Vratislavice nad Nisou

Historie se stále opakuje, jak by mi potvrdili dějepisci, podnik stejně jako v posledních letech, často měnil své majitele. A roku 1888 vyhořel. A tak se nakonec místní obyvatelé rozhodli, že to tak nenechají. Na konci 19. století byla Vratislavická kyselka známým výletním místem, kam se chodilo za lázeňskými procedurami. Stáčela se tu i vyhlášená minerálka.Jak popisuje publicista Marek Řeháček: "Roku 1893 založilo jedenáct zdejších občanů společnost, ve které samozřejmě nemohl chybět ani textilní továrník Ginzkey, a požádali pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Povolení obdrželi a navíc získali i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým. Podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko," připomíná v brožurce o Vratislavicích její autor. Nové lázně byly skutečně výstavní. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, pozdějším symbolem této minerálky. V roce 1894 tu dokonce vyrostl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely dokonce i rašelinové a parní koupele. Jenže, radost z lázní netrvala dlouho. Podle historiků zasáhl do jejich osudu bývalý šéf Františkových lázní, který byl jmenován ředitelem Kyselky, a který prý nesmyslnými úpravami pramen zkalil. Naštěstí po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo, opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu, zachránit. (autor příspěvku Čestmír Ježek)

Vratislavická kyselka - Vratislavice nad Nisou

Známý areál Vratislavické kyselky leží na břehu řeky Nisy mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem. Pramen objevil roku 1862 náhodně Karl Skollaude, když hloubil studnu pro svojí bělírnu látek. V prameni byly nalezeny chemickou analýzou uhličitan hořečnatý a oxid železitý a byla nasycena oxidem uhličitým. U pramene byly založeny malé lázně, které ale neprosperovaly a po požáru roku 1888 zanikly. Obnovení lázeňského provozu nastalo až po roce 1893, kdy byly postaveny nové honosné objekty. I toto období trvalo ale krátce a začátkem 20. století byly lázně definitivně zrušeny.
Nová éra vřídla nastala ve 20.letech 20. století, kdy se stal majitelem p.Weber a který vodu začal stášet do lahví pod značkou Weberovka. Po znárodnění byl provoz stáčírny převzat firmou Středočeská zřídla, která držela tradici prodeje minerálky, ale do obnovy objektů neinvestovala. Postupně byla většina objektů, které pamatovaly ještě lázeňský provoz, zbourány.Nakonec musela být odstraněna i ozdobná věžička na hlavní správní budově.
Po roce 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, která na pozemku provedla dva nové vrty pro zvýšení zásobování stáčírny minerální vodou. Kromě toho nechala postavit kopii zbourané věžičky na správní budově.
V následujícím období prameny několikrát změnily majitele a i přes značně velkou výrobu limonád došlo ke krachu firmy.

Do rozpadlého objektu Vratislavické kyselky by se mohl vrátit život . Celý komplex totiž koupila jablonecká společnost Kitl, která se věnuje výrobě sirupů. Majitel slibuje navrátit místu původní kouzlo.
Práce na obnově budou pravděpodobně trvat několik let. Aktuálně je většina stavby v katastrofálním stavu. Do prací se ovšem firma pustila s vervou a již nyní probíhají úklidové práce, které jsou prvním krůčkem k budoucí vizi. (zdroj Wikipedie)

Vratislavická kyselka

 Pramen minerální kyselky byl objeven zcela náhodně. Stalo se tak díky místnímu občanu Karlu Skollaudemu na podzim v roce 1862. Vlastnil bělírnu látek, pro niž potřeboval velké množství vody. Vyhloubil proto studnu, ale voda se zvláštní nakyslou příchutí pro bělení byla nevhodná, připomínala chuť minerální vody v té době již známých Lázní Libverda.

V roce 1893 založila skupina vratislavických občanů akciový spolek nechala provést rozbor vody, získala certifikát označující vodu za léčivo a nad pramenem o rok později postavila podle návrhu architekta Schäfera lázeňský komplex s restaurací a parkem, v němž nechyběl ani vodotrysk.

Hlavní budova v novorenesančním slohu měla čtyřhrannou věž ukončenou jehlanovitou špičkou. V lázeňském domě kromě nezbytných provozních místností byly rašelinové a parní koupele, restaurace s loubím a zahradou, se společenským sálem, kuželníkem a s pokoji pro ubytování hostí. Nechyběl ani tenisový kurt. Postupně byly lázně doplněny o perličkové koupele a obyčejné I. a II. třídy s lehárnami. Na počest korunního prince byl pramen pojmenován Rudolfův. I když se na propagačních letáčcích uvádělo, že voda z Rudolfova pramene povzbuzuje chuť k jídlu, pomáhá k tvorbě krve, zlepšuje funkci jater, nezískaly lázně potřebný věhlas a klientelu měly menší, než se předpokládalo.

Po 1. světové válce se stal majitelem pramenů Josef Weber. Z konkuenčních důvodů lázeňský provoz zrušil a začal čerpat kyselku do lahví a expedoval ji pod značkou Weber Ouelle (Weberův pramen čili vebrovka). Ve třicátých a později v šedesátých letech byly navrtány hlubší prameny, které podstatně přispěly k rozšíření produkce. Majitel nabízel kyselku i chodící reklamou.

Když skončila druhá světová válka, převzaly Vratislavickou kyselku Středočeská vřídla se sídlem v Bílině. Pokračovalo se v plnění minerální vody do lahví. Další úpravy podniku směřovaly tvrdě za nejvyšším využitím přírodních zdrojů s nejmenším investováním. Jedinou větší stavbou byla výstavba ocelové haly v roce 1982. Při nedostatečné údržbě se stav hlavní budovy zhoršil, bylo nutno odstranit na budově věž hrozící zřícením.

Záchranu celého objektu přinesla teprve privatizace. V roce 1989 založili Ing. Miroslav Holinka, Jaroslav Tureček a Josef Horváth společnost s ručením omezeným pod názvem Vratislavická kyselka. A pustili se do reorganizace a úprav celého zpustlého závodu. Pro provoz si vypůjčili balík peněz,  investovali, zadlužili se a podnik po pětileté činnosti se značným dluhem opustili. Konkurz na majetek Vratislavické kyselky vyhlásil krajský soud. Stalo se tak z popudu věřitelů.

Pohledávky celkově přesahující částku 150 mil. korun uplatnili věřitelé. Např. Ekoagrobanka se od dlužníků domáhala 64 mil. korun, 4,5 mil. korun žádal zpět teplický Leasing, Investiční a poštovní banka 83 mil. korun.

V roce 1996 konkurzním řízením získala Vratislavickou kyselku pardubická a. s. UNIPO. Organizace doplnila zařízení moderním strojovým a technologickým parkem. Již v následujícím roce ve výrobě kyselky pod novým vedením došlo k vzestupu. Vratislavická kyselka se mohla pochlubit nezmenšenou výrobou oproti současné produkci místního pivovaru a Intexu. Více než sto kilometrů by měřily do řady vyrovnané lahve s minerálkou, které v průběhu tohoto roku vyexpedovali pracovníci do naší republiky i do zahraničí. Závod vyvezl celkem 14,5 mil. sedmičkových lahví minerálky Natur i s příchutí. V květnu byl po deseti letech opětně zprovozněn druhý přírodní pramen, Rudolf, který byl již v roce 1894 vyhlášen za léčivý.

Uplynulo dalších šest let, závod se postupně začal potýkat s narůstající konkurencí vyrábějící balené přírodní a minerální vody do PET obalů.

Jednoho z tuzemských výrobců minerální vody čekala změna vlastníka, a proto byl opět vyhlášen konkurz na nového správce. Zájemci byli především z řad českých obchodních firem. Třetím majitelem se stal závod Spektrum, s. r. o. Kyselka, který ještě v roce 2003 stočil přes 3,5 mil. litrů minerální vody. V měsíci dubnu roku 2004 skončil a výroba se zcela zastavila. Vratislavická kyselka z obchodů zmizela. V následujících dvou letech šel podnik opakovaně do dražby, až byl vydražen na 9,1 miliónů Kč, avšak kupující nebyli schopni splnit závazek platby, a tak z prodeje sešlo. Výroba byla obnovena na podzim roku 2006. Naposledy se kyselka vyráběla krom varianty přírodní také s klasickými příchutěmi: pomeranč, citron, grapefruit, ale i minerálka zázvorová.

Začátkem srpna 2018 koupila areál Vratislavické kyselky společnost Kitl z Jablonce nad Nisou, která se zabývá výrobou sirupů, medicinálních vín a medovin. O rok později zahájila jeho rekonstrukci za 28 mil. Kč. V roce 2021 by se do areálu přesunula výroba sirupů.

04. 10. 2021 se oživily hned dva původní vrty Vratislavické kyselky. Vrt HJ 8 je již z roku 1983. Slavnostně ho pokřtil primátor města Jablonec nad Nisou RNDr. Jiří Čeřovský a to jménem LIBEREC. Vrt je hluboký 221 metrů a nachází se blíže k městu Liberec.

Druhým vrtem je TV 4. Tento vrt je ještě o něco starší. Pochází již z roku 1964 a hluboký je 202 metrů. Kmotrem se mu stal primátor města Liberce Ing. Jaroslav Zámečník, CSc. Pokřtil ho jménem JABLONEC a to symbolicky minerální vodou přímo z vrtu.

(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika - Vratislavice nad Nisou dříve a dnes, 2006, Wikipedia, https://www.facebook.com/vratislavka/, archiv vratislavice-maffersdorf'')

Kittelův dům a Vratislavická kyselka: Od Fausta Jizerských hor k živé vodě a novodobým legendám

Region podhůří Jizerských hor v sobě ukrývá místa, kde se na každém kroku mísí poctivá lidská práce, vědecké bádání, přírodní síla i hluboce zakotvené pověsti. Mezi nejzajímavější kapitoly místní historie patří fascinující svět "Fausta Jizerských hor", legendárního doktora Kittela, na nějž navazuje příběh novodobé značky Kitl, objev slavné Vratislavické kyselky a odhodlaná snaha vrátit těmto místům jejich zašlou slávu.

Doktor Kittel: Skutečný lékař, nebo Faust Jizerských hor?

Jan Josef Antonín Eleazar Kittel (1704–1783) se narodil v Krásné (tehdejším Šumburku) a proslul jako mimořádně schopný a v širokém okolí vyhledávaný lékař. V polovině 18. století nechal v obci vybudovat velkolepý roubený dům s lékárnou, na jehož dvoře zřídil jednoduchou "nemocnici" pro pacienty sjíždějící se z Čech, Slezska i Německa. V rozlehlé zahradě pěstoval léčivé byliny a téměř výhradně z vlastních prostředků financoval i stavbu barokního kostela svatého Josefa, fary a školy. Celý komplex tehdy fungoval jako jedinečné sanatorium.

Kittelovy léčebné úspěchy byly tak pronikavé, že si je prostí horalé nedokázali vysvětlit jinak než smlouvou s ďáblem. V lidových vyprávěních ho vybavili létajícím pláštěm, kouzelnou knihu (tzv. Smržovským grimoárem) a schopností létat vzduchem. Skutečnost byla prozaičtější: Kittel patřil k třetímu řádu sv. Františka a jeho typickým oděvem byl chudý hnědý plášť (v němčině zvaný Kittel), který nosil za každého počasí. Na rozdíl od klasického Fausta se peklu ubránil – celý život pomáhal potřebným, a dokonce se s ním v září 1779 osobně setkal i císař Josef II.

Kouzlo jeho osobnosti dalo v 19. století vzniknout známému českému přísloví: "Tomu ani Kittel nepomůže", kterým se popisovali lidé s nevyléčitelnými neduhy.

Odkaz dráhy tajemství inspiroval řadu umělců – od Emy Destinové (vlastním jménem Emílie Kittelové), přes Mikoláše Aleše až po spisovatele G. Leutelta. Zvláštní kapitolou jsou pak humorné pověsti, jako byla ta o zámečníku Eliasi Kittelovi, který v domě marně hledal kouzelný kabát a uctíval podivné recepty na zámečnickou mast.

Monumentální Burk a jeho pohnutý osud

Impozantní Kittelův dům, kterému místní neřeknou jinak než Burk (o úctyhodných rozměrech 28 × 13,2 metru a výšce 15 metrů), sloužil po Kittelově smrti k běžnému nájemnímu bydlení. Za socialismu a zejména po sametové revoluci však začal tragicky chátrat. Soukromý majitel se dostal do finančních potíží, roubená konstrukce byla napadena hnilobou a houbou a jižní obvodová stěna v patře zcela chyběla.

Záchrana přišla v roce 2003, kdy se obci Pěnčín podařilo dům vysoudit zpět. Následovala patnáct let trvající generální rekonstrukce podpořená Ministerstvem kultury, krajem i evropskou dotací (v celkové hodnotě 65 milionů korun). Zpustlé ruiny se proměnily v moderní Kittelovo muzeum s interaktivní expozicí, replikou grimoáru a bylinkovou zahrádkou.

Odkaz, který žije dál: Od Kittela ke Kitlu

Na odkaz slavného léčitele navázal Honza Vokurka, který po zkušenostech v nadnárodních korporacích založil vlastní firmu Kitl. Inspiraci našel právě u doktora Kittela a v mottu společnosti zúročil staré rčení do pozitivního a sebevědomého závazku: "Kitl pomůže".

Firma se aktivně zapojila do záchrany dědictví, iniciovala sbírku na opravu Burku a v jeho sousedství provozuje muzeum. Značka si zakládá na silném propojení s regionem, což každoročně potvrzuje i oblíbený Den otevřených sudů.

Zrod Vratislavické kyselky (1862)

Příběh druhého pilíře tohoto kraje začal na podzim roku 1862, kdy Karl Skollaude ve Vratislavicích na levém břehu Nisy hloubil studnu pro své bělidlo. V hloubce šesti loktů narazil v žulovém podloží na vodní žíly. Voda zpočátku divně voněla a místní ji odmítali pít, proto sloužila jen k provozu bělidla.

Teprve v srpnu 1865 si Skollaudova matka všimla, že voda je výrazně nakyslá, chutná jako kyselina z Libverdy a ve sklenici znatelně bublá. Když vzorek posoudil lékárník Ulrich a doktor Weiskopf, potvrdilo se, že jde o vzácný minerální pramen. Chemické rozbory profesora Johanna Jakscha brzy ukázaly, že jde o alkalickou železitou kyselku s oživujícími účinky. Na jaře 1866 nechal majitel studnu upravit a u bělidla vybudoval skromný lázeňský domek.

Velká výzva: Záchrana Vratislavické kyselky

V roce 2018 udělala firma Kitl další obrovský krok a zakoupila celý zchátralý a památkově chráněný areál Vratislavické kyselky. Po důkladném úklidu celého území se rozběhla postupná rekonstrukce – nejprve výrobní haly s vizí obnovit tradiční výrobu a v budoucnu vrátit zašlou slávu i nádhernému, byť zdevastovanému secesnímu zámečku. Odkaz starých léčitelských tradic, pramenů a poctivé regionální práce tak v podhůří Jizerských hor píše svou novou, nadějnou kapitolu.

Areál Vratislavické kyselky je opraven. Chystá se den otevřených dveří

15.4.2021 

Jablonecký výrobce sirupů, medicinálních vín a medovin Kitl přestěhoval výrobu do hal bývalé Vratislavické kyselky. Poslední lahev sirupu stočili v Jablonci nad Nisou 11. března, areál si ale firma ponechá, budou tam pomocné výroby.

Areál Vratislavické kyselky je součástí společnosti Kitl od srpna 2018. Od té doby firma intenzivně pracovala na obnově areálu. Koncem března byla ukončena první etapa obnovy areálu a 7. dubna firma oficiálně zahájila provoz v nově rekonstruované výrobní hale první stáčkou Višňového Syrobu Kitl.

Radost z této události chce Kitl poslat dál, a proto z první stáčky pošle do každé z padesáti pěti mateřských škol v Liberci, Jablonci a Vratislavicích velké balení oblíbeného sirupu.

Historie Vratislavické kyselky sahá do roku 1862, kdy pramen objevil náhodou Karl Skollaude při hloubení studny. Pramen pojmenovaný Rudolf byl v roce 1894 uznán jako léčivý a ve Vratislavicích vznikly městské lázně. Minerální voda se tu s přestávkami stáčela až do roku 2008. O obnovení provozu se v minulosti pokusilo několik investorů, vždy z něj ale sešlo.

Majiteli Janu Vokurkovi, čerstvému držiteli titulu EY Podnikatel roku Libereckého kraje 2020, trvalo čtyři roky, než kvůli složitým vlastnickým vztahům zdevastovaný provoz v roce 2018 získal.

Novou výrobní halu si veřejnost bude moci prohlédnout na vlastní oči 12. června od 10 hodin, kdy budou brány Vratislavické kyselky otevřeny v rámci akce Kitl v Kyselce. Pro návštěvníky bude připraven pestrý kulturní program (třeba kapela Tata Bojs) a exkurze do nových výrobních prostor.

(zdroj:  https://nasregion.cz/liberecko/prvni-etapa-rekonstrukce-arealu-vratislavicke-kyselky-je-u-konce-chysta-se-den-otevrenych-dveri/?fbclid=IwAR1OYnmc__hsTusz1rUHsNbaSNzZYJW88KSfjNo1PiqRWTLawtkoJdlp-xU )