Sokolovské náměstí
Bakalářská práce se zabývá 3D modelováním historických budov ve městě Liberec na přelomu 19. a 20. století. V práci je navržena vhodná metoda texturovaného 3D modelování již nestojících budovv programu Sketch Up 8 a vytvořen ukázkový 3D model ve vybrané části města. Vytvořená datová vrstva představuje možnost připojení prostorových aneprostorových dat k 3D objektům v programu ArcScene 10.0. Práce dále poskytuje náhled pro současnou a budoucí práci s3D objekty ve vybraných institucích.
SOKOLOVSKÉ NÁMĚSTÍ
Ještě koncem 18. století mělo náměstí loubí obíhající kolem dokola. Některé domy už prošly částečnou přestavbou na zděné a dostaly barokní štíty. Byl to např. dům soukenických mistrů, hostinec U Zlatého orla se sousedním domem čp. 293-II a také hotel Zlatý beránek , jehož majitel jako první zrušil loubí. Zděné byly i všechny větší stavby: Appeltův dům, arciděkanství se starou školou a kostel. K nim brzy přibyly dvě další velké budovy: hlavní škola a Soukenické divadlo. Jako další změnily výšku, orientaci i celkovou dispozici domy, které jsou dnes nejnižší: dva nalevo od uličky Na Svahu (čp. 306-II, 1829; čp.307-II, 1831) a dva na Tovaryšském vrchu (čp. 255-I, 1834; čp. 296-I). Tím byl dán popud i pro ostatní majitele, aby usilovali o lepší využití cenných pozemků nejen rušením loubí, ale i zvětšením počtu podlaží. Jako houby po dešti vyrůstaly na místě dřevěných dvoupodlažních domů nejprve třía v druhé polovině 19. století až pětipodlažní budovy s podkrovím, jejichž zvětšená přízemí využívaly nejrůznější prodejny a provozovny. Poslední dřevěný dům (čp. 308-II) uprostřed jižní strany náměstí zmizel roku 1870. Hladina zastavění stoupla a také dominanta celého náměstí - věž kostela sv. Antonína - se zvýšila téměř dvakrát a jeji 70,5 metru vysoká jehlanovitá střecha se stala na více než půl století nejvyšším dosaženým stavebním bodem.
Na obytný dům se po požáru změnilo také Soukenické divadlo. Do konce 19. století byla přestavba druhého největšího náměstí Liberce, přejmenovaného roku 1898 na Bismarckovo, prakticky ukončena.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 ; foto z archivů členů skupiny Liberec v minulosti a současnosti)
Zima v Liberci před dvaceti lety...
(foto Petr Šimr)
...z "myší díry" zbyla půlka...
2001
(archiv Pav Karel)
Jak psal Neruda: Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři, místo domů jsou zde jen barvírny, Kamenice má v řečišti svém místo vody rozpuštěnou šmolku,- člověka to mrzí, že alespoň nebe není zde zelené nebo červené, aby přece nějaká byla změna! Modro a nicjiného než modro, sukno a nic jiného než sukno! V zahradách rostou rámce na rozvěšení sukna, lidé shýbají se pod soukennými balíky až k zemi, buď mluví místo myšlení samou bavlnu, ano i umění je zde soukenické, divadlo patří soukeníkům a jediný nápis na něm svědčí, že je mimo chrámem umění také ještě ,,Tuchknappenherberge."
Úprava na Sokolovském náměstí
V roce 1926 bylo dokončeno dláždění náměstí kromě tří polí podél celé níže položené strany. Spotřebovalo se při tom 397 tun malých kostek za 91 475,16 korun. Ale už roku 1931 se kvůli kanalizaci kopalo znovu. Tehdy byly první plochy pokryty betonem a zrušena sto let stará Wewerkova kašna. Majitelé obchodů žádali magistrát (20.4.1935), aby dodláždili i dolní část náměstí, protože tam při dešti stéká voda. K zásadní úpravě došlo ale až po třech letech. Práci získala v konkursu (16.5.1938) chrastavská firma C.F.Weber, která měla provést během tří týdnů asfalterské práce v ceně 20 924,50 korun. Podloží pro tramvajovou linku vydláždila firma Theodor Pohl. Práce byly v září 1938 v důsledku mnichovských událostí přerušeny a pokračovalo se v nich až následujícího roku. Dláždit se muselo také hned po osvobození, když byla zasypána vodní nádrž zřízená za války.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Trh na Novoměstském náměstí počátkem 20.století
Dnešní Sokolovské náměstí bylo tradičním místem konání všech druhů trhů. Před gymnáziem nabízeli zboží ševci, kteří sem přišli z Malého náměstí, které uvolnili obchodníkům s drůbeží (26.6.1890) prodávajícím dosud na Hrnčířském náměstí. Zároveň byl do Větrné uličky přesunut prodej salátu. Počet stánků a bud stoupl během let natolik, že vchod do kostela sv. Antonína i školy byl úplně zastaven a také k mnoha domům se nedalo zajet. Situaci se musela zabývat městská rada (9.3.1899), která při novém rozdělování zjistila, že je k dispozici pouze 186 míst, takže 48 žádostí muselo být odmítnuto.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
