Vozovna

12.07.2021

foto André P. Schwarzkopf Profoa (2025)

foto R.D. - Rolf-Dresden - Own work

2015 (ŠJů, Wikimedia Commons)

Vozovna Mrštíkova: Srdce libereckého tramvajového provozu

Vozovna Mrštíkova je klíčovým zázemím tramvajového provozu v Liberci, který zajišťuje Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Nachází se mezi ulicemi Tatranskou a Mrštíkovou a slouží nejen jako depo pro tramvaje, ale také jako sídlo společnosti a centrum údržby vozového parku. Součástí areálu je hala těžké údržby a železniční vlečka, která umožňuje efektivní logistické operace. Každoročně se zde pořádá oblíbený den otevřených dveří, který láká návštěvníky z řad veřejnosti i odborníků.

### Historie vozovny

Historie vozovny sahá až do počátku 20. století. V letech 1907–1908 byla postavena jako náhrada za původní nevyhovující prostory v areálu tehdejší elektrárny, která se nacházela v dnešní Tatranské ulici. Nová vozovna byla navržena tak, aby lépe vyhovovala rostoucím potřebám tramvajového provozu v Liberci.
Významnou kapitolou v historii vozovny byla rekonstrukce, která probíhala mezi lety 1994 a 2003. Tato rozsáhlá modernizace zahrnovala úpravy stávajících hal, revitalizaci exteriéru a výstavbu zcela nových hal podle návrhu renomovaného architekta Patrika Kotase. Jedním z klíčových prvků rekonstrukce bylo zavedení standardního rozchodu kolejí 1435 mm, což bylo nezbytné v souvislosti s přerozchodováním liberecké tramvajové sítě.

### Napojení na městskou trať

Vozovna Mrštíkova je propojena s libereckou městskou tratí prostřednictvím manipulační tratě. Tato trať odbočuje na křižovatce ulic 1. máje a U Nisy a pokračuje ulicí Tatranskou až k samotnému areálu vozovny. Manipulační trať hraje klíčovou roli při zajišťování plynulého provozu tramvají.
Zajímavostí je atypické řešení vjezdu do vozovny. Zatahující tramvaje překřižují výjezdovou kolej a pokračují po jednokolejné trati v ulici Mrštíkova, která je zavede do vlastního vjezdu vozovny. Naopak vyjíždějící vozy opouštějí areál hlavní vrátnicí přímo do ulice Tatranská.

### Moderní zázemí pro tramvajový provoz

Díky modernizaci a důkladné péči o infrastrukturu je vozovna Mrštíkova jedním z nejlépe vybavených zařízení svého druhu v České republice. Haly těžké údržby umožňují provádět komplexní opravy a údržbu tramvají, což přispívá k jejich spolehlivosti a bezpečnosti. Napojení na železniční vlečku usnadňuje přepravu materiálů i techniky potřebné pro provoz a údržbu.

### Den otevřených dveří

Každý rok se pro veřejnost otevírají brány vozovny při tradičním dni otevřených dveří. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost nahlédnout do zákulisí tramvajového provozu, prohlédnout si technické zázemí a seznámit se s historií i současností liberecké dopravy. Tato akce je velmi oblíbená mezi rodinami s dětmi i fanoušky městské hromadné dopravy.

V denním tisku vyšel 9.11.1965

oslavný článek o výstavbě tramvajové smyčky ve vozovně, tehdy ještě tedy spíš u vozovny (byla nejdříve až za plotem mimo areál). V době výhradního provozu obousměrných tramvají nebyla potřebná, ale tehdy už pět let jezdily v Liberci jednosměrné vozy T2. S těmi se muselo při zatahování do vozovny z Rybníčku couvat, což právě v roce 1965 zkomplikovalo rušení průvodčích na městských tratích a zavádění "S" provozu. Snímky jsou jak z výstavby této smyčky v roce 1965, tak i z běžného provozu o rok později.

Tak jsme se sešli, v pátek 9.9.1983,

u vlečky do vozovny před Hedvou.

Přivezli z Brna z generálky T3 č. 45 (1973-1999) a T2 č.20 (1961-1988). Jirka fotil černobíle, kvalítně na 6 x 6, já na barevný kinofilm. A Jirka tam má navíc Velorex, což se po letech hodnotí kladně.

A tady v roce 2018 navážím tramvaje já. (Josef Pivoňka)

V roce 1982

vyrobený a další rok v Liberci uvedený do provozu vůz T3SU č. 55 odešel, nebo spíš byl odvezen, včera 20.11.2020 do věčných lovišť v Ostašově. Zpočátku jezdil ve stálé soupravě s vozem č. 56, pamatuje Pražskou, Moskevskou a sníh v Liberci. Podívejme se, jak se mu dařilo v minulém století.

Liberecká vozovna ve středu 21.12.1983 objektivem Jirky Holečka. Kolejový brus č. 107 (ex 122, ex UnL 88, ex 78) posunuje s vozem T2 č. 104 (ex 7, ex UnL 162), který se chystá na cestu do Brna.

Liberecká vozovna ve středu 21.12.1983 objektivem Jirky Holečka. Souprava T2 č. 19 + 23 na "plynárenské koleji" a vedle nich čekají na ploše na svůj další osud tramvaje 6MT č. 104 a 100.

Liberecká vozovna ve středu 21.12.1983 objektivem Jirky Holečka.

Liberecká vozovna ve středu 21.12.1983 objektivem Jirky Holečka. T2 č. 104 (ex 7, ex UnL 162) před cestou do Brna na GO. Po návratu vyjede opět s cestujícími, ale už s číslem 32.

Liberec, vozovna, kolej "na plynárně" objektivem J. Holečka dne 21.12.1983. Ještě provozní T2 č. 19 (1961-1988, pak služební 105 a 135 až do 1996) a mimo koleje 6MT č. 104 (ex UnL 115 a Lbc 56) a č. 100 (ex Most 38, Jbc 125, UnL 125 a Lbc 53). Vozy 6MT rozloženy v roce 1985.

T2 č. 31, ex. 20 ve vozovně. Dnes na tomto místě stojí nové haly.

Konec všech původních vozů T2 z let 1960 a 1961. V odchodu do věčných lovišť je však předběhlo všech 6 vozů T3 z roku 1965. Holt nebyly bezúdržbové, na což se zřejmě v Liberci spoléhalo.

18.2.1995 a tramvaje T2R č. 611, 612 a 594 dorazily na liberecké nádraží.

Liberec, Nitranská ulice a T2 č. 26 (ex 158 UnL) náležitě opotřebovaná míří 10.3.1982 na velkou prohlídku do DP Brno. Foto Jirka Holeček

Liberecká vozovna 14.3.1984 a tehdejší 1. kolej (dnes č.9) se soupravou složenou z vozů T3 č. 36 a 47, které se právě vrátily z velké prohlídky provedené v Brně.

8.5.1918

V 10 hodin 25 minut ráno řidič Anton TALLOWIC s vozem č. 29 přijel na konečnou v Lidových Sadech. Tam při odjezdu potkal vlak s motorovým vozem č. 20, řízený Florianem BAIEREM a s průvodčí Bertou ENDE, který odjel směrem k nádraží. Když cestující z vozu č. 29 vystoupili, dala průvodčí Ida KOHLMANN návěst k další jízdě přes výhybky na kolej pro opačný směr. Po signálu k odjezdu, který dávala mimo vůz, odešla jmenovaná průvodčí do budovy Lidových Sadů k vykonání tělesné potřeby. Řidič přejel na druhou kolej a podle vysvětlení, které následně podal cestujícímu, který předtím vystoupil, dal znamení, aby vůz průvodčí dobrzdila. Řidič v domnění, že je průvodčí na svém místě, vystoupil a šel od vozu. Vůz se mezitím pomalu rozjel ve směru k nádraží. Řidič zpozoroval, že se vůz rozjíždí, ale již ho nemohl dostihnout. Vůz č. 29 - bez řidiče - pak na spádu dosáhl velké rychlosti a v zastávce Městský lesík dostihl v km 3.02 před ním jedoucí motorový vůz č. 20. Vůz v plné síle do něj narazil tak, že obě plošiny byly těžce poškozeny. Čelo vozu č. 20 se přeměnilo v trosky a rozbité okenní tabulky způsobily řezné rány dvěma cestujícím. Řidič vozu Florian BAIER pro silný náraz ze zadu byl vymrštěn proti dveřím do oddílu, které rozbil a způsobil si tak o ně 3 cm dlouhou řeznou ránu. Ve voze dvě sedící cestující byly postiženy pouze silným leknutím. Šetřením bylo zjištěno, že na události nese vinu Anton TALLOWIC, který porušil předpis, když po přejetí výhybky nezabrzdil vůz, nýbrž ho dokonce opustil a s obecenstvem se ve službě bavil. Proto vůz jemu přidělený se svahu ujel. Proti řidiči bylo z naší strany podáno trestní oznámení a společně s průvodčí byli propuštěni. Zranění cestujících na zadní plošině vozu č. 20 jsou jen lehké povahy.
Hlášení pro C.a K. vrchní inspektorát rakouských drah ve Vídni, 8. května 1918

Ztracené, zapomenuté a znovu objevené diapozitivy, aneb poklady liberecké vozovny v únoru 1982.

Motorový vůz 6MT č. 104 dosloužil jako pracovní, přičemž byl upraven pro provoz s rotačním odmetačem sněhu. Vyroben byl v roce 1953 pro Ústí nad Labem, kde byl v provozu pod č. 115 do roku 1970, pak byl předán do Liberce a v provozu s cestujícími byl do roku 1973 s číslem 56. Sešrotován byl v roce 1983.

Pracovní vůz T2 č. 103 pochází z legendární "desítky", vyrobené v roce 1959. S cestujícími byla v provozu do roku 1979, Vyřazena byla v roce 1985.

Kolejový brus č. 107 byl v roce 1969 převzat z Ústí nad Labem, kde byl k tomuto účelu upraven v roce 1965. Před tím byl od roku 1929 v osobním provoze s číslem 78, v roce 1954 byl přečíslován na 88. V letech 1987 - 2001 absolvoval rekonstrukci na historický vůz.

Původně motorový vůz č. 15 z roku 1904 sloužil v Liberci k přepravě cestujících až do roku 1954, kdy byl přestavěn na trolejovou věž. Zlikvidován byl v roce 1985.

"Vůz mateřských škol" č. 100 byl upraven z vozu 6MT č. 53. Začínal v Mostě a Litvínově (č.38 1953-1961), pak byl v provozu v Jablonci nad Nisou (č.125 1961-1965) a v Ústí nad Labem (č. 125 1965-1970), odkud se dostal do Liberce. Zlikvidován byl v roce 1983.

Na konci prosince roku 1983 se očekávala dodávka nových tramvají, pro které ale nebylo ve vozovně moc místa. A tak se vyřazené vozy T3 č. 34 (z roku 1965) a T2 č. 28 (ex 167 UnL z roku 1962) ocitly na nepoužívané odstavné koleji v Mrštíkově ulici.

Liberecká vozovna - kolej č. 4 - 6 (tehdy), listopad 1980, služební T2 č. 103 (ex 10) a T3 č. 41. Na levé stěně asi 50 druhů mechů a lišejníků.

V pátek 22.3.1985 byly na revizi (KP), která se prováděla na 2. koleji, vozy č. 14, 45 a 15. Na 3. koleji jsou odstavené šejdrové vozy č. 27 a 32. Kromě č. 45 to byly všechno tramvaje T2, vůz č. 14 měl tenkrát jako jediný koncová sdružená světla ve vodorovné variantě. Foto Jirka Holeček.

Jirka toho dne (22.3.1985) zachytil i výjezdovou tabuli. Z ní by se tehdejší prašotouš dozvěděl, že na městské trati převládaly "TéDvojky" s výjimkou služeb 1/3, 5/3 a 7/3, kde byly nasazeny soupravy "eSÚček" čísel 53+54, 55+56 a 49+50 (soupravy byly jen na lichých kurzech "trojky"). Patrně zcela výjimečně byly obsazeny všechny kurzy linky 4 (6 a 7/4 byly šejdry), přičemž na službě 3/4 jezdila "motorka" - poslední negenerálkovaná T2 s "piánem" a "stalinovými fousy" (ex č. 13). Skladbu na "jablonci" narušovala na 1/5 T2 č. 24, na záloze ve Fügnerce postávala T3 č. 43 a na školní spoje zde byla připravena souprava 51+52 (tu si brala na kolo služba 6/11). Tak to je asi takový základ, co se dá z těchto dvou fotek vyčíst.

Čtvrtek 31.3.1994 a sólo T3SU č.54 na výlukové lince X se otáčí na provizorním trianglu před vozovnou. Za pedály Gisbert a v záběru ještě poloslužební trabant č. 05.

Celkem šest nových vozů 6MT dorazilo z České Lípy do Liberce na přelomu dubna a května 1953 a hned v neděli 3.5.1953 zachytil jeden z nich ještě bez čísla Erwin Cettineo, a to při zkušební jízdě v Tatranské ulici.

Liberec, vozovna 21.5.1982 a souprava T2 č. 19 + 23 těsně po provedené velké prohlídce v DP Brno.

V liberecké vozovně se objevila v pondělí 30.8.1965 tramvaj T2 s číslem 161 a ústeckým znakem, Erwin ji vzal pěkně přes plot. Krajské město se chystalo na likvidaci tramvají, a tak s Libercem směnilo pětici pár let starých "tédvojek" s obstarožní šesticí tramvají 6MT, aby svým občanům dokázalo, že dřevěné tramvaje jsou nemoderní a Ústí jim není hodno. T2 161 dostala v Liberci číslo 24 a jezdila zde až do roku 1988, v Ústí zacinkala vůbec poslední tramvaj v roce 1970.

Liberec, vozovna 9.7.1925. Zleva vozy č. 14 (1901-1946), 6 (1921-1968), 55 (1897-1961) a 29 (1912-1960).

Ještě 12.9.1928 vůz č. 12 z roku 1899 jako motorák. O dva roky později už byl přestavěn jako poslední z původních motorových vozů na vlek č. 61 a sloužil až do roku 1961.

V úterý 27.12.1982

přivezla T435.0124 na vlečku k vozovně jednu z prvních tramvají T3SU, ve vozovně už na ni čeká T2 č. 103, která ji přesune do haly k oživení.

Březen 1983, Liberec, vozovna Mrštíkova (Nitranská). Služební vůz T2 č. 103 (ex 10 - 1959) s trolejovou věží č. 125 (1899) a některým z jabloneckých sněhových pluhů. (archiv Bovraclubu)

První "Té-trojky" dorazily do Liberce v roce 1965,

do věčných lovišť se pak postupně rozpadly počátkem 80. let aby je všechny nahradily jak početně, tak papírově, o několik let starší vozy T2. Jakto? Prostě nebyly bezúdržbové.

Začátkem roku 1972 dorazil do Liberce funkční vzorek vozu KTx, který zde zkušebně najezdil 25000 kilometrů. S něčím takovým se počítalo po rekonstrukci na trať do Jablonce, ale obchodně spěšný typ KT4 byl později určen jen na export.