Vlasta Burian
Narodil se libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce
Marii Burianové (roz. Škaloudové), která měla z předchozího manželství
dceru Žofii Pickovou. V Liberci prožil prvních deset let svého života. 5. května 1901 se jeho rodina přestěhovala na pražské předměstí Žižkov, protože jeho otec neměl v Liberci, kde byla většina obyvatel německá, vhodné prostředí k vlasteneckým aktivitám. Získal v Praze místo úředníka vybírajícího potravinové daně a svého malého syna vodil pravidelně do Národního divadla. Josef Vlastimil se později vyučil obchodním příručím na obchodní škole. Jako syn krejčího se od dětství setkával s lidmi, kteří měli zájem o divadlo, a měl možnost slýchat příběhy z tohoto prostředí. Sám už jako dítě zpíval na kůru a měl rád operu. Mladý Vlasta Burian měl také velkou zálibu ve sportu. Vynikal zejména ve fotbale, byl brankářem. Hrál za Union Žižkov, později za Viktorii Žižkov. Nejznámější je však jeho kariéra ve Spartě. Věnoval se také cyklistice a závodně hrál tenis.
Pravidelně se zúčastňoval závodů a turnajů, které často vyhrával
(existuje malá část jeho dosud dochovaných trofejí, které zabírají jednu
velkou vitrínu). Časem však většina jeho sportovních aktivit ustoupila divadlu. Své bavičské
nadání zpočátku uplatňoval převážně v soukromí na večírcích svých
přátel. Jeho nadání mu však postupně otevřelo cestu i k veřejnému
vystupování (v němž mu otec nejdřív bránil, ale když viděl syna na
jednom představení v hospodě, usoudil, že je výborný komik, a nadále jej od umělecké činnosti neodrazoval)
(zdroj: Wikipedia)
Hodně smutný obrázek: Takhle vypadal na konci svého života bohem nadaný komik Vlasta Burian
12. prosince 2014 11:57Před druhou světovou válkou byste populárnějšího herce hledali jen stěží. Vlastu Buriana (†71) zbožňovaly davy. Filmy, ve kterých jeho jméno v titulcích stálo vždy na prvním místě, v biografech trhaly návštěvní rekordy a ve svém divadle, kde bavil diváky v podstatě denně, měl narváno až po strop. S koncem války však Burian zažil opravdu strmý pád až na samotné dno.
K totálnímu útlumu kulturního dění došlo v protektorátu 1. září 1944, kdy Němci oficiálně zavřeli všechna do té doby fungující divadla v republice. Burian, který mimochodem už dva roky nefilmoval, najednou devět měsíců před koncem války zůstal bez práce. A brzy mělo být ještě hůř.
Hned po válce se proti Burianovi strhla obrovská štvanice. Nejen za výhody, kterých jako prominentní herec užíval za války, se stal terčem mnoha útoků. Byl vyřazen z herecké obce, vystěhován z vily, obžalován z kolaborace a skončil za mřížemi. Souzen byl celkem třikrát mimo jiné za přihlášení se k německé národnosti a za propagaci nacismu ve skeči Hvězdy nad Baltimore, kde parodoval Jana Masaryka.
Z poválečných soudních třenic vyšel s žalostným výsledkem. Odsoudili jej ke třem měsícům odnětí svobody (přesně ten čas trávil ve vazbě) a pokutě půl miliónu korun, které si ovšem neměl jak vydělat. Aniž by mu bylo cokoliv jasně prokázáno, cejch už mu zůstal. Burian měl před sebou nejhorší období života, kdy musel odejít z Prahy a živil se pracemi na stavbách a nahodilých brigádách nebo jako číšník na horské chatě.
Když si nakonec veřejně posypal hlavu popelem, mohl se vrátit před své publikum, které na něj ani po těch pár letech nezapomnělo. Byl to už ovšem stárnoucí unavený klaun s podlomeným zdravím. Na plátno se vrátil tristní rolí rozvraceče Kodýtka ve filmové agitce Slepice a kostelník (1951) a dostal angažmá v divadle.
Už to nebyl ten bohem nadaný komik plný energie. Měl problémy s očima a špatně se mu chodilo. Poslední léta vystupoval v podřadných nevytopených sálech. Při jednom takovém vystoupení se nachladil a na následky plicní embolie zemřel. Jeho žena Nina přestala vycházet z domu. Za svým mužem, kterému stála po boku v dobrých i zlých časech, odešla jen tři měsíce po něm. ■
zdroj:https://www.super.cz/314428-hodne-smutny-obrazek-takhle-vypadal-na-konci-sveho-zivota-bohem-nadany-komik-vlasta-burian.html
Vlasta Burian. Smutná štvanice na výjimečně talentovaného komika
Sparťanský brankář Vlasta Burian uměl bavit lidi svými komickými kousky. A to natolik, že se mu dostalo příležitosti vystupovat i na veřejnosti. Hostoval v mnoha malých pražských divadlech, nakonec si ale založil divadlo vlastní (1925) - stalo se jedním z nejúspěšnějších divadel v období mezi válkami. Zahrál si ve 40 filmech a pracoval snad se všemi slavnými režiséry té doby. Byl extrémně talentovaný improvizátor a imitátor. Publikum i diváci ho milovali. To ovšem Burian netušil, co ho čeká po druhé světové válce...
https://tv.blesk.cz/video/7926043/vlasta-burian-smutna-stvanice-na-vyjimecne-talentovaneho-komika.html
Vlasta Burian
Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian (podle matriky Josephus Wlastimil Burian; 9. dubna 1891 Liberec - 31. ledna 1962 Praha), přezdívaný Král komiků, byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, mecenáš, spisovatel, mim a imitátor, který se díky mimořádné kombinaci talentu, ambicí a živelnosti vypracoval na hvězdu českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců a vůbec celebrit první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace,
což fatálně poznamenalo jeho postavení i kariéru. Jeho obliba však
utrpěla jen dočasně a trvá dodnes, o čemž svědčí vítězství v anketě České televize o "Krále komiků" a časté televizní reprízy jeho filmů. (zdroj: Wikipedia)
Jedním z rodáků z našeho pohraničí, tedy jedním ze "sudeťáků", byl i král našich komiků, nezapomenutelný Vlasta Burian.
Narodil se v roce 1891 v Liberci/Reichenberku, ale rodina se již v
jeho 10 letech přestěhovala do Prahy. Kromě výborného komického
herectví, se věnoval fotbalu, kde vynikal jako brankář, stejně tak se
věnoval cyklistice a tenisu. Jeho herecký život snad netřeba příliš
představovat.
Po
příchodu Němců si zachoval tvář a nekolaboroval. Dodnes by mě zajímalo,
zda ono slavné "Burianovo Cé" je jen legendou, či zda je to pravda.
Odmítl třeba i participovat na mravně kompromitující Anketě proti
židobolševismu, již vyhlásil Arijský boj. Burian se vykroutil a tvrdil,
že neumí dobře německy. On, rodák z Liberce...
Na
konci války ho Němci zavřeli, ale snad to nejhorší přišlo po skončení
války. Udělali z něj kolaboranta. Byl vězněn a už si nikdy pořádně
nezahrál. Byl prostě schopný a díky svým schopnostem i velmi bohatý a
oblíbený. A to pouliční lůza a komunisté po válce neodpouštěli...
A
k tomu Burianovu Cé: podle pamětníků vystoupil za okupace na jeviště s
bičem a na něm měl přivázáno velké tiskací písmeno "C". A ptal se
diváků: "Co mám v ruce"? A sám odpovídal. "To je bič na Něm_cé".
Ano, v ruce měl bič na Němce okupanty a v srdci odvahu burcovat za
svobodu národa... Za protektorátu za to hrozil trest vězení nebo dokonce
smrti...Takový byl král našich komiků Vlasta Burian. (autor příspěvku Jaroslav Beneš)
Divadelní začátky v kabaretech
Nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a ve Švandově divadle, ale na doporučení Karla Hašlera, který si povšiml jeho osobnosti, začal působit v různých kabaretech (Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna, U Deutschů, Montmartre), v nichž se pak již před válkou stal miláčkem místního publika. Pravidelně na jevišti soupeřil se stejně populárním hercem Ferencem Futuristou. Když vypukla první světová válka, snažil se jí vyhnout, po zběhnutí putoval s přítelem a klavíristou Daliborem Ptákem, který ho v jeho kabaretních výstupech doprovázel na piano, po českém venkově. Byl však chycen a uvězněn. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech. Po válce převzal komické role v několika seriózních divadlech (Národní divadlo, Vinohradské divadlo a další). Nejčastěji však stále hrál v kabaretech. Od 1. ledna 1923 byl ředitelem divadla Rokoko.
Ve svém divadle
Několik představení denně na různých místech však nestíhal, proto se divadelní ředitelé dohodli, že už ho nikdo nezaměstná. Posléze, když už se stal slavnějším, si založil vlastní divadlo - Divadlo Vlasty Buriana (dnes Divadlo Komedie), které mělo první představení - večer drobných frašek - dne 1. září 1925 v sále hotelu Adria na Václavském náměstí č. 26. Divadlo navázalo dramaturgicky i inscenačně na divadlo Rokoko. Od 17. srpna 1928 se DVB přestěhovalo do Švandova divadla na Smíchově (v Adrii začalo působit Osvobozené divadlo V + W). A 19. prosince roku 1930 DVB přešlo do nově vybudovaného paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici č. 7. Zde bylo Burianovo divadlo až do května 1945 (nehrálo se v něm už od 1. září 1944, kdy Joseph Goebbels nechal uzavřít všechna divadla v Říši), kdy bylo obsazeno ozbrojenou revoluční závodní gardou a V. Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s nacisty. "Znárodněné" divadlo bylo týž den přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby, uměleckým šéfem se stal Zdeněk Podlipný. Burian v paláci Báňské a hutní společnosti vybudoval nejen prosperující divadlo, ale taktéž dílny, foyer, ateliér, módní salón a dokonce vlastní kino Vlasta (později "Cinema", v kině se promítaly Burianovy starší i novější filmy, pak také němé i zvukové grotesky, kreslené filmy apod.). Divadlo také vydávalo vlastní časopis. Jeho divadlem prošlo mnoho skvělých herců (např. Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Karel Noll, Jindřich Plachta, Václav Trégl a další). Příležitostně zde vystupovaly také např. Lída Baarová, Meda Valentová, Andula Sedláčková a další.
Ve filmu
Točil také filmy, v letech 1923-1956 účinkoval ve čtyřech němých a 36 zvukových filmech, většinou to byly komedie. Nejdříve točil filmy s režisérem Karlem Lamačem: C. a k. polní maršálek, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí, U pokladny stál... Když Lamač emigroval před hrozícím nacistickým nebezpečím, stal se jeho "dvorním" režisérem Martin Frič: Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla, Katakomby, .... Točil i s jinými předními českými režiséry: s Miroslavem Cikánem (Hrdinný kapitán Korkorán, ...), s Vladimírem Slavínským (Zlaté dno, ...), s Janem Svitákem (Přednosta stanice). Nebo společně s Čeňkem Šléglem a Ladislavem Bromem režíroval komedii Ulice zpívá. Mezi filmy, v nichž převážně míval spíše nenáročné komediální role, se vymykají filmy U snědeného krámu (podle románu Ignáta Herrmanna), Revizor (podle N. V. Gogola), v nichž se úspěšně uplatnil jako charakterní herec. K pěti ze svých filmů natočil německé verze, které byly s úspěchem promítány v německy mluvících zemích, a jeden jeho film vznikl v česko-polské koprodukci (Dvanáct křesel). Za film U snědeného krámu obdržel od Českého filmového zpravodaje Bílou stuhu a v roce 1942 získal za své herectví Státní cenu. Ve filmových ateliérech byl ve svém živlu, neuznával autoritu režiséra, sám si říkal po každém záběru "stop" a libovolně si improvizoval. Jediný, kdo ho dokázal trochu zkrotit, byl jeho přítel a režisér Frič. Zajímavé také je, že za každou roli dostával honorář přesahující sto tisíc korun, zatímco velké filmové dámské hvězdy (Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová či Věra Ferbasová) dostávaly za roli pouze deset tisíc.
Jeho některé filmy přímo vycházely z jeho divadelních představení. Mnoha filmům bylo kritikou vytýkáno, že jde o filmy jednoho muže, kde ostatní herci jsou jen stíny, které Burianovi nemohou konkurovat (např. Ducháček to zařídí).
První poválečnou rolí byl kostelník Kodýtek ve filmu Slepice a kostelník. Pak přišly tři role, ve kterých se ještě místy přiblížil svým dřívějším výkonům: poštmistr Plíšek v komedii Nejlepší člověk, rádce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král... (svým hlasem účinkoval ještě spolu s Janem Werichem v animovaném filmu Dva mrazíci) a Sylvestr Čáp v komedii Muž v povětří. Poslední rolí byl účetní Dušek v satirickém filmu Zaostřit, prosím!.
Filmografie (výběr)
- 1923 Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku (němý film)
- 1926 Lásky Kačenky Strnadové (němý film) - role: Vincek Kroutil, čeledín
- 1926 Falešná kočička aneb Když si žena umíní
- 1927 Milenky starého kriminálníka
- 1930 C. a k. polní maršálek
- 1930 C. a k. polní maršálek (německá verze)
- 1931 On a jeho sestra
- 1931 On a jeho sestra (německá verze)
- 1931 To neznáte Hadimršku
- 1931 To neznáte Hadimršku (německá verze)
- 1939 Ulice zpívá - role: klaun Silvanea, zpěvák a hráč na harmoniku Emil Beruška (Film spolurežíroval s Čeňkem Šléglem a Ladislavem Bromem, Čeněk Šlégl se ujal technické režie. V titulcích je uveden v režii jen Vlasta Burian)
- 1955 Muž v povětří - role: sirkař, vynálezce a pyrotechnik Silvestr Čáp
(zdroj: Wikipedia)
Centrum Vlasty Buriana
Krále komiků připomíná také Centrum Vlasty Buriana na nároží Vrabčí a Široké. V přízemí je síň s výstavou Burianových fotografií, dokumentů a filmových plakátů, promítají se tu filmy, konají se výstavy, semináře, besedy, přednášky a spousta akcí. Centrum také připravuje programy pro školy – a možná se budete divit, ale i dnešní děti Buriana znají a vtipné úryvky z jeho filmů je baví.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/vylety/pesky-po-cesku/s-osobnosti-na-prochazku-libercem-s-hercem-vlastou
pozn. Centrum je bohužel zavřené
Zavřené Centrum Vlasty Buriana
Zastupitel Jiří Šolc, 2015:"I v zahraničí je běžné, že ne všechny podobné aktivity musí řešit jen veřejný sektor. Udržitelnost projektu budou muset naplnit, jinak by dotaci museli vrátit."Já se ptám: Kde je ten slib? Proč NIKOHO na radnici nezajímá stav věcí? Budeme dál lajkovat KAM a p. Janďourka - Linserku, Papírák, Barvířskou, Širokou, terasy? Je na čase vyzvat radnici k zodpovědnosti za projekt, jehož realizace zapáchala už v roce 2015, a nedovolit čerpání peněz z EU či městské kasy pro kšefty radniční kasty (výměna Papíráku se Synerem, https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/papirove-namesti-je-mesta-liberec-dokoncil-smenu-pozemku-se-synerem-20210329.html).
Plány Centra Vlasty Buriana pro 3.NP a 4. NP odpovídají pohodovým bytům... (https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/183-centrum-vlasty-buriana) Za projektem stáli fakticky dvě známé postavičky (někdo ví, kdo chce, si dohledá). Jedna z nich už je po smrti.
Články
https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/vlasta-burian-ma-v-liberci-svuj-dum-20151030.html?
https://www.vlasta-burian.cz/centrum-vlasty-buriana?
autor příspěvku Liberečan
Rodný dům Vlasty Buriana
Syn chudého krejčího bydlel v Liberci ještě v nynější Perlové ulici a
v zadním traktu někdejší Wiener Strase, nyní Moskevské ulice.
Křižovatka ulic Na svahu a Lucemburské ve 30.letech minulého století
V domě obráceném štítem do ulice, který vidíme zcela napravo za krátkým
plůtkem, se narodil Vlasta Burian (9. dubna 1891 Liberec - 31. ledna
1962 Praha). Dnes tu stojí garáže. Také oba domy v popředí jsou zbořeny.
Na další fotografii z 2.7.1899 z pouti je jeden z chlapců Vlasta Burian, měl by to být ten nejmenší, druhý zprava. (zdroj Kniha o Liberci)
Třikrát Burian
Vilu v Kadeřávkovské ulici v Praze-Dejvicích si Burian nechal postavit v roce 1929. Dům navrhl stavitel František Troníček, který pracoval pro tehdejší významnou stavební firmu Václava Nekvasila. Nadšený sportovec Vlasta Burian si ve vile nechal zřídit velkou tělocvičnu a na zahradě bazén a tenisový kurt, což byl v té době nevídaný luxus. Po znárodnění ve vile bývala mateřská školka, od roku 2014 v ní sídlí velvyslanectví Maďarska.
V archivech Spolku přátel Vlasty Buriana mají fotografie, kdy Burian stojí modelem sochaři Otakaru Švecovi. Podle této sochy, dnes umístěné v libereckém Malém divadle, vznikla i busta na hrob Vlasty Buriana a jeho ženy Niny, když se jejich ostatky v roce 2002 stěhovaly z pražského Vinohradského hřbitova na Vyšehradský hřbitov. Bustu ale někdo ukradl, takže hrob dnes zdobí jen plastika rukou od sochaře Tomáše Vejdovského. Jsou z plastu, a tak zloděje nezajímají.
Zajímavou stopu zanechal Vlasta Burian v Krkonoších, na Hříbecích boudách. Přijel sem v roce 1949 poté, co se vrátil z pracovního nasazení v severočeských dolech, a na horách nakonec zůstal celý rok. Pracoval jen za stravu a ubytování, a léčil si bolavou duši. Pomáhal kde bylo právě třeba, pásl krávy a výletníkům jezdil starým studebakerem na nádraží pro zavazadla. Sny o návratu na divadelní prkna si plnil například pásmem etud a skečů pro děti ze Strážného a při improvizovaných představeních, na něž tajně chodívali lidé z okolních bud i s rodinami.
Liberec & Vlasta Burian
Podle výsledků ankety, kterou v roce 2010 uspořádal liberecký magistrát, se nejpopulárnější osobností Liberce všech dob stal komediální herec Vlasta Burian a nejlepší stavbou hotel a vysílač na Ještědu. Ve stejném roce se král komiků ve svém rodišti dočkal i busty, a protože jeho rodný dům už neexistuje, je vystavená v budově liberecké radnice, podobně jako například busta herce Františka Peterky, kterého znáte především jako Krakonoše z Krkonošských pohádek.
Slavný herec se v Liberci narodil 9. dubna 1891 jako Josef Vlastimil Burian. Domovem Burianových byla zejména čtvrť Nové Město, kde můžete nasát atmosféru starého Liberce. Jen pár kroků od novorenesanční radnice na náměstí Dr. Edvarda Beneše vás čeká docela jiný svět: dlážděné křivolaké uličky, původní hrázděná stavení, domky místních řemeslníků, hlavně soukeníků a tkalců, výstavné měšťanské domy, kostely i klidná vilová čtvrť. Vlasta Burian se narodil v domě v Lucemburské ulici, který už nestojí, později bydlel v Perlové ulici. Tatínek byl nadšený ochotník, a tak v Liberci také Burian stál poprvé na jevišti: když mu bylo pět, měl malou roli v představení Dráteníček, jako sedmiletý hrál ve Fidlovačce. Symbolickou připomínkou je další Burianova busta v Malém divadle. Původně ji měl ve sbírce Waldemar Matuška, po jehož emigraci se pak záhadnými cestami dostala do Liberce.
Poslední roky v Liberci prožil v domě s číslem popisným 357/17 v Moskevské ulici. V roce 1901 se Burianovi z Liberce odstěhovali do Prahy, protože Vlastův tatínek měl coby velký vlastenec opakovaně konflikty se sudetskými Němci a už nechtěl dál žít v německém městě.
Láska k nebožtíku
Burianovi zakotvili na Žižkově a v Praze prožil Burian většinu života. S velkoměstem se rychle sžil, vyučil se obchodním příručím, miloval sport, fotbal, hokej, tenis i cyklistiku, v letech 1914–1920 aktivně hrál za Spartu Praha jako prvoligový fotbalový brankář. Víc ho to ale táhlo na jeviště: jeho první vystoupení před diváky se možná odehrálo v roce 1909 právě ve fotbalovém klubu. Ještě před první světovou válkou si jej všiml Karel Hašler a Burian se záhy stal miláčkem publika ve slavných pražských kabaretech Rokoko, Červená sedma a Montmartre.
V prvních letech první republiky vystupoval ve vedlejších rolích v divadle Na Vinohradech a v Národním divadle, později založil vlastní divadlo, a v roce 1923 se také poprvé objevil ve filmu. Burianovou premiérou byl němý snímek Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku, který se však ke zklamání všech filmových fandů ztratil.
Jeden z deseti nejlepších komiků světa
Měl Jan Werich pravdu, když prohlásil, že Karel Hašler byl komik lokální, Ferenc Futurista evropský a Vlasta Burian jeden z deseti nejlepších komiků světa? Podívejte se na některou z komedií s Burianem a odpovíte si sami. Jeho hvězdnou kariéru odstartoval v roce 1930 film C. a k. polní maršálek. V té době už Burian měl vlastní divadlo, které se roku 1930 přestěhovalo do dnešního Divadla Komedie v Jungmannově ulici, a až do druhé světové války souběžně hrál ve filmech i na jevišti. Mezi největší Burianovy filmové trháky patřily komedie To neznáte Hadimršku, Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla, Ducháček to zařídí, U pokladny stál..., Když Burian prášil a Přednosta stanice.
Ránu do vazu Burianovi zasadila druhá světová válka; nejpopulárnější prvorepublikový herec byl po jejím skončení zatčen a po vykonstruovaném soudu odsouzen na několik měsíců. Jeho majetek včetně vily v Dejvicích a divadla propadl státu, největším trestem ale bylo to, že nesměl pět let hrát. K menším rolím se vrátil až v roce 1950. Své umění mohl naplno rozehrát jen jako rádce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král, kde hrál na přímluvu Jana Wericha, jeho posledním filmem byl roku 1956 snímek Martina Friče Zaostřit, prosím!
Poslední estrádní představení na jevišti odehrál s těžkým zápalem plic. Zemřel 31. ledna 1962 na plicní embolii v nedožitých 71 letech, v zapomenutí a bídě.
Burianovi lachtani a místa natáčení
V Praze připomíná Vlastu Buriana několik míst, namátkou pamětní deska na jeho vile v Dejvicích, pamětní deska na stadionu Sparty na Letné, reliéf v divadle Rokoko, jméno pasáže u Divadla Komedie a hercova busta ve foyer anebo pamětní deska ve Švandově divadle, kde působil v letech 1928 až 1930.
Kuriózní stopu zanechal Vlasta Burian nechal v pražské zoo, které v roce 1934 věnoval první lachtany, Hýtu a Batula. Herec prý měl zoologickou zahradu moc rád, často sem chodíval a lachtany kalifornské, pojmenované podle dětských hrdinů úsměvných příhod amerického spisovatele Johna Habbertona, nechal přivézt až z Ameriky. V zoo herce i lachtany připomíná pamětní deska.
A která místa poznáte v Burianových filmech? Často se natáčelo v ateliérech, ale například v krimikomedii Tři vejce do skla poznáte Karlovy Vary, v komedii C. a k. polní maršálek si roli polského městečka zahrála obec Svatý Jan pod Skalou a jako filmové kasárny posloužil Břevnovský klášter, ve filmu Ducháček to zařídí se objevil zámek Zbraslav a ve snímku Když Burian prášil zase zámek Průhonice.
Jak Vlastu Buriana kvůli Spartě vyhodili z kabaretu
Když na stadionu fotbalové Sparty vkročíte do vstupní haly, upoutá vás bronzová pamětní deska. Koho připomíná? Tehdy ještě neměl pověstný knír, vždyť mu bylo lehce přes dvacet, když začínal, ale dobový brankářský úbor už napoví hodně. Kdo to tedy je? Vlasta Burian.
Pro většinu skvělý herec, král českých komiků, pro
zasvěcené fanoušky i výtečný brankář. Vždyť pro lásku k fotbalu a ke
Spartě, jež právě teď v sobotu oslaví už 120 let od svého vzniku, se
zřekl peněz a přišel o práci.
Ten
příběh je tak kouzelný a výmluvný. Sparta v tu neděli hrála pohár s
Unionem Žižkov, ale ne a ne rozhodnout. Zápas bez vítěze se protahoval.
Dlouhé minuty navíc, pro nervózního Buriana v tu chvíli snad nekonečné.
Když utkání Sparty začínala dopoledne či brzy po obědě, do kabaretu Rokoko, kam ho tenkrát zlákal Karel Hašler, to jakž takž stíhal - byť tu a tam na Václavském náměstí vyskakoval z taxíku ještě v brankářském dresu a kolegové při představení zdržovali přestávky.
Jenže teď se
nečekaně vrchol zápasu i čas jeho vystoupení nebezpečně zkřížily. Však
chtěl Burian z branky pryč, klidně by pustil i gól. Sparta se dostala do
vedení, když vtom sudí pískl. Penalta!
"V
táboře sparťanských fanoušků vypuklo zděšení. Spínali ruce a slibovali
Vlastovi nůši peněz, jen když tu desítku chytne. Rána k tyči,
robinsonáda a Burian s bravurou vyrazil míč. Jásot a konec zápasu.
Mecenáši, to se ví, kvapně opustili hřiště, aniž virtuální nůši čímkoli
naplnili. Nu, a Burian přišel o místo v kabaretu Rokoko," líčí kniha
Železná Sparta.
Přitom
Hašler mu předtím nabízel: "Dvě stovky měsíčně a za nedělní odpolední
představení ještě dvacet korun navíc." Na dvě stovky kývl, nedělím se
bránil.
Už předtím v divadle Aréna odmítal v operetách sóla, ač nad ostatní vynikal. Když chybí sólista, je problém, ale kdo by postřehl, že ve sboru zpívá o hlas méně... Burian se o nedělích snadno ulejval.
Byl živel. Pomiňte uměleckou dráhu, stíhal i tenis či cyklistiku, ale ze sportů vyhrál fotbal.
Když
v roce 1914 vypukla první světová válka, sparťané se honem vraceli
posledním parníkem ze Splitu a řada z nich narukovala. Rázem chyběl
brankář. Šance pro Buriana? Byl to risk, hráči se báli: "Chytal někdy?
Nebude blamáž?" Nebyla. V prvním přáteláku gól nedostal.
Za Spartu nastupoval nejspíš v letech 1914 až 1917 a 1920 až 1924, byť se data často rozcházejí.
"Kompletní
přehled všech jeho utkání ve Spartě však, dnes už nikdo nezpracuje,
neboť při požáru tribuny 10. dubna 1934 shořela veškerá písemná
dokumentace do té doby," připomíná publikace V brance Vlasta Burian.
A
i když pak zvolil divadlo a film, vyznal se: "Hrát jedenáctého sólistu s
letenskými hvězdami Hojerem, Pospíšilem, Fivébrem, Káďou, Šroubkem,
Pilátem, Jandou a Špindlerem - to byl celý můj svět."
Zdroj:https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/vlasta-burian-jako-brankar-fotbalove-sparty.A131111_214732_fotbal_ot
Milovala ho vysoká společnost, kolegové, zpěvačky i obyčejní lidé.
Přesně taková různorodá směsice se ve středu 29. září 2010 sešla v prostorách
liberecké radnice. Zněly tu prvorepublikové písně, lidé vzpomínali na
jednoho z největších herců a komiků českého divadla. Na libereckého
rodáka Vlastu Buriana.
Autorem bronzové busty je akademický sochař Jiří Gdovín. Odlita
byla v umělecké slévárně Ještědský bronz v Mníšku u Liberce.
Vlasta Burian: životní příběh krále komiků
Herci libereckého Šaldova divadla nastudovali hru Burian
Vlasta Burian je novým mužem na radnici
Pro pivo chodíval do Plzeňské pivnice
"Před představením se procházel Moskevskou ulicí a hledal dům, v němž bydlel v zadním traktu, ale už ho nenašel. Zato poznal Plzeňskou pivnici, kam chodil tatínkovi pro pivo," dodal autor vzpomínek. Podle něj si Burian zahrál ještě v roce 1945 také s vratislavickými ochotníky. Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil, se narodil v Liberci 9. dubna 1891.
Jeho tatínek krejčovský pomocník Antonín byl předsedou zábavního odboru libereckého Sokola. Maminka pocházela z Markvartic u Sobotky. Do Liberce přišla sloužit a dvakrát se tu provdala. Z druhého manželství se jí narodil budoucí herec.
"Burianovi žili ve čtvrti liberecké chudiny, za dnešní kavárnou Nisa, v Lucemburské ulici č. 36, v domě, který už dnes nestojí. Později ve Vídeňské, dnešní Moskevské ulici. O tatínkovi se vědělo, že nezkazí žádnou legraci. Byl duší všech českých zábav a poutí, které se konaly za městem, v Pavlovicích v zahradách Kolosea. Už tehdy tam malý Vlastík vystupoval v rolích rošťáků, kašpárků a nezbedů," vypráví Wiener.
Stejný osud měl také Karel Vacek
"Malý Vlastík chodil do české veřejné školy až do páté třídy v ulici 5. května. Pak se ale rodiče museli rozhodnout, co v silně německém prostředí dál. Do německé měšťanky Vlastu dát nechtěli a tak se, podobně jako rodiče Karla Vacka, známého hudebního skladatele, raději odstěhovali roku 1901 do Prahy," připomíná Wiener.
Burian se už od mala setkával s lidmi, kteří měli zájem o divadlo a měl možnost slýchat příběhy z tohoto prostředí. Sám jako dítě zpíval na kůru a měl rád operu, na kterou ho tatínek, sám zapálený divadelník v Praze vodil.
zdroj:https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/vlasta-burian-je-novym-muzem-na-radnici20101005.html
Vlasta Burian 130: Smíchu rozdal hromady, samotnému mu do něj ale vždy nebylo
Vlasta Burian hostoval ve vratislavickém divadle U Prasete
Slavný snímek, na kterém vratislavičtí ochotníci pózují s "králem komiků" Vlastou Burianem. Právě společně dohráli hru Františka Ferdinanda Šamberka nazvanou Palackého třída 27. Šlo o kus situovaný do prostředí Prahy druhé poloviny 19. století a tomu odpovídaly i dobové rekvizity a – na ochotnické divadlo – velice profesionálně připravené kostýmy. Vlastu Buriana asi každý na snímku pozná, ale horší už to bude s ostatními herci. Druhý muž zleva, s motýlkem a slamáčkem, je vratislavický učitel a kronikář František Jelínek. Právě on v roce 2004, tedy téměř po půl století, na tuto velkou událost v dějinách vratislavického ochotnického divadla vzpomínal: "Hra, ve které jako v každé frašce téměř o nic nešlo, byla zdárně ukončena. Vlasta Burian se nechal spolu se souborem vyfotografovat, udělil pár autogramů a odjel kamsi na chalupu za Jablonec." Archiv Ondřeje Marčáka
Dragounský poručík
9. dubna 1891 se v Liberci narodil král komiků Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian.
Mimo jiné záložní důstojník jezdectva. K jízdě ho přivedla láska ke koním, sportovní jezdectví. Závodně jezdil dostihy i skoky.
1. listopadu 1927 byl mobilizačně vtělen k Jezdeckému pluku 1 v Terezíně. Následně byl poslán do Pardubic k Vojenskému jezdeckému učilišti.
Od 1. března 1928 do 28. března 1928 vykonal cvičení ve zbrani. Během tohoto cvičení byl dvakrát povýšen, nejprve 16. března 1928 na svobodníka v záloze a 23. března 1928 na desátníka v záloze.
Toto cvičení probíhalo u 1. eskadrony v Praze v Karlíně.
Podporučíkem jezdectva v záloze je jmenován 1. prosince 1928, kmenově přísluší k Jezdeckému pluku 1 v Terezíně.
Dalšímu cvičení byl přítomen od 2. do 29. května 1929 u 2. eskadrony v Praze v Karlíně. Zde velel 2. jízdní četě.
K 31. prosinci 1931 byl přeložen do II. zálohy. K 15. lednu 1938 byl mobilizačně vtělen k Dragounskému pluku 5 v Košicích. Dnem 19. února 1938 je jmenován poručíkem jezdectva v záloze a 28. února 1938 byl kmenově přemístěn k Dragounskému pluku 4 v Klatovech. Mobilizační výzva na podzim 1938 se na něho jako záložního důstojníka II. zálohy nevztahovala.
Konec za jeho dobrovolnou vojenskou kariérou záložního důstojníka jezdectva udělala březnová okupace v roce 1939 a rozkaz z července 1945, kdy je přeložen do stavovské skupiny důstojníka pěchoty ve výslužbě. Zemřel 31. ledna 1962 v Praze.
autor článku Martin Krédl
Idyla u Vlasty Buriana v Dejvicích, Praha 6.
zdroj: Žijeme moderně 1918·1938
Dejvická idyla Vlasty Buriana
Vzácné dobové fotografie otevírají dveře do soukromí manželů Niny a Vlasty Burianových v jejich vile na Kotlářce v pražských Dejvicích.Nemovitost v Kadeřávkovské ulici zakoupil "král komiků" na počátku 30. let, v době své největší slávy, kdy šéfoval vlastnímu divadlu a jeho honoráře mnohonásobně převyšovaly platy ostatních hvězd. Dům si bezprostředně poté začal přetvářet k obrazu svému – tak, aby odpovídal jeho životnímu stylu, potřebě soukromí i každodenním rituálům.
Království sportu a soukromá "mučírna"
Burian byl náruživým sportovcem a jeho dům se stal místem, kde se snoubila relaxace s fyzickou dřinou. Na pozemku vznikl tenisový kurt i bazén, u něhož nechyběl altán s rytířským štítem nesoucím emblém Burianova divadla.Skutečným unikátem však byla soukromá tělocvična v prvním patře, s nadsázkou nazývaná "mučírna". Byla vybavena na svou dobu nejmodernějšími masážními přístroji, elektrickými pásy a popruhy určenými k udržení kondice. Burian zde začínal každý den, a pokud mu vlastní cvičení nestačilo, zval si profesionálního maséra. Hned vedle se nacházela koupelna s vanou vybavenou masážními tryskami – luxus, který byl ve 30. letech stále spíše výjimkou.
Kuchyně snů a 10 tisíc pro osobního kuchaře
Srdcem domu pro společenská setkání nebyl salon, ale kuchyně. Vlasta Burian byl známý gurmán a pro svou vilu angažoval špičkového kuchaře s mezinárodními zkušenostmi Jaromíra Trejbala.Sám Trejbal ve svých vzpomínkách uvádí: "Byl mi nabídnut plat rovnající se gáži ministra, a tak jsem neodolal."Kuchyně, která vznikla přestavbou původní garáže, byla vyvedena v chromu, skle a litém hliníku. Disponovala několika specializovanými lednicemi – zvlášť na maso, ryby, mléčné výrobky i zeleninu. Nechyběl ani sklípek, kde si pán domu sám čepoval sudovou Plzeň.Ačkoliv se zde připravovaly francouzské speciality, Burianovy chutě byly často mnohem prostší. I když si mohl dopřát kaviár či humry, nejvíce miloval obyčejnou koprovou omáčku s vajíčkem a knedlíkem. Večeře se často podávaly až hluboko po půlnoci, po návratu z divadla – někdy i o šesti chodech. Jak Burian s oblibou říkal, s prázdným žaludkem se mu špatně spalo.
Život za zdmi vily
Navzdory veřejné masce baviče byl Burian v soukromí spíše tichým, melancholickým a někdy až plachým člověkem, který neměl příliš rád seznamování s cizími lidmi. Společnost mu dělala především jeho oddaná manželka Nina. Podle tradované historky se seznámili v kabaretu Rokoko, kde se Nina během jeho vystoupení smála tak hlasitě, až musela odejít ze sálu, aby se uklidnila.Manželé zůstali bezdětní, ale ve vile s nimi často pobývala Burianova nemanželská dcera Emilie. Burian si potrpěl na rituály s nádechem až feudální důstojnosti. Když byl doma, na stožáru u bazénu se vztyčovala vlajka s jeho monogramem. Dům i personál řídil pevnou rukou a dbal na přísnou etiketu. Jeho největší domácí radostí byl však milovaný pes Rolf, kterého sám cvičil.
Konec dejvické idyly přišel s koncem války. Už v květnu 1945 se pod okny vily shromažďovaly davy, které házely do oken dlažební kostky, a Burian musel být z důvodu vlastní bezpečnosti dokonce vzat do vazby. Po únoru 1948 byl dům zabrán a Burianovi byli následně vystěhováni v důsledku Vlastova obvinění z kolaborace.
Zatímco Burian dožíval v nuzných podmínkách a nuceném vyhnanství na mimopražských štacích, z jeho někdejší rezidence se staly první pražské jesle s celotýdenním provozem, otevřené v listopadu 1948. Atmosféra kdysi luxusního sídla jedné z největších hvězd první republiky se nenávratně proměnila.
Vlasta Burian zemřel v lednu 1962, jeho věrná choť Nina jej následovala o tři měsíce později.
Kadeřávkovská 1072/13, Praha 6 – Dejvice
zdroj: Žijeme moderně 1918·1938
Vilu v Kadeřávkovské ulici v Praze-Dejvicích si Burian nechal postavit v roce 1929. Dům navrhl stavitel František Troníček, který pracoval pro tehdejší významnou stavební firmu Václava Nekvasila. Nadšený sportovec Vlasta Burian si ve vile nechal zřídit velkou tělocvičnu a na zahradě bazén a tenisový kurt, což byl v té době nevídaný luxus. Po znárodnění ve vile bývala mateřská školka, od roku 2014 v ní sídlí velvyslanectví Maďarska.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/vylety/pesky-po-cesku/s-osobnosti-na-prochazku-libercem-s-hercem-vlastou
Vlasta Burian si matku své dcery nikdy nevzal. A milovaná Nina zemřela na jeho hrobě
Jeho život byl plný vzestupů, ale i mnoha pádů. Vlasta Burian si prožil chvíle slávy a štěstí, ale také zrady a odstrkování. Přesto dodnes patří mezi nejlepší komiky, jaké kdy naše země nosila.
K herectví měl od dětství velmi blízko. Jeho tatínek hrál ochotnické divadlo a svému koníčku věnoval téměř veškerý volný čas. Vlasta Burian přičichl k prknům, která znamenají svět a zamiloval se do nich. Navíc vyrůstal v harmonické rodině, spolu s nevlastní sestrou Žofií si neměli na co stěžovat. Prvním zlomem v jeho životě bylo stěhování do Prahy, když bylo budoucímu komikovi deset let. A také skutečnost, že ho tatínek brával do Národního divadla.
Tatínek z něj chtěl fotbalistu
Tamější představení byla pro Buriana naprosto fascinující a snil o tom, že jednou bude jako jeho herecké vzory. Tatínek mu to ale kupodivu nějakou dobu vymlouval. Pro synka si přál jinou kariéru. Sportovní dráha se mu zamlouvala mnohem více. A chvíli se opravdu zdálo, že se Vlasta Burian prosadí jako skvělý sportovec.
Věnoval se cyklistice, hlavně ale fotbalu. Když dokončil studia na obchodní škole, zářil jako brankář. Gólmanské umění ho dostalo do týmu pražské Sparty. A traduje se, že právě po jednom fotbalovém zápase předvedl svoji první komickou estrádu, která jeho spoluhráče a další přihlížející natolik ohromila a pobavila, že v nich pak Burian dál pokračoval.
S dcerou měl velmi pěkný vztah
Kromě fotbalových úspěchů a první komických vystoupení prožíval i první velkou lásku. Byla jí tanečnice Anna Emílie Pirková, páru se brzy narodila dcera Emilka. Svatba se však nekonala, což bylo v té době poněkud zvláštní. Ani jeden z mladých lidí se do ní ale příliš nehnal, takže se nakonec dohodli, že sňatek není třeba. Navíc ani výchova holčičky nebyla jejich silná stránka, pečovali o ni spíš Burianovi rodiče. Díky tomu si Emilka nakonec s Burianem vytvořila poměrně silný vztah, přeci jen se s ním vídala mnohem častěji, než s maminkou.
Hercovou životní láskou se stala až Františka Červenková, které však nikdy neřekl jinak, než Nina. Ta milovala i Emilku. Snad proto, že sama v minulosti o dítě přišla a s Burianem už další mít nemohla, se pro ni stala v podstatě maminkou. Mladá slečna moc toužila po kariéře herečky, tatínek byla ale proti. Nakonec se tedy stala úřednicí a později obdařila Buriana vnoučkem.
Vzali mu všechno, majetek i čest
On sám si samozřejmě splnil svůj celoživotní sen, že bude slavným komikem. Nejprve mu sice cestu na vrchol přerušila válka. Když odmítl narukovat, musel dokonce do vězení. Díky amnestii se však dostal na svobodu a pokračoval na vrchol. Povedlo se mu dosáhnout výšin, o které mu vždycky šlo. Opět však přišel pád. Po válce byl nařčen z kolaborace a přišel prakticky o všechno. Pryč byla jeho pověst i majetek. Opět se dostal do vězení a když vyšel ven, byl zlomeným mužem a jen stínem toho velkého herce a komika. Nějakou dobu musel dokonce pracovat v dolech.
Mimo jiné přišel i o krásnou vilu na Hanspaulce v Praze, kde svého času pořádal bujaré večírky. Není bez zajímavosti, že zaměstnával jednoho z nejlepších kuchařů své doby. Jaromír Trejbal vařil ve věhlasných podnicích včetně třeba pařížského Ritzu. Pracoval i pro švédskou královskou rodinu. A nakonec skončil u Buriana. I proto byly večírky v jeho vile vyhlášené. Podávaly se totiž vybrané lahůdky včetně plněných raků či perličky s jehněčí náplní.
Přestože měl v té době kolem sebe spoustu přátel i lidí, kteří si na ně jen hráli, zemřel víceméně v osamění. Naposledy vystoupil v lednu 1962 v Lomnici nad Popelkou, kdy bavil sál i se silným zápalem plic. Zemřel v Praze 31. ledna 1962. Jen o pár týdnů později ho následovala jeho milovaná Nina. Našli ji mrtvou u jeho hrobu.