Větrné mlýny

Větrný mlýn Berzdorf 

Zbytky větrného mlýna holandského typu nebo spíše už jen terénní nerovnost zarostlá křovím leží na samém okraji katastrálního území Machnína. Je vzdálen přibližně 3 km jihovýchodně od obce v nadmořské výšce 365 m poblíž vojenského hřbitova Ostašov na místě zajateckého tábora z 1. světové války. V německé literatuře byl mlýn označován po obci Berzdorf. Stál totiž ve značné vzdálenosti od Machnína (Machensdorf), sice na jeho katastru, ale nedaleko skupiny stavení náležejícímu k sousednímu katastru Bersdorf. Větrný mlýn patrně postavil kolem roku 1856 Josef Tandler na pozemku svého otce Antonína Tandlera, který bydlel v Machníně čp. 59. Mlýn pracoval ještě v roce 1881 kdy byl vyznačen na specální mapě jako činný. Kdy přestal pracovat nám není známo. V roce 1911 bylo jeho vnitřní vybavení v dobrém stavu a jen na stavbě opadala omítka a byla poškozena střecha. V roce 1913 už však není vyznačen na katastrální mapě. Na začátku 70. let 20. století byly na místě, kde stával, zbytky obvodových zdí dosahující výšky 3 - 4 m. Dnes však po mlýně skoro nic nezbylo. V terénu je patrná nerovnost zarostlá křovím a sem tam leží na zemi kámen se zbytky malty. Na západní straně je náznak zbytků obvodové zdi, vše však ukryto pod nánosem půdy. 

Více zde: https://www.ostasov.eu/vetrny-mlyn-berzdorf/

Na katastrálním území Františkov, těsně při hranicích a katastrem Růžová I, zřídil v roce 1854 sedlák Josef Löffer na pozemkové parcele č. 843 zděný větrný mlýn. Mlýn byl postaven na stavební parcele č. 148. Stavení čp. 25 stálo na JJV od mlýna přes cestu, ve vzdálenosti asi 300 m. Již před tím postavil roku 1848 Löffer žentour, hnaný lidskou silou, ale ten se neosvědčil. Avšak ani s větrným mlýnem nebyl spokojen, roku 1863 odňal mlýnu křídla a budovu adaptoval na tři obytné jednotky. Roku 1893 byla sňata původní střecha. Stavba později chátrala a roku 1911 byla odstraněna i budova někdejšího větrného mlýna. Nadmořská výška lokality je cca 395 m. (zdroj: https://www.povetrnik.cz/de/mills/detail/357)

VĚTŘÁKY 

Nejlacinější energie 

Znalost mletí větrem je prastará. Vítr byl a také stále ještě je nejlevnější energií k pohonu mlýnů. Snad ještě lacinější než voda, o tom, kde a jaké větrné mlýny stávaly a jak pracovaly, se naštěstí dochovaly historické doklady I ve zdejším kraji povětrné mlynářství v 19, století došlo svého rozkvětu a zanechalo zde stopy. V severních echách, tak jako Jinde, se vyučily party sekerníků "milbaurů", které pak stavěly větrné mlýny. Mletí větrem bylo sice nedokonalé, pomalé a primitivní, ale velmi laciné a na vodě zcela nezávislé, To byla výhoda v dobách velkých such. Jakým byly větrné mlýny v takovou dobu dobrodiním, se ukázalo třeba v roce 1842, kdy po dobu 14 týd nů vůbec nepršelo, a tak k mletí zbyly jen větřáky. Vesele si mávaly křídly a mlely obilí na mouku, kroupy, krupky i krupici ve dne v noci, a ještě ani to nestačilo zásobit všechno obyvatelstvo v okolí. Na druhé straně však byl k jejich pohonu zapotřebí vítr, který byl leckdy paličatý a nefoukal právě v době, kdy se mělo mlít. Naši prapraotcové však byli natolik zkušení a srostlí s krajinou, že přesně věděli, kde a odkud kam vane stálý vítr. Tak se stávalo zřídka, že by větřák byl bez větru.

I ve zdejším kraji povětrné mlynářství v 19, století došlo svého rozkvětu a zanechalo zde stopy. V severních echách, tak jako Jinde, se vyučily party sekerníků "milbaurů", které pak stavěly větrné mlýny. Mletí větrem bylo sice nedokonalé, pomalé a primitivní, ale velmi laciné a na vodě zcela nezávislé, To byla výhoda v dobách velkých such. Jakým byly větrné mlýny v takovou dobu dobrodiním, se ukázalo třeba v roce 1842, kdy po dobu 14 týd nů vůbec nepršelo, a tak k mletí zbyly jen větřáky. Vesele si mávaly křídly a mlely obilí na mouku, kroupy, krupky i krupici ve dne v noci, a ještě ani to nestačilo zásobit všechno obyvatelstvo v okolí. Na druhé straně však byl k jejich pohonu zapotřebí vítr, který byl leckdy paličatý a nefoukal právě v době, kdy se mělo mlít. Naši prapraotcové však byli natolik zkušení a srostlí s krajinou, že přesně věděli, kde a odkud kam vane stálý vítr. Tak se stávalo zřídka, že by větřák byl bez větru.

Podle konstrukce se u nás vyskytují dva typy větrných mlýnů: tak zvaný německý (dřa věný) a holandský (zděný). U dřevěného se proti větru otáčela celá budova okolo středního sloupu (otec), spočívajícího v pevném podstavci z trámů (matka). U druhého pa je otočná jen dřevěná střecha a s ní spojený pohonný hřídel s křídly. V nejbližším okolí Liberce byly tři větrné mlýny. V Ruprechticích, Ostašově a na Františkově.

Ruprechtický větrný mlýn byl postaven v roce 1894. Byl holandského typu. Stavební materiál pocházel z nedalekých ruprechtických žulových lomů. Mlýnské kameny byly dovezeny z Johnsdorfu a z Oybina u Žitavy. Tento větrný mlýn byl v provozu jenom tři roky, Potom byl již přestavěn a pouze obýván. Od roku 1900 byl zcela opuštěný a za dvanáct let zbourán. Jeho zdivo bylo použito pří stavbě silnice do Kateřinek.

Františkovský byl postaven podle vzoru německych mlýnů na katastru Františkov, směrem k sousední obci Růžodol I. Roku 1911 byl zbourán.

Machnínský větrný mlýn byl rovněž holandského typu, stával v dolní části Ostašova. Byl postaven roku 1830 a kolem padesátých let odstaven. Výška věže byla 8 až 10 metru. Pověstný byl krásný výhled z jeho oken, Věž byla také využívána jako pozorovatelna, Dnes už se po něm také nenajdou žádné stopy.

V nejbližším okolí stávaly další větrné mlýny. Záskalský měl rovněž jen krátké trvání. Byl postaven z kamene a dřeva roku 1883 a zbourán v roce 1908, Tento mlýn nebyl vubec V provozu, protože zdivo bylo natolik slabé, že zde byly obavy, aby se při provozu nezřítil.

Vítkovský se nacházel nedaleko státních hranic s Polskem u Horního Vítkova. Tento mlýn byl pravděpodobně v kraji nejstarší. Byl postaven už v roce 1828. Byl 15 m vysoký, měl metr silné zdi a křídla měřila téměř 11 m. Dne 28. listopadu 1910 při vichřici vyhořel, ale již za rok byl opět vystaven a v provozu. Vítr zde poháněl ještě mlátičku, pásovou pilu a stroj na výrobu másla. Věž byla z kamene a střecha pokryta zčásti plechem, 3. srpna 1913 byl mlýn majitelem vyhozen do povětří.

Větrný mlýn ve Vysokém byl od vítkovského vzdálen jen několik kilometrů, Stál na stejnojmenném vršku u obce téhož jména. Jeho stavba byla zahájena koncem roku 1828 a za dva raky něž mlel Věž byla 13 m vysoká a obvod měřil 29 metrů. V roce 1896 byla věž silnou vichřicí zničena. V tomtéž roce z něj zbyla již jen ď m vysoká obvodní zeď, kterou dal majitel přestavět na vyhlídkovou věž a k ní přistavěl hostinec. Dnes na vršku Vysoký stojí již jen tubus kamenné věže.

Uhelský mlýn při Václavicích stojí u silnice do Uhelné. Byl postaven v letech 1842 - 43. Ročně semlel 15 - 16 000 korců obilí. V roce 1909 byl přestavěn na stodolu.

Z těchto sedmi větrných mlýnů jsou viditelné zbytky pouze dvou mlýnů. V naší oblasti je viditelný ještě jeden, Je to větrný mlýn u rybníku Světlík ve stejnojmenné osadě, roztroušené na východním svahu Světelského vrchu (513 m), pod jižním okrajem lesa Březinka, severně od Horního Podluží ve Šluknovském výběžku. Dnes je to soukromý rekreační objekt.

Mlýnské kameny pocházely většinou z lomů Johnsdorfu u Žitavy, odkud se vyvážely až do Moskvy, Petrohradu, Rigy a také do Prahy. Vítkovský mlynář naproti tomu si obstaral tak zvaný francouzský kámen až z departementu Seine-et-Marne, a ten byl sestaven z říčních křemenů spojených cementem a zpevněný železnou obručí.

Větrné mlýny v horských krajinách, kde vály silné větry, se většinou stavěly po vzoru holandských mlýnů, zatímco v kraji spíše po vzoru německém.

Plné slávy se větřáky dočkaly v polovině minulého století a na jeho konci ztrácely svůj význam. 

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvílné o starém Liberci II, 1997

Větrný mlýn u Uhelné (německy Kohlige) postavil v letech 1842 až 1843 Josef Scholze, tesař a majitel hospodářství z nedalekých Václavic. Ve mlýně byla dvě mlecí složení a šrotovník. Podle dobových záznamů se ve mlýně ročně semlelo 14 až 16 tisíc měřic obilí. Po Josefu Scholzovi zde provozoval mlynářské řemeslo jeho syn Filip, který po roce 1860 začal mlýn pronajímat. Řemeslo postupně upadalo, protože hospodáři z okolí začali dávat přednost mletí obilí v nedaleké Žitavě. Posledním mlynářem ve větrníku u Uhelné byl v letech 1870 až 1875 Gotthelf Berndt, který provozoval také pekárnu. Po roce 1875 se ve mlýně už jen šrotovalo. V roce 1890 provoz ustal úplně a byly sundány větrné lopatky. Na počátku 20. století podle záznamu z roku 1909 sloužila budova jako seník.

Bývalý mlýn v průběhu dalších desetiletí postupně chátral, jak dokládá i záznam v evidenčním listu nemovité kulturní památky z roku 1967, kde se mj. hovoří o rozbité střeše objektu a strženém větrníku. V roce 1973 objevil ruiny větrného mlýna a přilehlého domku Jiří Fanta a rozhodl se mlýn zachránit. O rok později mlýn koupil od státu a získal souhlas k jeho rekonstrukci, načež sloužil k rekreačním účelům. V roce 1999 Jiří Fanta mlýn prodal. Poté prošel rozsáhlými stavebními úpravami a začal v něm být počátkem 21. století provozován luxusní penzion. 

(zdroj: Wikipedia)