Soykův dům v Barvířské ulici 

Kde je konec starodávným barvírnám látek, které kdysi stávaly při toku starého náhonu a Harcovského potoka, jenž se nedaleko za Soukenným náměstím slévá s Nisou. Bývaly zde ještě před druhou světovou válkou ony proslavené "liberecké Benátky", staré domy barvířů stály přímo na vodě, obklopené nejrůznějšími dílnami, kůlnami a prkennými boudamí, Právě ony vytvářely tu osobitou "benátskou atmosféru" — romantickou na jeden pohled, vlhkou a plesnivou na ten druhý. Modrou barvu chrlila jedna barvírna vedle druhé, obarvily potok i řeku, nebývala to zrovna Čisťoučká čtvrť. Právě zde ale také vznikla jedna z nejstarších libereckých ulic — Barvířská, pojmenovaná podle řemeslníků, kteří v Liberci začali upravovat látky. Právě v Barvířské ulici stávala i velikánská cechovní barvírna s valchou, postavená zde již roku 1657 a roku 1814 zásadně přestavěná. Mohutná stavba měla být odstraněna záhy po polovině 19. století, kdy bylo v plánu zřídit v prostoru mezi Barvířskou a Širokou ulicí velké náměstí. Plán ovšem nebyl nakonec pro nezájem správy města naplněn a cech starou budovu prodal za sedmnáct tisíc zlatých firmě Anton Demuth. Ta ji roku 1867 zásadně přebudovala a látky se v ní pak barvily až do roku 1908, kdy Demuthova společnost prodala objekt městu. To zde rok nato otevřelo dům pro hasiče, kteří starou valchu využívají dodnes. Přímo naproti je jeden z největších a nejkrásnějších libereckých klasicistních objektů — Soykův dům. Jak jinak — i v něm bývala v 19. století provozována barvírna. Inu, Barvířská ulice je jednou z mála ulic, které v Liberci své jméno nezískaly pro nic za nic.

Pozoruhodné je, jak málo se dnes o Soykově domě č. 122 v Barvířské ulici ví. Mnohé méně významné stavby byly zachyceny ve vlastivědách, podrobně popsány v kunsthistorických pojednáních. Známá Kühnova topografie historických památek Liberce o něm uvádí pouze toto: "No 122/III je čtyřpodlažní, na střední osu symetricky členěný kupecký a obytný dům se čtyřmi okenními osami. Sedlo střechy kryje vysoká, balustrádamí a sochami ozdobená štítová atika. Zdi jsou ozdobeny štíhlými rohovýmí pásy a pilastry, stejně tak jako rovnými, odsazenými okenními římsami, Balkon s dobovou železnou mříží. Dveře a obchody s obvyklými obloukovitými zdmi. Před rokem 1800. Postranní přístavba je nová. Nic více se k budově v této jinak podrobné topografii neuvádí. "

Z jiných zdrojů je známo jen nejisté datum zrození budovy — rok 1797 — s tím, že stavba na svoji dobu opravdu velice honosné — až zámecké — barevny vznikla v Barvířské na místě domu, který tu stál již roku 1620. Stavitel zůstává také prozatím neznámý, ale ze souvislostí lze usuzovat, že to byl jeden z libereckých mistrů, kteří na konci 18. století po městě budovali krásné klasicistní domy — s hodně velkou odvahou mohu jen odhadnout, že snad mohlo jít o Johanna Karla Kunzeho. Na rozdíl od jiných domů té doby byla tato stavba nebývale bohatě sochařsky ozdobena — kromě dvou menších a jednoho velkého pískovcového portálu s vavřínovými girlandami stojí za povšimnutí především výzdoba štítu tvořená pískovcovou balustrádou se čtyřmi sochami. Jejich původní význam je mi také stále ještě utajen, ale nepochybně měly vztah k původnímu majiteli: jednotlivé figury tak představují muže s listinou s pečetěmi, ženu s turbanem na hlavě — možná barvířku, muže se stavebním kamenem a válečníka v přilbě a se sluncem na zbroji — patrně ochránce domu.

Látky prý byly v domě barveny až do roku 1900, kdy krásný objekt se sochami koupila rodina Soyků, známých libereckých likérníků, obchodníků vínem a výrobců kořalky. Tento velmi rozvětvený židovský rod se v Liberci usadil někdy okolo poloviny 19. století. Jeho zakladatel — Eduard Soyka (původně nepochybně Sojka) — se sem přistěhoval z Berounska i se ženou Theresou, s níž měl nakonec neuvěřitelných 19 dětí. Mnozí z jejich potomků byli později v Liberci vyhlášení obchodníci, továrníci, advokáti a zubaři. Již roku 1854 založil Edmund vlastní likérku a roku 1861 získal od libereckých radních pronájem městské palírny, kterou poté provozoval celých 35 let. Soykovi se tak na konci 19. století stali na poli obchodu s alkoholem v Liberci předními dodavateli. Dům v Barvířské byl sídlem jejich firmy, obytným domem i továrnou, tento fakt připomínalo v medailonu na fasádě ozdobně vyvedené písmeno S jako Soyka a pod tím bylo černě velkými písmeny napsáno Likörfabrik Eduard Soyka Sohn Weingrosshandlung (Likérka Eduard Soyka a syn Velkoobchod vínem). Tím synem byli zřejmě myšleni dva Eduardovi potomci, Oskar a Karl, kteří otcův podnik po jeho smrti roku 1906 převzali a dále k velké spokojenosti všech libereckých pijáků i hostinských provozovali. Centrála firmy byla i nadále v domě se sochami, ale bohatnoucí obchodníci si pro sebe pořídili honosné domy ve vilových čtvrtích.

Soykovi synové ale také v roce 1938 patřili k prvním libereckým obětem protižidovských nacistických opatření: továrna byla zabrána, Karl musel vyklidit svoji vilu č. 288 v Jizerské ulici a Oskar svůj velký dům — dnešní pizzerii naproti libereckému výstavišti na Masarykově ulici. Zdá se, že oba likérníci se s terorem nesmířili a zmizeli za hranicemi, kde pak jejich rodiny bojovaly proti nacistům. Po skončení války se k nim ale Češi zachovali nedobře; četl jsem o tom vzpomínku jednoho německého známého Soykových. Ten vypověděl, jak se jeden ze Soykových synů, který za války bojoval ve francouzské armádě, v roce 1945 vrátil do Liberce a plánoval převzít z rukou českých národních správců otcovu vilu i továrnu. Bylo to ale smutné pořízení: v nacisty zabraném židovském majetku se nyní roztahovali čeští národní správci, kteří mu v rodné vile po dlouhém dohadování dovolili pouze navštívit půdní místnost, do obytných prostor domu jej vůbec nepustili. Po několika týdnech zjistil, že navrácení jeho majetku je prakticky nemožné, a z Liberce zmizel.

Soykův dům později propadl nadobro státu a v jeho vlastnictví chátral až do nedávné doby, kdy byla tato památka zrekonstruována novým majitelem tak pečlivě, že je dnes velkou ozdobou celé Barvířské ulice. Dodnes tak připomíná nejen krásu klasicistní architektury a sochařského umu, ale též zaniklou tradici likérnického rodu Soyků, jejichž kdysi proslavené výrobky v Liberci již jen stěží někdo ochutná. Je možné, že poválečná historie Soykova domu bude muset být ještě precizována. Nedávno jsem v sauně libereckého bazénu potkal nesmírně seriózně vyhlížejícího pána, který se mnou zapředl hovor na téma Soykova domu. Pak mi trochu spiklenecky sdělil, že jeden z mladých Soyků v Liberci zůstali za socialismu, a dokonce měl žít přímo v domě o Barvířské ulici. Navrácení stavby svému rodu se ale zjevně nedočkal. V podobných poodhaleních neznámých souvislostí je půvab libereckých zajímavostí.

Zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti - kniha první, 2009