Alšova ulice a Wolkerák

Wolkerák

(kolem roku 1970)

Bytový dům při Wolkerově a Sosnové ulici od Jaromíra Vacka a statika Václava Vody patří mezi nejúspěšnější projekty tohoto typu. Územní plán lokality kolem Wolkerovy ulice vypracoval Karel Hubáček. Tato jedinečná lokalita zalesněného svahu na konečné stanici tramvaje, v rekreační části Liberce, v místech nad starší vilovou zástavbou z období první republiky a s kvalitní veřejnou obslužností, byla místem pro situování Wolkeráku. Díky segmentovému půdorysu a kónickému tvaru Wolkerova domu a plastickému řešení průčelí se podařilo citlivě zasadit do krajiny mohutný desetipodlažní monoblok. Kvalitou bydlení dům dosahoval úrovně moderní skandinávské bytové architektury, která byla Vackovi velice blízká. Příčný konstrukční systém člení dům do identických sekcí se schodištěm a se třemi byty v patře. Většinou jde o byty třípokojové a garsoniéry. Dispoziční řešení bytů Vacek navrhl tak, že střed vždy tvoří kuchyňský kout spojený půllodžií. Na opačnou stranu, směrem do svahu, jsou situované ložnice. Některé sekce měli vlastní krb v bytech a pochozí terasy. Jaromír Vacek se dokončení realizace nedočkal, předčasně zemřel ve Švýcarsku. Dokončení stavby převzal Bohuslav Lisal. (Stavba 1964 - 1972)

Domy v Lidových sadech (polovina 80.let, 70.léta)

Do svažitého terénu pod Libereckou výšinou se podařilo znamenitě umístit osmipodlažní objekt s 283 byty, jehož segmentovitě zahnutý půdorys sleduje vrstevníci. Stavebníkem bylo bytové družstvo Nisa, realizace je dílem Pozemních staveb (1967 - 69, stavbyvedoucí Antonín Urban) podle plánů Stavoprojektu (Jaromír Vacek).
Dům stojí v krátké odbočce z Wolkerovy ulice, podle níž dostal pracovní a nakonec i lidové označení Wolkerák. Pod rozsáhlou terasu, z níž je nádherný výhled na město, se nachází domovní vybavení a garáže. Objekt je vytápěn lehkými topnými oleji, nádrže jsou umístěny na severní straně domu. Vchod na terasu zdobí žulová plastika Sluneční hodiny libereckého sochaře Oldřicha Novotného.
Současně vznikla v sousedství zajímavá skupina terasivitých domů využívajících příkrého terénu a projektovaná stejným architektem. Jsou řazeny stupňovitě za sebou, takže část střechy níže položených objektů slouží za zahrádku před obývacím pokojem hořejšího bytu.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Pohled na Alšovu ulici z věže restaurace Lidové Sady před rokem 1904

Na začátku 20 . století se začalo se stavbou výstavních patrových vil , jakýchsi lázeňských soukromých penzionů. Pět z nich (čp.265-267, 272, 280) věnoval roku 1922 při příležitosti padesátých narozenin Theodor Liebieg Německé zemské komisi péče o dítě (Deutsche Landeskommission for Kinderschutz und Jugendfürsorge) k vytvoření tzv. Kleinkinderlandu pro německé sirotky. Budovy, napodobující architekturou lidové stavby, obklopoval přírodní park s hřišti. Od září 1946 zde byl otevřen Domov pracující mládeže a potom objekty sloužily různým účelům: Stanici mladých techniků, mateřské škole, lesní správě aj. (zdroj Kniha o Liberci)