Vratislavické nádraží

19.06.2021

Překrásný motorový vůz M 220.101 z českolipské vagónky ve stanici pojmenované již i česky „Vratislavice-Továrna“, patrně ve 30. letech. Pohled na původní krytí perónu umístěné mezi výklenky staniční budovy dokazuje, že přijetí císaře se v roce 1906 muselo uskutečnit v předsazeném stanu, případně až ve stejně vyzdobené stanici Maffersdorf-Schenke (dnes Vratislavice). Archiv Severočeského muzea v Liberci

Rakousko-uherské plány vratislavického nádraží se solidní zděnou odbavovací budovou (A),
záchodky pro cestující (B), skladištěm (C) a nakládací rampou (D). Značná délka celého údolí Nisy vyžadovala
promyšlené rozmístění nádraží, zejména kvůli docházce cestujících a efektivní přepravě nákladů. Vratislavice
tak nakonec měly hned 4 nádraží, pojmenované po sloučení obcí roku 1900 takto: Maffersdorf-Fabrik (ležela na veseckém katastru, dnes Vesec u Liberce), Maffersdorf-Schänke (dnešní nádraží Vratislavice nad Nisou),
Maffersdorf-Sauerbrunn (Vratislavice-Kyselka, s dřevěnou staniční budovou, později zrušena)
a konečně Proschwitz (dnes Proseč nad Nisou, ta již ležela na vratislavickém katastru).
Státní oblastní archiv v Praze

Když 26. června 1906 navštívil Vratislavice nad Nisou císař František Josef I., vystoupil zde pouze na chvíli na železniční stanici. Na nádraží tehdy ležely koberce, okolo girlandy; dítka mávala, starosta Ignaz Schäfer slavnostně řečnil. Panovník ocenil zásluhy Ginzkeyových a rozloučil se s davem slovy: „Tyto dny pro mne zůstanou nezapomenutelnými. Takové vlastenecké přijetí dalece překonalo moje očekávání!“ Poté dvorním vlakem odjel do Jablonce. Traduje se léta, že panovníka přivítali Vratislavičtí na nádraží Maffersdorf-Fabrik, ale vzhled tamního nástupiště neodpovídá starým záběrům. Je ale možné, že podobu nádraží tehdy značně zkreslilo vztyčení onoho uvítacího stanu. Archiv Roberta Petřeka

Archiv Ondřeje Marčáka

Již od 60. let 19. století prosazovali vratislavičtí a jablonečtí průmyslníci a obecní představitelé zřízení nové železniční trati, která by slibně se rozvíjející industriální krajinu v jižním podhůří Jizerských hor napojila na
hlavní trať vedoucí z Liberce do Německa i českého vnitrozemí. Po mnoha pokusech a prosbách konečně vídeňské ministerstvo obchodu 11. prosince 1882 rozhodlo o povolení přípravných prací a vyvlastnění pozemků pro zřízení lokálky z Liberce přes Jablonec nad Nisou do Tanvaldu. Již druhý den došlo k revidování průběhu celé trasy komisí a ministerstvo poté dne 21. února 1883 vydalo předběžné povolení stavby. Od 28. března 1885 pak započalo přesné vyměřování plánované trati. Zatímco průmyslníci byli nadšeni, vratislavičtí sedláci prskali, že jim nová trať zabere půdu a oddělí polnosti od statků. Ale pokrok nebylo možné zastavit: koncese pro železniční trať z Liberce do Jablonce nad Nisou byla vydána ve Vídni 2. července 1886 zákonem č. 130. Založena byla proto akciová společnost Reichenberger-Gablonzer Tannwalder Eisenbahn (Liberecko-jablonecko-tanvaldská železnice). Stavební podnikatel – vrchní inženýr Stern – započal pak její výstavbu dne 4. října1887 prvním slavnostním výkopem. Práce postupovaly velmi rychle, již 7. července 1888 přivezl dopravce Antusch na vratislavické nádraží na velkém povoze první lokomotivu, která se 27. čer- vence vydala na cestu do Proseče. Spojení do Liberce bylo ale dokončeno až 29. října tohoto roku, kdy z libereckého nádraží přijela do Vratislavic lokomotiva s příznačným názvem MAFFERSDORF. Slavnostní zahájení provozu bylonstanoveno na 25. listopadu 1888. První vlak byl vypraven od Jablonce nad Nisou, odkud vyjel v 9 hodin ráno. Vlajkami a chvojím ověnčený vlak s čestnými hosty zdravili obyvatelé Vratislavic stojící okolo trati. U prvního vlaku se na vratislavickém nádraží pak sešli zástupci pravobřežních Vratislavic v čele s obecním představenýmn Antonem Staatsem, jakož i zástupci levobřežní
obce vedení Antonem Hopfem. Dostavilo se i zdejší duchovenstvo, též místní školní rada, učitelé a zástupci spolků. Muzika vyhrávala, pělo se a krásně ozdobený první vlak dýmal na peróně, přivítán slavnostními řečmi. Trať záhy naplnila očekávání svých tvůrců: již v prosinci 1888 tudy bylo vlaky přepraveno 19 000 cestujících.
A dodnes jde o jednu z nejvytíženějších tratí v Libereckém kraji.

Vratislavické nádraží krátce po dokončení. Objekt byl postaven přesně podle plánů: vlevo od něj jsou dřevěné kadibudky pro cestující i skladiště na nakládací rampě, pod níž ještě přibyla neplánovaná kůlna. Za pozornost stojí i ruční pumpa vedle budovy. Archiv SOkA Liberec

Stejná železniční stanice v časech socialismu. Šedivá ošuntělost dýchající ze snímku byla charakteristická pro většinu nádražních staveb té doby. Je dobře vidět, jak budově „prospěla“ výměna původních oken za trojdílná i nahrazení původního elegantního zastřešení nástupiště zděnou přístavbou. Archiv Tomáše Sluky

zdroj: https://www.vratislavice.cz