Staroměstská radnice








Vídeňská radnice - podobnost čistě náhodná?
Okřídleným libereckým heslem dodnes je, že zdejší radnice je kopií radnice ve Vídni, hlavním městě rakousko-uherské monarchie, do které v době vzniku radniční budovy patřily české země i s Libercem. Podobnost měla symbolizovat nejen prosperitu mladého města, ale také snahu přiblížit se nejdůležitějšimu sídlu mocnářství a vyjádřit tak sounáležitost s německy mluvící části monarchie zrovna v době, kdy v Čechách soupeřili s českými Němci.
Zajímavé
je, že obě radnice mají velmi podobnou historii: o stavbě nové radnice
ve Vídni se začalo stejně jako v Liberci diskutovat ve 2. polovině 19.
století, poté, co stará budova ve Wipplingerstrasse přestala stačit
zvětšujícím potřebám městské správy. Velkých rozměrů nabyl i souboj o
vítěznou podobu: do soutěže,
kterou
vyhlásil tehdejší starosta Cajetan Felder, se přihlásilo 64 architektů z
Rakouska, Německa, Itálie, Francie a Belgie; zvítězil vídeňský
architekt Friedrich von Schmidt. Stavba v neogotickém slohu byla
dokončena v roce 1883; mimochodem: při položení závěrečného kamene 12.
září 1883 nový starosta Eduard Uhl "zapomněl" pozvat již penzionovaného
"otce budovy" starostu Cajetana Feldera, který se prý tak urazil, že
nakonec odmítl práh radnice překročit. Vypráví se ale, že každodenně
projížděl ve fiakru okolo budovy a prohlížel si své dílo.
Vídeňská radnice byla tedy rozhodně předobrazem Neumannova návrhu pro Liberec. Takřka shodná je její dispozice - hlavní věž zakončená sochou rytíře s korouhví stojí v přední frontě s několika menšími sousedními věžičkamí; vídeňská radnice je ovšem podstatné širší, má sedm dvorů (Liberec jeden), 575 místností (Liberec 100 v době postavení),2,5 kilometru chodeb (Liberec 200 metrů) a 2035 oken (Liberec). Již jenom srovnání stavebních nákladů vypovídá o nepoměru obou staveb - 14 milionů zlatých ve Vídní oproti libereckým 700 tisícům zlatých.
Obě
stavby ovšem propojuje osoba architekta Friedricha von Schmidta
(narozen roku 1825 ve Frickenhofenu ve Würternbersku, zemřel jako čestný
občan Vídně roku 1891), proslaveného zejména prací na Dómu sv. Štěpána,
vídeňské katedrále. V ohromné konkurenci evropských architektů se
prosadil s projektem vídeňské radnice; vedle toho ovšem byl také přímým
učitelem mladého architekta Franze von Neumanna, který později vyhrál
soutéž na návrh liberecké radnice. O něm rozhodla komise, které Franz
von Schmidt na přání Liberečanů předsedal a v níž byli ještě dva
vídeňští stavební odborníci.
Jakkoli tedy nelze tvrdit, že liberecká radnice je snad přímo zmenšenou kopii radnice ve Vídní, její tvar, dispozice a mnoho detailů z ní vycházelo. Stejně jako autor liberecké budovy vycházel z pohledu svého učitele - autora radnice ve Vídni.
"A
tak bude nová radnice vztyčena na nejkrásnějším místě našeho města, ve
středobodu dopravního života, jako unikátní stavební dílo a důstojný
pomník svorné součinnosti k pýše a radosti všech."
JUDr. Carl Schücker, starosta: Pozvánka na slavnost položení základního
kamene 15. září 1888.
Základní
a závěrečný kámen nové radnice
Stavba radnice byla původně a vcelku ambiciózně odhadována na necelé
čtyři roky, Architekt Neumann se zavázal dokončit prováděcí plány do 30
dubna 1838 a hned do konce
tohoto
roku měly být také vyzděny ze zdejší hrubozrnné načervenalé žuly
základy celé budovy. O rok později měla být dokončena hrubá stavba
včetně střechy; roku 1890 měla být rovedena kamenická a umělecká výzdoba
a
celá stavba měla být slavnostně předána roku 1891. Vzhledem k tehdejším
technikám, zejména k takřka výhradně ruční práci při kopání obrovitých
základů, to asi nebyl úplně reálný plán. Později však bylo vše přeci jen
poněkud jinak a letopočet 1892, vytesaný na kameni na hlavní věži jako
očekávaný rok dokončení, je dodnes svědkem přehnaných očekávání a
nafouknutých tužeb.
Stavbu prováděla vybraná liberecká firma Sachers & Gärtner, jejíž pracovníci začali již 23. července 1888, tedy zhruba měsíc po definitivním odsouhlasení projektu a ceny zastupitelstvem města, s přípravou kopání základů. Na stavbě pracovalo mnoho desítek dělníků; původní požadavek magistrátu - silně tlačeného libereckými nacionalisty — byl, aby libereckou radnici stavěli výhradně Němci. Jaká nacionalistická pošetilost v Liberci, kde byla řada českých dělníků a kam i mrkev a máslo přinášeli přes hory Češi z Podještědí! Dobové záznamy tak mezí dělníky uvádějí pracovníky s typicky českými jmény Sedláček či Krupička.
Celá stavba byla velmi náročná na koordici
v této době se takřka všechny práce prováděly
ručně. Dne 20. srpna 1888 položili v levém předním rohu radnice zedníci
první kameny základů budovy, do toho ovšem probíhaly další kopáčské
práce. Poněkud kuriózní je, že základní kámen byl položen až později =
30. září 1888. Liberecké občany na tuto slavnost s mnoha frázemi na
zvacích plakátech lákal starosta JUDr. Carl Schücker. Položení
pískovcového základního kamene do klenutého prostoru v základech hlavní
věže bylo spojeno s lidovou zábavou; magistrát obdarovával liberecké
chudé a od budovy Střelnice pod dnešním krematoriem táhl na náměstí
průvod měšťanů, spolků a kapel. Po starostové projevu byla do základního
kamene uložena schránka s pamětní listinou a dobovými dokumenty, poté
provedly významné osobnosti symbolické poklepání a pak už následovala
jen veselice v Lidových sadech. Ze slavnosti byla vytvořena fotokoláž,
na níž mezi davy slavných i prostých Liberečanů visí na řetězu
kvádrovitý světlý základní kámen.
Budování radnice pokračovalo střídavým tempem, některé práce se díky subdodávkám poněkud opoždovaly. Postup prací komplikovala neustálá výběrová řízení na dodavatele Stavební firma Sachers & Gärtner měla na sta rosti jen hrubou stavu, ale všechny další dodávky včetně kamenických, zámečnických či klempířských prací byly vypisovány zvlášť. Stavitelé Sachers & Gärtner, kteří si při zdvihání hrubé stavby vedli velmi dobře, tak získali například i dodávku kamenů pro podezdívku, ale kamenické práce se v jejich podání nakonec zpozdily natolik, že je musel urgovat " samotný architekt Franz von Neumann. Přes všechny problémy zatloukal 5. listopadu 1890 starosta města symbolický poslední hřebík hrubé stavby, Toho dne se také poprvé k velké radosti Liberečanů čepovalo v prostorách Radničního sklípku pivo. Liberečtí představitelé ve snaze postavit rad nici co nejreprezentativnější a nejdokonalejší volili při výběru dodavatelů většinou vysoce odborné vídeňské firmy, na ty liberecké zůstaly jenom podřadnější hrubé nebo jednoduché práce. Mnoho vybraných firem se přes složitou koordinaci podílelo na vcelku rychlém postupu prací tak úspěšné, že se jednu chvíli zdálo, že bude naplněn původně očekávaný a takřka nesplnitelný termín dokončení budovy V roce 1892. Do stavby ovšem nakonec neblaze zasáhly politické události; rakouská vláda odvolala liberecké zastupitelstvo a do čela zdejší městské správy dosadila komisaře, což všechny práce zásadně zpomalilo. Tyto tenze znamenaly i konec starostování JUDr. Carla Schückera, jednoho z "otců stavitelů".
Slavnostní přísaha nového starosty MUDr. Franze Bayera se uskutečnila dne 23. března 1893 v zasedacím sále (dnešní obřadní síň) nové, nicméně stále ještě nedokončené radnice a v květnu byl pak následné otevřen Radniční sklípek. Zcela jistě především ze symbolických důvodů se položení závěrečného kamene do prostoru hlavního schodiště uskutečnilo právě 30. září 1893. Stavba radnice tak trvala přesné pět let. Do závěrečného kamene z růžového mramoru byla za přítomnosti představitelů města, tvůrců budovy i úředníků magistrátu vložena schránka s popisem tehdejšího stavu Liberce a seznamem mecenášů. Dokončovací práce na sebe nenechaly dlouho čekat. Radnice se skvěla v lesku a kráse na hlavním náměstí. Touha Liberečanů po nové radnicí tak byla jednou provždy naplněna!
zdroj: Marek Řeháček: Liberecká radnice a Liebiuegova vila - průvodce po budovách a jejich historii, 2005






Soutěžní návrh na novou radnici z roku 1887
Soutěžní návrh z ateliéru Hanse Miksche a Heinricha Niedziekského, který byl hodnocen jako druhý nejlepší. Na rozdíl od vítězného projektu se vyznačuje dokonalou proporčností a harmonií forem vycházejících z italské renesance. Právě proto nebyl realizován. V zadavatelských podmínkách se totiž posléze objevil požadavek, aby návrch vycházel z německé renesance. Nová radnice měla symbolizovat význam města v rámci českých zemí a monarchie. Proto musela být náležitě veliká a honosná, jenom tak mohla vyjádřit vedoucí postavení Liberce jako nejvýznamnějšího německého sídla v Čechách. Magistrát šel v tomto ohledu do důsledků a ve směřnicích pro stavbu určil, že k pracím je možné najímat pouze německé podnikatele, políry a dozorce.
(zdroj. Kniha o Liberci)

















Výstavba nové radnice
V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu. Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení – 1. listopad 1892 – se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního.
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, wikipedie)


























































































































































































Poznala Františka Josefa I. i Hitlera. Liberecká radnice slaví 130 let
6. dubna 2023 16:38
Sto třicet let uplynulo od doby, kdy se
do budovy nové liberecké radnice poprvé mohli podívat lidé a začalo
stěhování úředníků. Architektem stavby byl Franz von Neumann.
Budova liberecké radnice trochu mate svým kamenným tělem. Třeba evokováním radnice v rakouské Vídni. Anebo tím, že nad jejím vstupním portálem se vypíná datum 1892. To se mělo stát rokem dokončení monumentální novorenesanční stavby.
Avšak člověk míní, Pánbůh mění, a tak lidé směli do jejích útrob poprvé oficiálně nahlédnout až o velikonočních svátcích o rok později. V tento čas se také do kanceláří začali stěhovat úředníci. Tehdy sváteční dny připadly na 3. a 4. duben. Tento týden je tomu tedy 130 let.
Na závěrečný stavební kámen němé svědkyně dějinných událostí - návštěvou císaře Františka Josefa I. počínaje přes příjezd sovětských tanků až po Sametovou revoluci konče - se navíc poklepalo až 30. září 1893.
V tu dobu ještě vedle díla vídeňského architekta Franze Neumanna stála radnice původní. Ta zmizela až v roce následujícím. Právě první, renesanční radnice na dřívějším Staroměstském náměstí přestala svojí velikostí a havarijním technickým stavem vyhovovat potřebám dynamicky rostoucího města. A proto se zrodil nápad na nové zastupitelské a úřednické sídlo.
"S přípravami na stavbu nové radnice se začalo v roce 1886, kdy byl pro její stavbu magistrátem zřízen stavební výbor, na jehož popud byli osloveni významní, německy hovořící architekti. Vítězem se stal nakonec Franz von Neumann se svým monumentálním vertikálním projektem ve formách zaalpské renesance, odvolávajícím se na radnici vídeňskou," popisuje web Liberec: Reichenberg.
Součástí náročných exteriéru je sochařská výzdoba vídeňského sochaře Theodora Friedla. "Nad vstupním portálem je reliéf s motivem založení staré a nové radnice, zobrazující nejdůležitější osoby spjaté se stavbou: stavitel Marcus Spacio, majitelka panství Kateřina z Redernu, starostové Kryštof Hentschel a Karl Schücker, architekt Franz Neumann a radní Ferdinand Felgenhauer" píše se dále na webu.
Zadní průčelí obrácené k divadlu zdobí tři rozměrné reliéfy pod okny obřadní síně: textilní výroba ve městě, alegorie holdování městu Liberci a obchodní styky Liberce se světem," informuje web.
Přispěl i továrník a poslanec Liebieg
Zásluhou
Liberecké spořitelny již od konce sedmdesátých let devatenáctého
století disponovalo město třiceti tisíci zlatými jako základním
kapitálem pro vybudování reprezentativní budovy. Koncem roku 1886 pak
byly finanční prostředky obohaceny o dalších sto tisíc z odkazu Franze
Liebiega mladšího, významného libereckého továrníka a poslance říšské
rady.
Ještě před
rozestavěnou radnicí se několikrát konaly různé slávy. Třeba již prvního
října roku 1891 z jejího balkonu posílal zdravici poddaným císař
František Josef I., léta po něm pak třeba i Edvard Beneš nebo Adolf
Hitler.
Vzpomeňme například slavnost položení základního kamene na konci září 1888, která byla dokonce dvoudenní. K tomu nechme mluvit knihu Liberec - historie / kultura / lidé Miloslavy Melanové a kolektivu autorů.
"Večer 29. září se uskutečnilo v divadle představení, během něhož vedle Schillerovy básně Valdštejnův tábor zazněly slavnostní pochod a óda, složené k této příležitosti. Ulicemi města pak prošel pochodňový průvod. Hlavní oslava proběhla v neděli 30. září (...) Po projevu starosty města byla do základů uložena schránka s listinami a dokumenty. Slavnostní poklep kladívkem provedlo třicet sedm osobností. Následujícího dne byla tribuna odstraněna a na staveništi rychle vyrůstala neorenesanční budova radnice, na níž se kromě firmy Sachers a Gärtner podílela řada dalších dodavatelů a schopných řemeslníků z Liberce a okolí," píše se v publikaci.
Kniha
dále hovoří o tom, že na díle prezentovaném jako symbol německé hrdosti a
schopností se mohli podílet pouze podnikatelé, políři a dozorci německé
národnosti.
"Rozsáhlá
a náročná stavba vyžadovala stálou spolupráci s Franzem Neumannem,
který do města také pravidelně přijížděl. Předpokládané moderní
technické vybavení, jako byly elektrické osvětlení a telefon, vyžadovaly
kontakty a smlouvy s firmami z celé monarchie i ze sousedního Německa,"
pokračují autoři publikace.
Mosazný lustr z Berlína
O
architektonickém a historickém významu liberecké radnice by se daly
popsat stohy papíru. Proto dále jen několik "perliček". Například z
obřadní síně. Jí mimo jiné vévodí olbřímí mosazný lustr dovezený z
Berlína. Váží 450 kilogramů.
A
emeritní vedoucí odboru správy majetku libereckého magistrátu Jaroslav
Čech loni pro Český rozhlas prozradil, že se tady i v dobách
komunistického režimu paradoxně oddávalo pod znakem habsburské
monarchie.
A tušíte,
jaký barevný tón nosila radnice, když byla novinkou? "Její barevná
výzdoba není původní, ale před časem jsme tu udělali takový malý
průzkum, abychom se dozvěděli, jak radnice vypadala v době, kdy byla
dokončená. A budete se divit, byla hráškově zelená," sdělil před časem
Čech.
Autor: Martin Trdla
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/radnice-vyroci-130-let-hitler-frantisek-josef.A230406_100118_liberec-zpravy_jape?






Vzducholoď před radnicí v březnu 1994
(foto Petr Šimr)




Radnice v Liberci
Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního. (autor příspěvku Martin Tesař)



Radnice -20 léta minulého století - zastupitelská radnice (foto Š. Verkowitz)
(archiv O.Musil)


29.2.2024 foto Radek Drbohlav












Střed města s radnicí a divadlem kolem roku 1960
Na záběru je možné pozorovat téměř stejnou scenérie jako na přelomu 19. a 20. století Dobudování zástavby středu města v prvních třech desetiletích pak po následnou stejně dlouhou dobu zůstávalo nezměněné, když tato oblast s narůstajícími dopravními nároky začínala být těžko průchodná a požadavky na její uvolnění se stávaly stále aktuálnější.
(zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
















Letecké pohledy na Liberec .....počátek 80.let
(zdroj Kniha o Liberci)









Šedesátá léta noční foto - doba, kdy jsem studoval na VŠST Liberec. (archiv Mirek Endrle)




Dva pohledy na radnici (počátkem 20.století)
K budově pošty (druhý snímek) přiléhají dva jednotně řešené domy s novorenesanční fasádou (čp.557 a 175 - I). Vzdálenější má zajímavou historii. Původně to bylo stavení v ulici 5.května, ne větší než poslední zachovány domek (viz třetí a čtvrté foto ulice 5.května ). V šedesátých letech dostal patro a v roce 1891 ho Adolf Bürger přebudoval do dnešní podoby a vzadu přistavěl druhou část, obrácenou průčelím do náměstí. Oba domy s podlažími v nestejné výši mají společné schodiště.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


