Severočeská automobilová centrála
Severočeská automobilová centrála
Areál vznikl na místě staršího klasicistního domu soukeníka Antona Móllera z roku 1799. V šedesátých letech 19. století došlo k demolici a na jeho místě vznikl výstavný pozdně klasicistní činžovní dům, navržený místním stavitelem Ferdinandem Scholzem. Dalšími stavebními úpravami pak prošel pod taktovkou stejného stavitele pro nového majitele Gustava Leubnera v roce 1895 a 1900, kdy došlo ke zřízení obchodního parteru. V březnu 1906 zde pak začal působit první liberecký veřejný motoristický podnik, který založil Gustav Leubner se svým bratrem Ernstem.
Nedílnou součástí byly i jednoduché garáže ve dvoře na půdorysu písmene L, V kratším křídle se nacházely menší skladovací prostory a ve větším remíza se třemi vjezdy. Založení firmy bezpochyby souviselo se zálibou Gustava Leubnera v motorismu - Leubner byl vedle svého členství v libereckém autoklubu rovněž činný jako automobilový závodník, Na svou dobu Severočeská automobilová centrála poskytovala poměrně široké spektrum služeb. Vedle parkování, přidružené správkárny a myčky zde probíhal prodej autopříslušenství, pneumatik Michelin, provozních kapalin a pohonných hmot. Firma zároveň představovala autorizovaného dealera vozidel značky RAF později Mercedes a Praga. Další úpravy, týkající se prodejny automobilů v parteru, pak proběhly v roce 1914 na základě projektu Roberta a Ernsta Peukerových." Po válce došlo ke zvětšení kapacity skladu benzínu na 1000 kg a přestavbě skladovacích prostor ve dvorní přístavbě na stání pro tři nákladní automobily (1921). Z let 1923 a 1927 máme doloženy žádosti o označení provozovny tabulemi "Mobiloil", "Michelin", "Station" a "Auto Praga" Žádost nicméně nebyla ze strany magistrátu přijata kladně s poukazem, že naruší obraz ulice. K jejich osazení tak došlo až na základě Leubnerova odvolání. V roce 1929 pak získal objekt zhruba dnešní neoklasicistní podobu dle projektu architekta Beichela a na protější parcele přes řeku si téhož roku nechal Leubner ml. postavit moderní dvoupodlažní velkogaráže. Vedle toho se zde nacházely i další provozovny, pronajímané Matildou Leubnerovou, jíž připadl dům po smrti manžela v roce 1926, mj. mandl či řeznictví. V polovině 30. let se firma dostala do finančních potíží a byla proti ní zahájena exekuce ze strany Kreditanstalt der Deutschen. To znamenalo její konec a nadále byl dům využíván primárně jako bytový, nicméně s minimem údržby, Záležitost se podařilo vyřešit až v roce 1943, kdy na špatný stav domu a nevyhovující podmínky k bydlení upozornila zmíněná Kreditanstalt der Deutschen ve svém dopise adresovaném městu, v němž žádá o urychlení dražby, Po válce pak objekt přešel do správy Bytového podniku města Liberce a dnes se v přízemí nachází bar Barovna.
zdroj: Jaroslav Zeman - Auta & architektura: motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou,2023
