Proměny třídy císaře Josefa (Masarykova třída) mezi roky 1895 a 1905

Od svého vzniku představovala dnešní Masarykova třída důležitou součást městské osy, probíhající od nádraží přes střed města do Lidových sadů. Ještě v šedesátých letech 19.století však vedla směrem k Jizerským horám přes Sedmidomky pouze úzká neupravená polní cesta. Název Sedmidomky se odvozuje od toho, že zde stálo zpočátku jen sedm obydlí pro dělníky panské lesní správy. Jeden domek (čp. 1275-I) v zatáčce tramvaje na konci Riegrovy ulice existuje dodnes. Liberečtí občané sem velice rádi chodili na procházky a v neporušených lesích okolo malebného údolí Jizerského potoka hledali klid a osvěžení. Oblíbenost Sedmidomků se ještě zvýšila, když zde byl zřízen park s výletní restaurací a přístupová polní cesta nově upravena na šířku 7,6 m a osázena stromořadím. V této podobě zůstala až do roku 1879, kdy byla po výstavbě rozšířena na 16 metrů a opatřena chodníkem s dvojitou alejí lip a javorů. Současně byla přejmenovaná na třídu Císaře Josefa.
Těžištěm vilové Zástavby v Sedmidomcích i okolí se stala urbanisticky neobyčejně důležitá křižovatka dnešní Masarykovy třídy a Vítězné ulice. Podle velkorysého záměru vídeňského urbanisty zde během let 1890-1902 vyrostly výstavné budovy uměleckoprůmyslového muzea, obchodní a živnostenské komory a městských lázní, tři vynikající stavební díla, řemeslně dokonale zpracovaná libereckými firmami. Velkorysou urbanistickou myšlenku ještě umocnily dvě dominanty uzavírající po obou stranách průhled Vítěznou ulicí: věž kasáren a budova školy na dnešní Husově třídě (z roku 1914).
Souběžně s významnými budovami na křižovatce Masarykovy a Vítězné ulice byla zahájena výstavba nové čtvrti na plochách za muzeem směrem k Sedmidomkům. Mírně svažité území o rozloze více než 60 hektarů, ohraničené dnešními ulicemi Dvořákovou, Zborovskou, Lesní a Masarykovou, bylo rozděleno klasicistním způsobem na pravoúhlé bloky s parkovým náměstím uprostřed (dnešní Sukovo). Během let 1885-1901 zde vyrostla zahradní čtvrť rodinných domů pro jednu i více rodin. Za svůj vznik vděčí především stavební společnosti (Gemeinnützige Baugesellschaft) a městu, jež tomuto stavebnímu družstvu poskytlo velmi levné pozemky pod podmínkou, že celé sídliště bude úplně dokončeno v předem určeném termínu. Podle stanov se stavebníci zavázali, že nebudou provádět na domech žádné úpravy ani přístavby bez souhlasu vedení družstva. V celém sídlišti bylo zakázáno provozovat jakékoliv řemeslo narušující klid. Osázení zahrad i parkovou úpravu řídil odborně spolek Přátel přírody (Naturfreunde).

Obzvláštní pozornost byla věnována obestavění hlavní promenádní třídy Císaře Josefa, kde směly vyrůst podle požadavků města jen reprezentativní vily. Pseudorenesanční, pseudobarokní a secesní architektura spolu s pečlivě udržovanou zelení dávala třídě téměř lázeňský vzhled. Z řady víl, které ji lemují, je třeba pro vynikající architekturu vyzvednout čp. 542-I (OHES), 450-I, 625-I (LVT) a některé další (např. čp. 621, 628-I nebo secesní 801-I). Na horním konci naproti Jezírku byla roku 1904 zřízena restaurace Reichenberger Hůtte (Liberecká chata), dnešní hotel U Jezírka.

Poněkud skromnější, zato tvarové mnohem rozmanitější byla výstavba na ostatních plochách sídliště Sedmidomky. Každý dům je zcela odlišný, takže na první pohled vzniká dojem, že se zde stavebníci chtěli záměrně odpoutat od jakékoliv uniformity. Architektonická různorodost byla natolik neobvyklá, že přinesla této Části města hanlivé označení cikánská čtvrť. Odborně vysazená, pečlivě udržovaná zeleň ale brzy sjednotila celé sídliště a zapojila domy do krajiny.

Podíváme-li se blíže na jednotlivé stavby, najdeme i zde znamenité ukázky architektury z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Při budování promenádní cesty (Masarykovy třídy) bylo třeba překonat značné terénní výškové rozdíly, hlavně hluboké koryto Jizerského potoka, jenž ji podtéká v místech dnešního výstaviště. Několik metrů vysoký násep pokračoval až za křížení s dnešní Vítěznou ulicí. Napravo od ní je Skopkův rybník a vedle se rozkládá botanická zahrada. Spolek Přátel přírody plánoval i úpravu strmých svahů po levé straně Jizerského potoka, kde měl vzniknout rozsáhlý park protkaný pohodlnými chodníky s oddychovými koutky, v jehož centru, na pahorku nad dnešním areálem vysoké školy, se počítalo se stavbou galerie. Všechny tyto záměry ovšem přerušila první světová válka.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Tehdejší Leninova, dnešní Masarykova třída 1.9.1979, kdy ze čtyř řad stromů byla alej už jen dvouřadá, ale ještě téměř kompletní. Škoda že se alej nepodařilo obnovit při rekonstrukci ulice před jednatřiceti lety. (1992)

Leninova třída 1976. Mluvit s cestujícími za jízdy zakázáno o fotografování ani písmenko... (foto Petr Šimr)

vše o průmyslové a základní škole naleznete na odkazu: