Sokolovské náměstí
Bakalářská práce se zabývá 3D modelováním historických budov ve městě Liberec na přelomu 19. a 20. století. V práci je navržena vhodná metoda texturovaného 3D modelování již nestojících budov v programu Sketch Up 8 a vytvořen ukázkový 3D model ve vybrané části města. Vytvořená datová vrstva představuje možnost připojení prostorových aneprostorových dat k 3D objektům v programu ArcScene 10.0. Práce dále poskytuje náhled pro současnou a budoucí práci s3D objekty ve vybraných institucích.
SOKOLOVSKÉ NÁMĚSTÍ
Ještě koncem 18. století mělo náměstí loubí obíhající kolem dokola. Některé domy už prošly částečnou přestavbou na zděné a dostaly barokní štíty. Byl to např. dům soukenických mistrů, hostinec U Zlatého orla se sousedním domem čp. 293-II a také hotel Zlatý beránek , jehož majitel jako první zrušil loubí. Zděné byly i všechny větší stavby: Appeltův dům, arciděkanství se starou školou a kostel. K nim brzy přibyly dvě další velké budovy: hlavní škola a Soukenické divadlo. Jako další změnily výšku, orientaci i celkovou dispozici domy, které jsou dnes nejnižší: dva nalevo od uličky Na Svahu (čp. 306-II, 1829; čp.307-II, 1831) a dva na Tovaryšském vrchu (čp. 255-I, 1834; čp. 296-I). Tím byl dán popud i pro ostatní majitele, aby usilovali o lepší využití cenných pozemků nejen rušením loubí, ale i zvětšením počtu podlaží. Jako houby po dešti vyrůstaly na místě dřevěných dvoupodlažních domů nejprve třía v druhé polovině 19. století až pětipodlažní budovy s podkrovím, jejichž zvětšená přízemí využívaly nejrůznější prodejny a provozovny. Poslední dřevěný dům (čp. 308-II) uprostřed jižní strany náměstí zmizel roku 1870. Hladina zastavění stoupla a také dominanta celého náměstí - věž kostela sv. Antonína - se zvýšila téměř dvakrát a jeji 70,5 metru vysoká jehlanovitá střecha se stala na více než půl století nejvyšším dosaženým stavebním bodem.
Na obytný dům se po požáru změnilo také Soukenické divadlo. Do konce 19. století byla přestavba druhého největšího náměstí Liberce, přejmenovaného roku 1898 na Bismarckovo, prakticky ukončena.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 ; foto z archivů členů skupiny Liberec v minulosti a současnosti)
fotogalerie z archivu Václava Honzejka
NOVOMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ
Bylo obehnáno loubím, obchody a hostinci
Jestliže bylo Staroměstské náměstí důsledkem osídlovacích snah v líberecké kotlině a vzniklo spíše účelově a samo od sebe na Zemské cestě z Čech do Žitavy, čímž se stalo středem budoucího města, je Novoměstské náměstí (dnešní Sokolovské), výsledkem cílených snah správce líbereckého panství Joachima Ulricha z Rosenfeldu, Albrechta z Valdštejna a také rozvíjejícího se cechu soukeníků.
Od roku 1555 řídil liberecké panství Joachim Ulrich z Rosenfeldu, zámecký hejtman, který získal životní zkušenosti ve službách různých pánů v Polsku a Rakousku. Spravoval je až do roku 1574. Je výstižně nazýván "otcem města", Dochoval se jeho autentický výrok: "Nařídil jsem, aby městečko, které předtím nebylo ničím jiným než vesnicí, bylo stavěno pravidelně a aby náměstí i ulice byly vydlážděny."
Albrecht z Valdštejna v roce 1622 koupil za 150 000 zlatých rýnských celé frýdlantské panství. Liberec měl v té době 1700 obyvatel. I když toto město neučinil svým trvalým sídlem, přece je výrazně poznamenal. Dal příkaz k přestavbě špitálu, založil pro soukeníky celou novou čtvrť, tak zvané Nové Město. Novoměstské náměstí, jako druhý ústřední městský prostor, založil západně od Staroměstského. S úpravou celého prostranství se započalo v roce 1630.
Při Žitavské ulici (dnes Železné) stával dřevěný kostelík a okolo něj se rozkládal hřbitov. Nedaleko kostela pak od roku 1564 fara a kostel. V letech 1574 - 1581 byla postavena uprostřed dřevěných domků přikrčených k terénním svahům, na místě starého kostela, první zděná stavba, mohutný farní chrám sv. Antonína. Na pravé i levé straně náměstí stály jednopatrové dřevěné domky se štíty obrácenými do náměstí a s malým podloubím. I zde byly nezbytné hostince a také trhy.
Projděme se novým dostavěným náměstím o sto let později, kdy dřevěné domy s loubím sice stály, ale již se objevovaly i stavby zděné, honosné. Na toto náměstí se vcházelo buď Žitavskou ulicí (dnešní Železná) nebo úzkou prolukou v domech Staroměstského náměstí (dnešní Kostelní ul.). Na Kostelní ulici v levé straně navazovala stará škola a fara. Vedle ní byla později postavena Škola nová (dnešní zdravotní). Za ní spadala dolů po hrbolatých schodech ulička Mistrovský vrch, vedle ní stál Mistrovský dům soukeníků (Tuch Halle). Potom následovala celá řada dřevěných domků s loubím a obchody a zájezdními hostinci. Tuto frontu uzavíral výstavný, zděný hostinec U zlatého beránka. Průčelí za kašnou zdobil další překrásný dům U zlatého orla (chráněná památka, kterou však magistrát, ostatně jako mnoho jiných, neuhájil). Na protější straně náměstí si postavil svůj palác soukeník Antonín Appelt (dnes průmyslová škola stavební). Od tohoto výstavného domu až po druhý roh náměstí, byly jako na protější straně dřevěné domky se štíty do náměstí a mělkým loubím. Jejich podobu můžeme ještě dnes vidět ve Větrné uličce (tzv. Valdštejnské domky). Před Tovaryšským vrchem uzavíralo tuto frontu Divadlo soukeníků s ubytovnou tovaryšů, tzv. "herberk".
Naproti kostelu, který měl ještě stále o 70 m nižší věž, než je dnešní, stála kaplička Božího hrobu a překrásný Mariánský sloup z roku 1720, pocházející patrně od Matyáše Brauna. Sloup byl později přenesen na místo bývalého morového hřbitova, ke kostelu sv. Kříže na Malém náměstí. Před domem U zlatého beránka stála kašna, která byla při posledních úpravách náměstí rozebrána a poděla se neznámo kam.
zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvílné o starém Liberci,1997
fotogalerie se zvonem - rok 1946 (archiv Martin Hnilica)
Zima v Liberci před dvaceti lety...
(foto Petr Šimr)
...z "myší díry" zbyla půlka...
2001
(archiv Pav Karel)
Jak psal Neruda: Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři, místo domů jsou zde jen barvírny, Kamenice má v řečišti svém místo vody rozpuštěnou šmolku,- člověka to mrzí, že alespoň nebe není zde zelené nebo červené, aby přece nějaká byla změna! Modro a nicjiného než modro, sukno a nic jiného než sukno! V zahradách rostou rámce na rozvěšení sukna, lidé shýbají se pod soukennými balíky až k zemi, buď mluví místo myšlení samou bavlnu, ano i umění je zde soukenické, divadlo patří soukeníkům a jediný nápis na něm svědčí, že je mimo chrámem umění také ještě ,,Tuchknappenherberge."
Mimořádně zajímavá situačka z poloviny 19. století, zachycující jižní frontu Sokolovského náměstí. Je zde stále patrné loubí (Lauben), neboť převážnou část zástavby ještě stále tvořili štítově orientované patrové hrázděné domy. Jako první dům již bez loubí byl vybudován dům U Beránka čp. 305-II, který následovaly klasicistní domy čp. 306-II a čp. 307-II, přičemž na domě čp. 306-II je i po neoslohovém přefasádování stále patrný klasicistní základ (viz další foto). Domy byly vybudovány na hloubkově orientovaných parcelách a dvory se zahradami nikdy nebyly zastavěny. Tyto městské terasy sloužily k sušení sukna - viz nápis Tuchramhmstellen - dobře je to patrné na posledním obrázku s vedutou Liberce, kde jsou patrné právě pásy rámů na sušení sukna (autor příspěvku Jaroslav Zeman)
Úprava na Sokolovském náměstí
V roce 1926 bylo dokončeno dláždění náměstí kromě tří polí podél celé níže položené strany. Spotřebovalo se při tom 397 tun malých kostek za 91 475,16 korun. Ale už roku 1931 se kvůli kanalizaci kopalo znovu. Tehdy byly první plochy pokryty betonem a zrušena sto let stará Wewerkova kašna. Majitelé obchodů žádali magistrát (20.4.1935), aby dodláždili i dolní část náměstí, protože tam při dešti stéká voda. K zásadní úpravě došlo ale až po třech letech. Práci získala v konkursu (16.5.1938) chrastavská firma C.F.Weber, která měla provést během tří týdnů asfalterské práce v ceně 20 924,50 korun. Podloží pro tramvajovou linku vydláždila firma Theodor Pohl. Práce byly v září 1938 v důsledku mnichovských událostí přerušeny a pokračovalo se v nich až následujícího roku. Dláždit se muselo také hned po osvobození, když byla zasypána vodní nádrž zřízená za války.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
DUBEN 1939 A OSLAVA TŘEŤÍ ŘÍŠE - PŘEDSTAVENÍ ČTYŘLETÉHO PLÁNU V LIBERCI
(archiv Tomáš Pazderník)
Trh na Novoměstském náměstí počátkem 20.století
Dnešní Sokolovské náměstí bylo tradičním místem konání všech druhů trhů. Před gymnáziem nabízeli zboží ševci, kteří sem přišli z Malého náměstí, které uvolnili obchodníkům s drůbeží (26.6.1890) prodávajícím dosud na Hrnčířském náměstí. Zároveň byl do Větrné uličky přesunut prodej salátu. Počet stánků a bud stoupl během let natolik, že vchod do kostela sv. Antonína i školy byl úplně zastaven a také k mnoha domům se nedalo zajet. Situaci se musela zabývat městská rada (9.3.1899), která při novém rozdělování zjistila, že je k dispozici pouze 186 míst, takže 48 žádostí muselo být odmítnuto.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
