Wernerův a Knížkův dvojdům




Wernerův a Knížkův dvojdům v roce 1915
Nutnost prolomit přístupovou cestu ke staveništi nového městského divadla provázela také první výrazná stavba historizující architektury v prostoru náměstí. Roku 1882 postavený Wernerův a Knížkův dvojdům se stal vzorovým pro další výstavbu tohoto prostoru. Mezi jeho četnými uživateli se snad vedle okresního úřadu stalo nejznámějším Sollorsovo knihkupectví, jedno z největších v předválečném Liberci. (V současném době Magistrát města Liberce )
(zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)


























Novorenesanční dvojdům: Kde historie potkává architektonický humor
Když
se řekne "dvojdům", většina lidí si představí dvě obyčejné budovy,
které spolu sdílí zeď a možná i nějaké ty sousedské drby. Ale co když
vám řeknu, že v Liberci máme dvojdům, který nejenže sdílí zeď, ale také
historii, architektonické finesy a dokonce i pár slavných návštěvníků?
Připravte se na cestu časem do novorenesančního světa, kde Franz Werner a
Anton Knieschek zanechali své otisky.
Tento
dvojdům, známý jako Wernerův a Knížkův dům, byl postaven v roce 1884
podle plánů Otto Miksche, který si pravděpodobně myslel: "Proč si
nepostavit dům hned vedle řezníka? Může to být praktické!" A tak se
stalo, že na severozápadní straně náměstí Dr. Edvarda Beneše vyrostla
tato architektonická perla.
A co
by to bylo za dům bez trošky drbů z minulosti? V roce 1912 zde
přenocoval Karl Liebknecht, německý politik, který si možná myslel, že
Liberec je ideální místo pro klidný spánek (nebo alespoň pro přemýšlení o
revoluci). Ale to není vše! Tento dům byl svědkem mnoha proměn – od
hotelu přes spořitelnu až po kavárnu a restauraci. Mohli bychom říct, že
tento dům má více kariér než průměrný herec v Hollywoodu.
V
roce 1936 se do hry zapojil stavitel Josef Porsch a architekt Max Kühn.
Ti se rozhodli, že fasáda potřebuje trochu osvěžení – a co jiného
použít než travertinový obklad? Možná si říkali: "Když už máme
novorenesanční tvarosloví, proč ho nedoplnit něčím moderním?" A tak se
stalo, že fasáda dostala nový kabát.
A
co dnes? Od roku 2005-2006 je tento dům domovem Magistrátu města
Liberec, což znamená, že místo historických drbů tu teď můžete najít ty
nejčerstvější úřední zprávy. Ale i přes všechny tyto změny zůstává
dvojdům věrný svým kořenům – stále je to nádherný příklad novorenesanční
architektury s bohatou historií.
Takže
až příště půjdete kolem tohoto dvojdomu, nezapomeňte se zastavit a
obdivovat jeho krásu. A kdo ví, možná uslyšíte šepot minulosti nebo
zahlédnete ducha Karla Liebknechta, jak si užívá šálek kávy v bývalé
kavárně.
Novorenesanční dvojdům pro řezníka Franze Wernera (čp. 184/I, tzv. Wernerův dům) a lékaře Antona Knieschka (čp. 468/I, tzv. Knížkův dům)
postavila podle plánů místního stavitele Otto Miksche, datovaných rokem 1884, firma Ferdinand a Gustav Mikschové. Dům čp. 468/I původně zamýšlel Otto Miksch pro svou vlastní osobu. Nachází se na severozápadní straně náměstí Dr. Edvarda Beneše, v městské památkové zóně. Oba objekty tvoří jeden shodně řešený architektonický a stavební celek. V letech 1912-1913 k němu přibyl již odlišně řešený dům čp. 183/I ve Frýdlantské ulici od Ernsta Schäffera (narozen 1862), který však není památkově chráněn. V domě čp. 468/I poskytoval své služby počátkem 20. století Hotel Central, ve kterém přenocoval 10. srpna 1912 Karl Liebknecht (1871-1919). Využití jednotlivých částí domu se často měnilo. Od roku 1898 tu úřadovala spořitelna a později Okresní zastupitelství. Dále objekt sloužil provozu kavárny, pivnice, restaurace, kanceláří, ordinací nebo knihkupectví, což s sebou přineslo řadu adaptací a stavebních úprav. Vnější vzhled ovlivnila rekonstrukce parteru, spočívající v osazení travertinového obkladu a provedená v roce 1936 stavitelem Josefem Porschem podle plánů architekta Maxe Kühna (1877-1944). Mezi roky 1954-2000 zde sídlila Státní vědecká knihovna, v letech 2005-2006 prošel objekt radikální rekonstrukcí pro potřeby Magistrátu města Liberec. Třípodlažní nárožní dům s obytným podkrovím a hlavním průčelím, členěným dvěma rizality, je tvořen dvěma pohledově splývajícími částmi. Završuje jej lomená střecha, krytá vláknocementovými šablonami s korunou a dvěma předstupujícími, symetricky umístěnými polokupolemi se zvoncovitými střechami. Střechu prostupují původní a novodobé prosklené vikýře. Fasáda přízemí s polokruhově zaklenutými otvory je obložena travertinovými deskami a umělým kamenem. Fasádu druhého a třetího podlaží bohatě člení prvky novorenesančního tvarosloví, například pásová a nárožní bosáž, výrazně vysazená konzolová římsa s festonovým vlysem, bosované pilastry a kanelované polosloupy s korintskými hlavicemi. Okenní otvory druhého podlaží jsou rámovány postranními pilastry a segmentovými frontony.




Pivnice Klein Schwechater und Michelobe Bierhalle


Určitou zvláštností byl výčep schwechaterského a měcholupského piva v pivnici "Klein Schwechater und Michelobe Bierhalle" (původně čp. 468-I, dnes čp. 183-I). Zřídil ji v roce 1884 proslulý Anton Dreher ml. (1849-1921), který vedle ní provozoval patrně v letech 1893 až 1903 i s ní spojený hotel a kavárnu "Zentral" s velkou restaurací. Patřil tehdy k největším pivovarským producentům a exportérům piva na světě a dodával pivo na císařský dvůr. Jako jeden z prvních zavedl umělé chlazení piva, které ho umožnilo ve speciálních vagonech přepravovat i na velké vzdálenosti. V Liberci však nebydlel, byl pouze nájemcem objektu.
Od devadesátých let 19. století se v běžné nabídce prodeje potravin rozšířilo i lahvové pivo. V těchto letech dosáhl Liberec i svého vrcholu v počtu pohostinských podniků (nepočítaje výlučné vinárny a nálevny pálenky), kdy se jich tu v roce 1895 nacházelo 162.
zdroj. Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c. k. monarchie, 2022

