U Lomu

Nejužší dům v Liberci

Lidé milují rekordy, ony jeďinečnosti hraničící se šílenstvím. Sepisují o nich různé záznamy a ty pak sbírají do objemných knih. Zrovna nedávno mne zaujaly články o nejužších domech, nejtitěrnějších stavbách celého světa, které jsou vyhledávanými obydlími umělců a šťastných podivínů a stále Častěji také turistickými atrakcemi. Tak kupříkladu o New Yorku se nachází v ulici Bedford Street dům 2,74 metry úzký, vtěsnaný do bývalé uličky.

V Salzburgu je podobně úzký dům, postavený prý chudým ženichem. Ten si — aby vyhověl otci své milé, který pro ni požadoval snoubence s domem — postavil maličkou chaloupku opět mezi dvěma jinými stavbamu. Co na tom, že na šířku si v něm pro jeho velikost ani lehnout nešlo. V Londýně je dokonce domek úzký pouhých pět stop, teďy necelé dva metry! Také Čechy se pyšní řadou veleúzkých domů. V Praze je to kupříkladu hotel Clementin nedaleko Mariánského náměstí. V nejužším místě měří pouhé 3 metry a 26 centimetrů. As nejužší je domeček v pražské Anečské ulici — je Široký pouhých 2,25 metrů a byl postaven v průchodu do domu U Křikavů v Řásnovce, teprve později v něm byla vybudována jeďiná obytná místnost samostatné stavby, ve které byl prý až do roku 1922 provozován nevěsti nec. Uzoučké domy stojí i v historických městech Český Krumlov a Olomouc. Krumlovský Modrý dům je na své veleúzké straně dokonce zakončen maličkou kapličkou, která jej celý zakrývá. Olomouckou domovní "nudli", kterou tvoří její 290 centimetrů "široká" fasáda, je možné si prohlédnout ve Ztracené ulici. Rekordy před časem dorazily také do našeho města — nedávno jsem kdesi zaznamenal soupis některých libereckých NEJ. Tak nejvyšším místem města je Ještěd, nejnižším naopak hladina Nisy u Machnína, největším věžákem je budova krajského úřaďu, nejvíce lidí v jednom domě prý bydlí v tzv. Hokejce a vůbec nejlidnatější čtvrtí Liberce jsou s téměř dvaceti tisíci lidmi Rochlice. Mezi libereckými rekordy ale chyběla ona dnes již světově proslulá kategorie nejužšího domu. To ve mně vyvolalo značný zájem a iniciovalo velikánské pátrání.

Vybaveni dlouhým navíjecím metrem jsme se s kreslířem Petrem Ferdyšem Poldou před časem za jednoho sychravého podzimního večera, kdy téměř nebylo vidět (a to jsme právě potřebovali), vydali do uliček starého Liberce, do "libereckých Stínadel" mezi Sokolovským náměstím a soudem. Kdyby nás tak někdo viděl — v temných dlážděných koutech starého města jsme v řídkém dešti museli působit jako Sherlock Holmes s doktorem Watsonem. Kde jinde ale hledat nejužší dům než mezi starodávnými stavbami, v místě, kde v časech 19. století živelně vznikalo lidské mraveniště plné dílen, chalup a domků s různými přístavbami, kůlnami, kurníky, přílepky a dostavbami, které se pak řízením osudu, sporů majitelů či rozhodnutím úřadů staly samostatnými domečky. Někteří autoři vlastivědných knih označují za nejužší stavbu Liberce dům č. p. 258, nacházející se na rohu Tovaryšského vrchu a Sokolovského náměstí. Opravdu velice úzký dům tu stojí na místě, kde původně bývalo staré soukenické divadlo, zbudované roku 1820 zednickým mistrem Scholzem. Klasicistní divadlo ovšem v dubnu 1879 zcela zničil obrovský požár a po odstranění trosek využil liberecký magistrát polovinu parcely pro rozšíření uličky Tovaryšský vrch. Zbyteček pozemku byl pak prodán obchodníku Franzi Posseltovi, který si na něm nechal postavit zdejší stavební firmou Sachers £ Gártner obytný dům s obchody. Objekt měl hned dva suterény, které ovšem měly do představy nějakých sklepů hodně daleko, neboť je díky značnému rozdílu výšek mezi Frýdlantskou ulicí a náměstím bylo možné osvětlit postranními okny jako běžné místnosti. Neorenesanční stavba podivného tvaru má boční frontu dlouhou téměř třicet metrů, ale fasáda do Sokolovského náměstí řadí Posseltův dům k nejužším v Liberci — naměřili jsme tu pouhých 5 metrů a 85 centimetrů.

Jenže v tomto případě se jedná o úzký, nikoliv však nejužší dům Liberce. Toho deštivého večera jsme totiž ještě mnohem užší stavbu našli kousek od Sokolovského náměstí. Přímo uprostřed zástavby mezi romantickými uličkami U Lomu, Růžová, Rámový vršek a Na Schůdkách, na místě osídleném již od 17. století. Tam stojí objekt, který mi ze všeho nejvíce připomíná stavby francouzského venkova — vysoká budova s úzkými štíhlými okny s polokruhovým zakončením, s patinou staletí a popínavými rostlinami na fasádě. Úzký tak, že se do něj může vejít na šířku jen jediná místnost.