přes skromné začátky si sáňkařský sport rychle získal oblibu a stal se vyhledávanou zimní aktivitou.

Sáňkařská dráha na Ještědu: Evropský unikát

Rok 1909 přinesl revoluci v sáňkařském sportu na Liberecku. Továrník Adolf Hoffmann, inspirovaný návštěvou sáňkařských drah v Norsku, Rakousku a Švýcarsku, navrhl postavit dráhu evropského formátu na svazích Ještědu. Stavba byla rychlá a efektivní – již v prosinci téhož roku byla dráha připravena k provozu. Měřila úctyhodných 3 313 metrů, měla 18 zatáček a umožňovala dosahovat rychlosti až 80 km/h. První závody na této dráze se konaly v lednu 1910 a přilákaly tisíce závodníků i diváků.
Dráha rychle získala mezinárodní renomé. V roce 1914 hostila první mistrovství Evropy, kde triumfoval Rudolf Kauschka z Liberce. Bohužel světová válka přerušila slibný rozvoj tohoto sportu a dráha byla během konfliktu zničena. Přesto se sáňkaři nevzdali – již v roce 1922 byla dráha obnovena a závody mohly pokračovat.

 Výzvy a úspěchy: Sáňkařství ve 20. století

Ani další desetiletí nebyla pro sáňkařský sport jednoduchá. V roce 1931 poškodila dráhu vichřice, což omezilo její využití na několik let. Druhá světová válka ji pak zanechala v troskách. Přesto se v roce 1958 podařilo dráhu obnovit a o rok později měla Liberec hostit mistrovství Československa. Ačkoliv nedostatek sněhu akci překazil, nadšení pro sáňkařství neochablo.
V šedesátých letech se na zkrácené trati konala mistrovství republiky, kde zazářila liberecká závodnice Jana Vodrážková-Jarolímová. V roce 1964 byl založen TJ Ještěd, který sdružoval sáňkaře, lyžaře a další sportovní nadšence. Přestože původní dráha postupně zmizela z povrchu zemského, její odkaz žil dál.

 Moderní doba: Naděje pro sáňkařský sport

V roce 1979 se začalo uvažovat o stavbě nové sáňkařské a bobové dráhy, ale plány nebyly realizovány. Přesto se podařilo zachovat alespoň část tradice – například dřevěnou dráhu s pěti zatáčkami, která byla obnovena díky úsilí členů sáňkařského oddílu SC Hanychov. V roce 1994 se na ní konalo mistrovství ČR žactva v jízdě na kolečkových saních.
Sáňkařství na Liberecku také těžilo z podpory armádního střediska vrcholového sportu Dukla Liberec. Od roku 1974 byl tento sport zařazen mezi vrcholové disciplíny a liberečtí závodníci dosáhli řady úspěchů, včetně účasti na ZOH 1976 a ME 1978.

PARAMETRY STARÉ JEŠTĚDSKÉ SÁŇKAŘSKÉ DRÁHY 

Celková délka dráhy činila 3 300 m s výškovým rozdílem 440 m a měla průměrný sklon 11 %. Celá šíře dráhy měřila 8 m a 2 toho vlastní těleso dráhy bylo široké 4 m, po stranách dráhy bylo vybudováno dřevěné bednění a 1 m široký příkop. Pro diváky vedla podél tratě cesta široká Ž m. Různé cesty na úbočí Ještědu překonávala sáňkařská dráha několika mosty, z nichž největší — horní most přes ještědskou silnici u Vířivých kamenů — dosahoval délky 45 m.V místě startu byla postavena chata, vybavená telefonním spojením s cílovou chatou a signálním zařízením pro záznam časů. Na dráze bylo celkem 18 zatáček (košů), z toho 6 velkých a 12 malých košů z dřevěné kulatiny. U větších košů byla instalována ještě ochranná prkenná stěna, která sloužila jako zábrana proti vylétnutí závodníka z trati.

HISTORIE SÁŇKAŘSKÉHO SPORTU NA JEŠTĚDU 

Saně se odjakživa využívaly v různých podobách jako dopravní prostředek v zimním období. Postupem času se staly saně také sportovním náčiním, a to nejen pro rekreační jízdy, ale též jako součást závodního sáňkování.

Jedny z prvních závodů s mezinárodní účastí se konaly již v roce 1883 ve Švýcarsku. Sáňkování se potom jako sportovní disciplína záhy rozšířilo do celé Evropy. Na našem území byl první sáňkařský závod uspořádán 27. ledna 1895 v Jizerských horách na trati upravené ze Smědavy do Bílého Potoka. Závody, jichž se zúčastnilo 33 sáňkařů, zorganizoval Německý horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory (DGV), který byl velkým propagátorem sáňkařského sportu.

V té době se pro rekreační i závodní sáňkování používaly jen vhodné a částečně upravené lesní cesty a silnice. Pozornosti německých sáňkařů samozřejmě svou unikátní polohou a příhodným profilem neunikl ani samotný Ještěd. Zde původně sloužila k jízdě na saních cesta, kterou nechal postavit liberecký továrník Adolf Hoffmann z Horního Hanychova od hostince U Posledního feniku na Ještěd, známou jako Hofmanka (dnes známá i jako Fénická cesta). Rekreační sáňkování se mezi Liberečany velmi rychle rozšířilo a stalo se populárním lidovým sportem. Začalo se provozovat i na dalších cestách, hlavně po ještědské silnici, která v délce více jak 10 km skýtala neopakovatelnou příležitost, jak využít jedinečných podmínek k jízdě na saních. Z Výpřeže se dojíždělo do Horního Hanychova a při dobré "sanici", až ke starým pekárnám. Zpět na Výpřež vytahovaly saně opakovaně v hromadném spřežení za úplatu koňské potahy. Sáňkovalo se zde ještě za první republiky, kdy byl na silnici minimální dopravní ruch, a oblíbené byly také večerní hromadné sáňkařské jízdy. Po výstavbě lanové dráhy (1933) se též sjíždělo Vyhlídkovou cestou z Ještědu na Pláně a dále Hraběcí cestou k tramvaji.

V té době se pro rekreační i závodní sáňkování používaly jen vhodné a částečně upravené lesní cesty a silnice. Pozornosti německých sáňkařů samozřejmě svou unikátní polohou a příhodným profilem neunikl ani samotný Ještěd. Zde původně sloužila k jízdě na saních cesta, kterou nechal postavit liberecký továrník Adolf Hoffmann z Horního Hanychova od hostince U Posledního feniku na Ještěd, známou jako Hofmanka (dnes známá i jako Fénická cesta). Rekreační sáňkování se mezi Liberečany velmi rychle rozšířilo a stalo se populárním lidovým sportem. Začalo se provozovat i na dalších cestách, hlavně po ještědské silnici, která v délce více jak 10 km skýtala neopakovatelnou příležitost, jak využít jedinečných podmínek k jízdě na saních. Z Výpřeže se dojíždělo do Horního Hanychova a při dobré "sanici", až ke starým pekárnám. Zpět na Výpřež vytahovaly saně opakovaně v hromadném spřežení za úplatu koňské potahy. Sáňkovalo se zde ještě za první republiky, kdy byl na silnici minimální dopravní ruch, a oblíbené byly také večerní hromadné sáňkařské jízdy. Po výstavbě lanové dráhy (1933) se též sjíždělo Vyhlídkovou cestou z Ještědu na Pláně a dále Hraběcí cestou k tramvaji.

Ještěd je ale v historii sáňkařského sportu zapsán především svou sáňkařskou dráhou, jednou z prvních umělých tratí v Evropě, která po dlouhou dobu patřila k nejlepším a která se výrazně zasloužila o rozvoj tohoto sportu. Její vybudování iniciovali členové DGV a především již zmíněný liberecký továrník Adolf Hoffmann, který se inspiroval podobnými dráhami v zahraničí. Se stavbou se začalo v září 1909 a za neobyčejně krátkou dobu, již 12. prosince téhož roku byl na dráze zahájen provoz . Trať vyprojektoval a vytýčil Ing. Ernst Weber, zaměstnanec lesního úřadu majitele pozemků hraběte Clam-Gallase. Původní sáňkařská začínala na Ještědu s cílem v Horním Hanychově pod silnicí na Výpřež v prostoru hostince na Krásné vyhlídce. Pro údržbu dráhy, která se v zimním období prováděla permanentně, byl postaven vodovod s pěti velkými jímkami. Povrch dráhy se ledoval pomocí sudu s kropicím zařízením, vezeným na saních s koňským potahem, a následně se ručně upravoval. Dráha sloužila jak pro rekreační sáňkování sportovní veřejnosti, tak i k závodní činnosti.

U příležitosti slavnostního otevření dráhy byly 12. ledna 1910 uspořádány závody o mistrovský titul DGV a dne 13. února 1910 pak mistrovství severních Čech. Závodů se zúčastnilo značné množství zahraničních závodníků, kteří umístění a kvalitu dráhy jednoznačně hodnotili jako nejlepší sáňkařskou dráhu v Evropě. Ještě během první sezony využilo dráhu více jak 11 000 sáňkařů a v roce 1911 se na ní konalo mistrovství Rakouska. V roce 1912 ještědská trať hostila další mistrovství horských spolků, jehož se účastnilo na 200 závodníků. V té době se jezdilo na různých typech saní, ale nejpopulárnější byly jednosedadlové saně, dodnes známé jako ,"Ještědky", kromě toho sáňkaři jezdili na vícesedadlových saních rohačkách, ale nastupovaly již i saně řiditelné, boby a skiboby.

První mistrovství Evropy v jízdě na saních

 Ještědská dráha se může pyšnit tím, Že se na ní konalo historicky první mistrovství Evropy, a co víc, prvním mistrem Evropy se stal liberecký závodník (a také horolezecký průkopník) Rudolf Kauschka. Mezinárodní svaz sáňkařského sportu, který byl založen 8. listopadu 1913 v Drážďanech, totiž vzhledem k věhlasu ještědské dráhy rozhodl, že se první mistrovství Evropy v jízdě na saních uspořádá ve dnech 1.-7. února 1914 právě na Ještědu. Pořadatelstvím byl pověřen Liberecký sportovní klub a DGV. Ty pak sestavily výkonný výbor a četné podvýbory a také čestný výbor s čestným předsednictvem. Pořadatelé vydali i propagační brožuru.

Závod se konal na zkrácené, vzorně upravené trati dlouhé 2 000 m se startem na horním mostě a cílem u hostince Krásná vyhlídka. V dolní části trati dosahovali závodníci rychlosti až 80 km/h. Závodu přihlíželo na 25 000 diváků, kteří zhlédli mistrovský závod mužů, závod žen a další vložené závody, jako závod mládeže, závody útěchy a závod jednostopých saní (skibobů). Mistrovství se celkem zúčastnilo 382 závodníků ve 12 rozjížďkách. Vítězem se stal Kauschka časem 2:10,2 min. v prvním kole a 2:20,2 min. v kole druhém (celkový čas 4:30,4 min.). Druhé místo obsadil Plazer ze Švédska časem 4:39,2 min. V kategorii dvojic zvítězili Lóbl — Posselt z Jablonce nad Nisou.

Mistrovství se stalo pro Liberec velkou společenskou událostí. Uvítání závodníků se konalo na radnici, rozdílení cen po závodech v hotelu Zlatý lev a pro závodníky a účastníky byl také uspořádán společenský Večer přímo v hotelu Ještěd.

Bohužel záhy po I. Mistrovství Evropy vypukla první světová válka, během níž se dráha neudržovala a ještědská sáňkařská dráha postupně opravovala a v roce 1922 se na ní konaly první závody a hned rok poté mistrovství ČSR. Roku 1931 ale byla ještědská dráha silně poničena vichřicí a až do roku 1936 hostila na své dolní části jen méně významné závody.

Posledním závodem na slavné ještědské sáňkařské dráze bylo válečné mistrovství Velkoněmecké říše, které se zde uskutečnilo v roce 1940. Od té doby se ale dráha neudržovala, její trasa i vybudované koše byly poničeny a dráha nebyla dlouhých 15 let schopná provozu.

SÁŇKAŘSKÝ SPORT NA JEŠTĚDU PO ROCE 1945

Až v roce 1955 se členové libereckých sportovních klubů TJ Textilana a TJ Lokomotiva rozhodli oprášit věhlas ještědské sáňkařské dráhy. Úvodní projekt generální opravy dráhy vypracoval pro Zimní středisko Miloš Technik a realizace vlastních oprav se následně ujali členové sáňkařských oddílů. Trasu dráhy postupně spravovali, vyrovnali ji, zajistili proti erozi a opravili jednotlivé koše.

Rekonstruovaná trať měřila po zkrácení 1 150 ma měla 8 zatáček a výškový rozdíl 160 m. Na rozdíl od staré dráhy už byla určena jen pro závodní účely a rekreačnímu sáňkování veřejnosti nesloužila.

V roce 1958 se na nové sáňkařské dráze začalo trénovat a konaly se zde náborové závody liberecké mládeže. Téhož roku rozhodla ústřední sekce saní a bobů, že se 10. Mistrovství ČSSR v jízdě na saních uskuteční v březnu 1959 na Ještědu. Plánované mistrovství se ale bohužel kvůli nepřízni počasí nakonec nekonalo, V roce 1959 zde proběhl jen krajský přebor. Republikové mistrovství na ještědské trati si tak svou premiéru odbylo až v roce 1960. V letech 1968-74 dráhu členové sáňkařského oddílu TJ Ještěd průběžně vylepšovali. Byl také zrušen cílový koš na Krásné vyhlídce a nový byl postaven v prostoru nad silnicí na Výpřež.

Na Ještědské sáňkařské dráze vyrostla celá řada českých reprezentantů, kteří se stali důstojnými nástupci průkopníků sáňkařského sportu v naší republice. Největších úspěchů docilovali závodníci zdejších sáňkařských oddílů TJ Ještěd, TJ Textilana a v roce 1970 založeného oddílu TJ Dukla Liberec. Za zmínku stojí trojlístek libereckých reprezentantek ČSSR: Šefrová, Vršková, Jarolímová, mezi nejlepší juniory ČSSR patřili Halíř, Černý, Bittner, Bakala, Bíma a dvojice Michalík — Resl. Ze sáňkařského oddílu TJ Ještěd vycházeli další reprezentanti jako Večerníková, Kitzberger, Vlčková, Josková, Šedivá, Bulínová, Domalíp ad.

Velkých změn doznala sáňkařská dráha po roce 1979. Atelier Športprojekt Bratislava vypracoval pro TJ Ještěd projekt nové trati, který předpokládal vybudovat sáňkařskou a současně i bobovou dráhu v délce 1 000 m s výškovým rozdílem 72 m a 10 zatáčkamí. Postupně docházelo k částečné realizaci projektované trasy, Jednotlivé koše získávaly betonové základy a byly osazovány ochranným dřevěným hrazením. V prostoru cílové zatáčky pak byla pro organizační potřeby vybudována chata, kromě toho byl postaven vodovod pro ledování dráhy. V roce 1981 se dráha a její zázemí opět částečně zkvalitnily: byly rekonstruovány další dvě zatáčky, vybudovány dva starty, mantinely na rovinkách a vylepšen dojezd a byla instalována elektronická časomíra a telefonní spojení. Ještědská trať tak byla způsobilá pro konání vrcholných sáňkařských soutěží.

Dráha se až do roku 1987 využívala pro trénink sáňkařů TJ Ještěd, a to i v letním období na kolečkových saních, a pro sáňkařská soustředění a hostila samozřejmě četné závody mládeže i dospělých v rozsahu oddílových, okresních, krajských | celorepublikových přeborů a klasifikačních závodů. Na těchto soutěžích patřili vždy mezi nejlepší závodníci TJ Ještěd, jejichž účast byla tradičně největší a kteří získali řadu medailových umístění ve všech kategoriích. Mezi nejúspěšnější reprezentanty tehdejšího TJ Ještěd patřili závodníci Vlček, Bakala, Bíma, Kraus nebo Kitzbergerová. Závodníci sáňkařského oddílu TJ Ještěd se v roce 1990 osamostatnili a založili vlastní sportovní klub TJ Saturn. Klub ale neměl dlouhého trvání a postupně zanikl. Dnes na tradici tohoto sportu navazuje liberecký sáňkařský klub SC Hanychov (vznikl v roce 1992), jeden z členů Českomoravské sáňkařské asociace.

Je tak jen škoda, že nedošlo k úplné realizaci projektu dráhy z roku 1979 předpokládajícího vybudování sáňkařské a zároveň bobové dráhy, které by svými technickými parametry, náročností a rychlostí patřily k nejlepším v republice, Ještě v roce 1985 byl sice vypracován výhledový projekt na uměle chlazenou sáňkařskou a bobovou dráhu i se sáňkařským vlekem, k jeho realizaci už ale také nedošlo. V letech 1987—90 naopak řada funkcionářů ztratila o údržbu i započatou rekonstrukci zájem a ještědská trať začala bez trvalého dohledu postupně chátrat. Její zánik uspíšilo i postupné rozkrádání jejího vybavení. Nakrátko se ji sice ještě podařilo v devadesátých letech zprovoznit, v roce 1994 se na zkrácené trati např. konalo mistrovství ČR žáků v jízdě na kolečkových saních. Později ale provoz na dráze utichl a tradice sáňkařského sportu, k jehož zakladatelům patřil i ještědský areál, tak spěla ke svému konci. K úplné devastaci dráhy došlo v druhé polovině devadesátých let. Nový provozovatel ZSJ Ještědská sportovní, s. r. o. sáňkařský areál nepřevzal a ve své plánované koncepci rozvoje z roku 1996 nabídl svoji pomoc jen na "likvidaci" sáňkařské dráhy. Historie ještědského sáňkařského sportu se tak uza vřela nadobro. Zbylé části sáňkařské dráhy byly definitivně odstraněny v průběhu roku 2011.

Zdroj: Ještěd, hora sportů a turistiky Vladimír Vele, Josef Lukeš, Václav Lábus, Pavel D. Vinklát 2012

V 60. letech 20. století byla v místech dolní konce dřívější dráhy postavena nová dráha. (Ještě novější dráha údajně pocházela z 80. let. Nachází se v blízkosti Horního Hanychova, zčásti podél dolní části tradiční, modře značené hlavní pěší cesty na vrchol. Její nosná konstrukce je zachována, ale chybí značná část prken. V první polovině 90. let se Tělovýchovná jednota Ještěd pokusila dráhu zrekonstruovat, ale materiál dovezený na opravu byl rozkraden.Ještě na fotografiích z doby kolem roku 2008 jsou patrné úseky monumentální konstrukce. Na fotografiích z let 2014 a 2016 je již konstrukce rozřezaná a v místě dráhy zůstaly jen patice nosných sloupů, kolem nichž byly poskládané prkenné desky z rozebrané konstrukce.

(zdroj: Wikipedia)

Jiří Halíř - Taky jsem tam závodil a chodil stavět od roku 1960, jěště pod Jiskrou Textilana, pak Slávia VŠ a nakonec Jěštěd Liberec. V roce 1965 - 67 jsem byl na VS a jezdil příležitostně za Spartak Klášterec. Po návratu z ZVS jsem jezdil ještě rok na Ještědu, ale po tehdy nepovedené úpravě dráhy jsem toho zanechal.