Vila Eleonore Priebschové

Soutěžní návrh na Severočeské muzeum "Stella"

Přestože se Liberec mohl pyšnit prvním uměleckohistorickým muzeem v Čechách, palčivě mu chyběla nová, reprezentativní budova, schopná obsáhnout neustále se rozšiřující a sídlilo provizorně v různých objektech. Proto se v roce 1893 začalo uvažovat o stavbě nové budovy. Svou roli zde nepochybně hrála i skutečnost, že zemský sněm nedlouho předtím finančně podpořil výstavbu mladšího uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Na sněm se tedy obrátilo i kuratorium libereckého muzea a finanční prostředky pro stavbu budovy se mu podařilo získat. Vypracováním projektu byl pověřen tvůrčí tandem Miksch & Niedzielski, ale jejich návrh nakonec nebyl realizován. Další aktivity týkající se novostavby muzejní budovy se objevily až v roce 1895, kdy se magistrát rozhodl na stavbu věnovat pozemky někdejší botanické zahrady a plovárny. Téhož roku byla vypsána veřejná architektonická soutěž, ze které se do užšího výběru dostalo šest návrhů, vesměs od architektů zvučných jmen, přičemž jednotlivým návrhům byl dokonce věnován značný prostor v prestižním časopise Der Architekt. Olbrich se pod heslem "Stella" prezentoval s návrhem monumentální neorenesanční budovy. Ta již anticipuje jeho pozdější secesní tvorbu a svým hmotovým řešením se částečně blíží proslulému pavilonu Secese ve Vídni. Střed symetrické budovy tvoří mohutná centrální část s předsazeným portikem, završená značně převýšenou, monumentální kupolí. Rizality bočních křídel vrcholí atikou se sochařskou výzdobou a po stranách citují motiv portiku centrální části, zde však završený frontonem. Poměrně prosté fasády jsou pokryty uměřeným, téměř filigránským protosecesním dekorem. Protipól střízlivých fasád tvoří bohatě zdobená kopule se sochařskou výzdobou.

ZEMAN, Jaroslav. Architektonický a urbanistický vývoj Liberce 1352-2006. Praha, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.

Při pátrání v muzejním archivu jsme našli několik dokumentárních fotografií, které jsou pro naši dobu velmi zajímavé a v pravém slova smyslu objevné. Snímky pochází z roku 1960, kdy byla v Severočeském muzeu reprízována rozsáhlá výstava československého skla z roku 1959 v Moskvě. Fotografie vpravo nahoře zachycuje dva monumentální objekty ze společné tvorby Stanislava Libenského (1921-2002) a Jaroslavy Brychtové (1924-2020) instalované tehdy v prvním patře muzejní budovy u točitého schodiště vedoucího na terasu. Instalace těchto exponátů byla nepochybně velmi náročná a vyžádala si osobní účast obou autorů. A to dokládá unikátní fotografie (vlevo nahoře) od tehdejšího muzejního fotografa Jana Kabíčka, která zachycuje osazování vitráže a betonové plastiky v Severočeském muzeu za přítomnosti Jaroslavy Brychtové, Stanislava Libenského s nezbytnou cigaretou a sehnutého spolupracovníka Josefa Pivrnce.
Další osud těchto monumentálních exponátů po skončení výstavy v Severočeském muzeu je dodnes bohužel nejasný. O to cennější jsou pro nás tyto fotografie

SEVEROČESKÉ PRŮMYSLOVÉ MUZEUM

V roce 1894 došlo k založení Obecně prospěšné stavební společnosti v čele s architektem Ernstem Schäferem, která začala budovat novou vilovou čtvrť na pravoúhle rozpracovaných pozemcích za tehdejší botanickou zahradou, rozkládající se v místech pozdějšího muzea.

I když následující pohlednice zachycuje celkovou zástavbu čtvrti, zaujme především muzejní budova, zakrýtá ještě lešením. Pro komplikace s projektantem Friedrichem Ohmannem musel prováděcí plány dokončit berlínský architekt Hans Griesebach. V letech 1897-98 je realizovala liberecká stavební firma Gustav a Ferdinand Mikschové. K slavnostnímu otevření muzea došlo 18. prosince 1898 .

V nové muzejní budově připadla zadní část, postavená v duchu klasicistního libereckého domu, pro sbírky nově založeného vlastivědného oddělení, jehož součástí se stala světnice libereckého soukeníka. Otevřením vlastivědné expozice se sice muzeum poněkud vzdálilo původnímu poslání, získalo však těsnější vztah k místnímu prostředí a jeho sbírky stály ve vyváženém vztahu ke kmenovému sbírkovému fondu .

Pohled do historických expozic severočeského průmyslového muzea v roce 1898

V prvním poschodí byly prezentovány uměleckoprůmyslové sbírky, rozdělené podle použitých materiálů. V závěrečné osmiboké místnosti se až do roku 1906 nacházela kolekce soudobého secesního umění. Sem i do dalších sálů jižního a západního traktu byla pak nainstalována sbírka z odkazu Heinricha Liebiega. Takto uspořádané muzeum bylo otevřeno v rámci Výstavy českých Němců 1906 a instalace vydržela až do začátku druhé světové války. Přízemní prostory okolo hlavního sálu zaplňovaly sbírky užitého umění uspořádané podle slohových období, v tomto případě baroka a rokoka, a na dolním snímku renesance a gotiky, instalované na chodbě, jejíž okna vedou do vnitřního,       tzv. rajského dvora.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

MUZEJNÍ KNIHOVNA

Knihovna Severočeského muzea přežila šťastně všechny nástrahy času a má jako jediná v Liberci zachovány veškeré původní fondy. Byla od počátku nedílnou součástí ústavu, který měl přispívat k rozšiřování vzdělání. Byla proto cílevědomě doplňována o odbornou literaturu i časopisy a stala se postupem doby jednou z nejvýznačnějších uměleckoprůmyslových knihoven v Čechách. V roce 1888 byl vydán první tištěný katalog jejích fondů. V nově postavené budově dostala důstojné umístění ve velkém sále, kde sídlí dodnes.

Po roce 1945 se v souvislosti s reorganizací ústavu fondy muzejní knihovny rozrostly také o přírodovědnou literaturu. Podle smlouvy s libereckou Státní studijní knihovnou se měla od roku 1949 stát její pobočkou se zaměřením na publikace související s činností muzea. Tato idea však padla poté, co se Liberec stal krajským městem. Nyní je s více než 30 000 tituly (v roce 1996) třetí největší veřejnou libereckou knihovnou (po státní a vysokoškolské), která slouží badatelům.

K jejímu dalšímu obohacování přispívá vedle nákupů také čilá výměna publikací se sesterskými zařízeními po celém světě.

V souvislosti s knihovnou je třeba se zmínit o bohaté publikační činnosti muzea. Původní měsíčník s názvem Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums (Zprávy Severočeského průmyslového muzea), jehož první číslo vyšlo 1. 1. 1864 jako příloha Reichenberger Zeitung, se po třiadvaceti číslech osamostatnil.

Po roce 1890 začal vycházet čtvrtletně a jeho náplň se dařilo postupně zkvalitňovat. Od roku 1906 byl vydáván pouze dvakrát do roka, zato však ve velkém formátu s četnými reprodukcemi a cennými odbornými studiemi pod názvem Zeitschrift des Nordböhmischen Gewerbemuseums - Neue Folge (Časopis Severočeského průmyslového muzea). Bohatá byla i další publikační činnost, díky níž se muzeum dostalo do povědomí odborných kruhů v zahraničí. V tomto ohledu zvlášť vynikl kustod Gustav E. Pazaurek, autor řady samostatných prací seznamujících s muzejními sbírkami, dále bohatě ilustrované studie o cínu, skle, keramice, ornamentice, knižních vazbách a také o regionálních dějinách. Za tíživé finanční situace, poté co Zemský výbor přestal ústavu vyplácet podporu (1910), skončilo roku 1913 i vydávání muzejního časopisu.

Teprve v roce 1958 vyšlo první číslo Sborníku Severočeského muzea, který v poslední době vychází každý rok, přičemž se střídají dvě řady: společenskovědná Historia (v roce 1993 vyšlo 11. číslo) a přírodovědná Naturalis (1992 vyšlo 18. číslo). Tyto poměrně rozsáhlé publikace znamenají velký přínos pro regionální bádání. Vedle toho je vydávána Knižnice Jizerských hor (11 svazků), edice katalogů Z pokladů Severočeského muzea, sborníky věnované historické knižní vazbě (3 svazky) a řada příležitostných katalogů i samostatných studií.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Kontinuálně rozvíjející se sbírka knih a periodik neslouží jen pracovníkům muzea, ale umožňuje také unikátní badatelské využití pro všechny další zájemce. V současnosti se knihovní fond skládá z několika částí kopírujících činnost jednotlivých odborných oddělení. K dispozici je cca 70 000 svazků knih a periodik.Muzejní knihovna je od roku 2002 zapsána Ministerstvem kultury ČR do evidence knihoven pod evidenčním číslem 2184 jako základní knihovna se specializovaným knihovním fondem.

Digitalizované rukopisy a staré tisky ze sbírek Severočeského muzea