Vilová čtvrť pod Husovou ulicí v roce 1906 a 2001......Vrbova ulice

Svah směrem k Masarykově třídě na počátku 20.století protnula vzhůru k Husově třídě Vítězná (tehdy Radeckého), okolo které, a posléze i okolo z ní do stran vybíhajících ulic , se začaly začít honosné rodinné vily. Zde si také roku 1908 postavil ve Vrbové ulici vlastní vilu architekt Max Kühn v duchu libereckého klasicismu.
Poklid zástavby narušilo v 70. a 80.letech rozšíření areálu LVT do zahrad na úpatí zmíněného svahu. Pavilon A dnes v nepouzivatelnem stavu pozvolna chátrá a mizí v zeleni, zatímco starou vilovou zástavbu diplnily ve Vrbově ulici (po polovině devadesátých let) dva obytné domy, nazvané Brusel a Barcelona.(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)

Trutnovský rodák Max Kühn (1877–1944) je právem řazen mezi nejvýraznější osobnosti liberecké architektury. Kühnova z počátku čistě secesní tvorba, kterou později ovlivňovaly myšlenky vídeňského historismu, vyvrcholila pozdními návrhy v duchu meziválečné moderny. Vlastní liberecká vila Maxe Kühna a jeho ženy Berty se nachází v horní části Vrbovy ulice, která je součástí městské zahradní čtvrti. Jedná se o podsklepenou přízemní vilu s obytným podkrovím v mansardové střeše, pro kterou je charakteristické zvláště výrazné hmotové i půdorysné členění. Fasády jsou pojaty v kontrastu dvou struktur. Zatímco hrubé omítkoviny je užito v ploše, hladké omítky se uplatňují u vystupujících či dekorativních prvků v podobě kartuší s festony a květinovými vázami. Stavbu podle Kühnova návrhu realizoval stavitel Alfred Hübner. Na stavbě samotné se podílela známá a úspěšná liberecká stavební firma bratří Gustava a Ferdinanda Mikschových. Půdorysně byl objekt vily rozdělen podle podlaží na část technického zázemí ve sklepě, společenskou část v přízemí a soukromou část v podkroví. Ve sklepě se kromě skladovacích prostor, prádelny a kotelny nacházel také pokoj správce. V přízemí se třemi samostatnými vstupy se v jižní části půdorysu nacházela veranda a pánský pokoj. V severní části pak kuchyně se spíží, šatna a pokojík pro služebnou. Centrální prostor domu vyplňovala schodišťová hala a jídelna. V podkroví schodišťovou halu od jihu podle směru hodinových ručiček obklopovala koupelna, ložnice se šatnou a tři další pokoje. V interiéru se uplatňovala řada uměleckořemeslných prvků např. na výzdobě schodiště, obložení stěn, vitrají apod. Vila je v soukromém vlastnictví. Vila Maxe Kühna bývá řazena k jeho raným, ještě secesním realizacím. V hmotovém rozvržení stavby a především v pojednání fasád, které byly zřetelně inspirovány libereckými klasicistními domy, se však již projevuje architektova pozdější záliba v historizujících reminiscencích. Vila se nachází na území památkové zóny města Liberec.

Zdroj: https://www.slavnevily.cz/vily/liberecky/vlastni-kuhnova-vila

Ulice Jana Vrby

před rokem 1920

Počátkem 20.století byly zastavovány i poměrně svažité plochy mezi dnešní Masarykovou a Husovou třídou. Výstavné vily vyrostly také podle Vrbovy ulice, kde byla roku 1901 na nároží postavena firmou Gustav a Ferdinand Mikschové novobarokní vila čp.715 - I (vpravo) pro obchodníka Antona Perzinu. V obou patrech má prostorné byty o čtyřech pokojích s kuchyní a příslušenstvím. Naproti ní, poněkud výše, si postavil roku 1903 vilu čp. 785 - I továrník Josef W. Ginzel. V novorenesančním slohu a s využitím hrázděného zdiva v podkroví ji projektoval i provedl Gustav Habel z Liberce. Také zde jsou v obou hlavních podlažích velké čtyřpokojové byty s bohatým příslušenstvím.
Ve značném odstupu nad nimi umístil na jižní straně ulice svou vilu čp. 796-I architekt Max Kühn, autor projektů řady významných budov v Liberci. Obytné místnosti byly v přízemí, ložnice v podkroví. Stavba provedena roku 1907 podle vlastního Kühnova návrhu stavitelem Alfredem Hübnerem patří k nejpůvabnějším secesním rodinným vilám ve městě. Těsně za Kühnovým domem vystupuje část střechy další pěkné rodinné vily čp. 851 - I. Je to také přízemní budova s podkrovím v mandsardové střeše. Projektovali ji v novobarokním slohu architekti Max Kühn a Heinrich Fanta, v roce 1911 ji postavil liberecký stavitel Adolf Horn. Pohledové ukončení ulice dotvoříla roku 1920 budova gymnázia (dnes součást Technické univerzity).

(zdroj Kniha o Liberci)