Nevyučený kuchař, který učil vařit filmové hvězdy

Když odcházel v roce 1961 do důchodu, netušili jsme, jak obrovský kus práce, a nakolik prospěšný, po sobě zanechává. A to nejen nám, odkaz jeho děl prošel a dosud jde celou kuchařskou Evropou.

Vilém Vrabec nebyl jen pedagog, ale také mimořádně plodný a výborný autor. Svou první knihu vydal v roce 1931 – šlo, tuším, o první vydání věhlasné Studené kuchyně. Do roku 2015, kdy naposledy vyšla jeho Velká česká kuchařka, proběhlo více, než sedmdesát vydání vlastně reedic všech jeho titulů. (Z toho jich 19 vydal vlastním nákladem sám autor – do roku 1947, 42 vyšlo v ostatních československých a českých nakladatelstvích. A nebyly to malé náklady, roku 1968 jí vydalo Státní zdravotnické nakladatelství těžko uvěřitelných 149 000 výtisků. Čtyřikrát pak přišla s cizojazyčnými verzemi Artia. Pro úplnost uveďme ještě šest vydání v odborném nakladatelství v Lipsku a jedno v Nizozemsku.) V konečném množství výtisků, jak už výše řečeno, blížícímu se počtu dvou milionů!

Za všechny jeho tituly zmíním jediný, méně známý - Jak se vaří při Dunaji. Tak trochu totiž připomíná, že v tomto "hrnci" se dílem zrodila i kuchyně naše, česká. I kdyby byl býval Vilém Vrabec vydal "jen" Velkou kuchařku a víc už nic, zaslouží si více pozornosti, než se mu jí dnes dostává.

zdroj: https://www.i60.cz/clanek/detail/20391/osobnosti-ceske-kuchyne-vilem-vrabec

Vím o tom, že mám slavného předka Viléma Vrabce. Něco mi o něm řekl můj otec Karel Vrabec. Otec bohužel už nežije, zemřel v roce 1982 a narodil se v roce 1906 v obci Myštěves u Nového Bydžova. Otec měl ještě bratra Bohouše a sestru Marii, všichni o Vilémovi Vrabcovi hovořili, jaké měl ve svém zařízení v Praze renomé, že pochutiny, které dokázal vykouzlit byly vyjmečné, prostě pravá česká kuchyně. Moje sestra Hana Vrabcová snad podědila po Vilémovi Vrabcovi něco z jeho umu, protože se také věnuje vymýšlením různých receptů, snad to vydá někdy knižně.

 (autor komentáře Karel Vrabec)

Bibliografie

Vilém Vrabec (* 8. dubna 1901 Horní Růžodol – 27. ledna 1983 Praha) byl český kuchař a učitel, autor desítek kuchařských knih v nichž sebral několik tisíc kuchařských receptů. Jeho nejvýznamnějším dílem je Velká kuchařka, do níž shrnul poznatky z předchozích knih. Vyšla v mnoha vydáních a byla přeložena do řady jazyků.

Narodil se roku 1901 v Horním Růžodole na Liberecku ve velmi chudé rodině. Už jako chlapec vynikal v kreslení, a i když jeho odborný učitel doporučoval, aby šel studovat výtvarnou školu, jeho rodiče si to nemohli dovolit.

Po první světové válce se vydal do světa na zkušenou. Jeho první cesta vedla do Berlína. Aby si vydělal na studia na soukromé uměleckoprůmyslové škole, ve dne pracoval jako aranžér výkladních skříní největšího zdejšího lahůdkářství Kempiňski a v noci vypomáhal v kuchyni lahůdkářství.

Po roce ale stejně musel pro nedostatek peněz studia i Berlín opustit a vrátit se domů. Jak sám vzpomíná v článku Jaroslava Roudenského v časopise Signál koncem 70. let: "Definitivně jsem si ale vyjasnil dilema, zda jít cestou výtvarníka, či se věnovat kulinářství. Nechtěl jsem nic dělat napůl a svou ctižádost jsem přenesl do světa kuchyní, zatímco malování mi zůstalo jako koníček. Věděl jsem, že to nebudu mít lehké, protože nemám v kapse glejt vyučeného kuchaře."

V Praze nastoupil jako aranžér výkladních skříní proslulého Lippertova lahůdkářství, ale brzy tu už začal uplatňovat své berlínské zkušenosti při zavádění receptur studené kuchyně. Následovala zahraniční praxe, nejprve v hotelu Baška na ostrově Krk a po absolvování vojenské služby pak v Anglii, Švýcarsku, Německu a Rakousku. "Vyhledával
jsem prvotřídní hotely," říká v článku dále pan Vrabec.

"Zaklepal jsem na dveře londýnského Savoye. Musel jsem se však jako nevyučený spokojit s místem volontéra, což znamenalo pracovat za byt a stravu a dělat, co bylo třeba." Jednu sezonu působil v karlovarském hotelu Pupp coby kuchař studené kuchyně,
později v mariánskolázeňském Esplanade a ostravském Grand automatu. V roce 1926 ho ostravská obchodní akademie požádala, aby vedl dekorativní a aranžérský kurz. Ten byl tak úspěšný, že ve finále obdržel od ministerstva školství dekret na pořádání pravidelných kurzů vaření.

"Mým snem bylo otevření stálého kuchařského učiliště v hlavním městě. K tomu ale bylo třeba mnoho financí, a tak jsem se vydal na turné republikou a v desítkách měst uspořádal kursy vaření. Potom jsem v Praze hledal hygienicky i jinak odpovídající místo,
až jsem je našel na rohu Štěpánské a Řeznické ulice za nájem 55 tisíc Kč ročně. V roce 1929 jsem konečně mohl otevřít své kuchařské učiliště," pokračuje ve vzpomínkách v článku Vilém Vrabec. I když mu tuto školu tehdejší režim znárodnil, jako zaměstnanec tu pracoval až do roku 1961, kdy odešel do penze. Jeho kurzy prošlo na 28 tisíc frekventantů, kuchařky Státního sanatoria, kuchaři našich námořních lodí, přednášel i kuchařkám prezidentské kanceláře.

V jeho archivu jsou i ocenění za zlepšovatelskou práci. Například v roce 1959 ho ministerstvo obrany vyznamenalo za vyřešení tepelného zpracování sušených brambor. Podílel se i na vývoji Pribináčku. Jeho kuchařských knih, které byly publikovány v rozmezí let 1931 až 2000, vyšlo v mnoha nákladech ke dvěma milionům kusů.