Sochy v parčíku u nádraží

Už dlouho jsme v Liberci nepřesouvali žádnou sochu Bronzová dívka s holubicí od Josefa Václava Pekárka (1873-1930) se v Liberci objevila v padesátých letech, přičemž její vznik datujeme do let dvacátých. Své místo našla v parčíku naproti vlakovému nádraží a v sedmdesátých letech byla přesunuta do ulice Husova. Nyní je schovaná v parku Budyšínská. Po několika podnětech z řad veřejnosti, jsme se rozhodli přesun sochy na původní místo přihlásit do participativního rozpočtu města. Prostor před vlakovým nádražím by měl navíc dostat současný mobiliář, zmizet by měla nevkusná reklama na zábradlí a prořezem přerostlé zeleně bude částečně odhalena graffiti stěna, která bude tvořit neotřelé pozadí a dojde tak k jedinečnému kontrastu s překrásnou sochou. Budeme rádi, když nás podpoříte v hlasování - konkrétně projekt č. 32.

Mám radost! Dívka s holubicí se vrátila 9.8.2023  zpět na své původní místo.

Bronzová socha od výtvarníka Josefa Václava Pekárka (1873-1930) se v Liberci před vlakovým nádražím objevila v padesátých letech, přičemž její vznik datujeme do let dvacátých. V sedmdesátých letech byla přesunuta do ulice Husova a později do parku nad Tržním náměstím. Loni jsem v duchu dlouhodobých snah našeho spolku (Spolek za estetiku veřejného prostoru) přihlásil její návrat a zkrášlení celého předprostoru vlakového nádraží, do participativního rozpočtu města. Chtěl jsem, aby okolí sochy působilo pro kolemjdoucí nejen příjemně, ale i inspirativně. Současný streetart v kontrastu s tradiční estetikou figurální bronzové sochy má být symbolickým potvrzením, že veřejný prostor patří všem!
Speciální dík patří Kancelář architektury města Liberec

(autor příspěvku Jindřich Gubiš)

Socha byla vytvořena v roce 1925 Josefem Václavem Pekárkem jako vládní zakázka pro slavnostní salonek na Wilsonově nádraží, který sloužil k uvítání významných především zahraničních návštěv. Od roku 1909 do roku 1918 byl salonek osazen bronzovou sochou císaře Františka Josefa na mohutném podstavci od stejného autora, která byla dle dobového tisku předána do lapidária města Prahy. K slavnostnímu odhalení sochy došlo až 4. 11. 1925 v 11 hodin, jak o tom opět hojně informoval dobový tisk. V roce 1938 byla pouze socha přesunuta do prezidentského salonku na Dejvickém nádraží, který byl nově upraven dle projektu Jiřího Proška a inženýra Koutného (Národní politika z 24. 4. 1938). Jednalo se patrně o bezpečnostní opatření vzhledem k politické situaci. Odtud byla socha 16. září 1940 odevzdána do Národní galerie v Praze (dále NG) v rámci akce protektorátní vlády, která měla za účel zničit předměty připomínající bývalé státoprávní poměry a zanechat jen ty s vysokou uměleckou hodnotou. A to prostřednictvím policejního ředitelství v Praze, kterému ji odevzdal II. odbor pro udržování dráhy v Praze – Nádraží Dejvice. Na "Seznamu předmětů dosud nezničených ze státních a jiných úřadů o nichž bude teprve rozhodnuto" z 11. listopadu 1940 figuruje jako "Aleg. postava dívky /Č.M.D/" pod evidenčním č. 3003/1. Ředitelství NG ve zprávě určené předsednictvu ministerské rady z 24. ledna 1941 má Pekárkovu sochu uvedenou jako dílo určené k zachování. Po válce NG Pekárkovu sochu již nazvanou "Mír" (inv. č. DP 484) reversem z 13. 4. 1954 zapůjčila Jednotnému národnímu výboru v Liberci pro výzdobu před nádražím. Smlouvou o bezplatném dočasném užívání z 6. února 1963 přešla socha jako dlouhodobá výpůjčka pod Oblastní galerii v Liberci. Socha dle následných podkladů o převodu sochy pod správu Technických služeb v Liberci dále (dále TSML), které se řešilo dva roky od roku 1969, měla před libereckým nádražím však stát již od roku 1950. Oblastní galerie v Liberci nechtěla nést za exteriérovou sochu zodpovědnost a dopisem z 19. 9. 1969 navrhla NG její převod do správy TSML zařízení MNV v Liberci. Ve spisu vedeném NG v této záležitosti (č. j. 1650/1971) je uvedeno, že průtah v jednáních byl způsoben nevyjasněnou majetkoprávní situací. "Podle zápisu z 3. 10. 1950 v přírůstkovém inventáři (u čís. přír. 949) pochází plastika ze sběru upomínek na ČSR za okupace 1939-45 od neznámého majitele; v zápisu však není uvedena instituce, která dílo v NG uložila. Dílo tedy dlužno považovat za národní majetek ve správě NG" podle patřičných ujednání a "NG může tudíž dílem disponovat a případně je převést do správy jiné státní organizaci". Hospodářskou smlouvu o převodu majetku z 1. 4. 1971, schválilo MK 23. 4. a TSML ji podepsaly 6. 5. Následný odpis z knihy přírůstků a z inventáře sbírek NG byl proveden 24. 5. 1971. V roce 1979 byla socha od nádraží přesunuta na zatravněný cíp křižovatky Husovy a Klášterní (tehdy Beerovy) ulice. (Vpřed z 26. 10. 1979). Mezi lety 2011 a 2015 byla přemístěna do tzv. Zahrady vzpomínek, prostoru bývalého lapidária zrušeného městského hřbitova mezi Budyšínskou a Ruprechtickou ulicí. Zde setrvala až do roku 2023, kdy byla z iniciativy Spolku za estetiku veřejného prostoru navrácena zpět před nádraží. Oproti soše zůstal podstavec od architekta Bedřicha Hübschmanna na Wilsonově (dnešním Hlavním) nádraží a neznámo kdy po roce 1945 byla na něj postavena socha Republika od sochaře Ladislava Kofránka (1880-1954). Tato socha je totožná se sochou umístěnou na Masarykově nádraží (KP č. rejstříku ÚSKP 79993/31-13025).

Historický vývoj

1925 odhalení sochy vytvořené sochařem Josefem Václavem Pekárkem na podstavci od architekta Bedřicha Hübschmanna ve vládním salonku na Wilsonově (současném Hlavním nádraží). 1938 socha přesunuta do prezidentského salonku na nádraží Dejvice. 1940 socha odevzdána do NG v Praze. 1950 socha stojí před nádražím v Liberci. 1954 NG revers o zápůjčce sochy Jednotnému národnímu výboru v Liberci pro výzdobu před nádražím. 1963 NG smlouva o dlouhodobé výpůjčce sochy s Oblastní galerií v Liberci. 1971 NG hospodářská smlouva s TSML o převodu sochy do jejich majetku. 1979 socha přesunuta do cípu Husovy a Klášterní ulice. 2011-2015 socha přesunuta do Zahrady vzpomínek. 2023 socha navrácena zpět k nádraží.

Popis

Socha Osvobození se nachází v prostoru před vlakovým nádražím v zatravněné části cípu křižovatky ulic 1. Máje a Nákladní. Bronzová socha v nadživotní velikosti (výška 230 cm) stojí na nepůvodním podstavci tvořeném dvojicí na sebe posazených žulových kvádrů. Jedná se o alegorii nově vzniklé republiky v podobě mladé nahé dívky s nakročenou pravou nohou. Levou odlehčenou nohu má mírně vytočenou do strany. Z dlaně napřažené pravice vypouští sokola s roztaženými křídly a pootevřeným zobákem a v pokrčené pravici u těla drží lipovou ratolest. Jemně modelovaná dívčí tvář lemovaná na týlu staženými vlasy směřuje svůj pohled do dáli za sokola.

Popis památkové hodnoty

Socha je hodnotným dílem od uznávaného autora. Vykazuje nejen umělecké hodnoty, které ji zachránily v průběhu 2. světové války před zničením, ale zároveň má i vysokou historickou hodnotu. Její "příběh" odráží složitý společenský vývoj naší země od vzniku republiky až po současnost. V podstatě se jedná o dílo, které si každá doba (mimo protektorátní) vzala za své. Vznikla jako socha Osvobození (Svobody) – dílo oslavující vznik samostatné republiky formou alegorické sochy s jejími typickými atributy – letícím sokolem a lipovou ratolestí. Poválečná doba v ní viděla sochu Míru či Dívku s holubicí. Špatná interpretace opeřence v poválečné socialistické éře (nevíme, zda záměrná) ji v podstatě zachránila před upadnutím v zapomnění, či zničením jako mnohá díla spojená s oslavou první republiky. Naopak byla veřejně prezentována v nově osídleném pohraničí jako dílo oslavující mír, dílo nezávadné, hodné budovatelskému úsilí. Její nezávadné mírové poselství ji bylo připisováno i po roce 1989 až po současnost.

památkově chráněno: od 13. 4. 2026

zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/socha-osvobozeni-50830925?