V LIBERCI A OKOLÍ BYLO KROMĚ JEŠTĚDSKÉHO SKOKANSKÉHO AREÁLU POSTUPNĚ ZBUDOVÁNO CELKEM OSM LYŽAŘSKÝCH MŮSTKŮ:

 1. Můstek na Pláních pro skok prostý (1925-83). 

2. Můstek na Pláních pro akrobatické skoky (1984-88). 

3. Můstek ve Vratislavicích byl nedaleko vratislavických rybníků postaven v roce 1946 na místě zbouraného můstku německého spolku DGV. O výstavbu se zasloužili členové oddílu Sokola Vratislavice a TJ Jiskra Vratislavice. Později převzali údržbu můstku členové skokanského úseku lyžařského oddílu TJ Ještěd pod vedením Zdeňka Makovce. Můstek P 40 byl rekonstruován a opatřen svařovanou kovovou věží, umělou hmotou, tribunou rozhodčích, chatou pro závodníky a vodovodem pro zavlažování hmoty. Sloužil převážně k tréninku mládeže a pořádání oddílových i veřejných závodů. Po vybudování ještědských lyžařských můstků byl využíván ojediněle a posléze zbourán. 

4. Můstek v Lukášově byl provizorně postaven na úbočí Harcovského hřebene po pravé straně silnice Harcov-Lukášov v roce 1960. Vyprojektoval ho Miloslav Bělonožník. Lyžařský můstek P 50 měl přírodní nájezd s dojezdem přes Harcovský potok, který byl přemostěn. Sloužil ale krátce jen pro tréninkové účely a po vybudování můstků v Pilinkově a na Ještědu se od jeho dostavby upustilo, 

5. Můstek v Pilínkově (1958-69, viz výše). 

6. V samotném Liberci byl v Lidových sadech v areálu Libereckých výstavních trhů (LVT) postaven lyžařský můstek P 30 m. Výstavbu provedli členové TJ Slávia VŠST, pod vedením trenéra Kumpošta. Můstek byl pokryt umělou hmotou a sloužil převážně k tréninku mládeže. V době konání LVT se zde pořádala týdenní soustředění mládeže a závody ve skoku o Pohár LVT, za velké pozornosti návštěvníků LVT. Můstek i závody mládeže byly jednou z atrakcí LVT a velkou propagací lyžařského sportu v libereckých podmínkách. Lyžařský můstek funguje dosud. 

7 Speciální můstek byl postaven roku 1966 na koupališti v Rochlici. Můstek sloužil pro nácvik odrazů pro skoky na lyžích. Věž a odrazový stůl z lešenářských trubek si postavili členové úseku skoku TJ Ještěd pod vedením Miloslava Bělonožníka a Zdeňka Makovce. Šlo spíše o experiment, který nebyl v plné míře funkční a nenapodoboval podmínky skoků na lyžích, pro krátký rozjezd, malou rychlost, krátký přechod na odrazovém stole, krátké lyže a další nestejné podmínky oproti lyžařským můstkům. 

8. Speciální můstek byl postaven také na Veseckém rybníku (Teichmühle") ve Vesci u Liberce. Můstek sloužil v letech 1978-82 pro nácvik akrobatických skoků na lyžích. Výstavbu zajistili členové úseku akrobatického lyžování oddílu sportovního lyžování TJ Ještěd, pod vedením trenérů Pokorného a Kozáka. Zlikvidován byl v roce 1982.

KAREL JAROLÍMEK 

Karel Jarolímek se narodil 5. dubna 1888. Byl všestranným sportovcem, především v lyžování. První lyžařský závod absolvoval v roce 1909 na závodech pořádaných Českým spolkem pro zimní sporty Praha na Pláních. Již v roce 1912 se řadil mezi naše nejlepší reprezentanty. V roce 1919 se stal prvním poválečným mistrem ČSR v závodě sdruženém. Neobyčejně bohatá byla jeho práce v oblasti projektování a stavby skokanských můstků. V roce 1946 se zapojil do mezinárodní práce a byl jmenován jako stálý inspektor FIS pro otázky skoků. Za zásluhy o rozvoj mezinárodní lyžařské komise jej FIS vyznamenala čestnou medailí, V roce 1959 ho ve funkci inspektora FIS nahradil Miloslav Bělonožník. Architekt Jarolímek byl jmenován zasloužilým mistrem sportu v lyžování, Zemřel 25. února 1979.

Pohádka o Raškovi
V Česku mají skoky na lyžích dlouhou tradici. Už ve 20. a 30. letech dvacátého století poutaly pozornost, v roce 1923 sledovalo závody v Harrachově na dvacet tisíc diváků. V tomto období bodovali čeští závodníci na MS i na ZOH (Willen Dick, František Wende nebo Rudolf Burkert).
Zlatá éra se psala na přelomu 60. a 70 let, kdy skoku vévodil Jiří Raška, který 4. února oslaví sedmdesátiny. Patřil do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Ze ZOH 1968 přivezl zlato a stříbro a v sezoně 1970/71 vyhrál jako první český skokan tehdejší Intersport turné.Jiří Raška, Grenoble, 1968

Raška je dosud jediným českým skokanem, který má zlatou medaili z olympijských her. Spisovatel Ota Pavel tehdy napsal známou Pohádku o Raškovi. Cenné kovy v tomto období přivezli i další skokani, Karel Kodejška nebo Rudolf Höhnl.
Na ně v 80. letech navázali Jiří Parma (mistr světa 1987), Pavel Ploc (stříbro ZOH 1988, bronz ZOH 1984), Jiří Malec (bronz ZOH 1988), v devadesátých letech se s úspěchy přidali Jaroslav Sakala (mistr světa v letech 1994, dvě medaile na MS 1993) nebo František Jež (vítězné závody v SP). Na začátku nového tisíciletí zářil Jakub Janda, který v roce 2006 vyhrál SP, Turné čtyř můstků a rok předtím přivezl stříbro a bronz z MS.

zdroj:https://www.olympijskytym.cz/article/skoky-na-lyzich-aneb-od-estetiky-k-vecku

Miloslav Bělonožník

Otcem myšlenký vybudovat skokanský areál na Ještědu a jejím hlavním realizátorem byl Miloslav Bělonožník.

Miloslav Bělonožník se narodil 11. července 1918 ve Zlaté Olešnici v Jizerských horách, Po absolvování obchodní akademie pracoval u firmy Šlechta v Turnově. Za války byl zaměstnán v pojišťovně Rivione v Liberci. V roce 1945 přešel do Čs. pojišťovny. V roce 1951 byl přeřazen do výroby jabloneckého Liazu jako brusič nástrojů. V roce 1953 absolvoval vysokou školu Institutu tělovýchovy a sportu a stal se prvním poválečným profesionálním hlavním trenérem ČSTVS. Svou trenérskou činnost ukončil v Dukle Liberec. Byl mu udělen titul zasloužilý mistr sportu. V letech 1959 až 1986 byl předsedou skokanské subkomise FIS.

Lyžovat začal už v šesti letech a od devíti let se zúčastňoval skokanských závodů. Za války skákal na můstku na Kopanině u Turnova, na jehož výstavbě se podílel. Po roce 1945 se řadil mezi naše nejlepší skokany. V roce 1948 se stal mistrem ČSSR ve skoku na lyžích a téhož roku byl jako první sportovec z Liberce zařazen do olympijského družstva na V. Olympijské hry ve Svatém Mořici.

V letech 1945-63 patřil k nejúspěšnějším reprezentantům ve skoku na lyžích. V roce 1955 jako první český skokan pokořil stometrovou hranici a to skoky dlouhými 102 a 107 m na můstku v Oberstdorfu. V roce 1964 byl zakládajícím členem TJ Ještěd. Organizačně pracoval v komisi pro výstavbu ZSJ a v četných pořadatelských výborech závodů a sportovních podniků v lyžování. Miloslav Bělonožník zemřel 12. ledna 2010 v Liberci.

Mezinárodní skokanské Turné Bohemia 

patřilo neodmyslitelně k termínové listině domácího a mezinárodního lyžařského kalendáře, Čtvrt století byly skokanské můstky v Československu dějištěm Mezinárodního skokanského turné, které od svého X. ročníku neslo oficiální název Turné Bohemia. Ve výsledkových listinách figurují jména olympijských vítězů a mistrů světa. Historie této soutěže sahá do roku 1960, kdy se na skokanských můstcích v Banské Bystrici, Špindlerově Mlýně a ve Vysokém nad Jizerou uskutečnil "Mezinárodní týden skoků v Československu" V dalších ročnících se skákalo také na můstcích v Trutnově a Mšeně nad Nisou.

Novou etapou pokračovala historie turné od roku 1967, kdy slavil svou oficiální premiéru v této soutěži tehdejší největší můstek v Československu K 116 m na Ještědu v Liberci. V roce 1973 dostalo turné nový název — Turné Bohemia. Až do roku 1978 byly spolupořadateli turné vedle Ještědu také Špindlerův Mlýn a Plavy. Od roku 1979 byl po obnově svého můstku P 70 novým partnerem Ještědu v pořádání turné Harrachov. Od roku 1980, po dohodě mezi Libercem a Harrachovem, bylo vždy střídavě jedno místo hlavním organizačním centrem závodů.

Mezníkem v historii slavného závodu se stal jubilejní XXV. ročník v roce 1983, neboť spolupořadatelský podíl na organizaci převzal Skloexport Liberec a dosavadní název turné se změnil na Bohemia Crystal Turné. Mezinárodní lyžařská federace FIS a Výbor svazu lyžování ČSTV Praha zařadily oba závody Bohemia Crystal Turné do závodů X. ročníku Světového poháru ve skocích na lyžích. Závody se uskutečnily 12-15. ledna 1989 na můstcích v Zimním středisku Ještěd a v Lyžařském areálu v Harrachově.

Úsilí výborů obou tělovýchovných jednot TJ Ještěd Liberec a TJ Harrachov při organizaci turné si zajistilo uznání Lyžařské sekce FIS a Československu, které stálo u vzniku světového poháru skokanů, bylo každoročně pořadatelství jednoho ze závodů světového poháru přidělováno. Historie závodu Bohemia Crystal Turné se uzavřela v roce 1998. Významné závody se ale na ještědských a harrachovských můstcích konají dodnes.

Z HISTORIE SKOKŮ NA LYŽÍCH

Historie skoků se začala psát v kolébce lyžování, v Norsku. První záznamy o skocích na lyžích pocházejí z roku 1814, kdy jeden sedlák z Telemarkeru skočil na lyžích 9,5 m. První závody ve skoku se údajně konaly v severním Norsku roku 1843, podle jiných pramenů to bylo až v roce 1862 v norském Trysilu. Za prvního světového rekordmana ve skoku je považován Nor Torjus Hemmestveit, který roku 1879 skočil 23 m.V roce 1892 se stal centrem skokanského sportu slavný Holmenkollen nedaleko hlavního města Norska Osla (tehdejší Kristianie). Skoky průkopníků této disciplíny sice délkou nevynikaly, ale už roku 1902 dokázal Nor Nils Gjestvang skočit 42 m. Od té doby prošel skok na lyžích, tak jako každý sport, bouřlivým vývojem.

V lyžařské literatuře konce 19. století se zachovala pro nás jíž úsměvná rada pro skokany: Skokani, snažte se docílit dříve přesnosti a stylu, než dalekého skoku. Octnuvše se skokem ve vzduchu, můžete mít tělo a nohy napřímeny, kterýžto skok se zove — svaeve — nebo nohy pokrčeny, což zove se — kraekke op. Při prvém způsobu ploveme klidně vzduchem, aniž bychom pažemi ve vzduchu veslovali, jak často lyžaři činí, aby se udrželi v rovnováze. Křečovité pohyby a cukání nohama nepěkně se vyjímá. V druhém případě - kraekke op — nohy se při letu k tělu přikrčí, aby se tím docílilo o jeden až dva metry delšího skoku. K tomu účelu lyžaři ve vzduchu pažemi točí. Při doskoku řiď se každý především těmito krátkými pravidly: 1. buď klidný a prost bázně, 2. lyže měj co nejblíže k sobě, 3. nahni se dopředu, 4. při skoku i doskoku jednu nohu přednož.

V Českých zemích jsou počátky skoku na lyžích spojeny jak jinak než s Krkonošemi. První lyžařské můstky, z prken a beden, se stavěly v Dolních Štěpanicích. Ten úplně první nejen v Krkonoších, ale i v celém Českém království byl postaven podle návrhu Nora Hegenbartha Steffense blízko štěpanické pily v roce 1897, na kterém se konaly první závody již 21. února 1897. Sám Steffens se výkonem 19,5 m stal jejich vítězem. O rok později (24. ledna 1898) se zde uskutečnilo první mistrovské klání Království českého ve skoku. Jeho vítězem a prvním mistrem se stal Josef Kraus, který skočil 15,5 m.

V roce 1922 byl postaven nový štěpanický můstek na kopci Chmelnice, o rok později se v souvislosti s konáním mezinárodních závodů nákladem 10 000 korun výrazně přestavěl tak, aby jeho parametry dosahovaly tehdejší světové úrovně. Už předtím ale vznikly můstky na Čertáku a na Ptačinci. Skoky na lyžích se u nás staly záhy velmi oblíbeným sportem a již ve dvacátých letech jim přihlížely tisícovky diváků. Čeští a němečtí skokané pod hlavičkou ČSR si úspěšně vedli v mezinárodním závodech i na mistrovstvích světa a zimních olympiádách.

Ve dvacátých letech se stále ještě dosahovalo jen 30-50metrových délek skoků, a to hlavně na slavném norském můstku Holmenkollen. Představa, že by se na lyžích dalo skočit i 100 m, byla v té době pro průkopníky skokanského sportu utopii. A přece již v roce 1936 rakouský závodník Sepp Bradl skočil jako první na světě přes 100 m. Stalo se tak 15. března ve slovinské Planici. Dlouhých skoků začali dosahovat závodníci především díky nové technice — se skloněnou horní části těla arukama nataženýma dopředu. Další posun v technice znamenaly skoky Švýcara Andrease Daechslera, který jako první začal v roce 1950 skákat s rukama u těla.

Z našich skokanů má první stometrový skok na svém kontě Miloslav Bělonožník, který v roce 1955 skočil v Oberstdorfu 107 m, což byl rekord můstku. Později český rekord překonal Hubert Rieger skokem dlouhým 111 m, vroce 1964 skočil Dalibor Motejlek v Oberstdorfu 142 m, a nakrátko tím vytvořil rekord světový. V roce 1969 vytvořil v Planici světový rekord Jiří Raška sdélkou 164 m. Tento světový rekord ale již několik minut nato překonal německý závodník Manfred Wolf skokem dlouhým 165 m. V roce 1976 se stal držitelem rekordu Rakušan Toni Innauer se 176 m. Postupem času se délky skoků prodlužovaly, v souvislosti s nástupem V-stylu, jehož průkopníkem byl Švéd Jan Böklev a u nás Jiří Parma, začali skokané běžně létat přes 200 m. Prvním, kdo tuto hranici oficiálně dobyl, byl finský skokan Toni Nieminen, který 17. března 1994 ve slovinské Planici zaznamenal 203 m. Jen chvíli před ním překonal dvousetmetrovou hranici i Rakušan Andreas Goldberger (202 m), ale kvůli pádu při doskoku nemohl být jeho rekord uznán. Světový rekord dlouho držel Bjørn Einar Romøren z Norska, který 20. března 2005 také v Planici doletěl do vzdálenosti 239 m. Současný světový rekord má hodnotu 246,5 m - dosáhl jej norský skokan Johan Remen Evensen 11. února 2011 na novém mamutím můstku v norském Vikersundu. Těžko odhadnout, kam až letci na lyžích doplachtí v dalších letech.

HISTORIE LYŽAŘSKÝCH MŮSTKŮ NA LIBERECKU PO ROCE 1945 

První lyžařský můstek byl postaven v roce 1925 na Pláních. Můstek s normovým bodem 25 m vyprojektoval architekt Karel Jarolímek. Po válce se nezbytných úprav a oprav ujali členové Lyžařského klubu Liberec (LKL) pod vedením závodníků ve skoku Bohuslava Škody a Miloslava Bělonožníka. Karel Jarolímek po válce navrhl projekt rekonstrukce můstku, která byla provedena v roce 1947. Můstek sloužil svému účelu až do roku 1983, kdy byl z bezpečnostních důvodů zbourán. Na jeho místě byl postaven můstek pro akrobatické skoky, který však neměl dlouhého trvání. Buben můstku také posloužil jako startovní nájezd při sjezdových závodech konaných na svahu Slunečná.

Je pochopitelné, že malý pláňský můstek nemohl stačit vzrůstajícímu zájmu o tuto lyžařskou disciplínu a zlepšující se technice lyžařských skokanů-specialistů. Vybudování nového můstku s delším kritickým bodem si vyžádala také pověst vznikajícího lyžařského střediska na Ještědu. V roce 1957 tak členové lyžařského oddílu TJ Lokomotiva Bohuslav Škoda, Miloslav Bělonožník, Zdeněk Makovec a Josef Lukeš vyhledali místo pro stavbu většího lyžařského můstku. Bylo jím bezvětrné údolí pod Pilínkovským hřebínkem. Můstek s kritickým bodem 55 m opět vyprojektoval Karel Jarolímek, který osobně výstavbu řídil. Výstavba probíhala za vydatné pomoci brigádníků v letech 1958-60.

Lyžařský můstek byl slavnostně otevřen 7. února 1960 závodem o přebor Severočeského kraje ve skoku prostém a závodu sdruženém (běžecká část probíhala na Pláních), který zorganizovali členové TJ Lokomotiva. Můstek byl potom využíván až do roku 1968 pro trénink skokanů a pořádání četných závodů veřejných, okresních, krajských i celostátních. Po vybudování skokanského areálu Ještěd ztratil můstek význam, byl opuštěn a v roce 1969 byl z bezpečnostních důvodů zbourán. Dopad můstku se nadále využíval k atraktivním sjezdům lyžařů a pro trénink žáků Sportovní lyžařské základny TJ Ještěd.

BUDOVÁNÍ SKOKANSKÉHO AREÁLU NA JEŠTĚDU 

S myšlenkou výstavby skokanského areálu na Ještědu se už na konci padesátých let zabýval Miloslav Bělonožník. Ten spolu s dalšími členy lyžařského oddílu TJ Lokomotiva Bohuslavem Škodou a Zdeňkem Makovcem vyhledali vhodné místo na severním úbočí Černého vrchu. Vypracování projektu skokanských můstků se v roce 1963 ujal přímo Miloslav Bělonožník, který byl již v té době jako předseda podvýboru FIS pro skoky uznávaným expertem ve výstavbě lyžařských můstků. Ještědský skokanský areál byl projektován jako součást budovaného Zimního střediska Ještěd, a mohl tedy využívat jeho stávající i plánovaná zařízení. Svým rozsahem to mělo být největší středisko skoků nejen v ČSSR, ale i v Evropě. Původní návrh projektu totiž obsahoval můstky s kritickými body P 180, P 90, P 70 a P 40 s patřičným vybavením a zázemím. Návrh byl poté předložen jak českým orgánům, zejména komisi vládního výboru cestovního ruchu, tak sportovní komisí FIS. Projekt byl rovněž konzultován s trenérem skokanů NDR Hansem Rennerem, členem skokanské komise FiS, který realizaci výstavby skokanského areálu na Ještědu doporučil. Československé úřady ale vybudování můstku P 180 neschválily. Redukovaný projekt obsahující tři můstky byl ale i tak ještě v roce 1963 schválen a jeho následné realizaci už nic nebránilo.

Hlavní práce probíhaly v roce 1964. Ačkoliv šlo o mimořádnou stavbu s mezinárodním významem, byla z větší části prováděna v akci "Z" s počáteční dotací 300 000 Kčs. Vytýčení a vyměření můstku P 90 v terénu provedli Miloslav a Marie Bělonožníkovi s Josefem Lukešem, a to pouze pomocí kolíků, latě, vodováhy a metru. Po vykácení stromků a křovin nastoupila těžká technika, s jejíž pomocí začaly nezbytné terénní úpravy. Skokanský areál začíná v prostoru pod Vodárenskou cestou, nájezdy můstků a dopady byly začleněny do terénu, dojezdová plocha byla vytvořena nasypáním zeminy nad stanici lyžařského vleku Černý vrch.

Již o rok později byty dokončeny hlavní terénní práce - úprava nájezdu, dopadu, hlediště a dojezdové plochy. Dále byl vybudován dřevěný odrazový stůl na můstku P 90 a vytýčeny můstky P 70 a P 40. Ačkoliv měly můstky na svou dobu vrcholové parametry, jejich vybavení bylo tehdy ještě dosti provizorní. Odrazový stůl byl vyroben z řských trubek a prken. Tribuna rozhodčích starého vagonu a délky skoků a body oznamovaly ručně. Výstavba postupné probíha až do roku 1967, kdy byly třimůstky (A:P 90 - K 115m, B:P 70 - K 85 m; C:P 40 - K 50 m) definitivně dokončeny. Celkové náklady na výstavbu dosáhly 1 250 000 Kčs.

Můstek P 90 s kritickým bodem 115 m byl slavnostně otevřen 29. ledna 1967 závodem Mezinárodního skokanského turné v ČSSR. Zahájení prvního závodu na můstku se bohužel příliš nepovedlo. Oficiální závod se neuskutečnil kvůli silnému nárazovému bočnímu větru. Na zahájení ale přišlo 13 000 diváků, a tak se pořadatelé rozhodli uspořádat alespoň skokanskou exhibici, které se zúčastnili jen někteří závodníci.

Nejdelší skoky předvedli Jiří Raška (107 m), Zbyněk Hubač (106,5 m), Dalibor Motejlek (100 m), Kraus (112 m s pádem) a další v čele s libereckými skokany, Berkou a Dvořákem. | tak lze říci, že rokem 1967 vstoupil Liberec se svým tehdy největším můstkem v ČSSR, budovaným v Zimním středisku Ještěd, mezi presižní pořadatele vrcholných národních i mezinárodních závodů. V dalších letech pak probíhaly v ZSJ pravidelně každý rok významné závody, jako byly např. Mezinárodní skokanské turné ČSSR, Turné Bohemia, Pohár přátelství,světové a evropské poháry ve skoku i v severské kombinaci, které byly světovou organizací FIS vždy hodnoceny pochvalně. Návštěvníci ještědských závodů tak dodnes mají možnost na vlastní oči spatřit celosvětovou elitu skokanů a sdruženářů. Časový sled závodů, jejich druh a název s docílenými výsledky prvních tří závodníků uvádíme v příloze Přehled skokanských závodů na Ještědu.

Největší událostí v historii ještědských můstků bylo mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 (podrobnosti viz kapitolu Ještědský areál po roce 1990).

MŮSTEK PRO LETY NA LYŽÍCH P 180 M 

V původním záměru výstavby ještědského skokanského areálu se počítalo také s velkým mamutím můstkem. Takové zařízení totiž FIS doporučovala vybudovat ve střední Evropě, konkrétně v Československu, kam byl přidělen jako úplně poslední schválený mamutí můstek. Terén svýmí parametry pro realizaci můstku s přírodním nájezdem a normovým bodem 200 m vyhovoval. Miloslav Bělonožník pro něj vyhledal prostor hned vedle můstku P 90, s nímž také sdílel dojezdovou plochu, a můstek byl zařazen do návrhu územního plánu areálu Ještěd. Při prezentaci návrhu v komisi vládního výboru cestovního ruchu a u dalších dotčených orgánů ale návrh narazil. Zastánci výstavby na řadě složitých jednáních marně přesvědčovalí o jeho přínosu, odpůrci poukazoval na příliš velké odlesnění a omezenou využitelnost můstku, Výstavba mamutího můstku tak byla nakonec zamítnuta. Negativní stanovisko vydala lesní správa tehdejšího kraje, ale | MěNV Liberec. Výstavba byla převedena do Harrachova, kde zásah do lesního porostu už žádnému úřadu překvapivě nevadil. Město Liberec tím ke své škodě přišlo o prvotřídní světovou atrakci v lyžařském sportu.

Rochlické koupaliště 

bylo v údolí zvaném Černá louže od roku 1905. Zvláštní kovová konstrukce na břehu jsou zbytky skokanského můstku, ze kterého se skákalo na speciálních krátkých lyžích do vody. 

zdroj: Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová - Zmizelé Čechy - Liberec , 2010

Dřevěný skokanský můstek v Pilínkově byl postaven v poválečných letech. V roce 1960 se zde konaly pravidelné pohárové soutěže. Můstek byl postaven podle návrhu Miloslava Bělonožníka a k tréninku ho využívali především mladí skokani z Liberce. (Zdroj: Skisprungschanzen)

U nás v Liberci je tradice ve skoku na lyžích, tady přikládám jedno foto z roku 1983, jak trénovali naši reprezentanti v době, kdy jim to ještě skákalo

Reprezentanti ve skoku na lyžích prováděli v rámci letní přípravy také údržbu skokanského areálu v Harrachově.
Zleva: asistent Čunderlík, Mayer, Ploc, Podzimek, Slušný, Parma, Číž, Jelenský a správce areálu Ploc starší.

Kolem byl samej estébák

Vzpomínka na Tondu Hájka - a jeho nejdelší skok - žádný český skokan neskočil dál.

Jiří Malec

(* 24. listopadu 1962, Vlastiboř) je bývalý československý skokan na lyžích a olympijský medailista.

Sportovní kariéra

Skákat začal v osmi letech. Jeho skokanský styl byl na tu dobu neortodoxní: lyže neměl při skoku rovnoměrně, ale stáčely se mu do tvaru písmene V. Tehdy za tuto "stylovou chybu" dostávali skokani bodové srážky a V-styl se prosadil až po konci Malecovy kariéry.

První úspěchy přišly v roce 1981, kdy obsadil 3. a 4. místo na Tatranském poháru. V československé reprezentaci však nikdy nepobyl na dlouho, obvykle měl roli náhradníka. V jeho neprospěch údajně hrálo i to, že jeho otce vyloučili v roce 1968 z KSČ. Jak sám uvedl: "V roce 1987 jsem měl jet na mistrovství světa do Oberstdorfu, kde jsem předtím vyhrál na obou můstcích turné Bohemia. Porazil jsem celou českou elitu, a na mistrovství jsem neodjel. Až v roce 1991, kdy jsem oficiálně skončil, mi jeden činovník svazu prozradil, že jsem tehdy neodjel právě kvůli minulosti svého otce."

Prosadil se o rok později. V novoročním závodě světového poháru v Garmisch-Partenkirchenu poprvé nakoukl mezi deset nejlepších závodníků. Na poslední chvíli se nominoval do týmu pro Zimní olympijské hry 1988. Na trénincích skákal dobře a nakonec získal v Calgary na středním můstku nečekanou bronzovou medaili (za kterou dostal odměnu 50 000 Kčs). Porazil jej jen suverén Matti Nykänen a také reprezentační kolega Pavel Ploc. Na velké můstku se Malec umístil na 24. místě a s ostatními Čechoslováky obsadil v závodě družstev čtvrté místo.

Dalšího výrazného výsledku se nedočkal, částečně i kvůli bodovým srážkám za V-styl. V polovině 90. let k tomu řekl: "V Garmisch-Partenkirchenu jsem měl jednou čtvrté nejdelší skoky, a přesto jsem skončil až na 27. místě. To byla rána, div že jsem nebrečel. Nebo v Liberci při Světovém poháru jsem se s druhými největšími délkami nedostal ani na bednu a byl až šestý. Kdo chtěl tenkrát vyhrát s véčkem, musel skákat o pět metrů dál než ostatní."

Sportovní kariéru ukončil v roce 1991. Rok poté se oficiálně prosadil V-styl.

Po ukončení kariéry dostudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, dělal manažera skokanů a byl asistentem trenéra Jiřího Rašky, se kterým ale měl spory. Uvedl: "Máme rozdílné názory i na techniku skoku, on chtěl neustále něco vylepšovat. Neříkám, že to bylo špatně, ale uprostřed rozjeté sezóny na to není čas. Když se potom klukům na můstku něco nevyvedlo, nevěděli najednou, jestli mají skákat ponovu, nebo postaru."

Největší úspěchy

• Bronz ze ZOH 1988 v Calgary ze středního můstku a 4. místo ze závodu týmů
• Zlato z univerziád 1987 a 1989
• 5. a 8. místo na závodě světového poháru v Sapporu
• 4× v nejlepší desítce světového poháru
• 13. místo na MS, K-90 v Lahti
• 3. místo na závodě světového poháru v Meldal (Norsko)
• celkové vítězství v Evropském poháru 1987/1988

Osobní život

Po ukončení trenérské kariéry sloužil u chemické jednotky v Liberci. Následně byl učitelem na základní škole a obchodní akademii v Tanvaldu a později začal pracovat ve sklářské firmě a poté na Střední zdravotní škole a Vyšší odborné škole zdravotní v Liberci.

Má syna Jiřího, který v roce 2003 vybojoval medaili na dětské olympiádě ve skoku do výšky,[4] a dceru Lucii. Koncem 90. let 20. století se podruhé oženil, s manželkou Olgou, bývalou gymnastkou, spolupracuje s nadací Chrti v nouzi.

V roce 2006 uvedl, že svoji olympijskou medaili prodal před čtyřmi lety na internetu za 150 tisíc korun, aby mohl splácet hypotéky.

(zdroj: Wikipedia)

Ještěd 2007 - úpravy před MS

Fotografové na lyžařském šampionátě v Liberci 2009 a jejich fota.