Obecná škola na Nové Rudě

Budova obecné školy na Nové Rudě byla postavena v roce 1903. Nesla
honosný název "Škola císaře Františka Josefa", byla školou trojtřídní, později čtyřtřídní s německým vyučovacím jazykem. Budova se nachází na horním konci Sladovnické ulici. Urbanisticky zajímavá dvoupodlažní stavba vpředu zdobená dvěma štíty je dominantou Nové Rudy.
České děti do této školy začali chodit 1. září 1945. Téměř 200 žáků ve
čtyřech třídách národní školy zaplňovalo všechny prostory. Řídícím učitelem se stal Jiří Jíra. Dále zde působili František Bednář, Jaroslav Patočka a Blanka Fejfarová. V plně obydlené Nové Rudě postupně odrůstali žáci z věku docházky do obecné školy. V roce 1959 navštěvovalo školu již jen 115 žáků a pro stále klesající stav byla škola k 1. 8. 1966 zrušena a žáci trvale docházeli do hlavní školy ve Vratislavicích.
V budově se později střídala různá školská zařízení pro výuku
učňovského dorostu. Nejprve Středisko odborného učiliště obchodu (1992) a od roku 1996 zde působí Střední umělecká škola s oborem propagačního výtvarnictví.
V objektu bývalé mateřské školy v ulici Nad Školou bylo v devadesátých
letech otevřeno Střední odborné učiliště pro dámské krejčové, opravy obuvi a zahradnictví.  (zdroj:  https://www.zs.vratislavice.cz )

Přestože se zmínky o vzdělávání dětí z Nové Rudy objevily již v povídání o vratislavickém školství, musí být novorudské škole a její velkolepé budově věnována zvláštní část i ve vyprávění o této části Vratislavic. Objekt s charakteristickýma "ušima" vysokých nárožních štítů je totiž oku lahodící dominantou této části Vratislavic. Ale zároveň je i jednou z nejmladších kulturních památek v celém údolí mezi Prosečským hřebenem a Císařským kamenem – Okresním národním výborem v Liberci byl do seznamu zapsán až 29. prosince 1987. Málo se přitom ví, že k pořízení této krásné školní budovy vedla hodně dlouhá a vcelku trnitá cesta…
Pojďme si tedy poslechnout její příběh…
Nová Ruda coby vcelku odlehlá místní část Vratislavic neměla až do roku 1898 vlastní školu. Školou povinné děti, kterých zde na kopci s odlehlou osadou nebylo na počátku mnoho, navštěvovaly vzdělávací ústavy nacházející se až dole u vratislavického kostela Nejsvětější Trojice.
Ještě za první republiky žili na Nové Rudě pamětníci, kteří s nostalgií vzpomínali na to, jak v polovině 19. století chodívali daleko do školy v budově současného obvodního úřadu, kde tehdy mraky dětí vyučoval ještě "postaru" proslulý učitel Anton Hübner.
Když roku 1873 v pravobřežních Vratislavicích vznikla pětitřídka vedená moderním učitelem, hudebníkem a básníkem Josefem Fischerem, chodívaly novorudské děti přirozeně opět také tam. Jenže cesta z kopce do údolí a zpět byla pro nejmenší velmi náročná, až na hranici jejich sil.
I dnes by asi celkem pět kilometrů do školy a zase domů mnohý prvňáček těžko zvládl; a jaké to muselo být v zimě, kdy se zdejší cesty na mnoho dní stávaly neschůdnými a povinná pouť do školy se pro novorudské děti stávala opravdu náročnou výpravou. Tyto nesnáze nakonec – společně s rychle rostoucím počtem dětí v místě – přimělo obyvatele Nové Rudy, aby se pokusili vyvinout značné úsilí a prosadit vyučování přímo doma na kopci. Možná ani netušili, jak velký a náročný úkol si před sebe postavili a jak těžké bude jej splnit.
O zřízení novorudské školy se uvažovalo již v roce 1887, ale v té době měli Vratislavičtí a jejich představitelé úplně jiné starosti – řešilo se zrovna vybudování velké a nákladné školní budovy u kostela. Požadavky Novorudských tak musely ještě nějaký čas počkat. A ten čas věru krátký nebyl…
Až v listopadu 1891 byla ustanovena první komise, která se měla začít seriózně zabývat řešením otázky vzdělávání novorudských dětí přímo v místě. Nicméně s celou věcí za dlouhá léta příliš nepohnula, a tak se obyvatelé Nové Rudy v březnu 1896 rozhodli vyvinout tlak na místní školní radu ve Vratislavicích. A zdánlivě úspěšně. Potřebnost školy na Nové Rudě byla všemi odsouhlasena, a dokonce byl zřízen i stavební výbor, v němž se již začalo plodně diskutovat o možném místě, kde by mohla vzniknout nová budova. Vybrán byl nakonec pozemek vedle novorudské hasičárny. Jenže obyvatelé z kopce měli do kapsy hluboko a i vratislavická obec se k financování nákladné stavby zrovna neměla.
Nakonec proto nebyl schválen žádný konkrétní závěr a c. k. okresní školní radě tedy nebylo možné zaslat ani žádost o zřízení školy. Až po dalším nátlaku Novorudských a dalším kole jednání byly sebrány všechny pod-
klady potřebné pro žádost. Na příštím zasedání místní školní rady bylo jednohlasně odsouhlaseno zaslání přípisu na c. k. okresní školní radu, v němž místní část Nová Ruda požaduje zřízení dvojtřídky se čtyřmi odděleními, od pátého školního ročníku by poté děti chodily do hlavní školy ve
Vratislavicích.
Úřadovalo se ale tehdy za rakousko-uherských časů bytelně a nesmírně zdlouhavě. V létě 1898 vznikla pro tuto věc další komise, složená z místodržitelského rady JUDr. Viktora rytíře von Steffek, zastupujícího c. k. okresní hejtmanství a okresní školní radu; okresního školního inspektora Petera Schwertnera; vrchního okresního lékaře MUDr. Josefa Müllera; zástupců místní školní rady i obce. Takové složení samo o sobě dávalo naději na možný úspěch…
Mezitím se diskutovaly všechny možnosti, jak školní vyučování v případě úspěchu žádosti na Nové Rudě zorganizovat. A do toho – k radosti zdejších obyvatel – konečně přišlo rozhodnutí c. k. zemské školní rady ze dne 19. září 1898, kterým bylo povoleno otevření školní pobočky na Nové Rudě, oficiálně ovšem vedené ředitelem školy ve Vratislavicích.
To byl opravdový průlom a po všech těch letech dohadů navíc velmi rychlý. Novorudští již nechtěli na nic čekat: místní školní rada ve Vratislavicích rychle oslovila majitele nemovitostí nahoře na kopci, zdali nemají k dispozici prostory potřebné pro zřízení provizorních tříd.
Zvažovaly se různé možnosti, ale malé chalupy na Nové Rudě příliš místa nenabízely a do zdejších hostinců nebylo vhodné z výchovných důvodů třídy umísťovat. Nakonec tedy rada doporučila pronájem učeben v domě č. p. 293, patřícím tehdy Franzi Preislerovi a dodnes v téměř nezměněné podobě stojícím v ulici Východní. A to za 150 zlatých ročně. Za dalších 50 zlatých měl být pronajat byt s kuchyní pro učitele a dále pak sousední travnaté plochy pro vyučování tělocviku za 10 zlatých ročně. Nákladem 240 zlatých byly pronajaté prostory vybaveny vším potřebným a 1. prosince 1898 konečně došlo ke slavnostnímu otevření školní pobočky na Nové Rudě.
Navštěvování novorudské provizorní obecné školy bylo povinné pro zdejší děti patřící do 1., 2. a 3. třídy vratislavické školy. V den slavnostního otevření pobočky byly z hlavní školní budovy u vratislavického kostela
všechny tyto děti vypraveny pod taktovkou ředitele a za doprovodu učitelů a učitelek i členů místní školní rady a obecní rady doputovaly nahoru na kopec. V projevu předneseném před novou školou jim bylo zdůrazněno veškeré dobrodiní, které se jim zřízením školy v místě bydliště dostalo.
Vyzdviženy byly také zásluhy místní školní rady ve Vratislavicích a osobní. První novorudská škola byla umístěna v domě č. p. 293 stojícím doposud ve Východní ulici.
Stavba se dochovala ve vcelku nezměněné podobě jen nedaleko novější Školy císaře Františka Josefa I. Zajímavé je, že do objektu stále vedou krásné dřevěné dveře s vyřezávaným zdobením, kdysi jimi každodenně procházely desítky žáčků na své cestě za vzděláním.
angažmá na Nové Rudě žijících členů – Eduarda Stoße a Roberta Kratzerta. Po zaznění hymny si převzal děti Josef Drößler, první učitel novorudské expozitury.
Čtyřiadvacetiletý učitel Drößler vedl pobočku do 8. října 1901; vedle něj zde vyučoval náboženství vratislavický děkan P. Ignaz Heyne a pracovní vyučování pak slečna Marie Hosak. Muselo to být pro mladého učitele pořádně náročné, neboť již v prvním školním roce 1898/1899 se na Nové Rudě zapsalo k docházce 54 dětí. Rok nato se tento počet zvýšil na 68, rok poté se tu vzdělávalo již 70 dětí. Podíváme-li se na velikost školní budovy a její obsazení učitelským "sborem", je zcela jasné, že vyučování zde muselo být velkou divočinou.
Ve školním roce 1901/1902 mělo školu navštěvovat dokonce 77 dětí, jenže pro ně už v poměrně malém domě nebylo žádné volné místo. A tak byla místní školní rada ve Vratislavicích opět postavena před požadavek Novorudských urychleně vyřešit už jednou probíraný požadavek na stavbu nové školní budovy. Vratislavice – od roku 1901 již sjednocené do jedné obce, a nyní proto i patřičně sebevědomé – se k věci tentokrát postavily velkoryse. Školní rada rázně odmítla návrh na pronájem dalších prostor a rozhodla se se jít cestou stavby nového objektu s dostatečně kapacitními prostorami pro všechny třídy. Aby se nějak vyřešily vzniklé problémy s přeplněnou pobočkou, bylo zároveň usneseno, že do doby dokončení stavby se třetí třída navrátí opět do hlavní školy ve Vratislavicích.
Navzdory tomuto odlehčení docházelo do pronajaté budovy ve školním roce 1901/1902 55 dětí, jejichž počet se během roku navíc zvýšil na 58.
Po odchodu učitele Drößlera dostaly děti na Nové Rudě nového vzdělavatele – mladičkého, teprve jednadvacetiletého nového učitele Rudolfan Henningera, který zde působil jen krátce – do léta 1904. Krátká angažmá učitelů ve starých vratislavických školách nás mohou překvapovat; někteří učitelé zde nevydrželi déle než jeden rok. Vlastivědy ale uvádějí, že se i několikrát do místa ve své kariéře opětovně navrátili. Z dnešního pohledu to působí podivně, ale mladí učitelé v rakousko-uherském školství museli nejprve učit v jakémsi provizorním režimu a teprve později získávali stálejší angažmá jako kantoři několika stupňů; a vrcholem jejich kariéry bylo až definitivní místo, často umocňované postem řídícího učitele.
Práce na přípravě stavby nové školy na samém počátku 20. století výrazně pokročily. Opětovně se vybíralo vhodné staveniště. V úvahu připadala dvě místa, kde by mohla nová budova vyrůst: na vrcholku kopce nad pivovarem – na pozemku u domu č. p. 205 – nebo nedaleko – u domu č. p. 203.
Vybráno bylo nakonec místo první. V březnu 1902 byly ještě studnařským mistrem Hergesselem provedeny na zvoleném místě průzkumné vrty: existence dostatečně silného pramene pro studnu měla mít definitivní vliv na rozhodnutí, jestli stavba může být zahájena. Když zde byl pramen nalezen a místo potvrzeno, došlo ještě k rozhodnutí postavit mezi pivovarem a budoucí školou potřebnou novou cestu olemovanou javory, dnešní Sladovnickou ulici.
Původní představy, že budovu z větší části uhradí novorudské obyvatelstvo, vzaly rychle za své a nakonec bylo rozhodnuto, že náklady bude krýt rozpočet Vratislavic a obec se stane majitelem budovy. Příprava projektu školní budovy byla svěřena vratislavickému rodákovi a v té době již velmi úspěšnému staviteli Ernstu Schäferovi z Liberce. Ten plány připravil ve vcelku rekordním čase a následně byla vypsána soutěž na dodavatele stavby. Pro dodávku stavby byl vybrán baumeister Alfred Hübner, všechny drobnější práce byly ale zadávány místním řemeslníkům.
Slavnostní výkop základů nové školy se uskutečnil 1. června 1902.
Základová spára byla hotova velmi rychle – již 9. června 1902 se pokládal základní kámen; kvádr s vytesaným letopočtem 1902 byl umístěn do již hotové žulové podezdívky vlevo od budoucího hlavního vstupu. Vlastivěda uvádí, že budova byla místními očekávána s velkým nadšením, doslova se k ní uvádělo, že byla zřízena: … dem Ortsteile zur Zierde, der Gemeinde Maffersdorf zur Ehre neboli Nové Rudě ku kráse, obci vratislavické ku cti…
A Vratislavičtí si skutečně čest zasloužili. Stavba školní budovy byla nákladná, ale školní radě a obecním představitelům v čele se starostou Ignazem Schäferem se nakonec podařilo vše prosadit. Pravda, zásadní vliv na rozhodování asi mělo také to, že část prostředků vynaložených na stavbu a vybavení školy nakonec uhradila i firma Ignaz Ginzkey a další zdejší bohatí mecenáši a dobrodinci. O potřebnosti nové školní budovy na Nové Rudě ale nikdo nemohl pochybovat: ve školním roce 1902/1903 zde počet žáků stoupl na 60!
Stavba nového objektu byla ale v té době již v plném proudu. Rostl nedaleko provizorní školy v dnešní Východní ulici školou povinným dětem a jejich učitelům doslova před očima. Budova byla hotova v srpnu 1903.
Nový školní objekt byl opravdu velkorysý. Byl pojat jako dvoupodlažní, s velice šiknou střechou, po dokončení krytou – jak bylo u řady Schäferových staveb typické – pálenou taškou bobrovkou. Vlastivěda uváděla, že škola: "zdravila svým umístěním na vršku a mohutnou červenou střechou celé okolí". Škoda jen, že tato slova již neplatí od doby, kdy byla původní krytina při opravě v 90. letech 20. století nahrazena plechem. Vepředu i po stranách byly nad střešní římsu vytaženy vysoké a úzké zděné štíty. Hlavní ozdobou objektu byl do půlkruhu zaklenutý vchod lemovaný žulovými kvádry, který celé stavbě dával náladu bytelného šlechtického sídla. Nad vstupem byl umístěn žulou lemovaný a dodnes dochovaný obdélníkový medailon. V něm býval až do roku 1919 nápis: Kaiser-Franz-Josef-Schule (Škola císaře Františka Josefa). Tento název nepochybně souvisel s tím, že k dokončení budovy došlo v roce, kdy bylo oslavováno 55. výročí mocnářova nástupu na trůn. Ani pojmenování budovy ovšem nebylo rozhodně nic jednoduchého či rychlého. Teprve 13. června 1904 totiž dorazil do Vratislavic dopis c. k. okresní školní rady, podepsaný místodržitelským radou JUDr. Viktorem von Steffek, který hlásal: "Jeho c. k. Apoštolské Veličenstvo milostivě ráčilo své výsostné jméno pro pojmenování školní budovy v místní části Nová Ruda obce Vratislavice povoliti." Děti se tak v hotové škole bez názvu učily celý jeden školní rok.
Uvnitř nové budovy vznikly čtyři prostorné a světlé třídy, tělocvična, sál na ruční práce, kabinet pro pomůcky a poradní místnost. Byl zde i pěkný učitelský byt. Vše bylo postaveno velmi účelně a v tehdy moderním secesním stylu. Však také celkové náklady stavby činily značných 84 tisíc tehdejších korun (jiné prameny uvádějí 64 tisíc korun).
Nová škola byla slavnostně vysvěcena 30. srpna 1903. Novorudští toho dne vyzdobili svoje domy chvojím, vlajkami a girlandami, aby tak ukázali celému světu, jak jsou pyšní na školu pro svoje děti, která se zároveň stala opravdu monumentální dominantou jejich domova. Ve stejném dni přišel výnos c. k. zemské školní rady ze 28. srpna 1903, jímž se na Nové Rudě
povoluje nejen dvojtřídka, ale i provizorní třetí třída. Nesnadný dlouholetý úkol Novorudských byl tak konečně splněn.
Vedením nové školy byl pověřen učitel Otto Hofrichter. Taktéž mladý, teprve pětadvacetiletý rodák z Lučan nad Nisou zde opět vydržel jen jeden jediný rok. S ním na Nové Rudě vyučoval ještě 22letý Liberečan Friedrich Sandmann a 19letý Karl Haschek z Českého Dubu. I oni zde byli pouze rok a šli hledat možnost povýšení jinam. Od 29. ledna 1904 tedy vedl školu dekretem c. k. zemské školní rady jmenovaný vratislavický učitel Josef Seibt, který byl ale již povýšen na nadučitele. Vydržel zde tedy až do své smrti roku 1917, kdy byl vystřídán Johannem Wawerischem. Ten byl ve třídách novorudské školy nucen vyměnit obrazy mocnáře za portréty T. G. Masaryka, za něj byl odstraněn i velkolepý název školy. Od roku 1924 Wawerische následoval řídící Raimund Heidrich; který kdysi jako mladý na Nové Rudě působil coby mladý začátečník. Od roku 1935 pak školu vedl řídící Adolf Appelt. Zajímavostí je, že první provizorní učitelka začala na této škole Vysoké štíty, monumentální vstup i popínavé rostliny jí dodávají náladu šlechtického sídla. působit roku 1908 – šlo o slečnu Elisabeth Hermine Seibt, patrně dceru tehdejšího řídícího.
Dětí ve škole dále raketově přibývalo – zatímco v roce jejího otevření jich na výuku docházelo 197, rok nato dosáhl počet dvou stovek, ve školním roce 1909/1910 jich bylo již 241! O značném nárůstu obyvatelstva Nové Rudy svědčí to, že tato čísla se vztahovala pouze na děti nejnižších ročníků,
starší děti chodily do hlavní budovy ve Vratislavicích. Do roku 1945 se ve Volkschule Neurode (ve významu Ruda) vyučovalo pouze německy. České děti do školy na Nové Rudě začaly chodit až 1. října 1945; nejprve to bylo 23 žáků v pěti ročnících. Řídícím učitelem se stal Jiří Jíra; vedle něj zde vyučovali i František Bednář, Jaroslav Patočka a Blanka Fejfarová. Počet žáků se nejprve zvyšoval – ve školním roce 1957/1958 dosáhl čísla 130. Ve školním roce 1959/1960 ale školu navštěvovalo jen 115 žáků a od té doby se počet dále snižoval. Stále více dětí docházelo do škol ve Vratislavicích a Liberci. Základní škola zde proto byla k 1. srpnu 1966 nakonec zrušena a zbylí žáci převedeni do hlavní školy ve Vratislavicích. Kruh se symbolicky uzavřel, děti se nakonec navrátily tam, odkud je kdysi ředitel odvedl. Jenže od té doby přibylo asfaltových cest, sněžných pluhů i tramvají a cesta do školy nebyla již pro nejmenší novorudské žáčky takovým martyriem.
Objekt byl následně předán Učňovské škole obchodní, která zde provedla celou řadu ne vždy zcela vhodných stavebních úprav; zmizela část zdobnosti fasád, ale naštěstí byly uchráněny ony typické "uši" štítů ve střeše. Pod vedením ředitelů Ladislava Janeckého, Josefa Koška, Evy Ditrichové a Jaroslavy Hájkové tu pak toto vzdělávací zařízení vychovávající prodavače působilo až do svého přestěhování do vhodnějších prostor v polovině 90. let. Starou školu pak převzalo Střední integrované učiliště gastronomie a služeb pro účely zajištění výuky kuchařů a číšníků. To v objektu již neprovádělo žádné razantní opravy; dokonce i po všech změnách zůstal u vstupu pořád onen starý zvon, kterým bylo kdysi ohlašováno zahájení a konec vyučování.
V současné době v novorudské škole sídlí Střední umělecká škola v Liberci, s. r. o., která je výtvarnou školou se zaměřením na grafický design, počítačovou grafiku, webdesign, multimediální tvorbu, fotografickou tvorbu, fotodesign, média a film – a doposud je jedinou střední školou na katastru Vratislavic nad Nisou. Umělecké zaměření školy tak velmi dobře pasuje ke vznešené budově, porůstající pomalu popínavými rostlinami. Staří Novorudší bojující léta za školu ve své čtvrti, by byli určitě rádi, že krásný Schäferův objekt stále slouží ušlechtilému ideálu vzdělávání.
zdroj: © M. Řeháček, © P. F. Polda, Vratislavice nad Nisou 82 – příloha měsíčníku Vratislavický zpravodaj – 2016/06

Velký rozvoj mateřských škol nastal po druhé světové válce; typicky pro ně byly využívány vily po továrnících či vysokých úřednících. Jako ta v Tanvaldské ulici, kde byla uvedena do provozu 22. listopadu 1954 mateřinka s kapacitou 45 dětí. Dům byl postavený v roce 1890 stavitelem Vinzenzem Nigrinem pro Maxe Pelzera (1866-1933), prokuristu a ředitele kobercárny. Po jeho smrti zde žila vdova Marie s hospodyní Adele. Když obsadila v květnu 1945 Vratislavice Rudá armáda, poslala paní Pelzerová Adele do sklepa pro nejlepší víno, napila se a požila jed.
Foto Shiro-Photography