Spořitelna a Felberova ulice
Spořitelna
Stará liberecká spořitelna
v dnešní Felberově ul., založená v 19.12.1853, činnost zahájila v 24.4.
1854 v tomto domě postaveném r.1807 panským justiciárem Antonem
Ludwigem. Ten ho v roce 1816 prodal továrníkovi Josefu Müllerovi a jeho
potomci jej pak přenechali v roce 1871 Spořitelně. Kvůli rozšiřujícímu
se provozu (16.11.1868 zřízena mj. zastavárna) bylo nejprve zadaptováno
podkroví, později bylo rozhodnuto postavit zde dnešní budovu. (zdroj Kniha o Liberci)
Spořitelna
ve Felberově ulici byla postavena v letech 1888 - 1891 na základě projektu vídeňských architektů Miksche a Niedzielského a prováděcí práce realizoval místní stavitel Adolf Bürger. Stylově objekt vychází z italsky orientované neorenesance, která je pro tvorbu ateliéru charakteristická a patří k jejich nejzdařilejším realizacím. Nespornou kvalitu objektu podtrhuje i užití ušlechtilých materiálů (pískovec, mramor). Průčelí je členěno do tří pásů, kdy na bosovaném přízemí spočívá vysoký řád, členící první a druhé patro. Hlavní průčelí vrcholí atikou zdobenou balustrádou, zakrývající sedlovou střechu. Spořitelna původně využívala pouze přízemí a zbývající dvě patra byla obytná. Od roku 1921, kdy interiér prošel adaptací (arch. Max Kühn), je provozu spořitelny vyhrazena celá budova.
zdroj: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/107-sporitelna
Felberova ulice
Dům továrníka K.Zimmermana.
Pohlednice Zámeckého náměstí prošlá poštou v roce 1910.
Vydavatel Herman Selbt , Míšeň . V roce 1910 , kromě prvnîho letu Jana Kašpara : Podle oficiálnîho sčítání v tomto roce tvořili Češi 6,1 procenta obyvatel Liberce . Do Ginzkeyiho továrny ve Vratislavicích zavedena vlečka, byla dokončena stavba Textilní školy podle návrhu Oskara Rosslera.Byla dokončena přehrada v Jablonci , v Jablonci byly otevřeny Městské lázně Františka Josefa podle plánů Roberta Hemmricha .vznikla 3 km dlouhá sáňkařska dráha Černá Studnice - Jablonec (autor příspěvku Karel Krenk)
16.5. 1906
se poprvé v Liberci rozsvítilo veřejné elektrické osvětlení v
centru města. Pozornost obyvatel přitahovalo speciální žárovkové
osvětlení tohoto domu . (autor příspěvku Karel Krenk)
Nároží Felberovy a Moskevské ulice
(autor příspěvku Hans Oldskull)
Česká státní pojišťovna
Autoři původní budovy (1979 - 1983)
Jiří Suchomel, Oldřich Novotný; Zdeněk Rothbauer - vnitřní zařízení; Karel Novotný - hlavní inženýr; Václav Voda a Jan Suchánek - statika
Autoři přestavby (1996 - 1997)
Jiří Suchomel, Martin Šaml; Karel Novotný - hlavní inženýr; Jan Suchánek - statika
Původní budova vznikla jako přístavba k vedlejšímu objektu tehdejší
České státní pojišťovny v centru města. Pojišťovna nebyla v tehdejším
prostředí investičná výstavby dostatečně silným partnerem, a proto se
nebyla schopna získat v plánu výstavby generálního dodavatele. Aby bylo
možno přesto budovu postavit, musela se sama pojišťovna stát vyšším
dodavatelem, koupit si jeřáb a všemožně vycházet vstříc firmě Pozemní
stavby v Liberci, která se za těchto předpokladů uvolila smontovat
železobetonový skelet v systému MS 72. Vše ostatní zůstalo dodavatelsky
otevřeno.Řadu prací zajišťovala pojišťovna svépomocí (důchodce s
peacemakerem), nebo brigádnicky. Celkově bědné podmínky vzniku budovy
byly dále okleštěny též striktním finančním limitem, který byl velmi
nízký i na svou dobu.
Za této situace bylo potřeba stavět velmi
jednoduchou a levnou stavbu. Typový montovaný skelet umožňoval pouze
velmi omezené rozměrové a skladebné kombinace, což se projevilo např.
nutností vložených vodorovných konstrukcí v prostoru dvoupodlažní haly.
Použití typové panelové fasády, jako známe ze sídlištních škol, bylo
zabráněno velkým rozponem konstrukce. Křivý betonový skelet malou
únosností byl zakryt lehkou vrstvenou fasádou, kombinující vnitřní
cihelné přizdívky s izolačními panely z pěnového skla a obalenou
pomocnou ocelovou konstrukcí, zasklenou profily copilitu, výrobku
určeného původně pro průmyslové objekty. Nedodržení některých
konstrukčních detailů a nedostatečná povrchová úprava ocelových prvků
vedly k rozhodnutí natřít vše ocelové hnědou barvou v okrovém odstínu,
maskujícím nevyhnutelnou postupující korozi.
Vznikl dům, uvnitř jehož subtilní průhledné skleněné slupky stála druhá, mnohem masivnější budova. Výsledná stavba byla v Liberci obecně považována spíše za ostudu než chloubu města. Neobjevila se nikdy ve výčtu nových realizací a ani ze strany uživatele nebyla považována jako dílo hodné péče a ochrany. To se brzy projevilo i na celkovém zanedbání údržby. Copilit postupně praskal, byl rozbíjen vandaly a okolní stavební činností, ocelové konstrukce rezivěly. Slunolamy byly postupně demontovány jako nepotřebné.
V roce 1996 začala rozsáhlá rekonstrukce. Stavba byla zásadním způsobem přestavěna stejnými autory. Copilit byl nahrazen sklem s potiskem, nahrazujícím původní rytmus copilitových dílů. Pro nové využití bylo potřeba zpřístupnit i horní úroveň haly. Vestavba schodiště si vyžádala vybourání jednoho průvlaku skeletu spojené s nutností zpevnit dělený sloup přes dvě podlaží přídavnou ocelovou konstrukcí. Nevyužívaná střešní terasa byla obestavěna a využita jako kanceláře. Z původní stavby zůstal prakticky zachován pouze nosný skelet se schodišti, vyzdívkami a izolacemi fasády. Celá rekonstrukce byla prováděna za provozu budovy. Stavba následně získala čestné uznání v kategorii rekonstrukce v Grand Prix Obce architektů 1998.
ZDROJ: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/28-ceska-statni-pojistovna
