Soukenické divadlo 

Požár Soukenického divadla

Požár vypukl v noci z 23. na 24. dubna 1879 a Soukenické divadlo zcela zničil. Stalo se tak v předvečer oslav stříbrné svatby císařského manželského páru. Vzdělávací spolek ještě uspořádal slavnostní představení, na němž se hrála oslavná hra Friedricha Schwaba Ein Fest der Treue (Slavnost věrnosti) a opereta Karla Kuntze Im Gebirge (V horách). Pak prošel vyzdobenými ulicemi lampionový průvod a na Ještědu vzplál oheň přátelství. Když se opoždění účastníci vraceli do svých domovů, spatřili dým vystupující nad střechu divadla. Oheň brzy zachvátil celou budovu a hasičům se podařilo pouze zabránit jeho rozšíření na sousední domy. Polovinu spáleniště využilo město na rozšíření uličky Tovaryšský vrch, zbytek parcely koupil obchodník Franz Posselt, pro něhož zde firma Sachers a Gärtner navrhla a také postava úzký dům s dlouhou boční frontou se dvěma suterény . (zdroj: R.Karpaš - Kniha o Liberci)

Soukenické divadlo

Otevření 15.10.1820

Divadlo jako instituce byla vlastnictvím soukenického cechu. Patrně již někdy mezi lety 1822-1834 došlo k stavebním úpravám a budova byla rozšířena o 6,78 m, kdy byly přistavěny dvě šatny pro pány a dámy v patře na úrovni jeviště, šatna pro sboristy a úschovna dekorací a nábytku. Z pozdějších let se zachovala zmínka o oponě, na níž byly zobrazeny vykopávky buď z Pompejí nebo z Herkulanea, a ta byla v roce 1862 nahrazena oponou namalovanou malířem Burianem s motivem starého Liberce.

Divadlo nebylo nejdříve vytápěno a hrálo se pouze tři až čtyři měsíce v roce. Kamna byla instalována v roce 1852, což umožnilo prodloužení sezóny od září do velikonoc. V roce 1860 bylo zavedeno plynové osvětlení nákladem 400 zlatých. Postupem času divadelní budova přestávala vyhovovat zvýšeným nárokům na pohodlí obecenstva i prostorovým nárokům divadelníků a nebylo vhodné ani z hlediska protipožární ochrany. Jako protipožární prevence bylo divadlo vybaveno velkým sudem s vodou, několika vodními nádržemi a hasicím přístrojem. Roku 1872 byl ustanoven divadelní výbor, který měl ve své agendě nápravu a snažil se shromáždit dostatečné množství financí prostřednictvím dobrovolných sbírek. V nepříznivé atmosféře hospodářské krize po krachu na vídeňské burze v roce 1873 byl výsledek nevalný a spolek se dobrovolně rozpustil po třech letech existence a předal magistrátu fond ve výši 4 561 zlatých.

V noci z 23. na 24. dubna 1879 se na jevišti v divadle z neznámých příčin rozhořel požár, který se rychle šířil díky dřevěnému vnitřku budovy. V průběhu požáru patrně i ještě vzplanul plyn, jehož přívod byl uzavřen až později. Hasiči se od jistého momentu mohli pouze snažit, aby požár nepřeskočil na sousední budovy. Z divadla tak vzápětí zbyly pouze ohořelé vnější zdi. Město využilo část staveniště na rozšíření ulice Tovaryšský vrch a druhou část koupil obchodník Franz Posselt, který zde nechal postavit nový dům. Město poté na jiném místě nechalo vystavět novou prestižní divadelní budovu podle projektu firmy Fellner a Helmer, která zdobí město dodnes.

(text: L.Mencl)