Stará a nová spolková hala
			            



Stará a nová spolková hala
(Husova ulice, konec 19.století, 1933)
 Všechny tři budovy na druhém snímku (zleva čp. 347, 346 a 348 - V), z
 nichž dnes stojí jen ta nejvzdálenější, jsou úzce spojeny s dělnických 
hnutím. Ještě v polovině 19.století tudy  vedla pouhá polní cesta do 
Jizerských hor a Harcova. Brzy po výstavbě nemocnice (1848) se rozhodla 
podniková Rozina Klosová postavit na protější straně cesty dva obytné 
domy v popředí a současně s ní podal žádost o povolení stavby třetího 
domu J. Farník.
 Levý dům byl od začátku patrový a v roce 1890 dostal
 přístavbu, v níž bylo umístěno vetešnictví. Tím jeho proměny skončily. 
Prostřední dům, jenž zůstal přízemní, koupil J. Jung, roku 1854 v něm 
otevřel hospodu U Polního zámečku (Zum Feldschlöschen) a současně si 
podal žádost o povolení přístavby kuželníku. Dům napravo vlastnil 
stavitel Hans Miksch. Všechny objekty stály tehdy za městem, odděleny od
 něj zahradami a poli.
 Hostinec Polní zámeček prosperoval a stal se 
brzy oblíbeným místem schůzek soukenických tovaryšů a později také 
různých spolků nejen dělnických ale i České Besedy,  Dobročinu ad. 
Oblíbenosti místa se snažila využít i Anna Simonova, která koupila od 
stavitele Miksche sousední dům a zřídila v něm konkurenční restauraci. 
Když k ní přístavěla sál těsně u hranic s vedlejším pozemkem, dostali se
 oba sousedé do sporu. Toho využil Průmyslový vzdělávací spolek, dům 
získal a otevřel v něm spolkovou místnost (tzv. Vereinshalle) s čítárnou
 (4.7.1869) a roku 1871 přistavěl další sál, který vidíme na prvním 
obrázku.
 V době příprav Německo - české výstavy v roce 1906 musely 
dostat všechny budovy podél hlavní přístupové trasy vhodnou úpravu. 
Zatímco Vereinshalle zvyšuje svůj objekt o jedno podlaží a obnovuje 
celou přední fasádu (1905), nařizuje magistrát majitelce Polního zámečku
 ještě před výstavou, aby urychleně opravila omítku průčelí. 
 Polní 
zámeček pak dál rok od roku chátral. Bývalý kuželník se změnil v 
provizorní ubytovny. Když dům roku 1932 koupili manželé Portigovi, zdálo
 se, že mu nastávající lepší časy, protože měl být přestavěn na 
třípodlažní výstavní budovu. Starý dům byl zbourán, ale přestavba se už 
neuskutečnila. Štenýře lešení, jež vidíme na snímku,  dokládají začátek 
demoličních prací.  Z polního zámečku zůstaly pouze zbytky kuželníku, 
kde stále bydlelo několik chudáků. To už měla sousední Vereinshalle za 
sebou přestavbu do podoby zachycené na snímku, kterou prošla v roce 
1921.převzalo ji Všeobecně prospěšné stavební družstvo a schůzovní 
místnosti využívaly pak různé, po nejvíce dělnické spolky. 
 Budova 
pak vyměnila několikrát majitele, kteří ji marně nabízeli městu pro 
rozšíření nemocnice. Teprve roku 1942 ji konečně magistrát v konkurzu 
koupil, aby zde mohla být zřízena škola pro ošetřovatelky. K plánované 
adaptaci však bohužel nedošlo. Po osvobození byla upravena pro potřeby 
kožního oddělení nemocnice. Přitom byly odbourány staré objekty u 
Baarovy ulice i na pozemku bývalého Polního zámečku. Po několika dalších
 rekonstrukcích slouží stále nemocnici a v současnosti je zde umístěno 
plicní oddělení. 
 Počátky dělnického hnutí připomínala pamětní deska
 od Jiřího Seiferta (1961), která byla roku 1986 nahrazena novou od 
libereckého sochaře Jiřího Gdovína. Po vybudování parkoviště (1995) byl 
vyvrácený pomník znovu osazen, ale už bez desky. 
(zdroj Kniha o Liberci)




Historie českého anarchismu (1880 - 1939)
O založení Všeobecného vzdělávacího spolku Omladina pro Liberec a okolí usiloval Jan Konrád spolu s Janem Špalkem (oba dva obuvníci) od května roku 1892, kdy předložili pražskému místodržitelství stanovy ke schválení. Místodržitelství je však uznalo až 23. července o rok později.
 
Ustavující valná hromada nově vzniklého spolku se konala 4. září 1893 v 
místnosti Vereinshalle v malém sále. V čele spolku stanul Jan Konrád a 
jeho náměstkem se stal tkalcovský dělník Jan Trejbal. Spolek měl na 
počátku 149 členů (mimo jiné Josefa Buriana a Josefa Peštu), z toho bylo
 dokonce 34 žen! Během zasedání valné hromady, které začalo ve tři 
hodiny odpoledne, se projednávaly body týkající se účelu spolku, 
přijímání členů, voleb, spolkových záležitostí a nakonec zbyl čas na 
volné návrhy. Bylo sděleno, že J. Konrád byl zvolen 99 hlasy a J. 
Trejbal 94 hlasy. Do desetičlenného výboru se dále dostali Hynek Mužík, 
Václav Riegr, Jan Špalek, Josef Burian Josef Ducháč, Karel Jaroš a 
dokonce dvě ženy Anna Konrádová a Františka Deutschová. Náhradníky byli 
Štěpán Hejda a Anna Valášková a revizory se stali Josef Pešta a 
František Erlebach. Také byl učiněn dotaz ohledně spolkové místnosti. 
František Erlebach navrhoval místnost v hostinci U Velryby, ale tato 
záležitost byla přenechána výboru. Schůze byla po třech hodinách 
ukončena provoláním "Na zdar" a po schůzi se ještě zpívala Píseň práce.
 V devět hodin večer, ten samý den, se sešel výbor spolku, aby projednal
 volbu funkcionářů, odebírání časopisů a spolkovou místnost. Bylo 
dohodnuto, že pozici jednatele spolku bude vykonávat Hynek Mužák, 
pokladníkem se stane Josef Ducháč, účetním Karel Jaroš a domácím 
správcem se stal Štěpán Hejsa. Dále bylo ujednáno, že se budou odebírat 
časopisy Omladina, Rozhledy, Dělnické listy, Ženský list, Sociální 
demokrat, Červánky a Rašple. O spolkové místnosti stále nebylo jasno, 
členové se však dohodli, že požádají hostince U Města Norimberka a U 
Kanónu. Schůze byla zakončena v půl jedenácté večer schválením návrhu na
 pokladničku, do které by se mohly odkládat dobrovolné příspěvky.
Druhá spolková schůze se odehrála 18. září ve Vereinshalle, tentokrát 
ve velkém sále. Schůzi zahájil její předseda Jan Konrád za přítomnosti 
policejního komisaře Nečáska, jenž byl přítomen každé schůzi. Hlavní 
náplní schůze byla přednáška Josefa Škáby, tou dobou studenta práv v 
Praze, o "Mravním a společenském významu práce." Škába "uváděl poměry 
mezi tak zvanými "dobrými" a "špatnými" dělníky, jak se na ně pohlíží, 
jak bývají odměňováni, o ceně práce, o rozdílu kapitálu, o významu 
strojů, o dělbě práce, o našich povinnostech a právech." Po přednášce 
"napomínal přítomné, by se jich domáhali cestami nám přiměřenými."
 
Na programu schůzí obecně se objevovala přednáška. Mimo Josefa Škáby 
přednášel v Liberci v lednu 1894 také Karel Rosák, častěji se však na 
schůzích objevovalo předčítání. Oblíbenými byly texty z edice Epištoly 
svobody, vydávané K. S. Sokolem nebo různé přílohy novin Sociální 
demokrat. Spolek se rozhodl pro zakoupení knih (a také písní) z 
knihkupectví F. Bačkovského. Další knihy spolek"zdědil" po spolku 
Svornost. Také se často odpovídalo na dotazy z otázní skříně. Na schůzi 
konané 16. dubna 1893 se řešilo několik otázek týkajících se aktuálních 
problémů: "Co je ještě vlastně význam prvního máje?", "Mohou se 
proletáři celého světa spojit? Kdy? Nemohou se spojiti u nás v jednom 
městě?" nebo "Čím by nám bylo hlasovací právo, kdybychom ho měli?" ale i
 čistě zájmových: "Proč se nevyučuje ve zpěvu zároveň také notám?"
 
Spolek byl přes svou vzdělávací náplň přístupný i klasickým zábavám 
dělnického života. Na schůzích bylo například projednáváno, aby se do 
spolkové místnosti zakoupila hra "Dáma", která byla i v jiných spolcích,
 dělníci chtěli pořádat věneček, který však nakonec výbor neschválil, či
 chtěli pořádat pěveckou tabuli spojenou s domácí zábavou, což bylo na 
schůzi konané 23. října 1893 jednohlasně přijato. Dělníci také velmi 
rádi hráli karty, což liberecký dopisovatel listu Sociální demokrat 
okomentoval slovy: "Zdejší dělnictvo, povětšině české, velmi holduje 
hrám v karty, což mu zajisté ke cti neslouží."
 Dne 20. dubna roku 
1893 se na schůzi řešilo odebírání nového časopisu. Josef Pešta 
navrhoval, aby spolek nechal předplatit časopis Neodvislost, což bylo 
přijato všemi členy výboru. Zároveň bylo usneseno doplatit dluh čtyři 
zlaté za odebírání časopisu Nové proudy. Josef Ducháč také doporučil, 
aby bylo zrušeno odebírání časopisu Sociální demokrat, návrh byl však 
zamítnut.
 V lednu roku 1893 bylo zažádáno o úpravu stanov za účelem 
umožnění vytvářet místní odbory. V květnu místodržitelství nové znění 
stanov schválilo a od 18. června 1893, kdy se konala nová ustavující 
hromada, neslo sdružení název Vzdělávací spolek Omladina pro Čechy. Pro 
členství ve spolku byla stanovena dolní hranice věku 16 let. Členem se 
stával ten, kdo zaplatil 10 zlatých, přispěvatelé byli povinni složit 2 
zlaté ročně. Po změně názvu se vyměnilo i předsednictvo spolku a novým 
předsedou se stal Ondřej Hašek. Další funkce byly rozděleny následovně: 
místopředsedou byl Jan Trejbal, prvním jednatelem byl František Militký,
 druhým Kubich, pokladníkem František Slavík, knihovníkem Burian a 
zapisovatelem Jaroš.
 Důležitou součástí spolkové činnosti byl zpěv. 
Revoluční písně byly rozšiřovány s texty přeloženými do češtiny a staly 
se první záminkou k úřednímu zákroku proti členům spolku. Došlo k němu v
 listopadu roku 1893, kdy v Liberci vládla napjatá atmosféra. Dne 14. 
října téhož roku byl hrabětem Thunem odvolán liberecký starosta Carl 
Schücker se zastupitelstvem a do města byl dosazen vládní komisař. 
Členové Omladiny byli ve spolkové místnosti v restauraci U kanónu, kde 
se bavili sborovým zpěvem. Při zásahu komisaře bylo u přítomných 
zabaveno šest exemplářů zpěvníků v češtině. Další vyšetřování a soudní 
řízení libereckého krajského soudu bylo sice v lednu roku 1893 
zastaveno, spolek byl však ostře sledován.
 První polovina roku 1893 
byla pro Omladinu v Liberci obdobím vzestupu. Uvádí se, že k 20. březnu 
téhož roku má celkem 248 členů. Spolek rozvíjel spolupráci se skupinami v
 okolních městech a obcích. Obrat nastal koncem roku 1893 a na počátku 
roku následujícího, kdy se v Praze připravoval proces s tzv. tajným 
spolkem Omladina. Všechny spolky nesoucí tento název byly ostře 
sledovány policií. V lednu 1894, kdy byl na schůzi Omladiny přizván 
Karel Rosák, byla jeho přednáška neustále přerušována inspektorem 
Nečáskem, který schůzi také rozpustil. Členové spolku na další schůzi 
vypracovali stížnost na inspektorovo jednání a zaslali ji 
místodržitelství i poslanci říšské rady hraběti Kounicovi. V těchto 
dnech byli nejen členové Omladiny z popudu městské rady podrobeni 
domovním prohlídkám, a s některými probíhalo i trestní řízení. Avšak dne
 17. března 1894 pak byla liberecká Omladina úředně rozpuštěna.
 Při 
soupisu majetku spolku vyšlo najevo, že Omladina pro Čechy se sídlem v 
Liberci vlastnila spolkovou skříň, pokladničku pro peníze při zábavách, 
hlavní členskou knihu, pokladní, účetní a jednatelskou knihu, inventář, 
časopisy, držátka na časopisy, dva obrazy se sklem a rámem (Bohyni 
svobody), dvoje desky pro písně, 16 kusů žertovných výstupů pro mužský 
hlas a jiné zpěvníky, merendy, 30 knih papíru, 700 kusů stanov, 18 
mašliček pro pořadatele zábav, fotografie spolku Svornost, spolkové 
odznaky a cestovní legitimace a 98 svazků knih dílem poučné a dílem 
zábavné.244 Většina tohoto majetku připadla dalšímu spolku, který 
členové bývalé Omladiny založili. Na konci září tak vzniklo další 
nepolitické vzdělávací sdružení, a to Dělnická jednota pro severní 
Čechy. (zdroj Historie českého anarchismu)

